Úskalí myšlenek (a vizí) První Dámy České školní inspekce
Před delším časem jsem v jednom celostátním deníku napsal , že až čas ukáže , co dokáže ženská logika , když z patnácti uchazečů byla před půl druhým rokem vybraná a jmenovaná Ing. Marie Kalábová první ústřední školní inspektorkou do čela České školní inspekce. Její mužští předchůdci roli nezvládli, ostrouhali mrkvičku její rivalové a sokyně na vysoké postavení se školské správě. Mezitím editoři deníků došli k názoru, že o ČŠI toho bylo v médiích už dost a je mnoho důležitějších věcí nežli jsou trable ( a trapnosti) organizace produkující hlavně stohy popsaného papíru. I rodiče i učitelstvo po deseti letech považují ČŠI - s jejím střídáním šéfů , neustálými reorganizacemi všeho druhu, s věčným tápáním a změnami metodiky, s nekonkrétními inspekčními zprávami , byrokratickými rituály , nemohoucností a nesvéprávnost v rozhodování- za příklad selhání polistopadových slibů o demokratickém , odborně věrohodném , odideologizovaném , polidštěném úřadování ve školství. Úroveň jazykové , myšlenkové a profesionální kultury ČŠI dokládají nejlépe její výroční zprávy o školství za uplynulá léta včetně té letošní . Vytáhnout je z pod prachem zapomenutí a pokusit se je souborně porovnat , až na jednu první vlaštovičku v UN 4/01, se nikdo zatím nepokusil.
Nástup vrchní šéf-inspektorky do čela od počátku kontroverzní organizace byl přijat s očekáváním, že nezávislá zjištění a doporučení této ze zákona svébytně konstruované kontrolní instituce státu budou konečně předkládány padni komu padni a prosazovány u exekutivy i ve školách s nevídanou důsledností. Že dojde k obměně opotřebovaného zejména řídícího personálu , který za stav instituce nese odpovědnost. Uskutečňovatelkou nejen nápravy, ale i změny se tu měla a mohla stát , i pro svoji vyhlašovanou mravní a profesionální integritu, právě Ing. Marie Kalábová.
Jaké je dnes její image a jak ona vidí sebe sama? Vize a myšlenkový i citový svět první dámy ČŠI se pokusily zmapovat v rozhovorech s ní , pokud vím, jen Učitelské noviny , Rodina a škola a na internetu vycházející Česká škola. Malá výtěžnost skoro padesáti položených otázek třemi různými redaktory v úhrnu ale budí rozpaky a vnucuje otázku, proč tazatelé nedokázali klást i otázky podstatnější a ostřejší. ? Proč nezveřejnily i ty, na které tázaná nedokázala , odmítala nebo se bála odpovídat. V Česku už víme svoje: Podmínkou zveřejnění většiny rozhovorů je jejich autorizace . S ní jde většinou i dodatečná autostylizace a autocenzura.
Z pěti rozhovorů s paní Ing. Kalábovou alespoň víme , že v čele ČŠI stojí žena velmi opatrná a smířlivá, nikoli bojovná a nekompromisní. Že ji zformovaly zážitky a zkušenosti desetiletí bývalého režimu , se kterým se naučila žít ve strachu i v opatrném hrdinství a dokázala v něm být relativně i existenčně úspěšná. Také dnes si hlavní šéfová ČŠI dává pozor, aby její názory nebyly kontroverzní a aby držely módní linii. Libuje si v obecných tématech a formulacích , ke konkrétním vyjádřením se nechává dotlačit, když ji to neohrožuje. Občas jí uklouzne úvaha, „větička“, postřeh, protimluv, nonsens, šokující svojí myšlenkovou strukturou a připomínající intelektuální perly a „bonmoty“ jednoho z jejích předchůdců. „ Jenomže většinou se musí dělat kompromisy . Jsme společností deseti milionů lidí a není možné , aby pravda byla jednoznačná. Musí se sebrat a vyloupnout“( RaŠ), tvrdí dnes mimo jiné paní ústřední šéf-inspektorka. Co se dá dělat, pokusme se o to.
