Britské listy

V pátek ráno se bude v Moskvě pět nervozních týmů, reprezentujících města, která se ucházejí o hostování olympijských her, připravovat na poslední prezentaci před členy Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Nejdříve přijde na řadu Osaka, pak Paříž a pak Toronto. A poté se bude o pozornost členů MOV, který se sestává prevážně z mužů -sátníků (je jim přes padesát), několika málo žen a mladých sportovců, ucházet v pořadí předposlední kandidát, Peking, který byl dlouho považován za favorita. Nakonec si mohou členové MOV odpočinout při poslední prezentaci - Instanbul se sice vyběru učastní již potřetí, ale podle pozorovatelů byl nominován mezi prvních pět kandidátů spíše jen tak do počtu.

Pro kandidátská města bude pátek dnem vyvrcholení intenzívních příprav a lobování v ruském hlavním městě. Novináři budou jejich výsledky jejich přípravy a dění ve Světovém obchodním centru posuzovat pouze zprostředkovaně. Přímý přenos z prezentací budou sledovat v nedalekém hotelu Radisson. Teprve po ukončení prezentací se budou moci aktivně zapojit a během následné tiskové konference, položit otázky týmům zastupujícím jednotlivá města. Každé kandidátské město bude mít 15 minut na dotazy a odpovědi. I když zasedání MOV začne už ráno v po deváté hodině, budou výsledky známy nejdříve v 6:30 moskevského času.

Výběr města, ve kterém se budou konat olympijské hry v roce 2008 přijedou podpořit dvě hlavy státu - francouzský premiér Lionel Jospin a kanadský ministerský předseda Jean Chretien. Čína vyslala svého více-prezidenta Li Lan-čchina a primátora města Pekingu Liou Čchiho. Čínský prezident Ťiang Ce-min nakonec nepřijede. Nebylo totiž jasné, zda by jeho přítomnost kandidatuře Pekingu prospěla, nebo naopak spíše uškodila. A pak by to mohla být přece jenom příliš velká ztráta tváře v případě, že by Peking nevyhrál.

Čínu zachvátila olympijská horečka

Peking byl dlouho označován za nadějného kandidáta. A samozřejmě tak byl prezentován především v čínských médiích. Po několikaměsíčni kampani se čínským sdělovacím prostředkům podařilo Čínu nakazit olympijskou horečkou. Průzkum veřejného mínění provedený v Pekingu Gallupovým ústavem ukázal, že téměř 95 procent obyvatel Pekingu doufá, že Peking bude hostit olympijské hry v roce 2008. Již nyní se Peking se všemi těmi barevnými logy a plakáty všude, kam oko dohlédne, cítí jako olympijské město.

Nejen školáci hopsající na povel na náměstí Tchienanmen a pekingští taxikáři studující angličtinu, aby se s olympijskými hosty domluvili, ale i významní čínští sportovci, celebrity a příznivě naklonění cizinci se zapojili do propagační kampaně. Čínská televize neopomněla ukázat švédského stolního tenistu a australskou běžkyni Cathy Freeman, kteří podpořili pekingskou kandidaturu nejenom slovně, ale v případě stolního tenisty i exhibičním utkáním. Na obrazovkách se objevil také Michael Chang, americký tenista čínského původu a Francouz, žijící v Pekingu, který prohlásil, že Peking je lepším kandidátem pro olympijské hry než jeho rodná Paříž. Do organizovaného nadšení se zapojily i hvězdy světového formátu. Pavarotti, Domingo a Carreras přijeli, viděli a 23. června zazpívali na náměstí Tchienanmen. Pavarotti si dokonce posléze při slavnostní večeři zazpíval duet i s čínským prezidentem Ťiang Ce-minem.

Slova podpory se ozvala také z Tchaj-wanu, a to přímo od tchajwanského prezidenta Čchen Šchuej-piena a od tchajwanského člena MOV, pana Wu Čching-kuoa. Podařilo se také zmobilizovat Číňany žijící v zahraničí. Čínské děti v Londýně malovaly obrázky s olympijskou tématikou a britští starousedlíci čínského původu lámanou čínštinou vyjadřovali své nadšení pro pekingskou kandidaturu. Přímo do Moskvy má přijet podpořit Peking tchajwanská zpěvačka Coco Lee a hongkogský komik Stephen Chiau.

Bývalý australský premiér Bob Hawke prohlásil, že výsledek hlasování o městu, kde se budou v roce 2008 konat olympijske hry, může ovlivnit směr, kterým se bude Čína v budoucnu ubírat. Projevil také obavy z následků pokud Čína podruhé prohraje: “Jestli Čína vyhraje, bude to skvělé pro celý svět. Pokud ne, může se stát, že pak v Číně zvítězí postoj ‘kašleme na vás’.”

V Pekingu zavládla optimistická nálada obzvláště poté, co Bushova administrativa prohlásila, že zůstane vůči kandidatuře Pekingu neutrální. Hlas z lidu, učitelka Liou Kuo-min, k tomu dodává: “Věříme, že vyhrajeme. Naše největší starost byla, že Američani zablokují naši kandidaturu, jako to udělali v roce 1993, protože oni jsou vždycky proti Číně. Ale teď říkají, že budou neutrální. Počítám, že nepůjdu vůbec spát tu noc, kdy se bude hlasovat, a věřím, že milióny lidí udělají to samé. Naše chvíle je tady.”

