Nesmrtelnost: jednoho dne - brzo - budeme mít možnost žít navždy - budeme to ale chtít?
Shrnujeme článek Terence Kealeyho (autor je rektorem University of Buckingham), který vyšel v pátek 6. dubna v deníku Daily Telegraph.
Tom Kirkwood, autor letošní výroční Reithovy přednášky, šíří dost šokující informaci: nesmrtelnost je možná. Pravděpodobně není žádoucí, ale je možná. Některá zvířata jsou už dnes nesmrtelná, například mořská sasanka. Kolonie mořských sasanek jsou pěstovány v laboratořích už skoro sto let - stále zůstávají tak aktivně funkční a užitečné, jak kdyby byly právě vyloveny z moře.
Člověk má také nesmrtelné buňky. Ukazuje se, že ovulační buňky a buňky ve varlatech mají schopnost žít donekonečna a mnoho lidských rakovin se stává rakovinotvornými právě proto, že se jejich buňky staly nesmrtelnými.
Nesmrtelnost ovládají geny v naší DNA a lidské tělo, stejně jako mořské sasanky, obsahuje tyto geny. Na rozdíl od mořských sasanek omezuje však lidské tělo nesmrtelnost jen na buňky, které se podílejí na rozmnožování. Avšak všechny lidské buňky obsahují tyto geny v neaktivní formě.
Jednoho dne - jednoho dne brzo - zjistí genetičtí inženýři, jak aktivovat tyto všudypřítomné geny a - najednou - budeme všichni nesmrtelní.
Jestli budeme všichni skutečně chtít nesmrtelnost, je pochybné, ale pravděpodobně asi ano. Lidé toužili po nesmrtelnosti od počátku historie. Král David líhával s mladými pannami a vdechoval vůni jejich prsou. Ve dvacátých letech dvacátého století dávali lékaři vrásčitým penzistům injekce z opičích žláz. Domníváme se, že je jogurt zdravý (už se prokázalo, že to není pravda), protože se Bulhaři, kteří prý konzumují obrovské množství jogurtu, dožívají vysokého věku.
Dnes lidé pojídají antioxidanty, běhají a nechávají si zmrazit tělo, ve snaze oddálit smrt - dá se tedy předpokládat, že kdyby uměli aktivovat geny zabraňující stárnutí, učinili by to. Takové geny, jednou aktivované, by měly také velmi potěšující vedlejší účinek - působily by proti obezitě.
Pozoruhodně novou myšlenkou profesora Kirkwooda je názor, že stárneme, aby se tak ušetřila energie. Všechna zvířata jsou potenciálně nesmrtelná, ale zvířata umírají mladá, protože je život strašlivě nebezpečný. Zvířata loví jiná zvířata, existují nemoci a paraziti a v přírodě se skoro nevyskytují stárnoucí zvířata. Zvířata prostě umírají dřív, než vůbec mají čas začít stárnout, protože i když je nesmrtelnost možná, je velmi náročná na energii. Geny, zabraňující stárnutí, totiž vyžadují k svému provozu obrovské množství energie.
Proto se zdá být rozumné, aby zvířata nevydávala svou energii na boj proti stárnutí, ale aby zaměřila svůj metabolismus na okamžité cíle, jako je útěk před masožravci anebo boj proti bakteriím. Zvíře se může buď soustředit na zastavení stárnutí, anebo na boj o přežití v mládí. Vítězí boj o přežití v mládí, genům je to jedno - geny zůstávají nesmrtelné bez ohledu na to, v jakém těle se zrovna nacházejí.
Avšak my lidé žijeme dnes v bezpečném světě, nejsme většinou ohrožováni masožravými zvířaty a bakterie lze zlikvidovat antibiotiky. Tak si můžeme dovolit aktivovat geny proti stárnutí a věnovat obrovské množství energie úsilí zůstat mladý, spalovat tu energii a zůstat nádherně štíhlí.
V jakém věku bychom asi chtěli zastavit proces stárnutí? Možná 25 let pro muže, 17 let pro ženy. Ale svět nesmrtelných mladých lidí by měl své nedostatky. Plození dětí by bylo nutno vážně omezit, pokud by vůbec nebylo zakázáno, a nekonečný rekreační sex by asi začal po pár tisíciletích být poněkud nudný. Mám podezření, že si asi lidi zvolí možnost zastavit stárnutí jen na několik desítek let svého mládí, a pak požádají o licenci rozmnožovat se a stárnout.
Takovýmto scénářem bychom mnoho získali. Měli bychom delší dobu na to, abychom našli ideálního partnera. A existovalo by daleko méně starých lidí. Staří lidé by také byli považováni za odvážné, takže bychom se možná vrátili k úctě vůči starcům.
V současnosti evropské společnosti rychle stárnou. V roce 1880 umíral průměrný Brit ve věku 46 let, v současnosti se průměrný Brit dožívá věku 76 let a věk se dále prodlužuje. Během několika dalších desetiletí, v důsledku pokroku konvenčního lékařství a stravování, se budou lidé běžně dožívat osmdesáti a devadesáti let. Zanedlouho bude dvacet procent společnosti starších pětašedesáti let.
Lidi dnes žijí déle, protože už lidé neumírají mladí. Před sto lety umírala třetina dětí v dětství, většinou na infekční nemoci jako je tuberkulóza. Nyní umírají předčasně jen dvě procenta dětí. Před sto lety se dožívala jen polovina pětadvacetiletých věku 65 let. Dnes se dožívá 65 let 94 procent pětadvacetiletých.
Ve stárnoucí společnosti vznikají nové náklady, některé z nichž musejí nést sami staří lidé. Disproporčně trpí chronickými nemocemi a depresemi. Slabí jedinci, kteří by v minulosti zemřeli, nyní přežívají.
Potíže menšiny mladých lidí, která se musí starat o obrovské množství penzistů, by byly odstraněny, kdyby bylo odstraněno stárnutí. Byl to Bismarck, který v době, kdy se jen málo lidí dožívalo vyššího věku než 65 let, zavedl státní starobní důchody. Ale v současnosti je věk 65 let jen pozdní střední věk.
Je nákladné udržovat staré lidi při životě a geriatři, kteří budou žít dlouho, budou společnosti odebírat daleko víc, než kolik jí kdy přispěli. Věda, která vytvořila dnešní stárnoucí společnost tím, že umožnila lidem žít déle, brzo umem profesora Kirkwoda a jeho kolegů zabrání stárnutí. Už není pravda, že jedinou trvalou jistotou v životě jsou smrt a daně - trvalou jistotou už zůstávají jen ty daně.
