Úskalí  myšlenek (a vizí)  První Dámy České školní inspekce
 
 
 Před delším časem jsem v jednom celostátním deníku napsal , že až čas  ukáže , co dokáže ženská logika , když  z patnácti uchazečů  byla před půl druhým rokem vybraná a jmenovaná Ing. Marie Kalábová  první ústřední školní inspektorkou do čela České školní inspekce. Její   mužští předchůdci  roli nezvládli, ostrouhali mrkvičku  její rivalové a sokyně na vysoké postavení se školské správě. Mezitím editoři deníků došli  k názoru, že  o ČŠI toho bylo  v médiích už dost a  je  mnoho důležitějších věcí nežli jsou trable ( a  trapnosti) organizace produkující hlavně stohy popsaného papíru. I rodiče i učitelstvo po deseti letech považují ČŠI - s jejím střídáním šéfů ,  neustálými   reorganizacemi všeho druhu, s věčným tápáním a změnami metodiky,  s nekonkrétními  inspekčními zprávami , byrokratickými  rituály ,  nemohoucností a nesvéprávnost v rozhodování-  za   příklad selhání polistopadových  slibů o demokratickém , odborně věrohodném , odideologizovaném , polidštěném úřadování ve školství. Úroveň jazykové , myšlenkové a profesionální kultury ČŠI dokládají nejlépe její výroční zprávy o školství za uplynulá léta včetně té letošní . Vytáhnout je z pod prachem zapomenutí a pokusit se je souborně porovnat , až na jednu první vlaštovičku v UN 4/01, se  nikdo zatím   nepokusil. 
Nástup vrchní šéf-inspektorky do čela od počátku  kontroverzní organizace byl  přijat s očekáváním, že nezávislá zjištění a doporučení této ze zákona svébytně konstruované  kontrolní instituce státu budou konečně předkládány padni komu padni a prosazovány u exekutivy i ve školách s nevídanou důsledností.  Že dojde  k  obměně  opotřebovaného zejména   řídícího personálu , který za stav instituce nese odpovědnost. Uskutečňovatelkou nejen nápravy, ale i změny  se tu měla a mohla stát ,  i pro svoji  vyhlašovanou mravní a profesionální integritu,    právě Ing. Marie Kalábová.
 Jaké je dnes  její image a jak ona vidí sebe sama? Vize a myšlenkový i citový svět první dámy ČŠI  se  pokusily zmapovat v rozhovorech s ní , pokud vím, jen  Učitelské noviny , Rodina a škola a na internetu vycházející  Česká škola.  Malá výtěžnost skoro padesáti položených otázek třemi  různými redaktory  v úhrnu  ale  budí rozpaky a vnucuje otázku, proč tazatelé nedokázali klást i otázky podstatnější a ostřejší. ?  Proč  nezveřejnily i ty, na  které tázaná nedokázala , odmítala  nebo se bála odpovídat. V Česku už víme svoje: Podmínkou zveřejnění  většiny rozhovorů je jejich autorizace . S ní jde většinou i dodatečná autostylizace a  autocenzura. 
Z pěti rozhovorů  s paní Ing. Kalábovou  alespoň víme , že v čele ČŠI stojí žena velmi opatrná a smířlivá, nikoli  bojovná a nekompromisní. Že ji zformovaly zážitky a zkušenosti desetiletí bývalého režimu , se kterým se naučila žít  ve strachu i v opatrném hrdinství a dokázala v něm  být relativně i existenčně  úspěšná.  Také dnes si  hlavní šéfová  ČŠI  dává  pozor, aby její názory nebyly kontroverzní  a aby držely módní linii.  Libuje si v obecných tématech a formulacích , ke konkrétním vyjádřením se nechává dotlačit, když ji to neohrožuje. Občas jí uklouzne úvaha, „větička“, postřeh, protimluv, nonsens, šokující svojí myšlenkovou strukturou a připomínající intelektuální perly a „bonmoty“ jednoho z jejích předchůdců.  „ Jenomže většinou se musí dělat kompromisy . Jsme společností deseti milionů lidí a není možné , aby pravda byla jednoznačná. Musí se sebrat a vyloupnout“( RaŠ), tvrdí dnes  mimo jiné  paní ústřední šéf-inspektorka. Co se dá dělat, pokusme se o to.
