Názorová pluralita
aneb kde jsou meze kritiky šéfredaktora
motto:
"Kdo má v ruce klacek, najde si i psa"
(Štěpán Kotrba)
Začnu devótním prohlášením, že šéfredaktor (Jan Čulík) má vždycky pravdu. Pokud ji nemá, platí axiom 1.
Když Jan Čulík kritizoval improvizovaně zorganizovaný a aktuálně zařazený online rozhovor Britských listů s ministrem školství Eduardem Zemanem (ČSSD), kritizoval tak mimo jiné i úroveň otázek, které ministrovi kladli ti, kteří se rozhodli, že svou neznalost (či své omyly) budou dávat věřejnosti na odiv. Včetně mne. Moje babička říkávala, že neexistuje blbá odpověď, pouze blbá otázka (tato kauzalita platí samozřejmě i obráceně...). Trojí odpovědi, které se Janu Čulíkovi nepozdávají, vyplývají (ve valné většině) ze špatně položených, nebo nekvalifikovaných "laických" otázek. Pro mne nejsou zklamáním odpovědi, ale spíše otázky, které vypovídají sice o zájmu tazatelů o pochopení problematiky, ukazují ale jednoznačně na mezery ve spleti příliš složitých a mnohdy chaotických předpisů, které ovlivňují české školství.
Domnívám se, že jan Čulík zde podlehl v posledních letech mnohdy módnímu, mediálně-populistickému přesvědčení, že VŠICHNI POLITICI JSOU SVINĚ. OTÁZKOU JE POUZE, JAK VELKÉ. Ani Jan Zlatoústý by nevyhověl pak jeho nárokům, nazíraným touto optikou...
odpovědi ministra Zemana na otázku Jana Čulíka i dalších tazatelů
Rozdíl je ve formulaci ministra "smí se používat" - vyplývá z kompetencí ministerstva a jeho faktické nemožnosti cokoliv nařídit "svobodným" školám (svobodu si školy vybojovaly už poměrně dávno, ještě když měla sloužit jako nástroj pseudo-liberální transformace a následného rozvratu státem dotovaného a usměrňovaného školského systému - podobně jako se likvidovalo zemědělské či bytové družstevnictví, zemědělské výkupny a prodejny Včela ap.), a ve formulaci Jana Čulíka "používá se/nepoužívá se" (mající kořen v Čulíkově srovnání s britskou tradicí, která je ale už stovky let jiná, než kontinentální) - vyplývající z myšlenkové rigidity pedagogů, jejichž průměrný věk se blíží důchodovému, pedagogické návyky získávali za ministra Nejedlého a jejich potenciál tvůrčího, nápaditého uchopení problematiky se vyčerpal už někdy kolem sedmdesátých let minulého století, kdy přišli o optimismus. Za to ale mnemůže ministr, ať je z ODS, KDU-ČSL, či z ČSSD.
ISPROFIN a větší než "malá" část pravdy:
odpovědi na otázky Štěpána Kotrby
Jedná se o trauma ministra "výdajového" resortu v prohraném konfliktu uvnitř vlády (sic jednobarevné, ale o to více bezmocné vůči státní kase...) s ministrem "příjmového" resortu. Ministr mi sice dal postupně za pravdu (sice zmatenou "spinující" formulací) a mlžil jak svůj tiskový mluvčí, nemohu ale očekávat "dětské" a navíc "radostné" přiznání ve stylu "Ano maminko, já to okno rozbil..." Ano, celá situace vznikla vinou malé schopnosti ministra uřídit rukou železnou své podřízené, aby nekradli, nepodváděli a neškodili (i když mají kolikrát jiné politické názory a existence sociálnědemokratického ministra je jim krajně proti srsti). Ano, celá situace vznikla díky slušnosti ministra v jednání s podřízenými, kteří neváhají v soukromém rozhovoru nabídnout vítězství v tendru na stamiliónovou zakázku za polovinu akcií firmy... Jednomu z nich, kterého ministr nedávno povýšil, to lze i dokázat, neboť existuje nelegálně pořízený magnetofonový záznam jeho pokusu o korupci. Pokud dotyčná firma nevyhraje, kazeta se mezi "investigativními" kolegy "v pravou chvíli" určitě objeví a poškodí pak samozřejmě ministra....
