Britské listy


středa 31. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Společnost:
  • Proč kapitalismus nefunguje na Východě? Viníkem jsou špatné zákony (rozhovor s Hernandem de Soto) Česká televize:
  • Žádost o informace: Za jakých finančních okolností funguje v ČT organizace Člověk v tísni? (Tomáš Pecina) Společnost:
  • "Krást je správné a normální." (?) (Jan Kyncl) Bytová otázka:
  • Byty, předsudky a co dál… (František Roček) Česká politika:
  • Jiří Lobkowicz - lev ve světě financí - byl v dozorčí Radě IPB (Miloslav Navrátil) Česká televize
  • Česká televize je mrtvá (Petr Štěpánek, RRTV)
  • Proč policie ČR nezasáhla proti televizním vzbouřencům? "Nebyl pro to zákonný důvod." (Jindřich Dvořák) Sčítání lidu:
  • O tom, jak jedno sčítání lidu bylo problematické už v minulosti (Jindra Vavruška) Oznámení:
  • 8. března v 15 hodin se na náměstí Míru bude konat demonstrace proti diskriminaci žen

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Předseda Senátu Petr Pithart jednal na Kubě o osudu zatčených českých občanů Ivana Pilipa a Jana Bubeníka. (JČ)

  • Vyšetřovatel obvinil bývalého náměstka šéfa IPB Libora Procházku z úvěrového podvodu ve výši jedné miliardy korun. Spolu s Procházkou obvinil vyšetřovatel dalších sedm lidí. Obviněným hrozí až dvanáct let vězení. (JČ)

  • Velmi znepokojeni nad vývojem kolem sčítání lidu jsou v Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Z vyjádření předsedy úřadu Karla Neuwirta vyplývá, že informace o zadání optického snímání veškerých dat firmě Deltax Systems je pro Úřad nová; na jejím základě ÚOOÚ neprodleně požádá Český statistický úřad o vysvětlení. Neuwirt zdůraznil, že i když sčítání lidu, domů a bytů je vyňato z některých ustanovení zákona o ochraně osobních údajů, statistický úřad je přesto povinen přistupovat k zabezpečení a ochraně svých databází s mimořádnou péčí. Rozhodnutí pro "outsourcing" tak citlivého úkonu je v každém případě velmi neobvyklé a nezdá se, že by mělo oporu v zákoně, uvedl ve svém vyjádření K. Neuwirt. (TP)

  • Pátrání, která finanční skupina dostane k lukrativní veřejné zakázce jako prémii data všech obyvatel ČR, nás od mysteriózní firmy Deltax Systems, a. s., kterou si Český statistický úřad zvolil pro skenování formulářů, přivedl k jedné z jejích vedoucích pracovnic, dr. Léoně Gree. Od ní jsme se s konečnou platností dověděli, že seznam akcionářů je neveřejný a žádné informace o způsobu, jak jsou data zajištěna proti zneužití, společnost neposkytne. S Neuwirtovým úřadem Deltax vůbec nejednal. Nakonec jsme uspěli aspoň do té míry, že smíme své dotazy sepsat a zaslat Deltaxu e-mailem. O úspěšnosti našeho pokusu budeme čtenáře informovat v zítřejším vydání Britských listů.

    Na jedné straně je nám firmy Deltax Systems líto, neboť se do maléru dostala bez vlastního přičinění, na straně druhé však nelze slevit z požadavku, aby s daty ze sčítání, která jsou ve svém souhrnu naprosto unikátní (jde o nejcennější databázi osobních dat, která byla od roku 1991 vytvořena!), přicházely do styku pouze povolané osoby. Samozřejmě, že státní orgán nemusí být vždy spolehlivější, neřkuli dokonce efektivnější, než soukromá firma, avšak netransparentnost, s níž si jak ČSÚ, tak Deltax ve vztahu k veřejnosti počínají, rozhodně nesvědčí o tom, že by to byla promyšlená a odpovědná volba. Český statistický úřad i Deltax by měly ve vlastním zájmu vysvětlit, jak bude zpracování formulářů probíhat a jak je zajištěno, aby se vytvořená databáze nedostala do nepovolaných rukou (přičemž nepovolanýma rukama jsou v tomto případě i ruce samotných pracovníků Deltaxu). (TP)

