Efektivnost základního vzdělání?
Uzasnul jsem, kdyz jsem se dovedel, ze britske deti zacinaji psat , tusim, az ve tretim rocniku. *) Vida, rikam si, a take to stihnou, byt gramotne. Bylo toho zajimaveho vic, ale to v tuto chvili neni podstatne. Take predesilam, ze tu nikterak nehodlam lomit rukama nad bidou "zbytkovych znalosti" dospelych lidi ani "zasnout, jak je mozne, ze se nekdo dospely ztrati v odhadu, kolik zaplati dohromady pri zname vysi pujcky a udajich o dobe a vysi uroceni.
Jde mi o to, oslovit zajemce a povolane, zda by v zakladnim vzdelavani - mene nebylo vice. Misty se domnivam, ze by dokonce podstatne mene bylo podstatne vice.
Udelal jsem si v obdobi snad posledniho pul roku takovy svuj, tedy nijak ne-reprezentativni pruzkum "zbytkovych" znalosti v okruhu lidi, ktere jsem z ruznych duvodu smel vubec oslovit.
Rikam-li zde ne-reprezentativni, znamena to ze skupina oslovenych je obdarena spise vyssim intelektem, proste proto, ze se se zjevnymi pitomci nestykam a ty co znam, bych se bal oslovit. Lide, kteri Vam svou dilci nevedomost s usmevem sdeli, nebo dokonce vyjdou vstric a napovedi Vam, co jeste zapomneli, jsou zjevne od mirneho intelektoveho nadprumeru vyse. Mohu se tedy pro ucel tohoto textu domnivat, ze znalostni prumer bude horsi, nez jsem zjistil. Tolik k vzorku.
Moji "pracovni hypotezu" potvrdi i ruzne (cest vyjimkam) "znalostni" souteze a velice dobre ji lze podeprit intelektovymi a znalostnimi naroky ruznych krizovek a kvizu v tiskovinach s velkym nakladem. Priklady na urovni čtvrteho, ci pateho rocniku jsou vyjimkou, presto jejich ctenari a mezi nimi neuspesni lustitele normalne ziji, pracuji, vedou soudni spory apod.
Ti uspesni lustitele jsou na tom lepe jen o tolik, ze predlozeny "problem" zvladli. Od jisteho intelektoveho pasma nahoru je totiz lide zpravidla neresi, protoze je pripadny uspech proste nenadchne a neuspech nezdrti. Mam znamou, ktera sice krizovky ve vlaku lusti, ale bez tuzky. Po nejake dobe tuzku vytahne a do krizovky vepise tajenku, aby pak noviny se spikleneckym usmevem nechala na horni policce. Dilem asi cvik a cvok, jak rika, dilem jiste chytra holka.
Jsem si ovsemze vedom, ze zde vstupuji na Vysostne Uzemi Pedagogicke a prosim proto, abych byl odborniky bran asi jako jeden nas bohem, kteremu, kdyz barmanka odsekla ze je dvacet let za pultem opacil, ze je pred timtez pultem let cyricet (a to si ubral, co ja vim).
Bedujeme casto nad nepripravenosti casti nasich deti na vstup do prvych rocniku zakladnich skol. Ponechme stranou hygienicke navyky, nejsem si ostatne jist, do jake miry by i zde nemohla pomoci skola, proc je nutne vstup do prveho rocniku podminovat (nejakymi jiste, ale tolika) prerekvizitami, jako je tomu dnes. Pravda, intelektovy rozvoj ditete nezacina v prvem rocniku, ale je pro mne vskutku a s podivem nadale nediskutovanou otazka, zda by ta prva, predskolni cast prece jen nemela spocivat na "pedagogicky nevzdelane" (ci pedagogicky nejak vzdelavane?) matce, nez na hodnych.profi-tetach, ktere tam ustajenym detem nemohou pri nejlepsi vuli dat ani naznak individualni pece z rady duvodu. Ze maji tety svuj soukromy zivot a trable je nabiledni, takze jedna frustrovana teta prenese sve negativni emocni ladeni na deset i vice odlozenych deti, jejichz mamky jsou v praci a otcove treba nekde zapoli s pocitem menecennosti na podpore.
