Britské listy

v posledních BL je noticka o "nedělní Sedmičce [kde] pobavil Cyril Svoboda". Pan Svoboda bude asi opravdu VELICE zajímavý člověk. Ve starším rozhovoru, otištěném 5.2. v Respektu, je mj. dotazován na represivní postoj k otázce drog. Doporučuji ten článek přečíst celý, za ocitování stojí zejména poslední odstavec, který je odpovědí na námitku, že protidrogový zákon vede k zavírání lidi, co si vypěstovali 1, 2 kytky marihuany. "Křesťanský politik" Svoboda připustil, že "deset by se jich našlo" (v mezititulku) a odpovídá:

Dobře. Řekneme ze jich může byt patnáct a řekneme, ze vyšetřovaných bylo 160. Přitom platí, za zhruba 60% populace vyzkouší drogu. Skutečnost ze případů kuřáků marihuany je tak málo, svědčí ve prospěch tohoto zákona, ne proti němu. Policie nechodí do každé diskotéky nevybírá každou školu. Nemohu zbořit systém, který se týká statisíců, když má 160 chyb. Pak bych nemohl zasáhnout proti dealerům. Pokud se vychýlí opačně tak je špatný a musí liberalizovat.

Tento postoj je dle mého soudu něčím zcela ohavným. Aby bylo jasno: nemám nic proti křesťanství, koneckonců moderní individualismus může být chápán jako šťastná kombinace (spíše) katolické lásky k bližnímu, která klade důraz na "obědvání s celníky" a (spíše) protestantské sebekontroly i povinnosti ekonomické expanze (užití "zakopané hřivny"), kladoucí důraz na rozvíjení individuálních schopností každého jednotlivce.

V rámci náboženských válek proti albigenským na jihu Francie bohužel křesťanství mimo jiné umožnilo, aby bylo podpáleno a srovnáno se zemí celé město, přestože tak byli zlikvidováni nejen kacíři, ale i několik konformních katolíků s odůvodněním, že si Bůh v nebi vybere.

Je nesmírně frustrující a zlé, pokud údajně demokratický politik připustí, aby v rámci prospěšného (?) působení jakéhokoliv zákona byla systematicky veřejně obětována menšina, která má holt tu smůlu, že to jinak prostě nejde.

Všem těm dobrým katolíkům, až zase budou přemýšlet koho volit, lze vzkázat: Bůh se rozhodl zachránit Sodomu a Gomoru kvůli deseti spravedlivým. Cyril Svoboda, z pražské tradičně katolické rodiny (tato definice je pod krátkým osmi řádkovým CV pod jeho fotografií, zřejmě plní podobnou roli jako obrat "je dělnického původu") toto porozumění postrádá.

Věc má ještě jeden aspekt, možná z hlediska demokratického ideálu "jeden zákon všem stejný metr" podstatně horší.

Marihuana se (v určitých) kruzích stala poměrně běžnou drogou, právě proto, že je relativně (ve srovnání s alkoholem a tabákem) neškodná: neroste po ní pupek jako po pivu a nenásleduje druhodenní kocovina. Lze samozřejmě donekonečna tvrdit, že používání různých psychoaktivních látek za účelem relaxace je špatné (stačí se třeba projít do lesa...) a kdyby Svoboda argumentoval tímto způsobem, tak je to názor se kterým nesouhlasím, ale není nemorální.

Ve článku však přiznává, že skutečným zlem jsou dealeři tvrdých drog a toto zlo je tak velké, že je v pořádku, pokud se občas stane chyba. Mám nepříjemný pocit po té, co jsem se zhulil s řadou lidí z pražských tradičně katolických rodin, z pražských tradičně protestantských rodin, z pražských tradičně židovských rodin, z pražských tradičně podnikatelských rodin, i jiných tradičních rodin, že nakonec policisté budou zavírat jen ty lidi, co nejsou z tradičních rodin.

Chtěl bys trávu, kmáne? Šup s tebou do temnice, mmě (z tradiční rodiny) se to však netýká. Neboť jak napsal jeden z porevolučních autorů (hádejte který):

...Dokud mohli vytřískali ze života, co se dalo. Teď si opatří exkluzivní popel na své slavné hlavy. Někdo to možná nafilmuje. Pak půjdou do televize a vystoupí ve vysoce intelektuálních pořadech na ČT 2, kde na své vypálí salvy z nejtěžších pravověrných zbraní. Protože odpůrci budou zmateni jejich brutálními sylogismy a paradoxními bonmoty, budou stále slavnější a slavnější. Všichni ti slavní konvertiti, kteří na všech nárožích a ve všech katolických synagogách vystavili své modlitební řemínky, aby bylo v pravdě jasné, jak jsou skvělí, kdyby to náhodou někdo nevěděl, ti si rozparcelují svět mezi sebou. Vždycky budou nejlepší, ať už otravují všechny gramotné svými články a esejemi, nebo moderují volbu miss, uvádí filmové festivaly, fetují, skládají undergrundové písně, plodí básničky, plodí nemanželské děti, vedou mládež, svedou mládež, zapíchají si s konvertitkami, vstupují do prvních druhých, třetích a jiných řádů, opovrhují svátostmi nebo si nacházejí slavné zpovědníky od svatého Salvátora, Havla, Vojtěcha a od týnského chrámu. Do anarchistů nechají střílet gumovými projektily, protože to tak dělal katolík Pinochet. A pořádek bude, to si pište, i když ti spravedliví nikdy v životě gumový projektil neviděli, jenom o něm přemítají ve svých gumových nepromokavých hlavách decentně posypaných popelem, protože tradice se má ctít. Slízli smetanu a teď mají pro nás poučení. Vždycky byli a vždycky budou (...) Sebranka, pakáž, stvůry, teplouši, svatoušci, disidenti, umělci, konzervativci, progresisti, pěvci chorálů, cizoložníci, mniši - prostě dobří katolíci. Jen dvě otázky závěrem:

...je to pravda a nebo není?

...opravdu potřebujeme politiky jako je Cyril Svoboda?