České restituční zákony jsou silně nedokonalé

Renatus J. Chytil

Prague Post, 8. října 1997

Současné restituční zákony v ČR jsou podstatným politickým selháním. Od pádu komunismu bylo povoleno jen málo vlastníkům majetku získat zpět svá odcizená aktiva. Návrat majetku legitimním vlastníkům by byl nejen spravedlivý, byl by to ale také nejrychlejší a nejefektivnější prostředek privatizace.

Namísto toho se nejlepší majetek dostal do rukou bývalých komunistů. Je ironické, že tak byli velkomyslně odměněni za podporu komunismu za bývalého režimu. Bývalí straničtí šéfové tuto nespravedlnost ještě prohlubují, neboť plýtvají zdroji, které získali, a špatně je řídí.

Většina "restitučních zákonů" je Potěmkinovou vesnicí pro západní pozorovatele. Nejsou vyjádřením skutečného úsilí rychle privatizovat aktiva. Tyto zákony obsahují tolik omezení, že udržují většinu majetku mimo dosah jeho skutečných vlastníků. Čeští vládní představitelé, včetně premiéra Václava Klause, o této politice neinformují veřejnost správně.

Jsem přesvědčen, že české hospodářství neporoste v důsledku přílivu zahraničních investic neporoste, pokud nebude úzkostlivě respektováno soukromé vlastnictví, které zahrnuje státní ochranu práv majitelů. Mnoho rodinného majetku v České republice bylo nejprve zcizeno nacisty, pak komunisty a nyní ho zadržují (po dobu delší než sedm let!) postkomunisté. Podporuje toto snad stabilitu? Budeme muset čekat padesát let, jako v případě zlata ve švýcarských bankách?

Podle toho, co říká Klaus v českých sdělovacích prostředcích, západní instituce prý tuto vládní politiku chválí! To se mi zdá absurdní, protože hospodářským ekvivalentem nerestituce je stoprocentní dědická daň, která následuje po stoprocentní dani ze zisku, kterou uvalila vláda po celou tuto dobu. Pobídky k šetření a k investicím jsou zcela zjevně velmi špatné. Takováto politika může vést jen k bankrotu!

Odmítání české vlády navrátit majetek, který stát získal nezákonně a nikoliv za spravedlivou cenu (tj. který byl ukraden) je varováním pro všechny potenciální investory: Jestliže je současná vláda schopna arbitrárním způsobem odepřít tisícům legitimních vlastníků právo na vlastnictví jejich majetku (ukradeného způsobem, který je formálně nezákonný i podle českých zákonů), není vyloučeno, že to učiní i v jiných případech. Je to také naprosto v rozporu s běžnou slušností. To, že vláda nadále užívá nezákonně konfiskovaného majetku, a prodává takový majetek třetím stranám (jakým právem?) nemůže vést k vytvoření bezpečných, legitimních majetkových vztahů, které jsou nutnou podmínkou pro hospodářský růst v důsledku soukromých investic.

Klause bychom se měli agresívně dotazovat na rozsah vládem podporovaných krádeží a podvodů v České republice - a to pokud možno dříve, než všechny oběti zemřou. Návrat majetku právoplatným majitelům by výrazně omezilo rozsah podvodů. Dokonce ani všechen obecní majetek není navracen. Bez důsledných signálů a podpory ze zahraničí se nezmění skoro nic, neboť omezení restitucí přímo prospívá lidem s dobrými konexemi - především bývalým příslušníkům komunistického aparátu.

Klaus by měl být učiněn odpovědným za to, proč jeho vláda úmyslně činí návrat ukradeného majetku tak obtížným a dokonce přikročuje k diskriminaci amerických občanů (uprchlíků před nacisty a komunisty), kteří nemohou získat svůj majetek, aniž by se vzdali amerického občanství.

Proč si podržuje česká vláda velké množství nezákonně zkonfiskovaného soukromého majetku? Návrat majetku, ukradeného státem, je velmi důležitý pro vyhlídky na hospodářský růst , stejně jako pro dlouhodobou politickou stabilitu a společenský rozvoj. Návrat tohoto majetku stále ještě zůstává nejjednodušším a nejslibnějším prostředkem, jako ho zesoukromnit.

Autor je ředitelem Private Property Rights Institute v Beverly Hills v Kalifornii.