Vybírám  tři- čtyři  okruhy témat: Vyjádřila se  k legitimitě osobní i svého nového postavení  , k rolím inspekce a inspektorů ( personálním  perspektivám, kariérnímu růstu   a  metodám práce), ke stávajícímu a budoucímu  postavení organizace a  k obrazu ČŠI  v zrcadle poslední výroční zprávy.  Jsou za ní celkem kladné zážitky ze  socialistické jednotné  školy v mládí, praxe učitelky na učilišti,  zkušenosti bývalé ředitelky  ,  školská legislativa „jako koníček“  v bývalé  funkci na ministerstvu . Má technické vzdělání a inženýrské myšlení , specifickou učitelskou kariéru dost  odlehlou od zkušeností a změn v současném základním školství ( to ale komentuje  se zvláštní zálibou). Do jejích  spíše  skeptických  nebo kritických stanovisek se promítá nápadný sklon přeceňovat vlastní osobní zkušenost, bezprostřední  citové  motivace a  dílčí poznatky. Hned po jmenování se  např. cítila oprávněna  hodnotit stav celé ČŠI , do které nastoupila. Nadřadila při tom pohled z venku - zkušenost ředitelky a ministerské úřednice.   Postoj   praktika a technické zjednodušování se promítají i do  jejích  názorů na to , co lze od  školství, učitelů, ředitelů, inspektorů a rodičů očekávat a jak s nimi zacházet . Jako vždy při předchozích změnách v ČŠI , ani současné Kalábové  závěry viditelně nevycházejí z trpělivé, fundované a kriticky nepředsudečné, tvořivé analýzy minulého stavu , ba  právě naopak.  Dobré věci jsou zapomenuty, iluze a  mýty přežívají. Houževnatě zakořeněné základní  metodologické a metodické chyby organizace často i  s jejich nositeli se dál presentují jako objevování Amerik.  Ve dvou   rozhovorech se např.  vedla až  scholastická disputace o zázračné léčivé moci „nové metodiky“. I vrabci si už cvrlikají, že ta „stará“ i ta „nová“  „metodika“ byly  a jsou  hlavní příčinou  ideového, obecně intelektuálního , odborného a hlavně mravního selhávání  celé organizace a následně  únavy , znechucení,  nemotivovanosti , resignace  a demoralizace nejen jejích řadových „provozovatelů“ a  vykonavatelů  , ale i celého středního článku řízení. 
Je  známo, že  ČŠI se od  počátku klaněla totemovým slovům, které její šéfové starostlivě instalovali , přinášeli jim úlitby a jejich vzývání požadovali  i od  podřízených. Kult  slov-bůžků  v ČŠI netrval ale nikdy dlouho. Střídaly jej etapy ikonoklasmu ,  klatby , ba inkvizice. S novými šéfy vždy přifrčely nová hvězdná slova : Napřed „objevena“ a pak zase zavržena byla  tzv. „komplexní inspekce“ , pak se   úřadovalo  „ v modulech“ -  A, B , C , pak AB , AC , ABC a kdoví v jakých ještě . ( Pohled „ z kosmu“ na české školy se asi hodil autorům do jejich formálního   „stylu“ a celkově odtažité „koncepce“ dílčích i výročních zpráv. )  Inspekční „ ptydepe“ a  formalizované „šablony“ měly ale i vlastní samohyb i  svoje zasvěcované  guru. Ani nyní se s těmto obskurními poměry a tématy  paní šéf-inspektorka nedokáže vypořádat jasnou řečí. Nemají aktuálně proto její  rozhovory  spíše  funkci jakési kouřové clony?   Při tom  si  jinde a u jiných  uvědomuje, jak tahle posedlostí a idiotskou zálibou v  mnohoznačnosti  nedefinovaných slov byl   infikován  i připravovaný  návrh nového školského zákona. Tuší, kolik ničivých  sémantických virů se v něm zabydluje. „Kdybych školský zákon psala já , tak bych tato slova vůbec nepoužila“,  posteskla si  žena mimo kameru.  Je úsměvné, jak se  paní Kalábová  dřívějším totemovým slovům ČŠI  slovům  nedůsledně a  štítivě vyhýbá, ale jinde už  protěžuje a zná svoje „nová“ slova vlastní.
