Krach Lidových novin?

Lidové noviny založili jako měsíčník v roce 1988 čeští disidenti, a to, jak doufali, v tradici čapkovských a peroutkovských LN z první republiky. Chtěli tím vykročit z disidentského ghetta - strojopisné samizdatové publikace českých disidentů se šířily v komunistickém Československu jen v naprosto minimálním počtu výtisků. Lidové noviny měly mít populárnější zaměření. Snažily se vystupovat "legálně" - aby se lidi nebáli, když se před nimi objeví. Byly rozmnožovány na xeroxu a šířily se informace, že mají daleko větší náklad než jiné samizdatové tiskoviny. Posléze vyšlo najevo, že ten xeroxový náklad byl 400 výtisků.

Po pádu komunismu v listopadu 1989 začaly v euforickém ovzduší vycházet Lidové noviny začátkem roku 1990 jako deník. List se však bohužel průbojným předvojem české věcně kritické novinářské práce nestal. Pod vedením Jiřího Rumla upadl deník už v prvních měsících většinou do mlhavých, esejistických cvičení. Zpočátku podporovaly Lidové noviny Občanské hnutí a snažily se být "listem který čtou intelektuálové" (britský deník Guardian si to o nich myslí dodneška). Někdy v polovině devadesátých let došlo v Lidovkách k ideologicko-pravicové revoluci - z redakce tehdy odešel větší počet novinářů.

Ideologická zaslepenost a nedostatek otevřenosti je však pro každé noviny jed. Lidovky začaly upadat, nezachránil je ani nový šéfredaktor, Jefim Fištejn, příchozí z rozhlasu Svoboda, který jejich etos valně nezměnil. Když už začaly být skutečně okrajovým deníkem, došlo v nich letos v létě k další svého druhu palácové revoluci - v listě získali podstatnější vliv některé osoby z bývalého Českého deníku.

Jenže pak se ukázalo, že švýcarský majitel Ringier nehodlá ztrátový list dále platit. Nabídl ho tedy v minulých dnech na prodej.

K otřesům na českém trhu denního tisku vážně přispěl vznik bulvárního listu Metro, který se rozdává každé ráno v pražském metru lidem zadarmo. Deník Metro je financován z reklam. Zřejmě ho čte až 200 000 Pražanů, kteří si pak už často nekupují normální noviny. V Čechách dosud nevzniklo povědomí, že tiskoviny, financované z prodeje reklam a rozdávané zadarmo, nemohou být dostatečně seriózním listem, jako noviny, za které si čtenář musí zaplatit. Obrovský zájem lidí v Praze o deník Metro způsobil pokles nákladu snad všech českých denních listů, kterých je v ČR stejně příliš mnoho. Nedávno byl zastaven Denní Telegraf (který se ovšem také už stal jen primitivním ideologickým věstníkem), na pár dní přestala v Čechách kvůli dluhům vycházet Práce, prodělečné je i Slovo a zdá se, že na tom nejsou zrovna dobře ani Zemské noviny.

Dojde k radikálnímu pročištění českého trhu s novinami? Že by nakonec přežila jen Mladá fronta Dnes, Právo, případně Hospodářské noviny? V lidové oblasti bude zřejmě velmi vážně konkurovat deníku Blesk nový bulvární list, který připravuje firma Beseda Holding a který má být široce inzerován ve vysílání televize Nova. V ČR neexistují efektivní zákony o křížovém vlastnictví, a tak není divu, že se firma Ringier, vlastník Blesku, asi obává, že by nový bulvární list, silně podporovaný televizí Nova, mohl existenci Blesku ohrozit. Možná právě proto se zbavuje Ringier prodělečných Lidových novin, aby měl pro případný boj s novým lidovým listem firmy Beseda Holding volné ruce.

Bývalý ředitel Lidových novin Michal Klíma vidí to, že se Lidové noviny nyní mají prodávat, jako šanci pro českou veřejnost, začít znovu vydávat skutečně český, kvalitní, profesionální list.

Doufejme, že se nějaký vlídný a osvícený investor najde.

Jiří Hanák chabě reaguje na Petra Uhla

Petr Uhl je frankofil. Snažili jsme se ho v Brně začátkem září s Janem Jařabem přesvědčit o zjevné absurdnosti jeho výroku o přílišném vlivu USA v ČR. Bohužel marně, opakuje ho znovu a znovu.