  • Podle názoru předsedy odborné komise ČSSD pro informatiku Jiřího Kofránka se chyba stala už na počátku, v době, kdy sněmovna schválila zákon o sčítání lidu. Kofránek připustil, že část viny nese i jeho komise, protože ani ona včas nerozpoznala, jaké politikum bude sčítání představovat. Nyní se ale věci dostaly do stavu, kdy bude velmi obtížné najít řešení. --- S tím nelze než souhlasit. Není např. možné sčítání exekutivně odložit a dotazníky přepracovat, protože jeho termín je stanoven zákonem. Domníváme se, že v tuto chvíli existují už jen dvě cesty: buď požádat o zrušení zákona Ústavní soud (nestane-li se tak cestou poslanecké iniciativy, podají ústavní stížnost Britské listy), nebo vyhlásit stav legislativní nouze a buď zákon o sčítání lidu, domů a bytů zrušit, nebo - což by bylo menším debaklem - schválit novelu, která by stanovila, že sčítání je dobrovolné a nebude zahrnovat žádné osobní údaje kromě pohlaví a roku narození. Tím by odpadl i problém s Deltaxem, protože ten by dostal ke zpracování pouze anonymní osobní a bytové listy. (TP)

  • Zvlášť otrlým čtenářům si dovolujeme nabídnout stenoprotokoly z projednávání zákona o sčítání lidu, domů a bytů Poslaneckou sněmovnou ve druhém a ve třetím čtení. (TP)

  • Milan Šmíd právě vydal dvacátou Louč, v níž mimo jiné přináší poměrně zevrubnou a velmi kritickou analýzu obou návrhů zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. (TP)

  • Oprava informace o volbě nových členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Radě v tuto chvíli chybí do plného počtu tři, nikoli čtyři členové, jak jsme chybně napsali. Rovněž jsme nesprávně uvedli, že kandidátka Unie svobody Z. Hůlová získala nejvíc hlasů ze všech kandidátů. Nejvíc hlasů, sedmdesát jedna ze 171 odevzdaných hlasů, získal kandidát KSČM Daniel Novák. Za nepřesnosti se omlouváme. (TP)

  • Právě jsme dokončili redakci přibližně 350 stránkové knihy o kořenech krize v České televizi i jejím tragickém vyvrcholení v prosinci 2000 - lednu 2001. Je to výbor z textů publikovaných v Britských listech. Vyjde do čtrnácti dnů v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6. (JČ, TP)

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text.

  • Štěpán Kotrba podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který zveřejnil ve vysílání pořadu Fakta České televize dne 15.1. výpisy z účtů mobilních telefonů členů Rady ČT:

    "Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

    Viz o tom v BL zde. (JČ)

  • Známý pražský advokát Tomáš Sokol vyslovil v Právu opačný názor. Jeho argumentace je však tak děravá, že nestojí za komentář - zdá se, že Sokol věc pojal spíš jako příležitost k vlastní medializaci než jako fundovanou obhajobu neetického postupu redaktorů. (TP)

  • "V České republice je nebezpečno". Jan Čulík je šokován tím, co televizní vzbouřenci provedli za poslední měsíc, selháním českých "elit" i indolentní reakcí většinové české společnosti. Píše o tom zde.

  • Mé zoufalství: Jak jsem přivedl do ulic 100 000 lidí. Upozorňujeme také na tuto souhrnnou analýzu televizní rebelie od Jana Čulíka, která původně vyšla anglicky v časopise Central Europe Review. (Nejnovější tragický vývoj v české společnosti shrnuje JČ anglicky v dnešním vydání časopisu Central Europe Review na tomto místě.)

  • Nynější hlubokou krizi v České televizi sledujeme od jejího počátku před Vánoci; všechny dosud zveřejněné články k této problematice najdete v v chronologickém archivu Britských listů.

