Myslím, že užitečné je podívat se nejprve na čísla. Na světě žije asi šest miliard lidí. Miliarda těchto lidí žije na "Západě": v západní Evropě, ve Spojených státech a v Kanadě, v Japonsku, na Tchajwanu a v Koreji a také v Singapuru a v Hongkongu. Ostatní svět - bývalé komunistické země, rozvojové země - tvoří ostatních pět miliard. Jen deset až dvacet procent z těchto pěti miliard lidí má přístup ke kapitalistickým nástrojům, jako jsou hypotéky, úvěrové karty, obligace, k oněm papírům, na jejichž základě můžete akumulovat hodnotu (které říkáme kapitál) a která tedy umožňuje, že na všeobecném trhu dochází ke specializaci. Takže víme, že alespoň čtyři miliardy lidí, tedy dvě třetiny celkového počtu obyvatelstva na světě, nejsou součástí dnešního hospodářského systému. Nemají papíry, které by mohli do systému včlenit. Nemají vlastnické dokumenty pro své nemovitosti, nemají licence pro své podniky, nemají ty nástroje, jejichž účelem je nosit hodnotu, ani nemají prostředky a právnické instrumenty vynucovat si rozhodnutí a převádět hodnotu. Papír samozřejmě nestačí na důkaz vašeho vlastnictví: je to jako nůž s mnoha střenkami, z nichž je vlastnictví jen jedna. Papír by vám měl umožnit získat úvěr - měli byste mít možnost ho používat jako nástroj pro získání investic.

Proč kapitalismus pro většinu lidí na světě nefunguje? Nikoliv proto, že se o to pokusili, ale ono se jim to nepodařilo. Ne, kapitalismus se k většině lidí ani vůbec nedostal. Kapitalismus, to není prodej několika kravek a několika prasat na trhu. Podstatou kapitalismu jsou papíry, které představují ta prasata. V kapitalismu jde o takové trhy, jaké máte na Chicago Commodity Exchange, na chicagské burze zboží: někdo tam má kus papíru, který představuje 30 000 kusů dobytka. Nemusíte zkoumat každou krávu. Máte kus papíru, který obsahuje všechny potřebné informace, které nezjistíte zkoumáním jednotlivých krav. Na papíře je uvedeno, kolik těch krav je, komu patří a v jakém jsou stavu.

S takovým kusem papíru si můžete koupit 30 000 krav okamžitě. Můžete obchodovat s velkým množstvím přesně, do podrobností definovaného zboží. Můžete si dokonce vzít továrnu a prodat ji po deseti nebo po sto částech tím, že ji rozdělíte na deset nebo sto balíků akcií. Jinými slovy, můžete znovu a znovu kombinovat a dodávat majetek tak, aby z toho vznikalo nové bohatství.

Přesně tohle měl na mysli Adam Smith, když hovořil o "dělbě práce na širokém trhu". Ale tohle se dá dělat jen pod podmínkou, že máte onen právně platný kus papíru, takže máte jistotu, že majetek, který kupujete, je přesně takový, jak to je na tom papíře napsáno a že vaše transakce bude uskutečněna podle konkrétních pravidel, která mohou být vynucena soudy a policií. No jo, ale kolik lidí z těch pěti miliard osob, které nejsou na takzvaném "Západě", mají takovouto dokumentaci svého majetku? Kolik těchto lidí žije v zemích, kde existuje takový rámec předpisů, které pro tyto transakce poskytnou potřebnou jistotu? Nanejvýš jen půl miliardy nebo snad jedna miliarda osob má nástroje, jichž je zapotřebí ke kumulaci kapitálu a k provádějí transakcí na širokém trhu. A právě proto kapitalismus mimo Západ selhává. A my jsme si neuvědomili, že možnost mít majetek zastoupený spolehlivým kusem papíru a možnost být veden spolehlivými pravidly je základním nástrojem kapitalismu.

Jinými slovy, nedošlo nám, že kapitalismus není nic jiného než přísná pravidla. Je to jako fotbalový zápas. Můžete postavit branky a označkovat trávník, jestli chcete, ale pokud nebudou platit pravidla, budete smět soupeře kopat, vsítit gól pěstí, jedno družstvo bude smět mít 24 členů a druhé jen osm. Neexistují-li pravidla, neexistuje hra. Hra kapitalismu se rozkládá, neexistují-li pravidla.

I chudí lidé mají majetek. Máte krávu, máte prase, máte kolo, máte motorku, autobus, nákladní auto, malou továrnu, dům. Většina lidí něco vlastní. Kdyby nic nevlastnili, trpěli by hladem. Neříkám, že neexistují lidé, kteří jsou strašně chudí. Ale většina lidí staví města, vykonává hospodářskou činnost, víceméně přežívají.

