Pokračování debaty "Je v ČR demokracie?"
Na vlastní obranu
Můj nedávný článek o Jiřím Pehem a Ondřeji Neffovi vyvolal mírné pozdvižení. Zaútočili na mě ze všech stran, tak zde reaguji vlastní obranou.
Kdosi mě prý označil za manipulátora a podvodníka. To je podivné a absurdní. Koho manipuluji a za jakým účelem? O jaký podvod se snažím? Za jakým účelem?
Jiná osoba mě kritizovala takto:
"Vás ale pobuřuje argumentace o "nevyspělosti" českých voličů. A já si myslím, že je ta argumentace správná. U obou pánů vychází ze zkušenosti odborné i životní. Podobnou argumentaci slýchávám i od mnoha dalších lidí. Dokonce od praktického psychiatra nebo od praktického lékaře. A ti mají lidi rádi. Ale dobře je znají a uvědomují si hranice jejich mentálních schopností."
Čestné slovo, málem jsem spadl ze židle, když jsem si tohle přečetl. Jsem beze slov, a dokážu odpovědět jen slovy určitého dokumentu, který si občas čtu:
Hlava první
Základní ustanovení
Článek 1
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci. Vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Poznáváte někdo tato slova?
Ještě jednou: Lid je zdrojem veškeré státní moci. Ať se nám to líbí nebo ne. Není nic v Ústavě ČR o hranici mentálních schopností lidu.
Třetí osoba napsala, že jsem prý nesprávně citoval svou diplomovou práci a že teď prý argumentuju úplně jinak. Zaprvé, i kdybych něco takového učinil, myslím, že je dovoleno, abych změnil názor.
Ale já jsem si v tomto případě nijak neprotiřečil. Můj argument zůstává tentýž. Konkrétně, toto jsem napsal ve své diplomové práci o česko-německé deklaraci, a toto jsem měl ve svém nedávném článku na mysli:
"Zdálo se, že itelektuálové podporující "nové bilancování" a deklaraci nemají žádný kontakt s obavami veřejnosti a se silou tradičních argumentů. Tyto pocity tvoří součást nejen české národní totožnosti, ale i součást české osobní totožnosti, a proto zjevně muselo interpretovat mnoho Čechů útoky na národní "provinčnost" od intelektuálů jako je Pehe a Tigrid (dva bývalí exulanti), k nimž došlo během debaty o česko-německé deklaraci, jako osobní urážku. Takové útoky mohly jen těžko posílit věc intelektuálů při jejich snahách získat pro deklaraci podporu veřejnosti, ale čeští intelektuálové si to neuvědomili."
Přesně toto jsem napsal o Jiřím Pehem i v nedávném článku v Britských listech. Jádro argumentu je toto:
a) Pehe je vlivným členem intelektuální elity, k němuž lidé přirozeně vzhlížení pro vedení ve složitých zahraničně politických otázkách.
b) Jako člen elity, který je znám svou relativně silnou prozápadní podporou, je Pehe životně důležitý pro vytváření veřejné podpory pro určité iniciativy, na jejichž prospěšnosti se - jak doufám, se mnou mnoho lidí čtoucích tento článek shodne. Konkrétně řečeno, všichni bychom chtěli, aby se ČR stala plně demokratickou zemí a aby vstoupila do západního klubu národů, a aby byla práva a svobody jejích občanů zaručena. Ti, kteří doufají, že v ČR zvítězí demokracie, by měli být schopni spoléhat se na činy člověka, jako je Jiří Pehe.
c) Potíž je, že Pehe tuto svou funkci neplní zrovna úspěšně, protože nemá přímý styk s tím, co si myslí jeho spoluobčané. Nerozumí průměrnému Čechovi (i když je schopen užívat téhož etnocentrického jazyka, který užívají všichni Češi). Nekomunikuje to, co chce říci, Čechům takovým způsobem, jímž by to mohli přijmout.
d) Ve svém elitářství útočí na lidi, jimž nerozumí a o nichž si myslí, že jsou hloupí a provinční. Zdá se, že zastává názor, že jsou nevědomí a nedá se jim důvěřovat.
e) To je nebezpečné. Jestliže se nedokáží lidé jako je Jiří Pehe dorozumět se svým národem, přijdou jiní a zaplní vzniklé vakuum. Jestliže se nezačne elita zajímat o to, jakým způsobem se dorozumět s obyčejnými občany, a jestliže je nepřestane urážet, lidé poskytnou svou politickou podporu jiným osobám.