Vybírám tři- čtyři okruhy témat: Vyjádřila se k legitimitě osobní i svého nového postavení , k rolím inspekce a inspektorů ( personálním perspektivám, kariérnímu růstu a metodám práce), ke stávajícímu a budoucímu postavení organizace a k obrazu ČŠI v zrcadle poslední výroční zprávy. Jsou za ní celkem kladné zážitky ze socialistické jednotné školy v mládí, praxe učitelky na učilišti, zkušenosti bývalé ředitelky , školská legislativa „jako koníček“ v bývalé funkci na ministerstvu . Má technické vzdělání a inženýrské myšlení , specifickou učitelskou kariéru dost odlehlou od zkušeností a změn v současném základním školství ( to ale komentuje se zvláštní zálibou). Do jejích spíše skeptických nebo kritických stanovisek se promítá nápadný sklon přeceňovat vlastní osobní zkušenost, bezprostřední citové motivace a dílčí poznatky. Hned po jmenování se např. cítila oprávněna hodnotit stav celé ČŠI , do které nastoupila. Nadřadila při tom pohled z venku - zkušenost ředitelky a ministerské úřednice. Postoj praktika a technické zjednodušování se promítají i do jejích názorů na to , co lze od školství, učitelů, ředitelů, inspektorů a rodičů očekávat a jak s nimi zacházet . Jako vždy při předchozích změnách v ČŠI , ani současné Kalábové závěry viditelně nevycházejí z trpělivé, fundované a kriticky nepředsudečné, tvořivé analýzy minulého stavu , ba právě naopak. Dobré věci jsou zapomenuty, iluze a mýty přežívají. Houževnatě zakořeněné základní metodologické a metodické chyby organizace často i s jejich nositeli se dál presentují jako objevování Amerik. Ve dvou rozhovorech se např. vedla až scholastická disputace o zázračné léčivé moci „nové metodiky“. I vrabci si už cvrlikají, že ta „stará“ i ta „nová“ „metodika“ byly a jsou hlavní příčinou ideového, obecně intelektuálního , odborného a hlavně mravního selhávání celé organizace a následně únavy , znechucení, nemotivovanosti , resignace a demoralizace nejen jejích řadových „provozovatelů“ a vykonavatelů , ale i celého středního článku řízení.
Je známo, že ČŠI se od počátku klaněla totemovým slovům, které její šéfové starostlivě instalovali , přinášeli jim úlitby a jejich vzývání požadovali i od podřízených. Kult slov-bůžků v ČŠI netrval ale nikdy dlouho. Střídaly jej etapy ikonoklasmu , klatby , ba inkvizice. S novými šéfy vždy přifrčely nová hvězdná slova : Napřed „objevena“ a pak zase zavržena byla tzv. „komplexní inspekce“ , pak se úřadovalo „ v modulech“ - A, B , C , pak AB , AC , ABC a kdoví v jakých ještě . ( Pohled „ z kosmu“ na české školy se asi hodil autorům do jejich formálního „stylu“ a celkově odtažité „koncepce“ dílčích i výročních zpráv. ) Inspekční „ ptydepe“ a formalizované „šablony“ měly ale i vlastní samohyb i svoje zasvěcované guru. Ani nyní se s těmto obskurními poměry a tématy paní šéf-inspektorka nedokáže vypořádat jasnou řečí. Nemají aktuálně proto její rozhovory spíše funkci jakési kouřové clony? Při tom si jinde a u jiných uvědomuje, jak tahle posedlostí a idiotskou zálibou v mnohoznačnosti nedefinovaných slov byl infikován i připravovaný návrh nového školského zákona. Tuší, kolik ničivých sémantických virů se v něm zabydluje. „Kdybych školský zákon psala já , tak bych tato slova vůbec nepoužila“, posteskla si žena mimo kameru. Je úsměvné, jak se paní Kalábová dřívějším totemovým slovům ČŠI slovům nedůsledně a štítivě vyhýbá, ale jinde už protěžuje a zná svoje „nová“ slova vlastní.
