Britské listy

Pokud je v předchozích článcích zmiňovaná babička skutečně laktoovovegetariánka (tj. používá dietu bez restrikce mléka, mléčných výrobků a vajec), jak je uvedeno v redakčním sdělení: http://blisty.internet.cz/0103/20010305i.html#08

neměla by být výživa překážkou k tomu, aby jí bylo svěřeno do péče dítě. Jsem toho názoru, že takové stanovisko by musel zaujmout i odborník na výživu, předvolaný k příslušnému soudnímu sporu jako znalec.

Je opravdu škoda, že tato informace nepadla hned v úvodním článku: http://blisty.internet.cz/0103/20010301d.html#03

protože je opravdu rozhodující. Termíny jako "striktní vegetarianismus" jsou spíše spojovány s veganstvím nebo jinými formami potravinových restrikcí. Tento terminologický zmatek je spíše na straně vegetariánů a veganů než na straně odborníků na výživu. Bohužel bývá tento terminologický zmatek někdy propagandisticky využíván, především ze strany zastánců některých extrémních stravovacích směrů. Proto jsem také v názvu své první reakce použil termín "mlžení". Odborná terminologie existuje a měli by ji používat i novináři, aby ji jednak dostali do povědomí veřejnosti a rovněž aby nepřispívali používáním neodborných či neadekvátních termínů k informačnímu šumu. Na internetu je už dnes relativně dost informací. Mohu doporučit např. jednu ze stránek British Nutrition Foundation:

http://www.nutrition.org.uk/Facts/nutandhealth/vegetarian.html

kde je jednoduchá tabulka jednotlivých typů stravování, patrně zcela bez potíží převoditelná do češtiny.

Sdělení pana Rovenského,

http://blisty.internet.cz/0103/20010305h.html#07 že se cítí po osmi letech veganského stravování dobře, je jistě zajímavé a já bych byl poslední, kdo by mu přál něco jiného. Jistě se na tom podílí i to, že na tuto dietu přešel až v dospělosti, kdy je vývoj organismu ukončen a nároky na kvality výživy poněkud klesají. Lze předpokládat, že racionálně doplňuje ty nutriční faktory, které z veganské výživy získat nelze, příslušnými potravinovými doplňky. Nechtěl bych se mýlit, ale pro vrcholové sportovce je k dispozici řada preparátů, které mají odpovídající vlastnosti s výjimkou jedné: Pro běžnou populaci jsou příliš drahé.

Za jeho nabídku k vyšetření mu děkuji.

Podobné jevy jako rozdíly mezi zdravím veganů a běžně stravované populace se však studují pomocí statistických vyšetření rozsáhlých souborů, a já v současné době žádný soubor, ke kterému bych ho "přihodil", nevyšetřuji. Nicméně z odborné literatury k tomuto tématu jednoznačně plyne, že pokud se odfiltruje vliv s výživou nesouvisejících rizik (mezi vegetariány a vegany nebývají kuřáci, neholdují zpravidla nadměrně alkoholu a jiným drogám a častěji vyhledávají zaměstnání spojená s menším výskytem některých rizikových faktorů), tak vegetariáni jsou na tom prakticky stejně jak běžná populace, dospělí vegani vycházejí v některých studiích stejně, někdy i hůře; jednoznačně hůř vycházejí kojenci a novorozenci veganských matek a vegansky stravované děti (záleží také na tom, co zahrneme do kritérií "zdraví").

Já za své, ač nedlouhé, klinické praxe viděl pár veganů, kteří svou výživu nijak dál nedoplňovali. Vždycky tak po 6 - 12 měsících se propadli do takového zhoršení zdravotního stavu, že byli hospitalizováni na interně, dostávali transfúze a vitamínové preparáty atd. (S trochou černého humoru: získávali ty živočišné bílkoviny podobně jako hrabě Drákula.) Po cca týdnu je propustili, aby se dál věnovali svému "zdravému" způsobu života s tím, že za ten půlrok až rok přijdou, coby "stálí zákazníci", zas.

Rozhodně nemám nic proti vegetariánům ani veganům, pokud nebudou své názory na výživu militantně vnucovat těm, kdo se takto stravovat nehodlají, popř. osobám závislým (včetně dětí), které se nemohou bránit.

Lidské trávicí ústrojí představuje téměř dokonalý kompromis mezi typickým býložravcem a typickým masožravcem. Umožňuje člověku přežít na téměř čistě rostlinné i na téměř čistě živočišné stravě, a tím mu zajistilo schopnost obsadit ekologické niky od polárních oblastí po tropické dešťné pralesy. A to přesto, že za přežívání v obou extrémních situacích (které jsou v podstatě nouzovým řešením při absenci jiných potravinových zdrojů) platí vyšším výskytem některých chorob a kratší délkou života.

Z hlediska fyziologie trávicího ústrojí také nevidím nejmenší důvod ani jeden z těchto extrémů prosazovat v podmínkách, kde jsou v dostatečném množství i s dostatečnou pestrostí a kvalitou zastoupeny obě skupiny výživových zdrojů.

Doc. MUDr. Jan Šimůnek, CSc.