Děti ve vězeních
Každoročně jsou vězněny, mučeny a znásilňovány ve věznicích po celém světě milióny dětí. Mnohé z nich nespáchaly žádný trestný čin.
Přibližně 3000 dětí čeká ve věznicích v současnosti na soud za účast na státem podporované genocidě jednoho miliónu příslušníků národa Tutsi v Ruandě.
Ve vězení také žije 600 nemluvňat, které tam jsou se svými uvězněnými matkami, 2400 malých dětí a dětí nad 14 let: po dosažení čtrnácti let je v Ruandě člověk odpovědný za spáchaný trestný čin.
Podmínky ve věznicích, kde jsou tyto děti, jsou podle organizací na obranu lidských práv naprosto nesnesitelné.
A to je pouze špička ledovce. Milióny dětí jsou vězněny po celém světě - jsou trestány za své zločiny nikoliv jako děti, ale jako dospělí. Málo zemí bere právo dítěte na spravedlivé zacházení u soudu vážně. Soudy odsuzují děti k tvrdým trestům a děti přitom ani nemají takovou právní ochranu, jakou mívají dospělí.
V Súdánu jsou děti trestány bičováním, useknutím ruky či nohy a jsou tam i popravovány. V Keni je každý týden odsuzováno až 120 dětí soudem pro mladistvé v Nairobi za to, že jsou bezdomovci.
Většina dětí, odsouzených podle izraelských bezpečnostních zákonů na západním břehu Jordánu nemá ani právo na obhájce.
"Když se dostanou mladí lidé do konfliktu se zákonem, potřebují pomoc, ne pomstu," konstatuje Lisbet Palmová z Unicefu, Fondu OSN pro děti.
Palmová, čelná světová autorita na vykořisťování dětí, shromáždila množství důkazů o tom, že jsou děti pravidelně fyzicky trápeny i sexuálně zneužívány dospělými vězni a vězeňskými dozorci, kteří je mají chránit.
Toto zacházení s dětmi je nelidské a zároveň to porušuje Konvenci o právech dítěte, kterou přijalo OSN roku 1989 a kterou podepsaly všechny země na světě kromě Cookových ostrovů, Somálska a Spojených států.
Úřady na Jamajce mají právo věznit desetileté děti na dobu neurčitou, často s dospělými, v primitivních vazebních celách.
V Egyptě jsou trestány děti, které pracují jako prostitutky, tvrdšími tresty než dospělé prostitutky.
Spojené státy odsoudily od roku 1973 k smrti 137 nezletilých osob (tj. osob před dosažením věku dospělosti).
Čína, která zakázala trest smrti pro osoby mladší 18 let, stále ještě odsuzuje mladé lidi k smrti. Šestnáctiletý mladý člověk může být odsouzen k smrti, rozsudek je odložen až na dobu, kdy dosáhne věku 18 let.
Většina dětí ve věznicích spáchala jen minimální přestupky, anebo nespáchala vůbec nic. V Indii má policie pravomoc zatkout děti, pokud je pravděpodobné, že by "mohly být zneužívány anebo vykořisťovány za nemorálním či protizákonným účelem".
Bezpočet dětí je vězněn ve vězeních pro dospělé - často za "zločin" chudoby, zanedbanosti anebo zneužívání. Mnoho vězněných dětí nebylo za žádný trestný čin ani odsouzeno - jen čekají na soud. V Libanonu je 90 procent vězněných dětí ve vazbě, některé z nich až dva roky.
Lisbet Palmová tvrdí, že většina mladých kriminálníků se nerodí, ale že jsou mladí lidé k trestným činům nuceni podmínkami naprosté chudoby, v nichž často žijí.
V zemích, kde zuří občanská válka a neexistuje sociální síť na ochranu zranitelných dětí, začínají děti krást v obchodech či na ulici nebo se dávají na prostituci jen proto, aby přežily. A často, když jsou uvrženy do vězení, to jejich kriminální tendence jen posílí, argumentuje Palmová.
Unicet tvrdí, že věk trestní odpovědnosti je v mnoha zemích příliš nízký. V Indii, v Irsku, v Nigérii, v Pákistánu, v Jihoafrické republice, v Súdánu, ve Švýcarsku a v Thajsku je věk trestní odpovědnosti stanoven hranicí sedmi let. Ve Skotsku se považuje osmileté dítě za schopné učinit zralé rozhodnutí mezi tím, co je správné a co je špatné.
Palmová argumentuje: "Dítě, které sotva začalo chodit do školy, nemůže dost dobře řádně chápat důsledky svého chování."
Unicef si přeje, aby vznikl mezinárodně přijatý trestní řád pro mladé lidi, který by pomohl mladým lidem dostat se z vězení a naučil by je včlenit se do společnosti a přestal by je trestat.
Odborníci z Unicefu argumentují, že trestní řád, který funguje vůči dětem jen jako nástroj pomsty, je k ničemu.
Některé země, například Kanada a Holandsko, mají alternativní nápravné programy pro děti a mladé lidi, kteří spáchali trestné činy. Jde například o programy, v jejichž rámci musejí vandalové osobně odškodnit oběti svých trestných činů. A v těchto zemích zločinnost mladých lidí klesá.
"Země, které mají nejmenší zločinnost mladistvých, jsou ty, v nichž je kontakt mezi mladými lidmi, policií, soudy a vězeními udržován na minimální úrovni," konstatuje Palmová.
Británie, která vězní mladistvé kriminálníky na neurčitou dobu, zdaleka nemá podle Unicefu přijatelnou politiku proti mladistvé zločinnosti. Obdobně chybí přijatelné právní normy Ruské federaci, která ani nemá soudy pro mladistvé a Jemenu, který dovoluje arbitrární věznění dětí.
Skutečnost, že se v Ruandě účastnily školní děti genocidy, je šokující. Navzdory hrůznosti zločinů, které údajně spáchaly, tito vězni jsou v konečné instanci pouze děti.
"Mají právo na to, aby s nimi spravedlivě naložil soudní systém, jehož cílem je náprava," zdůrazňuje Palmová.
Vytvoření takového systému je odpovědnost, která se týká nás všech.
(Toto je shrnutí článku z časopisu Big Issue, který v britských ulicích prodávají bezdomovci. Výtisk stojí 80 pencí (cca 40 Kč, avšak v Británii jsou platy asi osmkrát vyšší než v ČR) a 45 pencí z každého prodaného časopisu si ponechává bezdomovecký prodejce. Časopis existuje v Británii od roku 1991 a je velmi rozšířen. JČ )
