Britské listy

Citovaný článek o islámu obsahuje snad jedinou nekontraverzní myšlenku: Pověsti islámu v civilizovaných zemích skutečně velice ublížila causa Rushdie. Ovšem, ne samotná fatwa, ale následná reakce muslimů dlouhodobě žijících v zemích, patřících do okruhu euroatlantické civilizace. Včetně konvertitů s ryze euroatlantickými kořeny, kteří mládí prožili jako nemuslimové (jedno, zda coby příslušníci některé církve, či ateisté). Jestliže i tito lidé, od nich je možno očekávat podstatně vyšší míru základních civilizačních návyků než od nějakého negramotného pastevce kdesi v arabské poušti, nebyli schopni tento Chomejního zločin odsoudit (a mnozí z nich naopak přitakávali), je to naprosto jasný signál pro nemuslimy, že se mají od svých muslimských spoluobčanů čeho obávat. Pochopitelně, od okamžiku, kdy muslimové budou v jednotlivých zemích či jejich částech moci jednat z pozice síly.

Stejným varováním je i známý případ budhistických památek v Afghánistánu - opět žádná reakce ze strany "civilizovaných" muslimů. A ze strany Talíbanu jen další excesy: Včera nenahraditelné památky ze seznamu UNESCO, dnes humanitární pracovníci a zítra ???

Rovněž se lze obávat i koncentrace muslimů na nějakém definovaném či uceleném území, protože už existuje mnoho precedentů, kdy se objevily snahy toto území oddělit a vybudovat na něm separátní "islámský stát" se všemi hrůzami, které tento akt zákonitě doprovázejí. V současné době je tento proces akutní na Filipínách, nicméně uplatnil se už při rozpadu Indie na Indii a Pákistán a hrozí i v dalších zemích.

Není nutné složitě spekulovat o tom, jaké je postavení žen v islámských zemích, popřípadě se na to vyptávat zcela nekompetentních osob, jako to činili tvůrci citovaného pořadu. Je jasné, že podle muslimů ženy lepší postavení mít prostě nemohou. Na druhé straně tvůrci zneužívají i skutečnost, že prostý občan není o všech podrobnostech těchto "výhod" do důsledků informován.

Existují však jasné a objektivní ukazatele: Aktivní a pasívní volební právo, další občanské svobody, dostupnost zdravotního ošetření v porovnání s muži v téže zemi, atd. Ty se nedají zmanipulovat nějakými frázemi o liberálnosti a demokratičnosti islámu. Už skutečnost, že jsou islámské ženy nuceny nosit obtěžující, ponižující a zdravotně závadné odění i v zemích, kde to nepředepisuje zákon, ukazuje, že je ve společenství muslimů cosi shnilého. Příklady výjimečných zemí (Malajsko), kde se vyšší sociální status, srovnatelný s muži, navíc týká výlučně žen z nepatrného procenta vysoce bohatých rodin, jsou spíše záměrnou desinformací než důkazem čehokoli.

Jestliže někdo nosí symboly nějaké ideologie, musí být připraven na to, že se dostane do konfliktu s protivníky této ideologie. Pokud si nějaký neonacista připevní na košili nášivky jednotek SS a vyšije hákové kříže, může být (alespoň v ČR) i policejně zadržen, perlustrován a soudně stíhán. Je to v naprostém pořádku, protože dává veřejně najevo sympatie k fašistické a rasistické ideologii.

Pokud si muslimská žena bere tradiční islámský oděv či islámský šátek, dává tím najevo příslušenství a sympatie k ideologii, která je neméně zločinná a agresívní jako ta fašistická. A která představuje nemenší riziko pro občanskou společnost demokratického státu. Nehledě k tomu, že tím poněkud zpochybňuje svou psychickou kompetentnost - asi jako kdyby s tou holou lebkou a nášivkami s hakenkrajci chodil Žid.

Nelze se ani divit tomu, že se normálním občanům nelíbí, když je v jejich čtvrti, kde žádní, nebo prakticky žádní muslimové nežijí, zřizováno islámské středisko či rovnou mešita. Nejde jen o obtěžování hlukem, výfukovými plyny, parkováním mimo vyhrazené plochy atd., jak to někteří britové zmiňují v článku. Jde také o to, že tyto stavby často vznikají pochybnými cestami za zády a přes hlavy místní občanské komunity. Komentovali to tak britšti občané, naprosto identické zkušenosti jsou i z Česka, konkrétně z Brna, kde vyrostla mešita za zády a (až se to provalilo) posléze proti vůli občanů.

V tom českém případě je zvlášť pikantní skutečnost, že muslimové se v té době (a snad i dodnes) neobtěžovali v Česku registrovat, a tedy byla zřizována modlitebna oficiálně neexistující náboženské skupiny. Jeden z muslimských aktivistů tento fakt v rozhovoru pro MFDnes (asi před rokem a půl) komentoval ve smyslu: "My bychom se jistě registrovat mohli, ale co je nám po nějakých vašich zákonech, my máme své, islámské, a těmi se řídíme".

Je vcelku jasné, že po takovém veřejném prohlášení oficiálního zástupce islámské obce jde každému myslícímu člověku mráz po zádech.

Ano, dokud se muslimové budou vydělovat z ostatní občanské společnosti, dokud budou upřednostňovat zákony islámu před zákony státu, v němž žijí, do té doby budou obklopováni nedůvěrou, doprovázenou větší či menší mírou nepřátelství. Existuje pro ně jediná cesta: přeměnit se z muslimů na občany vyznávající islám, jako se v historicky dohledné době analogicky přetvořili křesťané. Jedinou alternativou tohoto procesu je čelný střet. V takovém případě budou buď vybiti a vyhnáni zastánci občanské společnosti (jak se to stalo např. při "islámské revoluci" v Iránu - a na území EU vzniknou islámské státy se všemi svými atributy jako v Afghánistánu, Iránu apod.), nebo bude vybito a vyhnáno alespoň "tvrdé jádro" muslimů, neschopných trvale žít v občanské společnosti euroatlantického typu.

