V ČR slouží veřejnost České televizi a ne televize veřejnosti
V lednu přijala Poslanecká sněmovna nový návrh na vytvoření Rady ČT. Aby rada nemohla být poplatná zájmům politických stran, zaznívaly názory, že v ní mají být zastoupeni pouze významní reprezentanti občanských organizací a známé osobnosti, nominované sněmovnou, senátem a prezidentem.
Ani se nechce věřit, že v záplavě názorů širokou veřejnost nikdo neinformoval, jak se podobné rady navrhují a jmenují v jiných evropských státech. Je to zarážející o to víc, že příbuznost nebo odlišnost v této věci bude jedním z důležitých aspektů našeho vstupu do EU.
Možná však, že důvodem nezájmu médií o srovnání, jsou následující skutečnosti: pravomoc jmenovat regulační orgány přísluší ve většině evropských zemí orgánům výkonné moci. Tato pravomoc je výlučná a nikoho nenapadá vyvozovat z toho závěry, že takto vzniklé regulační orgány jsou závislé. Nezávislost se totiž měří skutky a ne prohlášeními.
Několik konkrétních příkladů. Ve výlučné kompetenci orgánů státní moci fungují regulační orgány například ve Velké Británii, Švédsku, Dánsku, Nizozemsku či Norsku. Občanské společnosti se systému nominace v evropských zemích zúčastní jen velmi málo. Složení rad navrhují a na jmenování se podílejí jen v Řecku, Portugalsku a v Německu.
Televize neovládá masy přímo, ale prostřednictví populárních osobností. Ty jsou ovšem na televizi závislé zcela. Ztratí-li totiž televizní publicitu, ztratí popularitu a tudíž i svoji moc. Masivní publicita zájmu, aby v českých regulačních orgánech veřejnoprávních médií měly významné postavení mediálně známé osobnosti a občanské organizace, je v evropském kontextu neproduktivní. A to proto, že regulací se rozumí moc schvalovat, kontrolovat a udílet sankce. Vzhledem k potřebám informační společnosti nastává situace, kdy regulační orgány budou vytvářet podmínky pro dosažení shody mezi všemi aktéry v audiovizuální oblasti.
Televizní vzbouřence podporovala především Praha a někteří obyvatelé měst, v nichž sídlí regionální redakce ČT. Evropská federace novinářů ve svých výzvách k problému velkých měst uvádí: „Hrozí nebezpečí, že bohaté metropole a prohlubující se izolace lidí žijících v regionech budou zvyšovat propast mezi bohatstvím a chudobou a že koncentrovaná média budou mít stále větší vliv na politické instituce. Proto je nezbytně třeba vypracovat profesionální kriteria novinářů, která by definovala a posílila odpovědnost médií za službu veřejnosti a ve veřejném zájmu.“
Vzbouření zaměstnanci ČT neměli a jak vidíme dnes a denně nadále ani nemají snahu o objektivní přístup ke své práci a tedy o službu ve veřejném zájmu. V České republice slouží veřejnost České televizi, ne Česká televize veřejnosti.
Poznámka JČ: Je zcela zjevné, že o veřejnoprávní televizi nemohou rozhodovat osoby, které v ní vystupují anebo od ní dostávají příjem. Právě proto bylo tak sprostě bezostyšné, že v televizním vzbouření se na stranu vzbouřenců postavili "populární osobnosti", které vytvořila sama televize. Kdyby byli Jiřina Bohdalová nebo Zdeněk Svěrák slušní lidé, vystoupit v ČT na obranu vzbouřenců by odmítli poukazem na svůj střet zájmů. Je s podivem, že si tohle občané v ČR neuvědomují. Nechali se vodit za nos.
V zemích jako je Velká Británie sice jmenuje členy televizní Rady vláda (ministerstvo kultury), ale politická kultura je tam taková, že se pokusy Radu stranicko-politicky ovlivňovat v podstatě nevyskytují (i když i v Británii si konzervativci trpce stěžují, viz nedávný článek v týdeníku Spectator, že je Rada guvernérů BBC údajně ovládána "labouristickým spiknutím".
Avšakhlavním rozdílem mezi ČR a Velkou Británií je to, že britská Rada BBC je neodvolatelná. Argumentuji, že právě neodvolatelnost dává členům Rady skutečnou moc se vymknout svým případným politickým vládcům. Bohužel český parlament zajistil, tím, že včlenil do zákona odvolatelnost členů Rady ČT pro každou prkotinu, že se z jejích budoucích členů stali už nyní zcela zdiskreditovaní pohůnci politických stran.
