úterý 27. února O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká společnost: Lidská práva a rezidua totalitního myšlení: Případ Pilip, Bubeník a Havel (Milan Valach) O Mikrocenzu 92 a o nynějším sčítání lidu: Diletanti brání vědecké práci (Pavel Machonin, Sociologický ústav ČAV) Recenze: Kniha švýcarských ekonomů: Přímá demokracie prospívá společnosti (Vladimír Rott) Postavení žen: K diskusi v Britských listech: Jak je to skutečně se ženskými schopnostmi (Lenka Vytlačilová) Protest - nejsem závislá na České televizi: Když vystupuji v ČT, je to na kontrakt s Jiřím Krejčíkem, nikoliv na kontrakt s ČT (Ludmila Rakušanová, Rádio Svobodná Evropa) Ocelářství a pochybná politika české vlády: Český těžký průmysl leží v troskách (Miroslav Hruška) Školství: Úskalí myšlenek (a vizí) První Dámy České školní inspekce (Ivo Fencl) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Pavel Machonin

Podruhé nás Necenzurované noviny a Český deník v roce 1993 - v účelové snaze očernit tehdejší vedení Českého statistického úřadu - nevybíravě napadly za realizaci dalšího stratifikačního a mobilitního šetření připraveného Sociologickým ústavem AV, protože prý měl obstarat informace o společnosti pro Komunistickou stranu(!). Vyvolaly svou insinuací dokonce zájem prokuratury a policejní vyšetřování, jež samozřejmě žádné provinění neprokázalo a spolu s vyjádřeními vědecké veřejnosti způsobilo svým iniciátorům i politickým poměrům u nás značnou ostudu doma i ve světě. V průběhu tiskové konference, na níž jsme prokázali nesmyslnost tohoto útoku, jsem dostal infarkt.

Dnes už jsem vytrénován zkušenostmi z celé řady ataků z různých směrů za jediné, totiž vytrvalou snahu o seriózní, empiricky podložené studium naší společnosti. Nicméně nemohu než pochybovat o zodpovědnosti novodobých informatiků a "ochránců informací o jednotlivcích", kteří ve své svaté válce proti Sčítání lidu 2001 neváhali převzít tutéž dávno odhalenou falešnou kartu z roku 1993 a pokusit se jí zdiskreditovat znovu českou statistiku, která má dnes zcela jiné vedení, a, jenom tak mimoděk, současně i českou a slovenskou sociologii. Přitom co argument, to chybná nebo neúplná informace, matoucí veřejnost.

Výzkum sociální stratifikace a mobility z roku 1993 byl srovnávacím výzkumem šesti postsocialistických společností střední a východní Evropy, po jakém jsme jako vědci toužili celé čtvrtstoletí. Jeho projekt a text jeho dotazníku nezpracovali Američané, ale celý tým vědců ze všech zúčastněných zemí, USA a Nizozemí, který podstatně přepracoval původní maďarský návrh. Přirozeně jsme uvítali, že na realizaci výzkumu přispěla svým grantem Národní vědecká nadace Spojených států, holandská vědecká nadace, Grantová agentura AV ČR a československé federální ministerstvo práce.

Datové soubory se staly majetkem všech participujících vědeckovýzkumných institucí, včetně našeho a slovenského Sociologického ústavu, a od roku 1996 jsou u nás podle platných zákonů dostupné komukoli, kdo o ně požádá.

Obsah dotazníků i z nich vytvořených datových souborů vycházel z bohatých zkušeností stratifikačních a mobilitních výzkumů ve světě i u nás s příslušnými inovacemi odpovídajícími specifikům naší situace. Velikost souboru - v našem případě cca 4700 dotázaných - zcela znemožňovala získání relevantních poznatků na úrovni nižší než krajské. V našem souboru nejsou žádné identifikace zcela náhodně vybraných jednotlivců. Všem dotazovaným bylo poslání výzkumu náležitě vysvětleno a byli ujištěni o jeho zaručené a také plně dodržované anonymitě. Nevelký počet odmítnutí odpovědět byl nahrazen dodatečným výběrem - nikdo tedy nikoho k účasti na výzkumu nenutil.

Na základě výzkumu byla zpracována řada článků v odborném tisku, které vyšly v letech 1993 a následujících, dvě odborné expertízy pro federální a české ministerstvo práce a sociálních věcí (že se po volbách 1992 změnilo vedení zbylého národního ministerstva, nebylo způsobeno námi a nikdo z nás neodpovídá za to, zda a jak nový ministr těchto expertíz využil, či nevyužil) a český příspěvek k prognosticky orientované studii Východní a střední Evropa 2000 (1994), který byl jedním z prvních nástinů revize tehdejší jednostranné koncepce transformace.

V roce 1996 vyšla kniha Machonin, Tuček a kol. Česká společnost v transformaci, zpracovávající výsledky výzkumu a nadhazující možné alternativy k dosavadnímu vývoji. Každý si ji může koupit a přesvědčit se, že obsah našeho výzkumu nemá nic společného s dodáváním informací, tentokráte, pro změnu, zlým Američanům.