Osobně bych si čelný střet - a v podstatě občanskou válku - nepřál, ale pokud k němu dojde ještě za mého života, udělám vše pro druhou variantu jeho výsledku.

Zbývá jen otázka, nakolik jsou šiřitelé různých usmiřovacích bludů a chroničtí ustupovači před totalitní náboženskou ideologií nebezpeční. Bohužel, jsou, protože jednoznačně snižují schopnost občanské společnosti se včas a dostatečně intenzívně bránit.

Myslím, že právě tu, v Česku, máme s podobným přístupem k totalitním ideologiím autentickou zkušenost (přinejmenším od usmiřování Hitlera mnichovskou smlouvou po společné (s komunisty) budování poválečné republiky). Následky byly, a zákonitě musejí být, fatální. Někdo se směje, když v Kanadě vydali předpis pro školy, že pokud má škola ředitelku, musí mít tato pro jednání s představiteli místní muslimské komunity zástupce muže. Nicméně, je to zcela jednoznačně dobrý úmysl, dláždící tu příslovečnou cestu do pekla.

Z tohoto hlediska považuji za naprosto korektní ty školské zástupce, kteří trvají na občanském oděvu u žáků a netrpí excesy ve smyslu šátků u muslimských dívek apod.
Kdo se snaží sabotovat snahu občanské společnosti, aby zákony platily pro všechny, bez rozdílu vyznání, ten tu občanskou společnost bezprostředně ohrožuje, byť má často plná ústa frází o demokracii, toleranci a "politické korektnosti". V určitých situacích může být nebezpečnější než terorista ověšený granáty a láhvemi s nervovým plynem.

Poznámka JČ: Pikantní je, že jsem přepis tohoto televizního pořadu BBC zveřejnil, pod titulem "Společnost, menšiny a rasismus: Zacházejí Britové s muslimy stejně špatně jako Češi s Romy?" abych objasnil, co je chybného na postoji mnohých Čechů vůči Romům - a pan Šimůnek zaujal vůči všem muslimům stejně rasistický, kolektivně šmahem nepřátelský postoj, jaký zaujímají mnozí Češi vůči Romům...:) Potíž totiž je, že nemůžeme jiným lidem násilně vnucovat vlastní hodnoty, smíření a koexistence lze dosáhnout pouze na základě dialogu. Ovšem, jistěže zákony musejí platit pro všechny, ale právě že zákony. A západní zákony islám nezakazují.

Co se týče oficiálně v Íránu vyhlášeného trestu smrti vůči Salmanu Rushdiemu za jeho román Satanské verše, zaujalo mě, že když ten román na pokračování vysílalo právě do Íránu íránské vysílání BBC, byl o něj tam obrovský zájem, lidi si to nahrávali a opisovali. Poněkud to - aspoň pro mě - vypovídá, že asi muslimský svět nebude tak "zločinecky monolitní", jak ho líčí pan Šimůnek, ale úplně obyčejně lidský, jako kdekoliv jinde na světě. (Na olomouckém filmovém festivalu letos na jaře jsme dali cenu íránskému dokumentárnímu filmu o jedné zdravotní sestře z daleké venkovské vesnice, která se rozhodla kandidovat do komunálních voleb a jíž chodili přesvědčovat různí místní muži, ať to nedělá, že tím zostudí sebe i svou rodinu - přitom tito starci zcela záviseli na její zdravotní péči. Byl to film, který vypovídal o postavení žen v dnešním světě daleko výmluvněji a dojemněji než cokoliv, co jsem kdy viděl od českých filmových tvůrců.)

Reakce Jana Šimůnka je, zdá se mi, "předosvícenská". Myslím tím toto: V sedmnáctém století se lidé v Evropě třicet let od roku 1618 do roku 1648 vraždili, protože byli přesvědčeni, že mají patent na rozum a na náboženskou víru i na vlastní systém hodnot, který byli rozhodnuti vnutit jiným lidem s odlišnou vírou a systémem hodnot. Teprve po třiceti letech tohoto vraždění si uvědomili, že tento přístup je nesmyslný a že jediným možným přístupem je tolerance a koexistence. Těžko mohu označit celou islámskou civilizaci za zločineckou..., navzdory tomu, že v některých svých projevech islám porušuje lidská práva a je, jako mnohé náboženské víry, bigotní... Je to stejně předosvícenský, nekompromisní postoj, jaký vládne mezi Čechy a Romy, mezi muslimy a Srby v Jugoslávii, mezi katolickými a protestantskými (přistěhovaleckými) Iry..., tedy "musí být po našem", přijměte naše hodnoty, nebo se s vámi nebudeme bavit. Ale ono to prostě nejde. "Vyvraždit podlidi" není alternativa, tuším... Prostě není řešení islám "zakázat", podobně jako není řešení zakazovat v ČR zákonem verbální projevy fašismu - to není slučitelné se svobodou projevu. - Muslimové se v ČR nemohli nechat registrovat, protože buddhismus a islám zůstávají v České republice neuznány jako náboženské skupiny, v důsledku diskriminačního zákona o církvích. I když byli muslimové uznáváni za první Československé republiky, tento statut jim byl odebrán v období komunistického útlaku a postkomunistické české vlády ho odmítly obnovit. O tom viz zde.