Jiří Hanák ve své polemice proti tomuto Uhlovi výroku hlavně uvádí, že sovětský vliv byl po dobu vlády komunismu v této zemi nesmírně silný.

Uhl srovnává nesrovnatelné. Spojené státy jsou pluralitní zemí a kromě toho nemají v podstatě příliš velký zájem rozšiřovat své "impérium". Jejich zájem na Evropě, a východní Evropě zvláště, je v posledním období velmi malý.

Druhá, velmi důležitá věc: to, co se v ČR obecněji považuje za vliv Ameriky, má ke skutečnému americkému či anglosaskému vlivu asi tak daleko, jako mají české billboardy na jednu značku cigaret ("Tak chutná Amerika") k dnes už tvrdému potlačování kouření ve Spojených státech. Pojem, jaký mají lidé v ČR o anglosaském světě, se opravdu dost odlišuje od toho, jaký ten svět ve skutečnosti dnes je.

Jiří Hanák v Právu přiznává, že existují "záplavy blbostí a ohavností made in USA, chlístané na nás zejména z televizní obrazovky".

Ano, ale to zdaleka není reprezentativní obraz ani vliv Spojených států. Jsou-li televizní stanice v ČR zahlcovány nekvalitními americkými seriály, vinu za to přece nenese ani Bill Clinton, ani Madeleine Albrightová, ani Bílý dům ve Washingtonu, ale spíše Jan Kasal a jeho slavná mediální komise českého parlamentu.

Povede vláda sociální demokracie k ozdravění země? Těžko.

Rozvinutý svět dostal chřipku. Znamená to, že se středovýchodní Evropa dostane na jednotku intenzívní péče?

The European, týden 20.- 26. listopadu 1997

Pokud jste si koupili akcie Anatolije Čubajse, tak tento týden došlo k jejich krachu. Kremelský odborník na privatizaci - který o sobě tvrdil, že prosazuje transparentnost a poctivost v podnikání - přišel o funkci ministra financí, v důsledku skandálu, kdy je zpochybňována jeho vlastní etika.

Jde o kontroverzi týkající se transakce ohledně pobočky Uneximbanky, která vyhrála privatiazační konkurs pro telekomunikační firmu Svjazinvest. Čubajs ovšem tvrdí, že se stal obětí spiknutí, ale mnozí se domnívají, že je to konec politické kariéry pro tohoto dvaačtyřicetiletého muže, který způsobil volební vítězství Borise Jelcina v posledních prezidentských volbách. Čubajs právě připravil státní rozpočet na rok 1998, ale ruská Duma o něm odmítá jednat, dokud nebude Čubajs propuštěn.

Nejistota a zmatek v nejvyšších kruzích ruských vládních kruhů je přesným odrazem situacae v ruském hospodářství, jehož burza poklesla za poslední tři týdny turbulence na světových finančních trzích o celých třicet procent. Přesto však nikoliv všichni se domnívají, že se ruská ekonomika rozkládá. Mnozí dosud považují ruské trhy za dobrou základnu pro střednědobé a dlouhodobé investice.

Tento týden investovala firma Royal Dutch/Shell jednu miliardu dolarů do joint venture s plynárenským podnikem Gazprom a British Petroleum zaplatilo 750 miliónů dolarů za deset procent firmy Sidanco, čtvrtou největší ruskou olejářskou společnost. I když tedy dlouhodobější budoucnost snad není špatná, nejkratší budoucnost vypadá ale velmi nejistě.

Ve Varšavě jsou obchody plné a Leszek Balcerowicz, hlavní síla reforem prováděných šokovou terapií, je nyní zase u moci a má mandát provádět další privatizace. V Polsku jsou základy tržní ekonomiky pevnější, ale trh není stabilní. Největší růst totiž zaznamenává v Polsku růst černé ekonomiky. Vyhýbání se placení daní je v Polsku národním sportem, mnoho podnikatelské aktivity probíhá prostřednictvím úplatků a infrastruktura se rozpadá.

Donedávna velmi aktivní ekonomika České republiky se mezitím zastavila. Václav Klaus, ortodoxně volnotržní premiér sice možná rázem zprivatizoval celou zemi kupónovou privatizací, ale jediné, co se stalo, bylo, že akcie "zprivatizovaných" podniků získaly státní banky.

