Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
MFD: novinářský úspěch
Čtvrteční Mladá fronta Dnes přinesla dosti podstatnou informaci o rozšiřujícím se sponzorském skandálu ODS: bývalý velvyslanec ve Švédsku Petr Kolář a podnikatel Michal Kuzmiak prohlašují, že o dárci sedmi a půl miliónů korun od Milana Šrejbra vědělo nejužší vedení ODS od samého začátku, ale že to zatloukali.
Je dobře, že se Mladé frontě Dnes podařilo najít osoby, ochotné jít s kůží na trh a otevřeně se k tomuto skandálu vyjádřit.
Existuje mnoho kauz, o nichž čeští novináři vědí, ale nemohou o nich psát, protože klíčoví svědci odmítají mluvit na veřejnosti. Takže věc zůstává v říši dohadů.
Britské listy vědí ode dne, kdy rezignoval exministr zahraničních věcí Josef Zielenec, že to bylo kvůli "velkému korupčnímu skandálu, týkajícímu se ODS". Bohužel se však nepodařilo přesvědčit nikoho, aby o věci veřejně promluvil.
Proto je zdá se velkým úspěchem MFD, že na tento list se nakonec alespoň dva svědci obrátili.
Doufejme, že to přispěje k ozdravění české politické scény.
Ostatní strany by měly krize ODS využít a konkrétními kroky se distancovat od lhaní a korupčních skandálů.
Bylo by velmi špatné, kdyby nynější aféra jen posílila obecný občanský dojem (silně pěstovaný sdělovacími prostředky), že zkorumpovaní a podvodní jsou všichni politikové a všechny politické strany - jeden je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
Využije nějaká politická strana nynější situace jako cesty vpřed? Uvědomí si, že je v české společnosti touha po čerstvém vzduchu nepodvodnosti a upřímnosti a že ten, kdo by tuto touhu podchytil, mohl by snad způsobit nový začátek?
Pár slov ke středeční názorové stránce Mladé fronty Dnes
Hlavním článkem na názorové stránce středeční MFD je text právníka Aleše Uhlíře o rozporu mezi tzv. "přirozeným právem" a "právem pozitivním".
Co to vlastně je?
Dobře míněný článek je zašmodrchaný. Je dobrým příkladem tzv. "jazyka odborníků", k němuž se specialisté v ČR při veřejných projevech uchylují dost často. Mluvím-li nesrozumitelně, jsemť vědec. Skutečnost, kterou studuju, je totiž tak složitá, že mi na ni ani nestačí normální lidská slova.
Angličané pro to mají úsloví, že se někdo lidi pokouší "to blind them with science", "oslepit je vědou".
Aleš Uhlíř v článku argumentuje, že je nebezpečné, zajímají-li se sdělovací prostředky o soudní procesy a dožadují-li se občané na základě lidové sentimentality jiného rozsudku, než k jakému na základě racionální úvahy dospěl soudce.
Asi má pravdu. Promluví však jeho argument jasně k lidem, pokud je vyjádřen takto těžkopádnými větami?
"Soudy a především konkrétní jimi projednávané a rozhodované případy se stále častěji stávají vítaným námětem masmédií. Veřejné shromáždění a protestní akce veřejnosti domáhající se určitého postupu v řízení či dokonce určitého znění verdiktu soudu sice nejsou ničím novým, avšak v míře a způsobem dnes praktikovaných jsou na vzestupu a stávají se jevem takřka celosvětovým."
Škoda taky, že pan Aleš Uhlíř nenavrhl něco konkrétního. Jako třeba, že by snad neměl mít soudní případ debatován ve sdělovacích prostředcích, pokud se ještě soudem projednává, protože to přece může subjektivně ovlivnit verdikt.
Banality Jiřího Leschtiny a Martina Schmarze
Na názorové stránce středeční MFD rozebírá také Jiří Leschtina současné potíže politiků ODS, které vznikly v souvislosti s problematickými dary jejich straně. Čekal bych v příspěvku nějaký nadhled nebo systémové zobecnění. Marně. Nejobjevnější myšlenka, jakou najdete v Leschtinově článku, je její závěr:
"Dosavadní přístup členů komise a mnohých klíčových podniků ODS i k případu falešných sponzorů svědčí spíše o snaze nepořádky bagatelizovat či přímo ututlat. To je pro stranu, jež se ocitá v čím dál větším podezření z finančních machinací, vskutku sebevražedná politika."
Není to ale trochu málo?
Jiným lidovým mudrováním je příspěvek Martina Schmarcze, který oprávněně kritizuje tajnůstkářství vlády i státních úředníků. Autor konstatuje, že vláda v této věci selhává. Ale co dál?
Že by byl komentátor schopen předestřít nějaký konkrétnější návrh, co by se v té věci mělo podniknout? To by ovšem předpokládalo hlubší studium problematiky, nestačilo by jen sednout a napsat, co člověku slina na jazyk přinese.