 Tradičním kamenem úrazu řadových inspektorů je i dnes , že na příkaz nadřízených často zjišťují a vyhodnocují záležitosti , kterým sami nerozumí a nemají pro ně  kvalifikaci.  Proto vznikaly trapné  situace a strojily se  pilně úklady inspekčním osobám. Mívaly  až anekdotické zápletky , komické pointy a šířily se pak pro obveselení a satisfakci mezi řediteli škol a učitelstvem nejen tichou poštou. Nezdá se nám, že by se zas tak v zámku a v podzámčí  mnoho proti minulosti změnilo. Jen noví lidé, nové problémy, ale staré zvyky a poměry. Inspektoři- zelenáči dostali nedávno  nového černého Petra :Šikanu ve školách. Musejí radit, vyšetřovat. Paní Kalábová  si to pochvaluje. Přeje si to prý ministerstvo. Jinde se od ní dovídáme , že „školy se u nás zatím ani neumějí hodnotit , jak je již běžné na Západě. Musí se to tedy naučit.“ Taky „inspektoři vesměs nejistí“ se to všechno  určitě naučí.  Jako o té šikaně?  Atd., atp. 
Shrnuto a podtrženo: V dosavadních rozhovorech s paní ústřední inspektorkou Ing. Marií Kalábovou zatím chybí aspoň v náznaku  schopnost skutečně koncepčního, teoreticky fundovaného , odvážného a tvořivého analyticko-syntetického myšlení i jasnější vize organizace podložená poučeními z té její nekončící  mizérie. Myšlenkovou a volní ochablost  jí řízené organizace dokumentuje i poslední výroční zpráva. V řadě případů opakuje zjištění, která byla známá a lépe formulovaná v předchozích zprávách  před několika lety. Důkazem nepružnosti , nesamostatnosti a pravděpodobně i neschopnosti ČŠI samostatně  formulovat a ověřovat vlastní  hypotézy  je stav, kdy některé klíčové jevy a trendy v českém školství  nebyly ani pojmenovány natož analyzovány ( např. vyhodnocení rolí a výsledků  víceletých gymnázií aj. ).  Po recidivách mesiášství,  histriónství, fantazírování , exhibicionismu, diletantismu ,  reorganizačních extrémech , podivných investičních akcích , lidské malosti , zlodušství, intrikánství  a neumětelství by mohla paní ústřední šéfka  už vědět, že orientální poměry zejména v nižších patrech její instituce úspěšně dále přetrvávají. Čerstvý vítr moderního řízení? Respektování osobnosti? Samostatné, nezávislé , kritické myšlení ? Plochá komunikace? Osobní angažovanost a odpovědnost skutečných  „znalců  školství“, „ lidí zkušených a ve vyučování zběhlých“, jak to nárokovali a samozřejmě předpokládali  staří školští legislativci?  Ani náhodou. A co kdybychom tu vyjmenovali nároky, které jsou kladeny na osobnostní a profesionální předpoklady současných auditorů pro výkon jejich práce? To by bylo na jiný článek. Zatím dál v ČŠI ale pokračuje  para-militární režim  a dril i  s jejich slovníkem. Tuhá subordinace a nedemokratičnost ve vnitřní i vnější komunikaci  se nosí dál jako železné košile. 
Bohužel. Co z venku před svým příchodem před půl druhým rokem prý sledovala Ing. M. Kalábová  s rozpaky , ba se studem , nyní její   (sebe)cenzurující , byrokraticky opatrnický  a konvenční způsob uvažování  a jednání sotva  změní výrazně  k lepšímu. Připustíme-li, že ji to mrzí a že se o to nápravu poměrů v ČŠI velmi rozpačitě , opatrnými krůčky  pokouší , děje se  to hlemýždím tempem. Nemohla by paní ústřední šéf-inspektorka  alespoň otevřeně říci, proč tomu tak je a kdo jí v tom bránil, či ještě brání?  Jinak  do budoucna ČŠI dál zůstane jen  invalidní a infantilní v projevech i ve  výkonnosti. Není zbytečný luxus pro stát provozovat tak  velmi drahý  úřad?  Bylo by osudnou chybou pro české školství , kdyby i nový školský zákon znovu Českou školní inspekci v její nefunkční  formě nerespektující  moderní  principy a zásady kontroly jakosti legislativně zakonzervoval na celá další léta. Nedopusťme to!
PhDr. Ivo Fencl, CSc. je 
             nezávislý publicista,  v letech 1992-98 působil jako inspektor  speciálních škol ČR