Za sebe jako tazatele jsem spokojen s první částí odpovědi - přiznání ztěžuje zapírání. Nikoliv ale s vysvětlením (či spíše nevysvětlením) části druhé: Jak je možný takto tragický (a dodávám nyní - nelogický, mediálně krajně nešťastný a vládu před voliči poškozující) nesoulad mezi dvěma ministerstvy jedné - jednobarevné - vlády v otázce, kterou určil její premiér jako JEDNOZNAČNOU VLÁDNÍ PRIORITU a která je navíc v zorném úhlu nejen kritiky lačné opozice, ale oprávněně i všech rodičů. Na odpověď stále čekám, i když si dokážu odpovědět - bohužel - sám...
poznámka Jana Čulíka
Nevšiml jsem si pokroku, pouze jeden byrokratický systém maturit (socialistický drill zakořeněný ještě z dob c.k. mocnářství) se změnil v druhý (téměř neuvěřitelně opojná a nekontrolovatelná svoboda, zaměňující se pohříchu s anarchií), aby jej vzápětí vystřídal třetí (státní maturity jako "věcné břemeno" nenáviděného státu k oné milované a ničím nesvazující "tržní" anarchii). Pokud někoho tvrdí, že "biflovací" maturity vystřídal méně stressující a méně traumatizující systém, neví ale vůbec nic. Měl by se jít zeptat maturantů. Ne poučovat.
Dle mého názoru: bylo načase sjednotit alespoň některé části maturity, aby na vysokých školách nemuseli dohánět to, co některý "benevolentní" pedagog na škole střední zanedbal. Úroveň žáků vypovídá o kvalifikaci a kvalitě práce pedagogů. Pedagog by měl být odměňován dle průměrných výsledků svých žáků v baterii standardizovaných testů, proběhlých v průběhu roku. Starý režim to nazýval odměňováním "za množství a kvalitu vykonané práce". To je ale můj NÁZOR, nikoliv ministrské nařízení.
ZÁKAZY, PŘÍKAZY, NAŘÍZENÍ, POVOLENÍ
Kompetence ministerstva jsou nyní žalostné. Po "osvobození" škol od "pragocentrické" tyranie "od zeleného stolu" mají většinu pravomocí zřizovatelé škol - a těmi jsou ve valné většině OBCE (čti zastupitelé, mnohdy různých obskurních místních koalic, které si voliči SVOBODNĚ zvolili v komunálních volbách, anichž se jich PTALI PŘEDEM, jak bude za jejich "vlády" vypadat třeba obecní škola či dopravní obslužnost). Nemá je tedy ministr, neboť došlo k DECENTRALIZACI VEŘEJNÉ SPRÁVY - jako nejcyničtější (a snad i jediné možné) reakce ČSSD na klesající úroveň správy obcí a odliv zájmu občanů z konkrétních otázek komunální oblasti politiky a reality jejich vlastního života do "velkých, svět převracejících témat" a mediálních manipulací. Nyní může s klidným svědomím ministr říci MÁTE, CO JSTE CHTĚLI - aneb MÁTE TY POLITIKY, KTERÉ JSTE SI ZVOLILI a tím pádem MÁTE TU ŠKOLU, O KTERÉ JSTE VE VOLBÁCH HLASOVALI. Stát je množina obcí, politika státu je politikou jeho občanů. Krutá zkušenost, ale pro mnoho občanů (i dětí, kteří občany teprve budou) potřebná. Aby byli občany moudrými, odpovědnými, svých rozhodnutí a hlasů si vážící.
Za mizernou úroveň školy (dopravy, konzumu, ekologie atd.) v Kotěhůlkách dnes nemůže "vláda" či "tamti politici" - ministr či premiér kdesi v daleké Praze, ale starosta či radní, se kterým tatínek chodí na pivo a na fotbal, a kterého zvolila celá rodina v obecních volbách. Jedno za jakou stranu. Odpovědnost té strany a její věrohodnost je pak v kandidátech, které pošle do voleb pod svým praporem a ve zkušenostech, které s jejich prací mají dlouhodobě občané. Výsledky obecních i krajských voleb by pak měly být přímo úměrné průměru výsledků těchto volebních počtů a rozvah. Parlamentní volby pak "maturitou" z úrovně řízení komunálních politik, s "prémií" spočívající v podílu na řízení celého státu...
Odvolání
omyl Štěpána Kotrby
Pravda je, že ani já nevěděl, že ministr nemůže odvolat děkana. Moje chyba... Ale to je realita nynějšího schizofrenního postoje státu ke vzdělání: stát má zodpovědnost za vzdělání dětí, nikoliv však za úroveň, reálně se projevující v praxi konkrétní školy. Stát může poslat na školu inspekci, nikoliv však odvolat ředitele, pokud ten jenom fláká svou práci, a neporuší přitom žádný zákon.
