Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Dejme romský problém trochu do kontextu. Jak je to dnes na světě s jinými uprchlíky?
V Kongu v říjnu 1997 zvítězil v občanské válce generál Denis Sassou-Nguesso. Prezident Pascal Lissouba, který byl před čtyřmi lety demokraticky zvolen, zmizel.
Konžská občanská válka byl konflikt, v němž se bojovalo o záležitosti, pro něž si lidé dodnes na světě obyčejně zabíjejí: o moc, o osobní a etnické spory a o ropu.
Cenu za to platí opět civilisté. Statisíce Afričanů přišly o své domovy a staly se uprchlíky. Hlavní město Konžské republiky Brazzaville zničilo dobře. moderně a západní technologií vybavené dělostřelectvo.
Neexistují odpovědi na otázky, jak je možno takovýmto katastrofám zabránit, jak by bylo možno omezit vraždění a likvidaci celých zavedených společností, kdo má povinnost zasahovat a kdo má mít k tomu právo.
Ve světě se dnes vedou dva druhy válek. Jeden typ válek jde ruku v ruce se složitým systémem prevencí a náprav: pro druhý typ válek není lék. Prvním typem válek je "konvenční" válka mezi státy, se všemi formalitami. Tento druh války se už dnes příliš často nevyskytuje.
Druhým druhem války je vnitřní konflikt na omezené úrovni, který často podporují zahraniční peníze, zahraniční zbraně a zahraniční propaganda. Právě tento druh válek dnes nejčastěji zuří na světě.
Je to "privatizované násilí", napsal Independent on Sunday, které neřídí žádná vláda. Takovým konfliktům se ani nedá říci "občanská válka". Veliteli jsou povstalečtí důstojníci, místní velitelé, žoldnéři. Ideologií je většinou etnický nacionalismus. Cílem není ani tak nepřátelská armáda, jako civilní obyvatelstvo.
Metody této války jsou genocidní vraždění, hromadné znásilňování, etnické očišťování a pálení všeho, co lidská ruka vytvořila.
Od poslední světové války zahynulo v ozbrojených konfliktech 18 miliónů lidí. Určitý počet osob zemřel v "tradičních" válkách, jako byla válka v Koreji, kde byly usmrceny tři milióny osob. Ale většina lidí zahynula v partyzánských válkách anebo v konfliktech v důsledku "privatizovaného násilí". Humanitární organizace Oxfam odhaduje, že nejméně 84 procent těchto úmrtí byli civilisté. (Pro srovnání, v první světové válce tvořili civilisté jen 15 procent zabitých, v druhé světové válce 65 procent.)
Od poloviny roku 1995 do poloviny roku 1996 zahynulo téměř 170 000 civilistů, mužů, žen a dětí. (O rok předtím dosáhl počet mrtvých rekordní výše v důsledku ruanské genocidy, v níž zahynulo asi 500 000 až 800 000 osob.)
Epidemie zabíjení ve světě roste. A není to v důsledku ukončení studené války. Je pravda, že zabíjení v chorvatském, bosenském, abcházském a čečenském konfliktu bylo nepřímo způsobeno rozkladem komunistických režimů.
Avšak počty zabíjených civilistů stouply na nynější úroveň už v osmdesátých letech.
To podle listu Independent on Sunday navozuje pravděpodobnost, že příčiny růstu celosvětového zabíjení civilistů jsou jiné. Jednou je pravděpodobně rozvoj mezinárodního obchodu se zbraněmi. Druhým je zřejmě rychlý růst bohatství v rukou vládnoucích elit v chudých zemích.
Edmund Cairns, pracovník britské humanitární organizace Oxfam, právě vydal útlou knížku s titulem A Safer Future, Bezpečnější budoucnost, v níž analyzuje tuto šířící se katastrofu a předkládá veřejnosti celou řadu návrhů. V knize je citováno množství dojemných svědectví od obětí válečných konfliktů. Kniha se zabývá nejen vraždami a znásilněními, ale také vyháněním lidí z domovů.
V roce 1975 bylo na světě asi 2,5 miliónu uprchlíků. Nyní je na světě 15 miliónů uprchlíků a kromě toho živoří více než 19 miliónů bezdomovců, kteří byli vyhnáni z vlastních příbytků, ale existují nadále ve své domovské zemi.
Cairnsova kniha předkládá čtyři návrhy:
Zaprvé je třeba omezit mezinárodní obchod se zbraněmi, zavést v obchodování se zbraněni mezinárodní předpisy a dohled nad ilegálním obchodem se zbraněmi. Zároveň by měl svět zakázat výrobu min a financovat odminovávání rozsáhlých oblastí světa.
Zadruhé by měl být založen permanentní mezinárodní soudní dvůr, "aby byl vyslán jasný signál všem, že válečné zločiny - genocida, hromadné vraždění, organizované znásilňování a zločiny proti lidskosti - budou potrestány"
Třetím návrhem je, aby byl mezinárodně kontrolován všechen obchod, rozvojová pomoc a veškeré investice, zaměřené do oblastí, kde vládnou konflikty. Zuřící konflikty by se měly analyzovat, aby se zjistilo, zda výše uvedené zahraniční zásahy místní situaci zlepší nebo zhorší.
Posledním návrhem je dodržovat práva uprchlíků a dalších civilistů. I když to zní velmi nenáročně, je to podle listu Independent on Sunday nejsložitější návrh ze všech čtyř.
Rada bezpečnosti OSN by měla vytvořit Středisko OSN pro prevenci konfliktům. Cairns doporučuje, aby byly zavedeny nové tresty proti pachatelům trestných činů, které by "netrestaly obyčejné lidi, ale vládce". Humanitární pomocné organizace by měly společně schválit jednotný systém norem. Mělo by se přestat s praxí, kdy se záměrně omezuje humanitární pomoc, aby se tím donutili uprchlíci k návratu do rodné země. A "vnitřní bezdomovci" - lidé bez příbytků ve vlastní zemi - by se měli stát odpovědností Vysokého komisařství OSN pro uprchlíky, což dosud nejsou.
Všechny výše zmíněné návrhy jsou realizovatelné. Potíž je, že je mezinárodní humanitární komunita v současnosti naplněna množstvím pochybností, zaměřených vůči sobě samotné. Etiopie, Somálsko, Bosna, Ruanda - dosáhly humanitární organizace v těchto konfliktech vůbec něčeho?
Je pravda, že příchod mezinárodních pomocných organizací může někdy vést k tomu, že z dočasného konfliktu vznikne konflikt trvalý. Místní váleční magnáti dokáží dobře využívat mouky a pokrývek od Červeného kříže. Získávají podporu tím, že označují kanadské humanitární vojenské sbory, irské zdravotní sestry a české řidiče sanitek za "imperialisty".
Svět by měl však vypracovat inteligentnější a zároveň méně arogantní metody mezinárodní pomoci. Je strašné nechávat civilisty umírat. Nakonec jde o etickou volbu, míní list Independent on Sunday. Máme zanechat ženy a děti utrpení a smrti, protože kdybychom se je pokusili zachránit, poskytli bychom zároveň pomoc i jejich utlačitelům? "Privatizované války" jsou nešpinavější formou válečných konfliktů - nikdo, kdo se s nimi potýká, nemá úplně čisté ruce. Ale svět se s nimi musí potýkat, varuje list Independent on Sunday.
