Pokračování debaty "Je v ČR demokracie?"
Na vlastní obranu
Můj nedávný článek o Jiřím Pehem a Ondřeji Neffovi vyvolal mírné pozdvižení. Zaútočili na mě ze všech stran, tak zde reaguji vlastní obranou.
Kdosi mě prý označil za manipulátora a podvodníka. To je podivné a absurdní. Koho manipuluji a za jakým účelem? O jaký podvod se snažím? Za jakým účelem?
Jiná osoba mě kritizovala takto:
"Vás ale pobuřuje argumentace o "nevyspělosti" českých voličů. A já si myslím, že je ta argumentace správná. U obou pánů vychází ze zkušenosti odborné i životní. Podobnou argumentaci slýchávám i od mnoha dalších lidí. Dokonce od praktického psychiatra nebo od praktického lékaře. A ti mají lidi rádi. Ale dobře je znají a uvědomují si hranice jejich mentálních schopností."
Čestné slovo, málem jsem spadl ze židle, když jsem si tohle přečetl. Jsem beze slov, a dokážu odpovědět jen slovy určitého dokumentu, který si občas čtu:
Hlava první
Základní ustanovení
Článek 1
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci. Vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Poznáváte někdo tato slova?
Ještě jednou: Lid je zdrojem veškeré státní moci. Ať se nám to líbí nebo ne. Není nic v Ústavě ČR o hranici mentálních schopností lidu.
Třetí osoba napsala, že jsem prý nesprávně citoval svou diplomovou práci a že teď prý argumentuju úplně jinak. Zaprvé, i kdybych něco takového učinil, myslím, že je dovoleno, abych změnil názor.
Ale já jsem si v tomto případě nijak neprotiřečil. Můj argument zůstává tentýž. Konkrétně, toto jsem napsal ve své diplomové práci o česko-německé deklaraci, a toto jsem měl ve svém nedávném článku na mysli:
"Zdálo se, že itelektuálové podporující "nové bilancování" a deklaraci nemají žádný kontakt s obavami veřejnosti a se silou tradičních argumentů. Tyto pocity tvoří součást nejen české národní totožnosti, ale i součást české osobní totožnosti, a proto zjevně muselo interpretovat mnoho Čechů útoky na národní "provinčnost" od intelektuálů jako je Pehe a Tigrid (dva bývalí exulanti), k nimž došlo během debaty o česko-německé deklaraci, jako osobní urážku. Takové útoky mohly jen těžko posílit věc intelektuálů při jejich snahách získat pro deklaraci podporu veřejnosti, ale čeští intelektuálové si to neuvědomili."
Přesně toto jsem napsal o Jiřím Pehem i v nedávném článku v Britských listech. Jádro argumentu je toto:
a) Pehe je vlivným členem intelektuální elity, k němuž lidé přirozeně vzhlížení pro vedení ve složitých zahraničně politických otázkách.
b) Jako člen elity, který je znám svou relativně silnou prozápadní podporou, je Pehe životně důležitý pro vytváření veřejné podpory pro určité iniciativy, na jejichž prospěšnosti se - jak doufám, se mnou mnoho lidí čtoucích tento článek shodne. Konkrétně řečeno, všichni bychom chtěli, aby se ČR stala plně demokratickou zemí a aby vstoupila do západního klubu národů, a aby byla práva a svobody jejích občanů zaručena. Ti, kteří doufají, že v ČR zvítězí demokracie, by měli být schopni spoléhat se na činy člověka, jako je Jiří Pehe.
c) Potíž je, že Pehe tuto svou funkci neplní zrovna úspěšně, protože nemá přímý styk s tím, co si myslí jeho spoluobčané. Nerozumí průměrnému Čechovi (i když je schopen užívat téhož etnocentrického jazyka, který užívají všichni Češi). Nekomunikuje to, co chce říci, Čechům takovým způsobem, jímž by to mohli přijmout.
d) Ve svém elitářství útočí na lidi, jimž nerozumí a o nichž si myslí, že jsou hloupí a provinční. Zdá se, že zastává názor, že jsou nevědomí a nedá se jim důvěřovat.
e) To je nebezpečné. Jestliže se nedokáží lidé jako je Jiří Pehe dorozumět se svým národem, přijdou jiní a zaplní vzniklé vakuum. Jestliže se nezačne elita zajímat o to, jakým způsobem se dorozumět s obyčejnými občany, a jestliže je nepřestane urážet, lidé poskytnou svou politickou podporu jiným osobám.
Historie je plná poučení, kdy elity odsoudily obyčejné lidi a začaly jimi pohrdat, a lidé začali hledat radikálnější řešení, zaměřená přesně proti těm elitám. Když někomu řeknete, že je blbec, přestane vás poslouchat. Když mu opakovaně říkáte, že je blbec, rozčílí se.
Zdá se mi, že je argument v obou případech totožný. Pehe by měl přestat urážet Čechy a měl by začít naslouchat jejich obavám ohledně Němců, NATO a Evropské unie. Pro mnoho lidí se tyto obavy mohou jevit jako pošetilé, ale jsou to reálné obavy, které si zaslouží, aby si jimi vzdělaní komentátoři seriózně zabývali. Tyto obavy jsou velmi významné. Arogance je neodstraní.
Tentýž čtenář odmítl mé tvrzení, že Peheho výroky jsou nedemokratické. Napsal v podstatě, že mu vlastně jen nadávám.
Nesouhlasím. Přesvědčení, že lidé nejsou schopni sami za sebe v politice rozhodovat, je nedemokratické. To není žádná nadávka. To je argumentace, demokratické Ústavy České republiky.
Nevadí mi, že se Pehe staví proti referendům. Napsal jsem, že jsou dobré důvody, proč referenda kritizovat. Pehe si ale vybral špatný důvod pro kritiku referenda. Pehe argumentuje proti referendu, že není možno důvěřovat voličům, že by jednali tak, jak si přejí elity. To je nedemokratické ve státě, kde "Lid je zdrojem veškeré státní moci".
Ještě jedou: stát a vláda existují, protože to občané dovolí. Nikoliv obráceně.
