|
Demagogie Daniely Drtinové, dámy s pichlavýma očimaJiří WagnerVe středeční Mladé frontě Dnes se pustila "dáma s pichlavýma očima", jak jí přezdívám už od okamžiku, kdy se poprvé objevila na obrazovce, Daniela Drtinová, redaktorka a moderátorka ČT, článkem "Kdo chce zabít televizi" do Petra Štěpánka, místopředsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který měl tu drzost a den předtím zveřejnil na stránkách téhož deníku (o den později i v deníku Neviditelný pes - a v Britských listech) článek "Česká televize je mrtvá". Drtinová se pustila nejen do něj, ale i do politiků, kteří jí nevoní a s nimiž si evidentně netyká.Štěpánek v úvodu své úvahy napsal, že Českou televizi zabili "pánové a paní Komers, Dekoj, Paluska, Voldánová, Drtinová, Svěrák, Smoljak, Urban, Ruml a spolu s nimi mnoho dalších", přestože jim neupírá snad aspoň počáteční dobré úmysly. Mluví i o tzv. kulturně-mediální frontě, jež tak zklamala už v letech 1938, 1948 a 1968, kdy se fatálně postavila zrovna na tu protidemokratickou stranu barikády, a neodpouští si ani tvrdou kritiku okupantů velína na Kavčích horách (později stávkujících), když píše, že "žádná skupina obyvatel nemůže a nesmí zneužívat televizi ke svolávání demonstrací na svoji podporu, natož přidělovat sama sobě prostor k agitkám a sebepropagandě ve sporu, jehož je sama účastníkem." To byla voda na Drtinové mlýn, která s plnými ústy demagogie vyrazila do protiútoku, majíc na paměti zřejmě víc než svobodu slova svůj nemalý měsíční příjem. DD tedy zhanobila všechno a všechny - Štěpánkem počínaje a mocichtivými politiky (jak jinak než z ODS a ČSSD) konče. Drtinová tvrdí, že maléry, na něž prý už dávno pracovníci televize upozorňovali (bohužel nějak potichu), začaly po sesazení Iva Mathé. Už tímto tvrzením ale začíná její žonglování se slovíčky - Mathé nebyl sesazen (už to slovo samo o sobě evokuje představu puče), ale skončilo mu funkční období - nebyla mu jednoduše, byť možná nepříliš šťastně, prodloužena smlouva. Pak podle Drtinové následovalo dosazování loutkových managementů do vedení televize. Bohužel nebyli tito vedoucí pracovníci loutkami zaměstnanců ČT a kupříkladu takový Jakub Puchalský se aspoň zpočátku pokoušel o změnu práce v ČT - proto musel být odejit, nejen on, ale i šéfredaktor zpravodajství Ivan Kytka, jemuž ve snaze o reformu pomáhala Jana Bobošíková, jež také odešla, když se už nemohla dívat na fušerskou práci svých kolegů i nadřízených. Že odešlo i dost jiných, nadaných novinářů, je nabíledni. Další postavou byl Dušan Chmelíček, syn plukovníka StB, který se snad chabě o jakousi reformu pokusil, ale brzy byl pracovníky televize zpacifikován - a to do té míry, že dík jeho odvolání se o své posty dík nepříliš průhledným obchodům začali bát i další a další zaměstnanci a jejich spojenci v soukromých firmách (proč je kupříkladu pod výzvou "ČT - věc veřejná" podepsán takový Petr Vachler?). Přestože Chmelíček nasmlouval pro letošní rok již kupu smluv s externími dodavateli, je jejich osud nyní poněkud nejistý. To vše nakonec vedlo k okupaci budovy zpravodajství a k protestům mnoha politiků, kteří začali bojovat proti špatnému televiznímu zákonu, ač jim před devíti lety jeho schválení nebylo vůbec proti mysli. Jedné z největších demagogií se DD dopouští svou zmínkou o "statisících lidí na Václaváku" - taková číslovka implikuje představu, že na Václavském náměstí se při první demonstraci sešla aspoň polovina Prahy. Kdo si však vzpomene, že první čísla, vpodvečer uváděná médii, hovořila o 50-60 tisících? Teprve v dalších dnech se počet demonstrantů začal udávat číslem 80 000 a až v průběhu dalšího týdne se čtyřkoaliční politici a sdělovací prostředky shodli na lépe zapamatovatelném počtu sta tisíc. Rozhodně se však nejednalo o "statisíce", jak tvrdí DD, spoléhajíc na krátkou paměť občanů. Pokud budou i po skončení stávky účinkovat v České televizi takoví "nezávislí a objektivní" novináři jako Daniela Drtinová, nezbývá než souhlasit s Petrem Štěpánkem, že Česká televize je opravdu mrtvá. Za svou osobu musím dát za pravdu těm, kdož argumentují tvrzením, že Českou televizi nelze srovnávat s obyčejnou fabrikou. Celoplošná televize opravdu továrnou není (odhlédneme-li od mizerné úrovně řady pořadů) - je totiž strategickým místem, které dokáže propagandou podnítit masové vzpoury a udělat z lidí stádo nemyslících ovcí. A protože proti okupaci tohoto strategického stanoviště nehnul ministr vnitra ani prstem, měla rezignace Stanislava Grosse nejen ležet na premiérově stole, ale už dávno měla být předsedou vlády přijata. Poznámka JČ: Je docela úsměvné, že ještě nedávno se televizní vzbouřenci, včetně Daniely Drtinové! odmítali vyjadřovat k novému, velmi nedokonalému zákonu o České televizi. Teprve, když na to poukázaly ve výše zmíněném článku Jaroslava Plesla Britské listy, došlo i vzbouřencům, že nejefektivnější argumentací a nejlepším způsobem, jak zakrýt svou jednostrannost a neprofesionalitu, je poukazovat na špatně vypracovanou novelu tohoto zákona. Nás ovšem nepřekvapuje, že na to, na co BL poukázaly, jako první, přišla Daniela Drtinová až o celou řadu dní později...
Článek Daniely Drtinové z MFD 31. 1.2000 je zde:
|
|