Česká televize potlačila svědectví českých filmových režisérů
Nesmí se v ČT říct na obrazovce nic proti Václavu Havlovi?
Nový dokumentární film o pohnuté historii české kinematografie ve svědectví pamětníků od začátku sedmdesátých let dodnes diváci České televize neuvidí
Robert Buchar dokončil svá studia na pražské FAMU v roce 1975 a než v roce 1980 emigroval do Spojených států, natočil patnáct filmů. Do roku 1989 pracoval jako kameraman pro CBS a od té doby vyučuje kinematografii na Columbia College v Chicagu. Zároveň pracuje jako kameraman při výrobě reklam a nezávislých filmů.
V roce 2000 natočil Robert Buchar v České republice 144 minutový dokumentární film "Sametová kocovina", o historii české kinematografie od šedesátých let, ve velmi významných svědectvích čelných pracovníků českého filmu. Bucharův film působí jako cenný studijní materiál: přesně řečeno také to studijní materiál vlastně je. Kromě několika málo příležitostných záběrů z dnešní Prahy či půltuctu dokumentárních záběrů ilustrujících, o čem je řeč, je celých 144 minut tohoto dokumentárního filmu pietním a taktním sestřihem monologů českých filmových režisérů nejrůznějších směrů a generací: Věry Chytilovém Saši Gedeona, Jiřího Krejčíka, Antonína Máši, Jiřího Menzela, Jana Němce, Ivana Passera, Jana Svěráka, Karla Vachka, Drahomíry Vihanové a Zuzany Zemanové. Ve filmu také hovoří kameraman Stanislav Milota a produkční Jaroslav Bouček, který se podílel na kontroverzní privatizaci Barrandova. Recenzi Bucharovy "Sametové kocoviny" jsme publikovali v Britských listech 30. října 2000 zde.
Robert Buchar mezitím jednal s Českou televizí o zařazení svého filmu do vysílání ČT. Jednání právě skončila neúspěšně: České televizi vadilo, že se ve filmu vyjadřuje kameraman Stanislav Milota kriticky o Václavu Havlovi. (Máme k dispozici i jiná svědectví, že se v České televizi v dokumentárních filmech občas uhlazují například interpretace historických událostí, aby na obrazovce českého diváka, navyklého konvenčnímu myšlení, neznepokojovala žádná nová či nezvyklá interpretace.)
Víme z osobního styku se Stanislavem Milotou i z jeho jiných veřejných vystoupení (například na konferenci historiků k 10. výročí pádu komunismu), že se vyjadřuje velmi neformálně. Přesto je však jeho svědectví velmi cenným materiálem, stejně jako ostatní materiál v Bucharově filmu.
Je možná charakteristické pro pražskou "diktaturu (druhořadých) elit", že Bucharův film si sice vyžádal pražský filmový archiv (takže bude k dispozici "odborníkům" pro studijní účely) - ale široká veřejnost s ním televizním vysíláním být seznámena nesmí. (Podobnost s distribucí výlučných informací vedoucím činitelům komunistické strany za komunistického režimu je jistě jen čistě náhodná.)
Robert Buchar nám k celé záležitosti, která nakonec skončila ze strany České televize fiaskem, poslal stručnou dokumentaci. Zveřejňujeme v plné verzi monolog Stanislava Miloty, který pracovníkům ČT vadil . a nesměl se tedy dostat do vysílání, i výňatek ze stejně "ostrého", jestli ne dokonce ostřejšího monologu režiséra Jana Němce, zaměřeného proti Zemanovi a Klausovi, ten však činitelům ČT nevadil.
Bucharův film je ve Spojených státech je nyní úspěšnou součástí videokolekce kinematografické instituce The Cinema Guild a jako takový je tam k dispozici na prodej i k zapůjčení.
Vazeny pane Culiku,
V srpnu minuleho roku jsem poslal do Cech VHS kopie filmu vsem
zucastnenym a nekolika svym pratelum. Zaroven jsem sve pratele v Praze
pozadal, aby zjistili, jestli by CT mela o film zajem. V zari jsem dostal
odpoved, ze CT2 ma zajem a ze pan Hubac me bude kontaktovat co nevidet.
Do rijna se nikdo neozval. Angazovala se spolecnost Film a Sociologie,
kteri mi pomohli zorganizovat promitani v MATU na 30. rijna. Na
festivalu dokumentarnich filmu JIHLAVA 2000 jsem narazil na
pi.Mullerovou , dramaturgyni CT2, ktera me hned upozornila, ze film se
bude muset pro vysilani prestrihat. Druhy den se priznala, ze ho jeste
nevidela. Mezitim pan Pittermnan zorganizoval schuzku na pondeli
30. rijna rano v CT. Pan sefdramaturg Hubac okamzite vyrukoval s tematem
prestrihani filmu. Pan Pittermann zaprcoval v tomto smeru velmi positivne
a nakonec jsme se rozesli s tim, ze film se vlastne ani kratit v
podstate nemusi, a bude rozdelen do dvou nebo tri casti, ktere budou
prolozeny besedou, ktere se take zucastnim. Pripadne minimalni upravy
budou dohodnuty mezi mnou a blize neurcenym dramaturgem pozdeji.
Vypracovat detaily dalsiho postupu byla poverena pi. Mullerova. Po
meetingu jsem byl nasmerovan do kancelare pana producenta Lukse, ktery o
nicem nebyl doposud informovan.
Je zajimave ze stredem zajmu bylo
interview se Stanislavem Milotou, specielne jeho pasaze, kde se zminuje o V.Havlovi,
zatimco nikdo se nikdy nepozastavil nad pasazi, kde Jan Nemec mluvi o
Klausovi a Zemanovi (viz priloha). Vysilani bylo predbezne dohodnuto na
unor 2001.
Po mem navratu do Chicaga nastalo dlouhe mlceni a co
nasledovalo pozdeji vyplyva ze zaznamu nasi korespondence v priloze.
Po promitani filmu v New Yorku v zari 2000, o film projevily zajem
nasledujici spolecnosti: The SCinema Guild, Avatar Films, SND Films, Next
Wave Films, and Still Bros. Pictures. Celosvetovou distribuci
ziskal The Cinema Guild New York. Film mel premieru na festivalu JIHLAVA
2000 v Cechach a vyzadaly si ho festivaly CINEMAQUEST, Human Rights Film
fstival, Santa Barbara Film Festival a spolecnost American Cinema
Foundation.
Film si take vyzadal Prazsky Filmovy Archiv.
Tvrzeni mnohych ceskych "kritiku" "Kdo bude mit o takovyto film v cizine
zajem?" se ukazalo pravym opakem.
Otazkou je spise "Bude mit nekdo v
Cechach o takovyto film zajem?"
Ja osobne se prikladam k tvrzeni Franty
Vlacila ktery rikal, ze film stoji za to delat, kdyz se bude libit
alespon jednomu cloveku.
Vzhledem k tomu ze jsem v Cechach narazil na
mnoho lidi ktere film velice zaujal, tak to snad nebyl zas tak docela
ztraceny cas.
Film bude promitan na festivalu FINALE PLZEN koncem dubna.
Srdecne zdravi
Robert Buchar