Materiály z výzkumu byly také využity pro kapitolu o devadesátých letech pro knihu Krejčí, Machonin Czechoslovakia 1918-1992, a Laboratory for Social Change, která vyšla v Londýně a New Yorku a obsahuje jedinou dosud publikovanou informaci a zobecnění o metamorfózách sociální struktury české a slovenské společnosti ve dvacátém století.

Z výzkumu vzešla také řada dalších, oboustranně užitečných analýz, porovnávajících vývoj v českých zemích a na Slovensku. Závěry z výzkumu byly se souhlasem a oceněním přijaty Grantovou agenturou AV. Výsledky výzkumu jsou zahrnuty rovněž do komparace s výsledky nového výzkumu Dekády transformace z roku 1999, o nichž české sdělovací prostředky podrobně informovaly počátkem roku 2000. Publikace tohoto porovnání je připravována.

Uvedené způsoby využití výzkumu z roku 1993 jsou dílem té větve zpracování, kterou si podle dohodnuté dělby práce vzal na starost tým sociální transformace a modernizace, vedený dříve mnou, nyní kolegou Tučkem, zatímco širší mezinárodní porovnání sledoval tým sociální stratifikace vedený P. Matějů. Ani práce uskutečňované jeho skupinou, ač s jejich závěry v lecčem nesouhlasíme, se nikterak nevymykají standardům sociologických výzkumů a vědecké etice.

Jakékoli řeči o "prodávání informací", možnosti zahraničního zneužití informací pro politické či ekonomické účely, popř. dokonce o možnosti individualizace dat a zneužití takto získané informace proti jednotlivcům zahrnutým do výzkumu, nemají sebemenší věcný podklad. Jsou plodem fantazie autorů stati otištěné v Britských listech, jejíž podstatou je špiónomanie a bojovný, leč zcela naivní individualismus, nerespektující potřeby vytváření empirických bází sloužících výlučně potřebám vědeckého zobecnění.

Sběr dat ve výzkumu z roku 1967 a 1993 uskutečnily po dohodě s vědeckými institucemi statistické orgány zejména proto, že jedině ony měly odpovídající tazatelskou síť a možnost provést skutečně reprezentativní náhodný výběr zkoumaných jednotlivců (na rozdíl od krajně nepřesného kvótního výběru, který uplatňují agentury pro výzkum veřejného mínění). Podobně se postupuje v řadě vyspělých zemí ve světě již po dlouhá desetiletí. Za tuto pomoc mohou být věda a zprostředkovaně i společnost a stát české a slovenské statistice jen vděčny. V roce 1993 byl náš výzkum proveden jako oddělené šetření na náhodně vybrané části souboru pro Mikrocenzus vybranými tazateli na naše náklady. Datový soubor byl však ihned po uskutečnění terénní fáze oddělen od technicky nezbytných možných statistických identifikací jednotlivců, jež se v našem souboru absolutně nevyskytují.

Všechny tyto informace, které jsou v tak příkrém rozporu s tvrzeními textu uveřejněného v Britských listech, si mohli jeho autoři při troše svědomitosti opatřit prostým dotazem v našem týmu, popř. zakoupením a přečtením příslušné literatury, o jejíž existenci či neexistenci zřejmě vůbec nevěděli.

Opakované útoky na hromadná sociologická šetření i na sčítání lidu a mikrocenzy připomínají ze všeho nejvíc bouře "rozbíječů strojů" z počátků industrializace a "revolucionářů", kteří se po Říjnu 1917 v Rusku dožadovali likvidace železniční dopravy jako výplodu prokletého kapitalismu. Nejhorší na nich je, že kritici tohoto typu vždycky přicházejí s křížkem po funuse. Poslední připomínkové řízení k právě probíhajícímu cenzu se konalo před více než dvěma lety a, mimochodem, zjistilo se při něm, že spousta údajů, které se běžně zcela povinně sbírají v evropských zemích, do našeho sčítání není vůbec zahrnuto, takže ochrana "tajemství" individua je u nás až značně přehnána.

Kde byli dnešní vševědoucí kritikové tehdy, kdy ještě bylo možné udělat dílčí úpravy v technice sběru dat, které tenkrát prostě nikoho nenapadly? Stává se to ostatně v Čechách pravidlem, že "zásadní" námitky k zákonům se objevují až po jejich přijetí a při jejich uvádění do života. To, co je pochopitelné a snad i omluvitelné u prostého občana, je hrubým opomenutím u odborníků disponujících potřebnými informacemi i znalostmi. Jejich veřejná kritika sčítání lidu ve chvíli, kdy tato obrovsky náročná akce již nemohla být jakkoli upravena nahodilými improvizovanými zásahy, vážně potenciálně poškodily důležitý a nepostradatelný zdroj informací o společnosti, bez něhož nemůže kvalitně fungovat ani vědecké poznání, ani kvalifikované politické řízení společnosti. Kdo před kým se bude za tuto nenapravitelnou škodu zodpovídat?

Pavel Machonin,
vědecký pracovník Sociologického ústavu