Mrtvý kapitál, to je veškerý tento majetek, který nemůže být přiveden k životu - k paralelnímu životu, dalo by se říct, kdy se tato aktiva promění ve finanční nebo investiční kapitál. Pro většinu Peruánců a Egypťanů a Rusů a Číňanů je dům úkryt před zimou a před deštěm. Ale pro Američany je dům taky spoustou jiných věcí. Například je zárukou pro půjčku či hypotéku. Takže zatímco v domě bydlíte, pracuje za vás zároveň na finančních trzích. Má paralelní život. Je možno tento paralelní život realizovat kusem papíru a použít ho jako záruky pro investice, takže tento paralelní život plodí investice.

A váš dům je vaše adresa. Jestliže víte, že tady bydlí de Soto, můžete vybírat městské dávky a dodávat mu energii a vodu. Nebo můžete vybírat daně anebo si z něho udělat obchodního partnera. Jenže dnes nemá 90 procent Egypťanů či Peruánců právně platnou adresu, takže jak mohou vést paralelní život?

Začínáme chápat, že zákony o nemovitostech vám nejen umožňují prosazovat své vlastnictví, ale umožňují vám taky, abyste svůj kapitál osvobodili a realizovali jeho nadhodnotu, tomu říkal Marx kapitál. A ti, kteří nemohou produkovat kapitál, mají, jak tomu říkal Adam Smith, "mrtvý kapitál".

V Egyptě vlastní jen chudí lidé nemovitosti v hodnotě 240 miliard dolarů, což je ekvivalent veškerých investic v Egyptě za posledních 200 let, včetně Suezského průplavu a Asuánské přehrady. V Peru vlastní majetek asi v hodnotě 70 miliard dolarů, což je ekvivalent peruánského vývozu po dobu dalších dvaceti let a je to šestinásobek hodnoty tamější burzy. V Mexiku vlastní majetek v hodnotě asi 320 miliard dolarů, což je mnohokrát více než všechen ropný kapitál v Mexiku, všechny tamější cementárny, všechny státní korporace i veškeré dosud provedené privatizace. Celková hodnota nemovitostí, které na světě obývají, ale právně nevlastní chudí, má hodnotu alespoň 9, 3 trilionů dolarů - dvakrát tolik peněz, jako je veškeré oběživo ve Spojených státech.

Chudí vlastní tento majetek tak, jak vlastnili Evropané a Severoameričané majetek před mnoha sty lety - bez řádné právní dokumentace. Jejich vlastnická práva jsou chráněna pouze místním společenským konsensem - kmenovými a sousedskými dohodami, nepsanými zákony - a proto je možné obchodovat s jejich zbožím jen na malé ploše.

Prvotní požadavek pro rozvoj - pro dělbu práce na větších a stále větších trzích - to je právě globalizace - se právě v rozvojových zemích neuskutečňuje ani na celostátní úrovni. Jinými slovy, můžete prodávat a vyměňovat si zboží mezi určitými sousedy v Limě a mezi určitými sousedy v Káhiře, protože vaši známí a vaši sousedi jsou vašimi soudci a vy jim důvěřujete. Ale nemůžete ani obchodovat na celostátní úrovni, tyto země se neglobalizovaly ani v rámci vlastního státu.

Protože tam neexistují majetková práva. Je zapotřebí, aby měli svá práva zaznamenána standardním způsobem, na papíře a v záznamech, aby byla tato práva vynutitelná alespoň v rámci jednoho státu a aby se dalo s tím kusem papíru obchodovat.

Řekněte mi, jestliže vlastníte část podniku General Motors nebo Microsoft, v čem to nosíte? V kufříku? V krabici? Anebo máte kus papíru, který dokumentuje vaše vlastnictví? A součástí toho majetkového práva může být dluh vůči mě, takže je to obligace, je to dluhopis a já s ním mohu obchodovat na druhotném trhu a získat tak pro sebe investice. To je kapitalismus. A přesně to většina lidí dnes na světě nemá možnost udělat.

A když se snaží lidé v rozvojovém světě prosadit svá majetková práva, je jim to běžně znemožňováno. Pokusíte-li si zaregistrovat koncesi na písečnou dunu v Egyptě za Káhirou, bude vám to trvat 17 let. V Manile, jak jsme zjistili, to bude trvat 54 let.

Není to ani tak byrokracie, takhle se politikové před technokraty snaží zbavovat odpovědnosti. Jsou to prostě špatné zákony. V Peru jsme počítali, kolik zákonů vypracuje vláda v chudé zemi s 25 miliony obyvateli za rok. Zavádí každoročně 28 000 zákonů!