Jen málo firem v ČR bylo restrukturalizováno. Finanční trhy v ČR jsou proslulé insider trading, obchodováním na základě výlučných informací, a podvodnými transakcemi. Mnoho bank má portfolia půjček, které nemají vůbec žádnou hodnotu. Antipatie veřejnosti vůči vládě vedla k masové demonstraci minulý týden na pražském Staroměstském náměstí. Tato demonstrace připomínala události roku 1989. Mnoho lidí se domnívá, že Klaus se neudrží u moci do konce letošní zimy.

Na jihovýchod od České republiky, obyvatelé Maďarska už přežili dva roky obtíží. Maďarská burza zaznamenala za poslední týdny velké změny nahoru i dolů, ale Maďaři zůstávají sebevědomí, že je jejich hospodářství v dobrém stavu.

"Zbytek regionu pohlíží do propastu," konstatuje Gyorgy Jaksity, čelný maďarský podnikatel. "My jdeme nahoru." Možná. Ale jestliže dostane svět chřipku, vznikajícím trhům hrozí nebezpečí, že dostanou zápal plic.

Je nutno přehodnotit základy hospodářské situace těchto zemí. Před asijskou chřipkou se připravovaly sebevědomé demokracie ve střední Evropě, že zaujmou svá křesla v Evropské unii. Nyní je však jak se zdá čeká tvrdá zima, a nejtvrdší to bude pro Rusko.

Makléři sledují s hrůzou, jak v Rusku mizejí jejich investice. Pokud jste v Rusku investovali letos v srpnu 10 000 dolarů, nyní, podle finančního indexu listu Moscow Times bude mít tato částka hodnotu 3880 dolarů. Nicméně si investoři myslí, že jsou to jen krátkodobé potíže. (...)

Většina zemí ve středovýchodní Evropě byla donucena devalvovat svou měnu. Je však panika ospravedlnitelná? Ne, tvrdí bankéři, zejména z těch bank, které široce do středovýchodní Evropy investovaly. "Mám i nadále pozitivní názor na podstatu situace ve středovýchodní Evropě," konstatuje Parvoleta Shtereva, ekonomka v bance ING Bank. "S výjimkou polska, které má velký deficit na běžném účtu, tyto země nemají problémy, jaké má nyní jihovýchodní Asie."

Pro většinu středo a východoevropských vznikajících trhů je nejdůležitější trh v Německu. Goldman Sachs ve Frankfurtu předpovídá, že růst německého hospodářství dosáhne v příštím roce 2,5 procenta.K tomuto růstu dojde hlavně na základě vývozu, protože nezaměstnanost bude v Německu pořád vysoká. Pokud se bude situace v Německu zlepšovat, pomůže to zlepšit hospodářskou situaci i v Polsku, v ČR a v Maďarsku.

(...) Vyhlídky pro Čechy, Maďary a Poláky nejsou tak špatné jako vyhlídky pro Rusko, ale rostoucí náklady na půjčky nemohly přijít v horší dobu. Ekonomická nejistota zasadí těžkou ránu snahám těchto zemí rychle vstoupit do Evropské unie.

V Maďarsku se konalo 16. listopadu referendu, které drtivou většinou podpořilo vstup země do NATO. Maďaři považují NATO za předpokoj Evropské unie, který postupně povede k tomu, že budou přijati do zóny eura. Jenže je ironické, že vstup do NATO na Maďary dále uvalí hospodářské břemeno, protože se západní zbrojovky dožadují mnoha miliard dolarů na modernizaci zastaralých zbraní Varšavského paktu na úroveň systémů NATO. Obdobné účty budou muset platit i ostatní země ve středovýchodní Evropě. Snaží-li se tyto země nyní co nejrychleji dostat do EU, znamená to, že jejich finanční a hospodářské trhy budou muset být od nynějška hodnoceny podle daleko přísnějších měřítek.

"Tyto země zjišťují, že nyní čelí velmi tvrdé konkurenci, konkurují evropským zemím jako Španělsko, Itálie, Francie, Německo," říká Luigi La Ferla, ředitel banky Deutsche Morgan Grenfell. "Není pochyb o tom, že země ve střední a východní Evropě budou muset platit větší úroky za své půjčky." Tyto vyšší úroky zpomalí růst jejich ekonomik.