Postupným vývojem od roku 1990 (viz zákon 564/90 o státní správě a samosprávě ve školství) - až po 1.1.2001, kdy vstoupila v platnost reforma veřejné správy v ČR - se role ministerstva posouvala z úlohy řídící k úloze sponzora, který má kdeco zaplatit a jinak může vydávat tak leda metodické pokyny jak by se něco dělat mělo či nemělo - pokud je někdo ochoten se tím řídit. Zejména probíhající reforma veřejné správy, která se z devíti desetin stala zvnějšku vnucenou reformou školství (ministr byl PROTI) zlikvidovala odvětvové řízení - a zejména jeho nástroje - školské úřady - a ponechala ministerstvu ve správě pouze "pasťáky".
Zřizovatelem mateřských a základních škol jsou ze zákona obce, zřizovatelem středních škol kraje. Každý zřizovatel si jmenuje ředitele za souhlasu nadřízeného orgánu - min. tedy jen u krajů - jsou na zřizovatele převedeny i vešketé finance na investice - o platech de facto rozhoduje ředitel ... O obecní kase pak ten, koho si voliči zvolili... Pokud hospodaří "amatérsky", může se stát, že se mu peněz nedostává. Pokud si přikrádá do své kapsy za tichého souhlasu kolegů (ať již přes služby - úklid, jídelna, vytápění, údržba atd.) pak na učební pomůcky či platy peníze nejsou. Volič - občan pak ale nemůže ale vinit ministra, ale jen a jen sebe za svou neuváženou volbu ve volbách...
Určité problémy se zoufalým nedostatkem kompetencí na straně ministerstva a v některých případech jejich nadbytku na straně ředitelů škol se ministr Zeman pokoušel a znovu pokouší čelit v tvrdém souboji s pravicovou opozicí ve Sněmovně návrhem nového školského zákona Fakt, že asi tento návrh neprojde - rok před volbami a toužebném očekávání pravicového zvratu a namlouvání v polovině sněmovny, nic nemění na snaze. Schizofrenní pozice...
Vysoké školy mají "demokracii" a rozsáhlou autonomii. Rektora a děkana volí sami vysoké školy, počty studentů závisí také na vysokých školách. MŠMT a konference rektorů se dohadují jen o tom, kolik studentů lze zaplatit - Státní dotace je jen jedním ze zdrojů vícezdrojového financování vysokých škol Záleží jen na šikovnosti jejich managementu, jak se o sebe postarají - byl jim předán majetek ve výši 32 miliard - mohou podnikat, prodávat své know-how - ale jsou líné. Ono je pohodlné svalovat své hříchy na někoho druhého, za halasného přikyvování opozice, které se tyto argumenty hodí... MŠMT jim dává peníze na rozvojové programy a ony nejsou sto je ani vyčerpat. To, co mnohdy předkládají, je kolikrát navíc tak mizerné, že by člověk VYL. Průměrný věk docentů je skoro shodný s důchodovým, průměrný věk profesorů téměř shodný s průměrným maximálním a tak není divu, neboť jedno z "sametově revolučních" hesel bylo: "Staré psy novým kouskům nenaučíš..." Mladí pedagogové nemají šanci, neboť pokud nejsou ochotni "dřít" na své staré a senilnějící představené třebas i deset let, jdou pracovat do aplikovaného výzkumu či do výrob. Humanitních intelektuálů "na freifussu" je tolik, že by se s nimi dláždit dalo. Řekněte některému z nich, že by měl jít učit (za 8000 - 12000 měsíčně, pracovní doba od 8:00 do 17:00, pak příprava či samostudium, nervy ze zkoušek, pedagogické porady, administrace apod.), vysmějí se vám. Proč? Protože je kapitalismus a od té doby, co lidé vynalezli peníze, nepracují za půldarma...
Poznámka na okraj, poznamenaná subjektivním pocitem autora
Když jsem projevil před časem "sponzorského ducha" a nabídl jsem řediteli jedné střední výtvarné školy, že půjdu přednášet na čtvrt až půl úvazku užitou grafiku a typografii v kombinaci s novými technologiemi (internetem) s tím, že svou odměnu (cca 3-5 000,- Kč měsíčně) věnuji škole každý měsíc jako sponzorský dar, odmítl. Nabízel jsem mu i dalších několik "volontérů" z řad špičkových programátorů a specialistů na internet a techniky práce se speciálními programy, včetně možných praxí ve specializovaných firmách, kteří by "hostovali" na jednotlivých mých přednáškách a učili to, čemu se já nevěnuji. Prý to nejde a prý tuto specializaci má již obsazenou. Není tomu tak - dodnes. Dodnes vede na dotyčné škole tento obor paní, která je tak neschopná, že se jinak neuživí a proto si svou židli hlídá. Učí tam už deset let, nezná základy práce s počítačem, nemá ani patřičné vzdělání v oboru a tak škola produkuje absolventy, kteří nic nedovedou a navíc to ani nevědí...