Z tohoto mista odbocuje jina myslenkova vetev - zda by totiz nebylo z rady duvodu (az po zlocinnost a drogy) lepsi, vyplacet podporu matkam, ktere se rozhodnou zustat s detmi doma a zacit na uvolnenych "zenskych" mistech zamestnavat muze. Ja je tam jeste pamatuji a nemam dojem, ze by se jako tehdy "hlavy rodin" citili nejak handicapovani. Tahanice o "nositele kalhot v rodine" zacala az pozdeji.
Priprava na vstup do skoly ve znalostni oblasti zacina mnohem driv a do znacne miry tim vznika umele vyvolany handicap deti, kterym do sesti let nikdo zadnymi pismenky a jinymi dovednostmi jejich detstvi neotravoval. Ostatne se skutecne pohnutky takoveho " ukaz Jenicku …" zpravidla nahlas nerikaji. Umely handicap "nepripravenych" deti dale narusta, protoze vtesnat je ze dne na den do lavic musi byt pro dite, uvykle dosud takrka nicim neomezovanemu pohybu strasliva ujma. Dite se bouri a z "nepripraveneho" se stava "neprizpusobivym". Vzpominam si na jeden stary film, kde rukujiciho vojacka litovali, ze "tam" bude muset poslouchat cizi lidi. Uvedomil jsem si, jak daleko jsme mezitim dosli, ze se totiz odpirani poslusnosti vlasnim rodicum jmenuje "projevovani osobnosti" a poslusnost kdekomu je uspesnym startem ku obcanske ctnosti. Ecce progressus!
To vse proto, aby naprosta vetsina populace nebyla o deset a vice let pozdeji schopna napsat stylisticky kloudny clanek, o pravopisu nemluve. Proto, aby si naprosta vetsina populace (krom zahrádkářů) neporadila s konstrukcí elipsy, ci praveho uhlu. Nac take, ze?!
Tristni je ovsem stav, kdy managero neumi napsat jednu strojopisnou stranku logicky strukturovaneho textu, nebo pri vypoctu rabatu hluboce premysli,"co cim delit".
Nevim, jestli takove hodnoceni "zbytkovych znalosti" existuje. Asi ano. Ja jej pro tuto uvahu ostatne nepotrebuji. Rozdil mezi praktickou potrebou denniho zivota, zbytkovymi znalostmi a mnozstvim poznatku vpravovanych do ubohych hlav deti mi pripada obludny. Obludnost tohoto pocinani vynikne jeste vice ve svetle narvanych, nekolikakilovych aktovek, s nimiz si pedagogicke fachidiotstvi jednoduse neporadi, ve svetle onech "handicapovanych" ve zvlastnich skolach a ve svetle dusledku rodicovske jesitnosti i pro ty "prizpusobive". Ve svetle trestu, stresu, ruzneho "pristihovani", na ukor vychazek, sportu, vypraveni o dejinach a co nejhorsiho, na ukor klidneho, samostatneho uvazovani. "V ci prospech?", ptam se v duchu.
Zajimave byly i reakce na takto vedenou uvahu. Cast jich zacinala "Ano, ale … " a argumentovala existenci toho, co na toto, zpravidla fiktivne a formalne zvladnute penzum navazuje pozdeji. Tem, nikoli hloupym lidem, nijak nevadilo, ze nemluvi k veci. Otazka totiz zni, zda by elementarni pruprava obcana pro toto stoleti nezaslouzila dukladne, "gruntovni" rozpravy. Nez nekdo spacha novou skolskou reformu.
Poznámka JČ: Nevím, kde pan Sever tuto informaci získal, ale mé děti začínaly psát v britské škole už v první třídě...