  • Kořeny konfliktu v České televizi. Vzhledem k tomu, že v české společnosti vládne obrovská neznalost o tom, co je podstatou nynějšího konfliktu o Českou televizi, upozorňujeme na tuto analýzu Jana Čulíka, která podrobněji osvětluje, jak a proč krize vznikla, jak byla politicky zneužita a jak jí byla zmanipulována nemyslící a neinformovaná veřejnost.

    Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem KytkouJanou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno, zaznamenávající korupční praxi, za niž je odpovědný jeho šéf Zdeněk Drahoš. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP.

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Proč kapitalismus nefunguje na Východě? Viníkem jsou špatné zákony

    Při příležitosti publikaci knihy The Mystery of Capital: Why Capitalism Triumphs in the West and Fails Everywhere Else (Záhada kapitálu: Proč kapitalismus triumfuje na Západě a všude jinde selhává) (Basic Books, 27.50 dolarů) interviewoval časopis Books and Culture ve vydání z ledna-února 2001 jejího autora, Hernanda de Soto, šéfa peruánského Ústavu pro svobodu a demokracii. Soto proslul svou předchozí politickou analýzou dnešního světa, publikovanou pod názvem The Other Path, Druhá cesta.

  • V prvním odstavci své knihy píšete: "Hodina největšího triumfu kapitalismu je zároveň hodinou jeho krize. Pád berlínské zdi ukončil více než sto let politického boje mezi kapitalismem a komunismem. Kapitalismus zůstal jako jediný praktický způsob, jak racionálně zorganizovat moderní ekonomiku. Právě proto se bývalé komunistické země i země třetího světa snaží - někdy ne zrovna s nadšením, vytvořit vyrovnaný rozpočet, omezovat daně, lákat zahraniční investice a rušit ochranářská opatření. Jenže jejich úsilí vede k trpkému zklamání. Od Ruska až po Venezuelu bylo posledních pět let obdobním hospodářského utrpení, rozkládajících se ekonomik, zoufalství a  hněvu." Proč dochází k tak velkému zklamání?

    Myslím, že užitečné je podívat se nejprve na čísla. Na světě žije asi šest miliard lidí. Miliarda těchto lidí žije na "Západě": v západní Evropě, ve Spojených státech a v Kanadě, v Japonsku, na Tchajwanu a v Koreji a také v Singapuru a v Hongkongu. Ostatní svět - bývalé komunistické země, rozvojové země - tvoří ostatních pět miliard. Jen deset až dvacet procent z těchto pěti miliard lidí má přístup ke kapitalistickým nástrojům, jako jsou hypotéky, úvěrové karty, obligace, k oněm papírům, na jejichž základě můžete akumulovat hodnotu (které říkáme kapitál) a která tedy umožňuje, že na všeobecném trhu dochází ke specializaci. Takže víme, že alespoň čtyři miliardy lidí, tedy dvě třetiny celkového počtu obyvatelstva na světě, nejsou součástí dnešního hospodářského systému. Nemají papíry, které by mohli do systému včlenit. Nemají vlastnické dokumenty pro své nemovitosti, nemají licence pro své podniky, nemají ty nástroje, jejichž účelem je nosit hodnotu, ani nemají prostředky a právnické instrumenty vynucovat si rozhodnutí a převádět hodnotu. Papír samozřejmě nestačí na důkaz vašeho vlastnictví: je to jako nůž s mnoha střenkami, z nichž je vlastnictví jen jedna. Papír by vám měl umožnit získat úvěr - měli byste mít možnost ho používat jako nástroj pro získání investic.

    Proč kapitalismus pro většinu lidí na světě nefunguje? Nikoliv proto, že se o to pokusili, ale ono se jim to nepodařilo. Ne, kapitalismus se k většině lidí ani vůbec nedostal. Kapitalismus, to není prodej několika kravek a několika prasat na trhu. Podstatou kapitalismu jsou papíry, které představují ta prasata. V kapitalismu jde o takové trhy, jaké máte na Chicago Commodity Exchange, na chicagské burze zboží: někdo tam má kus papíru, který představuje 30 000 kusů dobytka. Nemusíte zkoumat každou krávu. Máte kus papíru, který obsahuje všechny potřebné informace, které nezjistíte zkoumáním jednotlivých krav. Na papíře je uvedeno, kolik těch krav je, komu patří a v jakém jsou stavu.