Neviním z toho stavu ministra, neviním z něj ani onoho ředitele. Oba dva jsou kolečkem v jednom zastaralém, skřípějícím a vrzajícím mechanismu. Ředitel prostě chce mít klid. Představa, že u něj učí někdo, kdo může říci : "ale pane řediteli, já se vám taky na to můžu vysrat" je pro něj příliš traumatizující a zisk ze špičkových (v porovnání se současností) přednášek jednoho oboru je pro něj prostě malý. Bude trvat dlouho, než se celý školský systém změní a nastaví na výkonnost a kvalitu alespoň tak, jak předpokládá ona zatracovaná Bílá kniha. Snad se toho dožiju a coby fousatý a impotentní stařík budu vyprávět dětem, jaký to bylo "tenkrát", když učitelé věděli stejně málo, jako žáci. Mám tedy obdobnou zkušenost, jako Jan Paul, ale činím z ní jiné závěry. Budu se nadále snažit o "průnik" na onen ústav...
Pravdou je, že "leadership" mohl ministr prokázat a dát nám nahlédnout do svých přání a myšlenek. V tom má Jan Čulík opravdu pravdu :))). Souhlasím, že bychom bývali rádi slyšeli o hodně víc, a víc konkrétního - notabene v atraktivním, srozumitelném obalu (vhodném pro laické čtenáře i novináře :))). Ministr v maratónu otázek (dopisování odpovědí trvalo od 10:00 do 19:08) nevyužil šanci k podrobnější a poutavější prezentaci svých názorů. Jeho škoda. Je na svobodném rozhodnutí každého z hostů, aby zvolil způsob komunikace se čtenáři Britských listů a nedomnívám se, že by např. všichni kandidáti na ředitele ČT byli výmluvnější a vstřícnější. Domnívám se, že bude čas a bude příležitost se vrátit k některým problémovým okruhům, které ve školství jsou či budou, a rozvést je v moderované diskuzi v zajímavou a plodnou debatu.
Stalo se tak v Britských listech už před časem - v otázce školného a Valenčíkovy koncepce financování školného, která dodnes irituje tradiční, konzervativní levici i některé odoborné kruhy v ČSSD či KSČM (Heczko, Převrátil, ale i ministr E. Zeman, poslanec Pícl či V. Al Malikiová), stejně, jak vřele byla přijata liberály (od místopředsedy Dolejše z KSČM, ekonoma Liberálního institutu Ševčíka, přes hradní křídlo ČSSD (Buzková / Profant), politiky ODS (Tlustý) či vysoké úředníky ministerstva financí po poslance Matějů z Unie svobody).
Zeman: To, co děláme, je správné, a budeme to dělat i nadále
interpretace Jana Čulíka některých odpovědí ministra Zemana
Každý politik, ale i každý umělec či spisovatel musí být přesvědčen o správnosti své cesty, stejně jako kritik o správnosti své kritiky. Bylo by krajně špatným signálem, pokud by ministr nebyl přesvědčen o spásnosti svých reforem... Oprávněnost tohoto názoru potvrdí až praxe, sebešťouravější novinář nezmění (a nemá ani právo měnit) situaci, která ještě nenastala. To by nebyla žurnalistika, ale manipulace. Může jen poodhalit roušku neznalosti problematiky, informovat, předestřít problém a přimět k zamyšlení... A bude přitom i nadále platit, že "psi štěkají a karavana jde dál..."
Bílá kniha může být řešením, nikoliv krátkodobým - direktivním, ale dlouhodobým - návodným a normu určujícím. Bude ale záležet na pedagozích samých, zda s ní naloží jako s vycpanou sovou a skončí v kabinetu pedagogických kuriozit, nebo s ní budou pracovat a zbyde z ní ohmataná, ale potřebná pomůcka každého učitele.
PS: Nevím, odkud se bere ta sebejistota mnoha "hlídacích psů demokracie" (včetně Jana Čulíka), že MAJÍ VŽDY PRAVDU. Že by to byla kalvínská tradice či dědictví Mistra Jana Husa?
Autor místopřísežně prohlašuje, že není placen za interpretaci výroků či obranu ministrů a jiných politiků před redakcí a čtenáři Britských listů :)))
Poznámka TP: S Čulíkovým hodnocením rozhovoru se ztotožňuji a nesouhlasím s kritikou Štěpána Kotrby, který se zde, podle mého soudu, nechal unést stranickou loajalitou na úkor přesného hodnocení skutečnosti. Zemanovy odpovědi jsou přezíravé, povrchní a v některých případech prokazují ministrovu skandální inkompetenci.