Tradičním kamenem úrazu řadových inspektorů je i dnes , že na příkaz nadřízených často zjišťují a vyhodnocují záležitosti , kterým sami nerozumí a nemají pro ně kvalifikaci. Proto vznikaly trapné situace a strojily se pilně úklady inspekčním osobám. Mívaly až anekdotické zápletky , komické pointy a šířily se pak pro obveselení a satisfakci mezi řediteli škol a učitelstvem nejen tichou poštou. Nezdá se nám, že by se zas tak v zámku a v podzámčí mnoho proti minulosti změnilo. Jen noví lidé, nové problémy, ale staré zvyky a poměry. Inspektoři- zelenáči dostali nedávno nového černého Petra :Šikanu ve školách. Musejí radit, vyšetřovat. Paní Kalábová si to pochvaluje. Přeje si to prý ministerstvo. Jinde se od ní dovídáme , že „školy se u nás zatím ani neumějí hodnotit , jak je již běžné na Západě. Musí se to tedy naučit.“ Taky „inspektoři vesměs nejistí“ se to všechno určitě naučí. Jako o té šikaně? Atd., atp.
Shrnuto a podtrženo: V dosavadních rozhovorech s paní ústřední inspektorkou Ing. Marií Kalábovou zatím chybí aspoň v náznaku schopnost skutečně koncepčního, teoreticky fundovaného , odvážného a tvořivého analyticko-syntetického myšlení i jasnější vize organizace podložená poučeními z té její nekončící mizérie. Myšlenkovou a volní ochablost jí řízené organizace dokumentuje i poslední výroční zpráva. V řadě případů opakuje zjištění, která byla známá a lépe formulovaná v předchozích zprávách před několika lety. Důkazem nepružnosti , nesamostatnosti a pravděpodobně i neschopnosti ČŠI samostatně formulovat a ověřovat vlastní hypotézy je stav, kdy některé klíčové jevy a trendy v českém školství nebyly ani pojmenovány natož analyzovány ( např. vyhodnocení rolí a výsledků víceletých gymnázií aj. ). Po recidivách mesiášství, histriónství, fantazírování , exhibicionismu, diletantismu , reorganizačních extrémech , podivných investičních akcích , lidské malosti , zlodušství, intrikánství a neumětelství by mohla paní ústřední šéfka už vědět, že orientální poměry zejména v nižších patrech její instituce úspěšně dále přetrvávají. Čerstvý vítr moderního řízení? Respektování osobnosti? Samostatné, nezávislé , kritické myšlení ? Plochá komunikace? Osobní angažovanost a odpovědnost skutečných „znalců školství“, „ lidí zkušených a ve vyučování zběhlých“, jak to nárokovali a samozřejmě předpokládali staří školští legislativci? Ani náhodou. A co kdybychom tu vyjmenovali nároky, které jsou kladeny na osobnostní a profesionální předpoklady současných auditorů pro výkon jejich práce? To by bylo na jiný článek. Zatím dál v ČŠI ale pokračuje para-militární režim a dril i s jejich slovníkem. Tuhá subordinace a nedemokratičnost ve vnitřní i vnější komunikaci se nosí dál jako železné košile.
Bohužel. Co z venku před svým příchodem před půl druhým rokem prý sledovala Ing. M. Kalábová s rozpaky , ba se studem , nyní její (sebe)cenzurující , byrokraticky opatrnický a konvenční způsob uvažování a jednání sotva změní výrazně k lepšímu. Připustíme-li, že ji to mrzí a že se o to nápravu poměrů v ČŠI velmi rozpačitě , opatrnými krůčky pokouší , děje se to hlemýždím tempem. Nemohla by paní ústřední šéf-inspektorka alespoň otevřeně říci, proč tomu tak je a kdo jí v tom bránil, či ještě brání? Jinak do budoucna ČŠI dál zůstane jen invalidní a infantilní v projevech i ve výkonnosti. Není zbytečný luxus pro stát provozovat tak velmi drahý úřad? Bylo by osudnou chybou pro české školství , kdyby i nový školský zákon znovu Českou školní inspekci v její nefunkční formě nerespektující moderní principy a zásady kontroly jakosti legislativně zakonzervoval na celá další léta. Nedopusťme to!
PhDr. Ivo Fencl, CSc. je
nezávislý publicista, v letech 1992-98 působil jako inspektor speciálních škol ČR