    S takovým kusem papíru si můžete koupit 30 000 krav okamžitě. Můžete obchodovat s velkým množstvím přesně, do podrobností definovaného zboží. Můžete si dokonce vzít továrnu a prodat ji po deseti nebo po sto částech tím, že ji rozdělíte na deset nebo sto balíků akcií. Jinými slovy, můžete znovu a znovu kombinovat a dodávat majetek tak, aby z toho vznikalo nové bohatství.

    Přesně tohle měl na mysli Adam Smith, když hovořil o "dělbě práce na širokém trhu". Ale tohle se dá dělat jen pod podmínkou, že máte onen právně platný kus papíru, takže máte jistotu, že majetek, který kupujete, je přesně takový, jak to je na tom papíře napsáno a že vaše transakce bude uskutečněna podle konkrétních pravidel, která mohou být vynucena soudy a policií. No jo, ale kolik lidí z těch pěti miliard osob, které nejsou na takzvaném "Západě", mají takovouto dokumentaci svého majetku? Kolik těchto lidí žije v zemích, kde existuje takový rámec předpisů, které pro tyto transakce poskytnou potřebnou jistotu? Nanejvýš jen půl miliardy nebo snad jedna miliarda osob má nástroje, jichž je zapotřebí ke kumulaci kapitálu a k provádějí transakcí na širokém trhu. A právě proto kapitalismus mimo Západ selhává. A my jsme si neuvědomili, že možnost mít majetek zastoupený spolehlivým kusem papíru a možnost být veden spolehlivými pravidly je základním nástrojem kapitalismu.

    Jinými slovy, nedošlo nám, že kapitalismus není nic jiného než přísná pravidla. Je to jako fotbalový zápas. Můžete postavit branky a označkovat trávník, jestli chcete, ale pokud nebudou platit pravidla, budete smět soupeře kopat, vsítit gól pěstí, jedno družstvo bude smět mít 24 členů a druhé jen osm. Neexistují-li pravidla, neexistuje hra. Hra kapitalismu se rozkládá, neexistují-li pravidla.

  • Argumentujete, že většina obyvatel třetího světa má obrovský majetek - je to "mrtvý kapitál", který nemohou používat. Vysvětlete to.

    I chudí lidé mají majetek. Máte krávu, máte prase, máte kolo, máte motorku, autobus, nákladní auto, malou továrnu, dům. Většina lidí něco vlastní. Kdyby nic nevlastnili, trpěli by hladem. Neříkám, že neexistují lidé, kteří jsou strašně chudí. Ale většina lidí staví města, vykonává hospodářskou činnost, víceméně přežívají.

    Mrtvý kapitál, to je veškerý tento majetek, který nemůže být přiveden k životu - k paralelnímu životu, dalo by se říct, kdy se tato aktiva promění ve finanční nebo investiční kapitál. Pro většinu Peruánců a Egypťanů a Rusů a Číňanů je dům úkryt před zimou a před deštěm. Ale pro Američany je dům taky spoustou jiných věcí. Například je zárukou pro půjčku či hypotéku. Takže zatímco v domě bydlíte, pracuje za vás zároveň na finančních trzích. Má paralelní život. Je možno tento paralelní život realizovat kusem papíru a použít ho jako záruky pro investice, takže tento paralelní život plodí investice.

    A váš dům je vaše adresa. Jestliže víte, že tady bydlí de Soto, můžete vybírat městské dávky a dodávat mu energii a vodu. Nebo můžete vybírat daně anebo si z něho udělat obchodního partnera. Jenže dnes nemá 90 procent Egypťanů či Peruánců právně platnou adresu, takže jak mohou vést paralelní život?

