O nepořádku v jednom pražském činžovním domě - podobnost s Českou televizí a českou společností jen čistě náhodná
Vazeny pane Culiku,
zdravim Vas a soucasne si Vas dovoluji ujistit, ze rad uhradim prislusny
obnos potrebny pro dalsi provoz "Britskych listu". Tesim se tedy na
zverejneni cisla uctu a dalsich event. pokynu.
Osobne se Vasemu zhnuseni nedivim. Zvlaste v posledni dobe si casto
vycitam, ze jsem v roce 1977, kdy jsem k tomu mel idealni prilezitost i vek
(20 let), z byvaleho Ceskoslovenska neemigroval. Tehdy jsem ale byl mladsi
a mnoho veci, ktere me dnes velmi rozciluji, jsem snasel o poznani lepe.
Casopisy a noviny tuzemske provenience (s vyjimkou odbornych publikaci)
jsem necetl za komunismu, nectu je ani nyni. Kdyz prece jen o nektere z
onech barevnych poutovych periodik nechtene zavadim, neverim svym ocim.
Televizi jsem si dosud neporidil a neucinim tak asi ani v budoucnosti.
Nicmene mam pocit, ze zminene tiskoviny a televizni programy jsou presne
prizpusobeny prumerne ceske populaci.
Ziji ve starem dome obyvanem asi
petadvaceti "partajemi" a casto si tam pripadam jako na jine planete nebo
jako cerna ovce.
Ti lide nejsou v podstate zli, ale jsou velmi omezeni v
rozhledu a nevzdelani (pokud je mi znamo, nikdo z nich nehovori zadnym
cizim jazykem), sotva cestuji do zahranici (paklize k tomu dojde, tak je to
vetsinou s cestovni kancelari nekam k mori, kde se rekreuji na jednom
jedinem miste).
Protoze se jiz pres dvacet let v podstate dobrovolne a bezuplatne staram o
poradek v dome, pricemz provadim i drobne opravy, prichazim do styku s
temer vsemi jeho obyvateli.
Komunikace je "pohodova" do okamziku, kdy jim
pripomenu nejake zasady udrzovani poradku a hygieny (nesypani odpadku mimo
popelnice, neodhazovani nedopalku po chodbach a po dvore, neplivani po
chodebnich stenach a pod.) - v te chvili jsou velmi neprijemni az urazeni,
co ze si jim to vubec dovoluji rikat.
Zajimave je, ze tito lide maji
tendenci se spolcovat proti mne, tedy proti tomu, kdo si je troufa
vyrusovat z jejich blahoveho poklidu a necistoty.
Ma zkusenost je, ze po
dobrem to s nimi nejde, ze je to opravdu jen ztrata casu. Az kdyz z pozice
sily zasahne majitelka domu, zacnou se jinak samozrejme veci teprve davat
do pohybu.
Me "domovni aktivity" pripominaji do znacne miry situaci "Britskych
listu": ja jsem sam a tech proti mne je tricetkrat az ctyricetkrat vice.
Jsou naladeni na uplne jinou vlnu vnimani reality a ani pri nejlepsi vuli
nepochopi, co jim to, byt zjednodusenou formou, vlastne povidam.
S hruzou
si uvedomuji, ze po dvaceti letech meho presvedcovaciho a uklizecskeho
usili se nic neobratilo k lepsimu: stale tytez problemy jako v roce 1980,
1985 nebo 1990.
Nas "stary dum" je vernym zrcadlem cele ceske spolecnosti. Je to
deprimujici, ale takova je skutecnost. Lide v dome se proste nezmeni;
posetily by byl ten, kdo by si myslel opak. Nadale budou cist bulvarni
casopisy a sledovat televizi "Nova".
Budou kricet, ze to ci ono neni v
poradku, ale sami neudelaji vubec nic pro napravu a cas od casu odhodi
nedopalek, klidne vysypou nechutny obsah odpadniho kbeliku mimo popelnici a
odplivnou si na stenu chodby.
Ackoliv to zni velmi pesimisticky, presto se ale nevzdavam a nadale beham
po dome, po obou dvorech i chodniku s kostetem a lopatkou.
Uz jen proto, ze
nechci vegetovat na smetisti - a z principialnich duvodu nehodlam slozit
zbrane.
Srdecne Vas zdravim a preji pekny den.
Pavel Polka
Ceska Haendelova spolecnost