Historie je plná poučení, kdy elity odsoudily obyčejné lidi a začaly jimi pohrdat, a lidé začali hledat radikálnější řešení, zaměřená přesně proti těm elitám. Když někomu řeknete, že je blbec, přestane vás poslouchat. Když mu opakovaně říkáte, že je blbec, rozčílí se.
Zdá se mi, že je argument v obou případech totožný. Pehe by měl přestat urážet Čechy a měl by začít naslouchat jejich obavám ohledně Němců, NATO a Evropské unie. Pro mnoho lidí se tyto obavy mohou jevit jako pošetilé, ale jsou to reálné obavy, které si zaslouží, aby si jimi vzdělaní komentátoři seriózně zabývali. Tyto obavy jsou velmi významné. Arogance je neodstraní.
Tentýž čtenář odmítl mé tvrzení, že Peheho výroky jsou nedemokratické. Napsal v podstatě, že mu vlastně jen nadávám.
Nesouhlasím. Přesvědčení, že lidé nejsou schopni sami za sebe v politice rozhodovat, je nedemokratické. To není žádná nadávka. To je argumentace, demokratické Ústavy České republiky.
Nevadí mi, že se Pehe staví proti referendům. Napsal jsem, že jsou dobré důvody, proč referenda kritizovat. Pehe si ale vybral špatný důvod pro kritiku referenda. Pehe argumentuje proti referendu, že není možno důvěřovat voličům, že by jednali tak, jak si přejí elity. To je nedemokratické ve státě, kde "Lid je zdrojem veškeré státní moci".
Ještě jedou: stát a vláda existují, protože to občané dovolí. Nikoliv obráceně.
Hádej, hádej kdo je to?
Hádanka pro čtenáře Britských listů
Vážení čtenáři, okolnosti mě v minulých dnech přivedly k typologii osobností. Konkrétně k typologii nazývané MBTI, u nás byla podrobně popsána v knize Michala Čakrta nazvané: "Kdo jsem já, kdo jste vy?", která vyšla v roce 1996 z nakladatelství Management Press.
Typy osobností rozděluje podle vzájemných kombinací 4 vlastností:
vztah k okolí: Intro/Extraverze
vnímání: Smysly/intuicí
zpracování informací: myšlením (Thinking)/cítěním (Feeling)
rozhodování: úsudkem jen ze zjištěných fakt (Judging)/ uvážení celistvosti - i dalších vlivů (Perceiving)
Všichni lidé tedy spadají do jedné nebo více ze 16 kategorií. A při četbě popisu jednoho konkrétního typu, INTJ, mě napadlo, že náš neznámý známý politik, má jeho téměř krystalickou podobu. Tak a teď už zkuste uhodnou podle popisu projevu těchto lidí (charakteristika je téměř doslovným přepisem z knihy), kdo to je:
Vystupování
Individualističtí a nezávislí
Mají ze všech typů nejvíce sebedůvěry, kterou čerpají z bohatých vnitřních zdrojů introvertní intuice a inspirace. Svět pojednávají myšlenkovou analýzou a logikou. Mají ale sklon k makro-pohledu na objekty a situace. Teorie, které nejsou dostatečně rychle schopné prokázat svou životaschopnost jsou jimi rychle opuštěny.
Přidržují-li se nějakých pravidel, tak ne proto že by jim apriorně věřili, ale proto že jim nabízejí jedinečný pohled na svět. Jejich ohromná důvěra ve správnost vlastních intuitivních vhledů do podstaty věcí, do jejich nejhlubšího smyslu, sotva postřehnutelných vztahů, souvislostí, jim umožňuje neoblomě jít za svým a čelit tlaku jak ostatními (ale ne jimi) uznávaných autorit, tak veřejného mínění.
Občas je třeba jimi zatřást a zeptat se jich, co jejich myšlenky vlastně v praxi znamenají.
Největším potěšením pro ně je, vidět své představy uskutečněné v praxi jako důkaz vítězství ducha nad hmotou a všeobecnou skepsí.
Protože uvažují v čisté logice s krajně utilitaristickou orientací (vše má sloužit svému cíli) a soustřeďují se na potenciály, mají sklon ke krajnímu pragmatismu, jehož optikou vidí skutečnost jako něco, co je do značné míry umělé. Mají pocit, že ji lze utvářet. Proto si mohou občas pohrávat s určitými náboženskými či filozofickými směry, dokonce vytvářet své vlastní.
Jako by manipulovali se světem na obrovské šachovnici. Neustále vyhledávají strategie a postupy s nejvyšším strategickým výnosem.