    Začínáme chápat, že zákony o nemovitostech vám nejen umožňují prosazovat své vlastnictví, ale umožňují vám taky, abyste svůj kapitál osvobodili a realizovali jeho nadhodnotu, tomu říkal Marx kapitál. A ti, kteří nemohou produkovat kapitál, mají, jak tomu říkal Adam Smith, "mrtvý kapitál".

    V Egyptě vlastní jen chudí lidé nemovitosti v hodnotě 240 miliard dolarů, což je ekvivalent veškerých investic v Egyptě za posledních 200 let, včetně Suezského průplavu a Asuánské přehrady. V Peru vlastní majetek asi v hodnotě 70 miliard dolarů, což je ekvivalent peruánského vývozu po dobu dalších dvaceti let a je to šestinásobek hodnoty tamější burzy. V Mexiku vlastní majetek v hodnotě asi 320 miliard dolarů, což je mnohokrát více než všechen ropný kapitál v Mexiku, všechny tamější cementárny, všechny státní korporace i veškeré dosud provedené privatizace. Celková hodnota nemovitostí, které na světě obývají, ale právně nevlastní chudí, má hodnotu alespoň 9, 3 trilionů dolarů - dvakrát tolik peněz, jako je veškeré oběživo ve Spojených státech.

    Chudí vlastní tento majetek tak, jak vlastnili Evropané a Severoameričané majetek před mnoha sty lety - bez řádné právní dokumentace. Jejich vlastnická práva jsou chráněna pouze místním společenským konsensem - kmenovými a sousedskými dohodami, nepsanými zákony - a proto je možné obchodovat s jejich zbožím jen na malé ploše.

    Prvotní požadavek pro rozvoj - pro dělbu práce na větších a stále větších trzích - to je právě globalizace - se právě v rozvojových zemích neuskutečňuje ani na celostátní úrovni. Jinými slovy, můžete prodávat a vyměňovat si zboží mezi určitými sousedy v Limě a mezi určitými sousedy v Káhiře, protože vaši známí a vaši sousedi jsou vašimi soudci a vy jim důvěřujete. Ale nemůžete ani obchodovat na celostátní úrovni, tyto země se neglobalizovaly ani v rámci vlastního státu.

  • Protože tam neexistují majetková práva?

    Protože tam neexistují majetková práva. Je zapotřebí, aby měli svá práva zaznamenána standardním způsobem, na papíře a v záznamech, aby byla tato práva vynutitelná alespoň v rámci jednoho státu a aby se dalo s tím kusem papíru obchodovat.

    Řekněte mi, jestliže vlastníte část podniku General Motors nebo Microsoft, v čem to nosíte? V kufříku? V krabici? Anebo máte kus papíru, který dokumentuje vaše vlastnictví? A součástí toho majetkového práva může být dluh vůči mě, takže je to obligace, je to dluhopis a já s ním mohu obchodovat na druhotném trhu a získat tak pro sebe investice. To je kapitalismus. A přesně to většina lidí dnes na světě nemá možnost udělat.

    A když se snaží lidé v rozvojovém světě prosadit svá majetková práva, je jim to běžně znemožňováno. Pokusíte-li si zaregistrovat koncesi na písečnou dunu v Egyptě za Káhirou, bude vám to trvat 17 let. V Manile, jak jsme zjistili, to bude trvat 54 let.

  • Je ta byrokracie skutečně tak strašná?

    Není to ani tak byrokracie, takhle se politikové před technokraty snaží zbavovat odpovědnosti. Jsou to prostě špatné zákony. V Peru jsme počítali, kolik zákonů vypracuje vláda v chudé zemi s 25 miliony obyvateli za rok. Zavádí každoročně 28 000 zákonů!

    V dobře fungujících demokraciích se vrací náklady na takovéto předpisy a zákony zpátky do systému a dochází k automatické korekci. Ale v rozvojových zemích existují špatné politické a administrativní systémy, a tak nefunguje zpětná vazba. V důsledku toho vznikají hory papíru, které rozdělily společnost na dvě části. Jedny zákony platí pro elitu, druhé pro drtivou většinu lidí.