Vyhlídky nadějných kandidátů

Mnozí Číňané však mají ještě v živé paměti zklamání, které prožili v roce 1993, kdy v posledním kole hlasování zůstal Peking dva hlasy za Sydney. Proto se z Číny ozývají i hlasy, které varují před přílišným optimismem a praví, že je třeba trochu přibrzdit, aby případné zklamání nevyústilo ve výbuch lidových emocí. 400 čínských novinářů a asi 40 novinářů z Hongkongu dostali pokyny, aby informovali “objektivně a nezaujatě”. Před vyhlášením výsledků mají postupovat “opatrně” a “zdržet se emocí”. Přesto se v Hongkongu na pátek připravuje zábavná show a v Pekingu se chladí šampanské a ladí přípravy slavnostního ohňostroje na náměstí Tchienanmen. Tyto “skromné” přípravy ale podle pamětníků ani zdaleka nedosahují úrovně nadšení, které provázelo hlasování o olympijských kandidátech v roce 1993, kdy byly všechny větší hotely v Hongkongu vybaveny speciálním osvětlením vyjadřujícím přání štěstí čínské kandidatuře.

A jak vidí šance jednotlivých kandidujících měst nezávislí pozorovatelé? Někteří tvrdí, že to bude dostih pouze dvou koní - Pekingu a Paříže. Šance Toronta ziskat 16 hlasů afrických členů MOV prý klesly poté, co se torontský premiér svěřil se svými rasistickými fantaziemi listu Toronto Star. Přiznal se, že se mu nechtělo jet na zasedání olympijského výboru do Mombasy: “Už se vidím v kotli s horkou vodou a všemi těmi domorodci tancujícími okolo mě.” Na druhé straně Toronto udělalo africkým zemím poměrně “zajímavou nabídku”: výměny trenérů mezi Kanadou a chudšími zeměmi před olympijskámi hrami, finanční asistence africkým zemím při účasti jejich sportovců v olympijské kvalifikaci v roce 2007 a 2008 a po olympijských hrách volný přístup africkým sportovcům do torontských sportovišť. Toronto odmítlo obvinění, že by se poušelo uplatit některé členy MOV a prohlásilo, že jeho nabídka není úplatek.

Torontská nabídka ovšem svým charakterem trochu připomněla situaci, kdy Sydney v roce 1993 téměř v hodině dvanácté nabídlo dvěma africkým členům MOV příspěvek v hodnotě téměř 58.000 USD na přípravu jejich olympijských sportovců. Následně pak korupční skandál v Salt Lake City otřásl základy MOV a příspěl ke snaze zprůhlednit a očistit zákulisní praktiky MOV. Podle dlouholetého autralského člena MOV Kevana Grospera je díky zpřísněným pravidlům pozadí a přípravy na hlasovaní o městě, kde se budou olympijské hry konat v roce 2008, pravidlům zatím nejprůhlednější a nejklidnější v historii MOV.

Na kandidatuře Paříže zanechal šrám skandál hlavního pařížského lobisty Clauda Bebeara, který byl vyšetřován pro podezření z praní špinavých peněz. Nebyl sice nakonec obviněn, ale vyšetřování jeho účasti v podezřelých finančních operacích přišlo ve velmi nevhodnou dobu.

Situaci mohou ale také zkomplikovat zakuklení příští kandidáti. Podle všeho se chce osm amerických měst přihlásit na kandidaturu pro olympijské hry v roce 2012, což by znamenalo, že tři američtí členové MOV by zřejmě nevolili Toronto. Také Londýn, Hamburg a Moskva uvažují o kandidatuře a tudíž by zítra nemuseli volit Paříž.

Podle tchajwanského člena MOV, Čína doufá, že získá hlasy z Afriky, východní Evropy (nevím jak daleko to má Tchaj-wan zmapované, ale ve středovýchodní Evropě se Čína velké popularitě netěší. Že by myslel Jugoslávii, Rumunsko a Makedonii?) a Oceánie. Čínský sportovní funkcionář, pan Wei Ťi-čung, prohlásil, že Peking má pouze 20 hlasů “jistých”, většinou jsou to hlasy z Latinské Ameriky a Afriky. Největším počtem hlasů (54) ale mají ve svých rukou evropské země a tam Čína s velkou podporou počítat nemůže. Britská princezna Anna se nechala slyšet, že její hlas patří Torontu a že v žádném případě Peking volit nebude. Zastánci lidských práv poukazují na 1.781 vykonaných trestů smrti v posledních třech měsících, množí se zprávy o obchodování s lidskými orgány, mučení členů sekty Fa-lun-kung. Věznění pěti amerických Číňanů, kteří již několik měsíců čekají ve vězení na soud a demonstrace tibetských aktivistů proti pekingské kandidatuře Číně také neprospívají.

Jeden ze tří čínských členů MOV, pan Che Čen-liang, přesto doufá, že Peking vyhraje, a to nejlépe už v prvním kole. Ve druhém a dalších kolech pak vždy postupně vypadne nejslabší kandidát, a jeho zástupci se pak mohou účastnit volby. Podle pana Che, Paříž a Toronto prý počítají s tím, že až vypadne Osaka a Istanbul, dostanou většinu jejich hlasů.

Zahraniční diplomat působící v Číně prohlásil, že pokud se vezme v úvahu politika, smíchá se s trochou sentimentality a potřebou dát olympijské hry Asii, pak vyhraje Peking. Pokud se ale budou hlasující dívat na úroveň sportovních zařízení, životní prostředí a zkušenost s pořádáním mezinárodních sportovních akcí, pak bude mít navrch Paříž. I když i Toronto se může postarat o překvapení. Proti kandidatuře Pekingu mohou zřejmě mluvit i nejasnosti ohledně toho, do jaké míry bude čínská policie omezovat zahraniční média. Striktně vzato, zahraniční novinář potřebuje povolení pro každý rozhovor, pro každou fotografii. Jak by toto ale mohlo fungovat během olympijských her? Číňané však, zdá se, doufají v zázrak.

12. července, Hong Kong