Jejich nápady se zdají být obdařeny vlastní energií, protože dříve než je zveřejní, prošly důkladným očistcem vnitřní logiky. INTJ hledí více dopředu na důsledky svých činů a mají smysl své nápady dotahovat. Pokud jsou přesvědčeni, že jsou správné a přínosné, dokáží je uvádět v život s nelítostnou bezohledností na spolupracovníky, osobní oběti, čas, energii. To jim pomáhá k rychlejší než průměrné kariéře. Současně je to ale vystavuje nebezpečí pádu z větší než průměrné výšky.
Tam kde se INTP spokojí s vytvořením systému, budou INTJ zakládat politické strany pro to, aby svým nápadům pomohli na svět. Ale také mají sklon ignorovat pocity jiných, kteří by je mohli podpořit nebo shodit.
Verbálně má sklon převládat spíše rozjímavá a otevřená část jejich osobnosti (introvertní intuice N(i)), ale chovají se podle svého úsudku (TJ).
Mají li se něčím pochlubit, tak svým myšlením, ale to je u nich ve službách intuice a tak mohou čas od času racionalizovat a velmi rafinovaně hájit značně krkolomné nápady, až se ostatní diví, kde se to v těch jinak tak inteligentních lidech bere. Smyslové vnímání je jejich podřízenou funkcí, hlavním rozhodčím v jejich uvažování je logická nerozpornost a konzistence, a tak si mohou každou chvíli vytrhovat z prostředí i kontextu cokoli, co se zdá potvrzovat jejich předem utvořené názory. Hegel: "Čím více se liší skutečnost od představ o ní, tím hůře pro skutečnost."
Mj. i proto vynikají ve zobecňování, klasifikování, sumarizování, nacházení vhodných příměrů, demonstrování čehokoliv o čem chtějí své okolí přesvědčit.
Ale nemilují redundanci a proto nepokládají za nutné sdělovat východiska apremisy z nichž jejich soudy vycházejí. A tomimo jiné i proto, že cítí, že ta skutečně čistá formální logika nebývá jejich nejsilnější stránkou. Spíše než na dedukci spoléhají na to, že jejich intuice dokáže vyhmátnout pro ostatní zprvu nepostřehnutelný soulad a konzistenci.
Jejich spolupracovníci mívají pocit, že INTJ do nich vidí. A proto si podvědomě vytvářejí určitou distanci.
Mohou působit jako lidé, které je těžké uspokojit.
Neznají střední cesty.
Svět kolem sebe se sanží stimulovat ke zdokonalování, nezávislosti a soběstačnosti. Tvrdí: "Chceš-li člověka nasytit na jediný den, dej mu rybu, chceš-li jej nasytit na celý život, nauč jej rybařit."
Přestože své skutečné emoce nedávají najevo, mohou dávat najevo emoce, aniž je doopravdy cítí- jen proto že si myslí že je to účelné. Zdají se být chladní a neteční k mínění druhých, ale je to jen obranná reakce. Ve skutečnosti jsou hypersenzitivní na odmítnutí těch, jichž si váží.
I přesto, že působí chladněji než jiní, oni sami se cítí dotčení, když je z toho někdo obviní.
Ve společnosti se mohou chovat povýšeně a ignorovat drobné rituály, které ostatní potřebují proto, aby se mohli cítit v pohodě. Mohou nechtěně vyslat signály, kteří si ostatní vyložit jinak. Obvykle si vedou stejně společensky lépe při pracovních než ostatních, rodinných, situacích.
V citové oblasti jsou velmi zranitelní a chrání se proto silnou a chlednou slupkou. Mj. i proto se v této oblasti dopouštějí citelných klopýtnutí. Své partnery si vybírají intuitivně a navzdory do očí bijícím důkazům či vnějším tlakům, že jejich volba není nejlepší.Když si někoho oblíbí (partenra, vlastní dítě), umí mu být oddani a být k němu pozorní. V takovém případě nešetří podporou a bývají tolerantní, ponechávají velkou volnost.
V svém okolí dbají o pocit pohody a pečují o své prostředí.
Nezajímá je vyrovnání se s minulými chybami, mají zájem na tom, jak pohnout věci kupředu.
Jestliže se přisvojí cíle organizace (dokáží být k organizacím více loajální než k jednotlivcům) tak pak dokáží usilovat o jejich prosazení se svatým odhodláním. Vztah si vytvářejí k pozicím v organizaci a nemají problém s tím, střídají-li se na nich různí lidé, běda ale, dostane-li se do funkce někdo, kdo nebere cíle organizace se stejnou vážností. Má v nich toho nejhoršího nepřítele.