    Asi do doby před čtyřiceti lety žila většina chudých lidí v rozvojových zemích na venkově. Ale za posledních čtyřicet let se zvětšila města jako například Port-au-Prince na Haiti šestnáctkrát. Většina měst v rozvojovém světě se rozrostla alespoň sedmkrát. Teprve nyní objevujeme dopad zákonů na tyto rychle rostoucí populace, který se rovná určité formě majetkového apartheidu.

    Používám výrazu "majetkový apartheid", protože "apartheid" znamená, že diskriminujete prostřednictvím předpisů. Chudí lidé nesmějí žít v té části měst, kde je k dispozici pitná voda. Musejí bydlet na předměstí. Předpisy, platné pro předměstí, od Manily po Káhiru po Mexico City, jsou jiné předpisy. Je tomu, jako kdybyste umístil na určitou část města zvon, kde žijí politikové a technokraté ve světě, který napodobuje Západ. Ostatní obyvatelstvo, 80 až 90 procent lidí, žije v džungli předpisů, které jsou nerealizovatelné a které není možno si dovolit. Tyto předpisy je udržují v chudobě.

    V rozvojových zemích se snažíme změnit zákony tak, aby to vyhovovalo zahraničním investorům. Takže jsme vytvořili přátelskou právní atmosféru pro zahraniční investory. To je dobré. Ale zapomněli jsme zjišťovat, jestli ty zákony jsou také vstřícné pro malé domácí investory, pro chudé lidi, kteří, jak jsme viděli, mají daleko větší kapitál než zahraniční investoři.

    Musíme vytvořit takové kontraktační mechanismy a tak reprezentativní dokumentaci, aby to umožnilo chudým lidem mobilizovat veškerou tu nahromaděnou hodnotu, veškerou tu nahromaděnou práci, financovat investicemi rozšiřování výroby, což je podstatou vytváření bohatství.

  • Odmítáte populární názor, že o úspěchu či o selhání kapitalismu rozhodují kulturní rozdíly. Proč?

    Nevidím důvodu, proč by vaše kulturní zázemí mělo způsobovat, že jste podnikavější než já. Nesouhlasím s Maxem Weberem, že kapitalismus je možný v důsledku kalvinismu. Všichni jsme už podnikateli hezky dlouho. Žijeme z důsledků své práce.

    Na to vytvořit dobrý právní systém nemusíte mít určitý konkrétní kulturní rodokmen. Podívejte se na Spojené státy. Zdědili jste britský systém. Ale v devatenáctém století, kdy jste se rozhodli obsadit celý kontinent, aniž byste ho třeba jen změřili, rozdělili jste Kalifornii na 800 jurisdikcí podle majetkových práv důlních klubů, a totéž jste udělali v Texasu - to nebylo podle britského práva. Přizpůsobili jste se místním podmínkám: lidi potřebovali pozemky a utíkali před útlakem. A tak jste vytvořili nový systém, které jste pak začlenili prostřednictvím kvalitních právních nástrojů do ústředního práva.

    Myslím, že kulturního vysvětlení pro selhání kapitalismu mimo Západ se používá proto, že nikdo nepřišel s lepším vysvětlením. "Musíte být jako ti Anglosasové." Teď začínáme nalézat užitečnější odpověď. Ve Spojených státech trvá proměnit majetek v kapitál, dát ho na trh, vytvořit kus papíru, na jehož základě můžete uzavřít pevný, vynutitelný kontrakt, jen několik hodin nebo dní. V zemích, jako je moje, to trvá celá desetiletí. A v tom je ten základní rozdíl. Zákony se dají změnit, protože můžeme určit, kde existují problémy, ona místa, kde chybějí mosty.

  • Co by se stalo, kdyby všichni začali dělat, co doporučuje vaše kniha?

    Vzniklo by daleko více zemí, které by vypadaly jako Spojené státy, kde by lidi nebyli bez kapitálu. Bylo by daleko více zemí, které by vypadaly jako západní Evropa, kde není majetek podkapitalizován. Zavedli bychom do systému likviditu. Zavedli bychom do systému obrovské množství informací ohledně toho, kdo co vlastní a která práva jsou či nejsou na prodej, a věděli bychom, jaký majetek je možné zkombinovat s jiným, aby z toho vzniklo bohatství.

