"Svět blázní nad vražedkyní v Americe a když uhoří v Benešově dvě děti, nikoho to nezajímá"
Dostal jsem tento e-mail:
Nova korunovala svoje Televizni noviny tim, ze zpravu o reakcich v UK a US nad odsouzenim au pair Louise Woodwardove uvedla takto: Jo, kdyz uhori v Benesove dve deti, nad tim se nikdo nerozplace, ale kdyz v Americe odsoudili L.W. za vrazdu kojence...
Citoval jsem to naší nové české au pair, která je v Glasgowě pouhých šest neděl. Bedlivě sledovala v britské televizi zpravodajství o soudním případu Louise Woodwardové v Americe. Její reakce byla: "Nova je hloupá. Zpravodajství je tady v Británii jiné, sdělovací prostředky fungují podstatně jinak než v ČR, to je nesporná věc. Vidím to i po krátké době tady."
Případ Louise Woodwardové vyvolává celou řadu důležitých otázek.
Částečně má Nova jistě pravdu. Být příslušníkem malého národa je neférovým handikapem. Pregnantně to svého času shrnul spisovatel Josef Škvorecký, který se dotazoval, jak velkou šanci by asi měl William Shakespeare proniknout do světové literatury, kdyby se narodil v Sofii a psal bulharsky.
Dominující světová kultura je kultura anglosaská a o to, co se v ní děje, je zájem především .
V souvislosti se soudnímu případem Louise Woodwardové je však nutno ptát se na toto:
1. Jaký má být vztah sdělovacích prostředků a soudního jednání?
Je správné, aby byly soudní procesy vysílány televizí? V Británii nesmějí televizní kamery do soudní síně. Budu-li psát o soudním případu dříve, než bude vynesen verdikt, spáchám trestný čin contempt of court, pohrdání soudem, a budu přísně potrestán.
Čelný britský soudce uvedl na dotaz britského rozhlasu, na jakém základě by se proti rozsudku Louise Woodwardové odvolal, že kdyby případ projednával britský soud, odvolával by se na základě toho, že matka mrtvého dítěte poskytla před soudním jednáním americkým sdělovacím prostředkům celou řadu rozhovorů, jimž se dostalo po Spojených státech široké publicity. Obviňovala v nich Woodwardovou z vraždy jejího syna. Takovým způsobem prý nepřípustně ovlivnila nálady veřejnosti i poroty proti Woodwardové.
Opakuji: V Británii nesmějí sdělovací prostředky referovat o soudním řízení, dokud není případ uzavřen a vynesen verdikt, právě proto, aby nemohlo být soudní řízení vnějšími názory ovlivněno.
2. Americká porota byla zcela zjevně zmatena rozporem, který vznikl mezi důkazy, předložené žalobou, a odbornými lékařskými posudky, podle nichž Woodwardová nemohla dítě takovýmto způsobem zabít.
U britského soudu shrnuje předsedající soudce závěrem klíčová fakta v procesu. U amerického soudu nikoliv, soudce jen poskytuje porotě právní informace o existujících zákonech. Porotě nebyly určité skutečnosti jasné a vyžádala si transkript jedné části soudního řízení. Soudce jí ho neposkytl a požadoval, aby porota už došla k nějakému závěru. Podle britských soudních expertů by u britského soudu muselo nejprve dojít k vyjasnění mlhavých záležitostí.
Tím však v žádném případě nestavím britský soudní systém nad americký. Důvěryhodnost britského soudního systému byla v minulých letech značně otřesena celou řadou případů, v nichž byli nevinně na dlouhá léta odsouzeni do vězení lidé, kteří žádné trestné činy nespáchali.
Případ Louise Woodwardové shrnuji v samostatném příspěvku, viz zdejší Obsah.
Jan Čulík
