Kam kráčí Reflex ? Aneb od Britských listů k Zelenému Raoulovi
Petr Bílek
REFLEX
Žerotínova 38
130 00 Praha 3
Vážený pane šéfredaktore,
ve svém editorialu Reflexu č.10 jste si na adresu České televize v souvislosti s "ukradeným" spiritus movens Janu Šibíkovi posteskl, že v českých médiích má pravdu ten, kdo dokáže nejvíc křičet.Co ovšem jiného než hysterickým křikem je ve stejném čísle Reflexu zdánlivě "text nad věcí" Národ a Čulík sobě ! z pera Ivana Straky?
Jestliže v kritice reportáže Veroniky Bednářové Gott v Carnegie Hall ( Reflex č.42/2000), kterou jste otiskli v č.47/ 2000 v rubrice Bumerang ještě mimo jiné píši, že jinak vůči ostatním časopisům vyhraněný Reflex lehce změnil svou tvář, protože otevřel náruč širokému okruhu čtenářů, pak po přečtení článku Ivana Straky mám dojem, že sklouzáváte dokonce i do bulváru.
Velmi se mi totiž nelíbí jeho zesměšňující tón hraničící s vulgárností, když pan Straka doporučuje přejmenovat internetovou adresu Blistů na "Poblisty". Skutečně intelektuální to pointa, hodná Reflexu, pane Bílku.
A nejen to, kvalita tohoto oddechového textíku plného laciných až urážlivých tvrzení (účelové svěcení prostředků Jana Čulíka pokročilo za ty roky až k deviaci), posunuje úroveň argumentů Reflexu k hokynářským tlachům alá jedna paní povídala. Nejsem na rozdíl od Ivana Straky pravidelnou čtenářkou Britských listů, ale vystavět text hodný novinářské "žumpy" na Čulíkově upřímnosti přiznat veřejně finanční problémy ukazuje naopak na to, že Čulíkovo zhnusení z české mediální idiocie je celkem oprávněné.
Ivan Straka si ve svém plivanci stěžuje na nedostatek faktů v Britských listech, a tak Vám tento nedostatek pouze na jednom příkladu, pane šéfredaktore, vrátím: Petr Volf ve svém článku Zvláštní úkazy galerijního nebe (Reflex č.7/ 2001) v souvislosti s personálními změnami v Mánesu píše, o odvolání ředitelky plzeňské galerie X Centrum Heleny Fenclové. Nejen že si ve své propagandistické obhajobě nevyžádal stanovisko druhé strany která ji odvolala, ale dokonce s jistotou píše, že X Centrum je značkou "firmy", s níž bývají spojovány kvalitní výstavní přehlídky. Jistě, ovšem zapomněl dodat, že v plzeňském X Centru vystavovali také desítky velmi špatných výtvarníků jako třeba Kristián Kodet, Jan Kristofori a nebo M.Wagner, kteří jeho dobrou pověst určitě nepodporují. Pro pozorného publicistu ovšem není obtížné přijít na důvod Volfova tvrzení o kvalitě galerie X Centrum a podivném odvolání jeho ředitelky, protože poslední akcí kterou Fenclová organizovala, byla výstava seriálu Zelený Raoul, redakčního kreslíře Reflexu Štěpána Mareše. Kruh se sice uzavřel a "fakta" Reflexu propojila, nicméně Zelený Raoul patří k tomu nejhoršímu, co X Centrum ve výtvarném umění za celou dobu vystavilo.
Konec dobrý, všechno dobré, a tak Ivan Straka napřed Britské listy s Čulíkem v čele pomluvil, aby se pak v samém závěru sugestivně zeptal, zda čtenáři reflexu Britské listy v následné anketě na www. extra.cz podpoří. Na něco podobného si pamatuji z plátku Republika, který vydával svého času pan republikán Sládek. I tam totiž bylo určité téma napřed skandalizováno, aby se k němu hned otevřela pluralitní anketa. Čtenáři Reflexu ale nejsou pane Bílku "republikánští" fanatici a účelově zřízená anketa, to díky bohu zatím potvrzuje.
S důvěryhodností Reflexu je to ale stále horší. Škoda.
Se srdečným pozdravem
PhDr. Zdena Haidingerová, výtvarná teoretička, Praha