Nejenže budou muset tyto země platit vyšší úroky, ale jejich měnám hrozí útoky těchže spekulantů, kteří donutili k devalvaci asijské měny. Česká koruna už byla devalvována v květnu, Maďarsko a Polsko mají postupný systém, který umožňuje postupnou devalvaci - o jedno procento každý měsíc. Mají-li tyto země mít možnost vstoupit do EU do pěti let, nutně musejí zvýšit svou konkurenceschopnost.

"Zatím se středoevropské ekonomiky spoléhaly na kurs svých měn a tím zajišťovaly svou konkurenceschopnost," konstatuje Wike Groenenberg, ekonom u firmy Salomon Brothers. Jestliže ale vstoupí do EU, o tento nástroj budou připraveny. Mzdy ve střední Evropě jsou stále nízké, ve srovnání se západní Evropou, ale tlak na zvyšování mezd je velký, zejména proto, že dochází k rozkladu sociálního státu. (...) Vznikající ekonomiky ve středovýchodní Evropě musejí rozlišovat dlouhodobé investory, kteří stavějí nové továrny nebo zakládají joint ventures s místními společnostmi, a spekulativními investicemi do měny, dluhů či do akcií, které mohou okamžitě zmizet.

Žádný středoevropský politik dosud neopakoval kritiku malajského premiéra Mahathira Muhammada, který charakterizoval měnové spekulanty jako "zlé spiknutí" (i když francouzský preziden Jacques Chirac tento týden tuto analýzu podpořil).

Nikdo dosud neobviňuje mezinárodního finančníka George Sorose. V soukromí však vládne znepokojení, že instituční investoři mohou manipulovat burzy na vznikajících trzích ve svůj prospěch. (...)

Dlouhodobí investoři však zjistili, že intelektuální kapitál střední Evropy je silný. Obyvatelstvo je dobře vzdělané. Zisky multinacionálních společností vznikají v důsledku tlaku globální ekonomiky, nikoliv místních podmínek. Většina zemí bude zanedlouho tak silně rozvinutá jako jejich západní sousedé.

Avšak rozdíly ještě trvají. Velmi významnou částí ekonomik středovýchodní Evropy zůstává černý trh.

Benjamin Kuras

(Toto je kapitola z knížky Benjamina Kurase, Češi na vlásku: Příručka národního přežívání, kterou v roce 1996 vydalo česky i anglicky pražské nakladatelství Baronet. Je možno si ji zakoupit přímo v nakladatelství, Praha 1, Široká 22. JČ)

Češi milují pohodu. Milují ji tolik, že ohledy na pohodu obvykle převažují nad takovými prázdnými pojmy jako je ideologie, idealismus, hrdinství, čest, statečnost - a někdy i nad některými méně prázdnými jako povinnost, poctivost, etika, spolehlivost. Což neznamená, že by byli nepoctiví, neetičtí nebo nespolehliví, bez smyslu pro povinnost a loajalitu. Dovedou být velmi loajální, zavázaní a dokonce i hluboce oddaní své pohodě. Každý, kdo by od nich žádal loajalitu, by jim nejprve musel zaručit pohodu.

To dobře chápaly nacistické okupační úřady, které se úpěnlivě snažily nepodřídit Čechy tak tvrdé nepohodě jako Poláky, Srby, Řeky nebo Rusy. Češi se jim za to odměnili tím, že jim nepůsobili velké nepříjemnosti.

Tento vtip, který Češi neradi poslouchají příliš často, pravděpodobně vymyslel nějaký Slovák:

Potkají se Čech a Jugoslávec po válce a vyprávějí si o svých válečných zážitcích.

"My, hned jak jsme zahlédli nějakého Němce v uniformě, podřízli jsme mu krk," vypráví Jugoslávec s naprostou samozřejmostí.

Čech na to:

"My bychom to bývali rádi dělali taky, ale u nás se to nesmělo."

České touze po pohodě a pohodlí nejlíp rozuměl komunistický režim, který Čechům připravil život sice nudný a idiotský, ale ve srovnání s ostatním komunistickým světem velmi pohodlný. Nebylo téměř rodiny, která by si nepostavila chalupu či chatu, kam utíkala každý víkend - a český víkend trvá od pátečního poledne do poledne pondělního.