V dobře fungujících demokraciích se vrací náklady na takovéto předpisy a zákony zpátky do systému a dochází k automatické korekci. Ale v rozvojových zemích existují špatné politické a administrativní systémy, a tak nefunguje zpětná vazba. V důsledku toho vznikají hory papíru, které rozdělily společnost na dvě části. Jedny zákony platí pro elitu, druhé pro drtivou většinu lidí.

Asi do doby před čtyřiceti lety žila většina chudých lidí v rozvojových zemích na venkově. Ale za posledních čtyřicet let se zvětšila města jako například Port-au-Prince na Haiti šestnáctkrát. Většina měst v rozvojovém světě se rozrostla alespoň sedmkrát. Teprve nyní objevujeme dopad zákonů na tyto rychle rostoucí populace, který se rovná určité formě majetkového apartheidu.

Používám výrazu "majetkový apartheid", protože "apartheid" znamená, že diskriminujete prostřednictvím předpisů. Chudí lidé nesmějí žít v té části měst, kde je k dispozici pitná voda. Musejí bydlet na předměstí. Předpisy, platné pro předměstí, od Manily po Káhiru po Mexico City, jsou jiné předpisy. Je tomu, jako kdybyste umístil na určitou část města zvon, kde žijí politikové a technokraté ve světě, který napodobuje Západ. Ostatní obyvatelstvo, 80 až 90 procent lidí, žije v džungli předpisů, které jsou nerealizovatelné a které není možno si dovolit. Tyto předpisy je udržují v chudobě.

V rozvojových zemích se snažíme změnit zákony tak, aby to vyhovovalo zahraničním investorům. Takže jsme vytvořili přátelskou právní atmosféru pro zahraniční investory. To je dobré. Ale zapomněli jsme zjišťovat, jestli ty zákony jsou také vstřícné pro malé domácí investory, pro chudé lidi, kteří, jak jsme viděli, mají daleko větší kapitál než zahraniční investoři.

Musíme vytvořit takové kontraktační mechanismy a tak reprezentativní dokumentaci, aby to umožnilo chudým lidem mobilizovat veškerou tu nahromaděnou hodnotu, veškerou tu nahromaděnou práci, financovat investicemi rozšiřování výroby, což je podstatou vytváření bohatství.

Nevidím důvodu, proč by vaše kulturní zázemí mělo způsobovat, že jste podnikavější než já. Nesouhlasím s Maxem Weberem, že kapitalismus je možný v důsledku kalvinismu. Všichni jsme už podnikateli hezky dlouho. Žijeme z důsledků své práce.

Na to vytvořit dobrý právní systém nemusíte mít určitý konkrétní kulturní rodokmen. Podívejte se na Spojené státy. Zdědili jste britský systém. Ale v devatenáctém století, kdy jste se rozhodli obsadit celý kontinent, aniž byste ho třeba jen změřili, rozdělili jste Kalifornii na 800 jurisdikcí podle majetkových práv důlních klubů, a totéž jste udělali v Texasu - to nebylo podle britského práva. Přizpůsobili jste se místním podmínkám: lidi potřebovali pozemky a utíkali před útlakem. A tak jste vytvořili nový systém, které jste pak začlenili prostřednictvím kvalitních právních nástrojů do ústředního práva.

Myslím, že kulturního vysvětlení pro selhání kapitalismu mimo Západ se používá proto, že nikdo nepřišel s lepším vysvětlením. "Musíte být jako ti Anglosasové." Teď začínáme nalézat užitečnější odpověď. Ve Spojených státech trvá proměnit majetek v kapitál, dát ho na trh, vytvořit kus papíru, na jehož základě můžete uzavřít pevný, vynutitelný kontrakt, jen několik hodin nebo dní. V zemích, jako je moje, to trvá celá desetiletí. A v tom je ten základní rozdíl. Zákony se dají změnit, protože můžeme určit, kde existují problémy, ona místa, kde chybějí mosty.

Vzniklo by daleko více zemí, které by vypadaly jako Spojené státy, kde by lidi nebyli bez kapitálu. Bylo by daleko více zemí, které by vypadaly jako západní Evropa, kde není majetek podkapitalizován. Zavedli bychom do systému likviditu. Zavedli bychom do systému obrovské množství informací ohledně toho, kdo co vlastní a která práva jsou či nejsou na prodej, a věděli bychom, jaký majetek je možné zkombinovat s jiným, aby z toho vzniklo bohatství.

Samozřejmě. Spojené státy už to dělají dvě stě let.