Nezřídka si nejsou schopni uvědomit sílu svých protivníků a bojiště, na kterém se střety budou odehrávat.
Je třeba jim dávat najevo, jak si vážíme jejich přínosu, ale současně v nich pěstovat pokoru a úctu k příspěvkům ostatních. Ale pozor, zbloudilé INJ plodí především slepá víra okolí. A zvrtne-li se ale jejich ego, stanou se z nich okázalé, exhibicionistické osoby se znaky narcisismu, hrající si na vyvolené.
Rozvine-li se jejich introvertní intuice N(i) nepoměrně k ostatním funkcím, takže začne utlačovat cítění F a smyslové vnímání S, ztratí zpětnovazební mechanismus, který by je varoval, že už začínjí být na "špatné straně" a mohou sklouznout ke stihomamu nebo přílišné příchylnosti k určitým idejím.
Pokud selžou, budou chtít ještě poslední šanci- a zase neuspějí.
Nebývají ochotni připustit, že jejich myšlenky nejsou dokonalé. To by musel jejich pokus zcela selhat. Více než ostatní potřebují mít kolem sebe "ďáblovy advokáty", byť si budou navzájem stále ztrpčovat život.
Ti by měli se zatvrzelými introvertními intuivy jednat přes jejich intuici a předkládat jim nové možnosti k posouzení, i když je zavrhnou- udrží je to ve styku s realitou. Pokud by do vnitřního světa jejich intutivních vizí nepronikl paprsek skeptického pohledu, nebudou často schopni zformovat svou inspiraci do podoby účelného činu. a jejich nezřídka nesmírný duševní potenciál tak bude ztracen nebo se vybije v bizarních aktivitách geniálních blbců.
Povolání
Přednosti: Budou usilovat o to, aby oni sami i jejich spolupracovníci byli stále výkonnější. a lepší. Práce je pro ně systém, kterého je třeba se zmocnit intelektuálně i mocensky, zorganizovat a zlepšit ho. Zakrátko se na ně ostatní obracejí jako na neoddiskutovatelné autority, na ty jež vědí všechno.
Přestože pro své úspěchy potřebují ostatní, mají silnou potřebu autonomie. Sváří se v nich posedlost vlastní nezávislostí a samostatností svých kolegů se snahou mít své bezprostřední okolí pod kontrolou a k obrazu svému. A tady mohou vyslat svému okolí rozporný signál verbálního "Udělej to po svém." ale myšleného "tak, jak bych to udělal já- nebo lépe." Dokážou okamžitě vyčenichat dublování činností, např. nadbytečný oběh dokumentů- cokoliv co zavání plýtváním lidskými, časovými, peněžními nebo materiálními zdroji. Taková situace je osobně uráží a nedají si pokoj, dokud nedosáhnou nápravy. Kritika je nevyvádí z rovnováhy, o tom co dělají jsou vnitřně přesvědčeni, že je správné.
Slabiny: Jejich výkonnost může být narušena sklonem něco ustavičně zlepšovat, protože se ale tato zlepšení projevují spíše v intelektuální rovině, může jim to být tolerováno ve výzkumném ústavu, ale ne ve firmě.
Mohou snad slovně uznat jiné koncepce řízení, odlišné od jejich, v praxi se jimi ale nebudou řídit.
Jsou li vystaveni příliš mnoha detaliům, mohou podlehnout stresu z přemíry podnětů. Uchylují se pak až k sžíravosti, uštěpačnosti, zesměšňování a bagatelizování.
Snadněji než kdokoliv jiný mohou sklouznout do extrémů, například vnitřní představivost může vyvolat stihomam.
Okolí v nich může vidět strůjce nové budoucnosti, inspirující vizionáře. Mohou se ale stát i mystiky, zaslepenými fundamentalisty. Nejspíše se uplatňují tam, kde mohou proměňovat teoretické modely ve skutečnost: vědecký výzkum, rozvíjející se přírodní vědy, politika, vysoké manažerské pozice (z dlouhodobého hlediska jsou to nejúspěšnější manažeři -podle WSJ se mezi vrcholovými manažery vyskytuje až 20x více INTJ než v běžné populaci).
Své odpovědi posílejte 7 dní po uveřejnění e-mailem na adresu marekhousa@hotmail.com. Všem kdo mi pošlou svou odpověď odpovím, a prozradím, kdo je podle mne onen neznámý známý.