Když se rozsypala železná opona a čeští "kapitalističtí" vystěhovalci začali poprvé po mnoha letech navštěvovat svou starou vlast, nedokázali se ubránit úžasu nad tím, oč pohodlnější život jejich domácí přátelé měli. Ne bohatší, ale pohodlnější. Užívali si většího pohodlí za nižší náklady a s mnohem menším úsilím. A brali to jako samozřejmost. Berou to tak dál - a táží se, co je ještě kdo ze Západu může naučit, když už to dávno neumějí líp - pokud jde o vytváření pohodlí. Copak vytvářet pohodlí není jediným smyslem všeho lidského snažení? No řekněte? Není?

To donekonečna omílané české slovo pohoda znamená mnohem víc, než je fyzické pohodlí. Znamená také domáckost, útulnost, sladěnost, sebeuspokojení, bezstarostné vztahy mezi lidmi, uspokojivou a nepříliš namáhavou činnost, celkově příjemnou atmosféru, absenci námahy, úsilí či bolesti, nerušenou pastorální idylu. Znamená stav věcí, kerý si nevyžaduje brát na sebe rizika a potýkat se s překážkami, nechávat se vyrušovat věcmi novými či neznámými, muset čelit nebezpečí nebo nedostatku.

To z Čechů nedělá národ velkých dobrodruhů. Dělá to z nich lidi vynalézavé a účelně tvořivé, ač někdy protivně otálivé, kteří se pomalu, ale jistě proparcovávají z nepohody k té největší možné dosažitelné pohodě, přičemž se na cestě k ní vyhýbají veškerým nepohodám. Proto se někdy raději spokojí s průměrnou pohodou, jestliže dosažení větší pohody si vyžaduje - nebo se jen dá předpokládat, že si bude vyžadovat - přílišnou nepohodu. Flagelanti to vysvětlují tak, že si Češi bahní v prostřednosti.

Ale právě svým milovaným Čechům Bruce Lockhart z Londýna v roce 1948 vysílal: "Země, která dává přednost pohodlí a klidu před svobodou, svoji svobodu ztratí a s ní ironicky i pohodlí a klid."

Čech se snaží za každou cenu vyhnout se fyzické bolesti, proto se nedá snadno motivovat k tomu, aby působil fyzickou boles druhým, a to dokonce ani svým největším nepřátelům. Pomalá, pozvolná a sotva zpozorovatelná dušení muka, často maskovaná jako pohoda, se vždy pokládají za lepší alternativu v arzenálu českých zbraní.

Pohoda je také duševní rozpoložení, v jakém Češi rádi konají svou práci, poskytují služby, dělají někomu něco k dobru. Jestliže jsou si jisti, že to, co od nich žádáte, se dá provést snadno a bez velkého rizika selhání, sdělí vám, že to udělají "v pohodě". To znamená doslova v pohodlí, ale také bez velké námahy.

Zemitější Moraváci se svým květnatějším a hmatově i čichově pestřejším užíváním češtiny pro vás snadný úkol vykonají nejen v pohodě, dokonce ani nejen stojíce na hlavě, nýbrž s oběma rukama v prdeli.

Silné rozšíření telekomunikací v Británii

Podle právě zveřejněných statistik se stává Velká Británie národem telekomunikací - lidi začínají považovat za samozřejmé, že mají odevšak okamžitý přístup kamkolik prostřednictvím telefonních linek. Podle nejnovějšího vládního průzkumu má 51 procent britských domácností buď mobilní telefon, nebo telefonní záznamník, nebo fax nebo připojení na internet.

Britský statistický úřad konstatuje, že má nyní v Británii pevnou telefonní linku 94 procent domácností. Před 25 lety, v roce 1972, to bylo jen 42 procent domácností. Dvacet procent z 22 miliónů adres ve Velké Británii má alespoň jeden mobilní telefon.

29 procent britských domácností je dnes vybaveno počítačem. V roce 1984 to bylo 9 procent. Dosti populární je také internet, který je komerčně k dispozici teprve od roku 1994. 5 procent britských domácností je napojeno na internet. Nejvyšší procento je v Londýně, kde je připojeno na síť 21 procent majitelů počítačů.