Britské listy

úterý 5. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Privatizace a česká ekonomika:

Kde jsou jachty klientů? (Zdenek Sid Blaha) Svět:

Globalizace, 1. část (Fabiano Golgo) Václavu Havlovi:

Štěpán Kotrba: Žádám o milost pro pronásledovaného reportéra Britských listů Tomáše Pecinu Zdravotnictví a ochrana osobních údajů v ČR:

Dopis českých pacientů komisaři Rady Evropy pro lidská práva (Vladimíra Bošková) Školství:

Efektivnost základního vzdělání? (Jaroslav Sever) Reakce:

Internet není zas tak soukromý - Ještě k veřejnému vystupování novinářů (Alexander Koenigsmark) Svědectví:

Peníze nesmrdí nikomu, ani Svěrákům! (Petr Nováček)

Ikona pro Vaši stránku...

Internet není zas tak soukromý

Ještě k veřejnému vystupování novinářů

Alexander Koenigsmark

Pan Vladimír Bernard má zřejmě rozsáhlou kartotéku anebo velmi dobrou paměť, protože je to už po druhé, co ve svých příspěvcích do BL cituje nějaký můj počin či výrok. Nevím, čím si zasloužím jeho pozornost. Tentokrát mě nepotěšil zejména zařazením do souvislostí svého textu - vypadá to totiž, jako kdybych zcela běžně vyzýval nějaké kritiky, aby si cosi políbili.

Udělal jsem to však opravdu jenom jednou a ještě jen proto, že si ten tzv. kritik dovolil psát ošklivým způsobem o člověku, kterého jsem měl velmi rád a jehož jsem si nesmírně vážil, protože to byl jeden z nejvzdělanějších, nejtolerantnějších a nejmoudřejších lidí, které jsem poznal, o zesnulém režisérovi Zdenku Podskalském.

Kritik mu ani vzděláním, ani charakterem, ani čímkoliv jiným nesahal ani po kotníky, ale cítil potřebu se nad knížkou už nežijícího přítele producírovat. S podobnou českou kritikou je obtíž, protože většinou přistupuje ke své práci osobně, s jedinou touhou, totiž upozornit na sebe. Tenkrát jsem reagoval tak, jak jsem reagoval.

Musím jen připojit poznámku, že jsem tehdy dostal snad dvacet dopisů a mnoho lidí mi telefonovalo, aby mi vyjádřili svou podporu a radost. Byl jsem trochu v rozpacích. Dnes je mi to líto, protože jsem tak vlastně přistoupil na ubohou úroveň té kritiky. Zdeněk Podskalský by se byl zachoval noblesněji a prostě by si ho nevšímal.

Nemám rád hrubost, ani v životě, ani v literatuře. Proto se mi zdá, že jedním z nebezpečí, která se objevují v internetové publicistice, za kterou jinak děkujme prozřetelnosti, protože je jednou z mála disciplin, kde skutečně existuje svoboda slova, je svévole slova. Anonymita, byť třeba jen zdánlivá, na internetu svádí evidentně leckoho, aby se projevoval dosti odlišně od způsobu, kterým se realizuje tam, kde je jaksi víc vidět.

Novinář - i když vystupuje na internetu - je prostě osoba veřejná, málo platné, slovo publicista má takový kořen, dvakrát tolik, je-li pracovníkem významné a uznávané instituce. Určitá slova mě proto překvapila právě u člověka, kterého si vážím jako bystrého a razantního komentátora.

Jan Čulík může jistě zavdat leckomu mnoho důvodů k hněvu: jedno mu ale nemůže upřít ani pan Kubičko, ani pan Bernard a to je úcta ke svobodě slova: zveřejňuje i velmi odlišné a kritické názory a to i názory na sebe samotného. I proto myslím, že tak silná negace na jeho hlavu není na místě.