  • Byla by to revoluce.

    Samozřejmě. Spojené státy už to dělají dvě stě let.


    Žádost o informace:

    Za jakých finančních okolností funguje v ČT organizace Člověk v tísni?

    Česká televize
    oddělení pro styk s veřejností

    Fax: 02-61218599

    V Praze dne 30. ledna 2001

    Re: Žádost o informace

    Vážení,

    na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o odpo­věď na násle­­du­jící otázky týka­jící se společnosti Člověk v tísni a jejích vztahů k České tele­vizi:

    1. Na jakém smluvním základě probíhá spolupráce mezi Českou televizí a společností Člověk v tísni? Kdo příslušnou dohodu podepsal?

    2. Jakým nominálním ročním příspěvkem, vyjádřeným v penězích, podporuje Česká tele­vize společnost Člověk v tísni? Jakou formu má poskytované plnění (pronájem prostor, úhrada energií, telekomunikačních poplatků, nákladů na provoz automobilů apod.)?

    3. Jak rozsáhlé jsou kancelářské prostory, které má společnost Člověk v tísni v prostorách České televize v užívání? Kolik je to místností a kolik m2?

    4. Jaké nájemné společnost Člověk v tísni za tyto prostory platí, resp. jsou za ni hrazeny v rámci dohody o spolupráci?

    5. Jaké jsou dílčí položky za další plnění poskytovaná Českou televizí společnosti Člověk v tísni, jako např. energie, telefony, automobily apod.?

    Budu Vám vděčen, když odpověď zašlete na e-mailovou adresu
    tomas@pecina.cz.

    Děkuji,

    s pozdravem

    Tomáš Pecina


    Čtyři mladíci a já mimozemšťan

    Jan Kyncl

    Minulý týden jsem si vzal dovolenou a odjel za kamarády do Krkonoš. Vyšli jsme si na procházku s tím, že zpátky pojedeme autobusem; asi jsme šli rychleji, než jsme čekali a tak jsme strávili příjemnou hodinku do odjezdu autobusu v hospodě.

    Příjemné prostředí, snad proto, že sněhu je málo, seděli v sále kromě nás jen čtyři mladíci, odhadem tak kolem dvacítky; podle některých náznaků studenti vysoké školy. Pili pivo a bavili se o všem možném a to tak, že nešlo neslyšet.

    Zaujali mě hned na začátku, kdy přišla na přetřes otázka "krást či nekrást?". Tři z nich prohlásili, že: "krást je normální a správné" a čtvrtý hájil názor, že "krást je normální, ale ne správné". Ten čtvrtý dále věřil, že lidstvo "zasadili" na Zemi mimozemšťané.

    Aby bylo jasno: nechci nikomu brát jeho názory ani víru; mimozemšťané jsou celkem stejně logická varianta jako jiné světonázory, ovšem názor čtyř ze čtyř "krást je normální" a tří ze čtyř "krást je správné", to je na mě trochu moc.

    Kradlo se vždycky: kdyby ne, tak proč přikázání "nepokradeš". Kradlo se za komunistů; "kdo nekrade, okrádá sebe a rodinu" se často říkalo a krádež se omlouvala i pokusem vydávat ji za odpor proti režimu. Ale s názorem, že "krást je správné a normální", jsem se nesetkal.

    Zkouším si představit svět za pár let, až z oněch mladíků budou podnikatelé, učitelé, ředitelé firem a kdo ví, co ještě. Ta představa není nic moc.

    Politika mě kdysi zajímala: když ničím, tak tím, že mě politici uráželi ("státními zaměstnanci zůstanou jenom ti neschopní" atd.). Dnes mám svoje kamarády, koníčky, zájmy, knížky, práci, která naštěstí zahrnuje předchozí? s tím a krajinou se identifikuji; s Českou republikou ne. Zákony přicházející z Parlamentu se podle mého se zdravým rozumem sloučit nedají, jedna strana je hrozná a druhá je strašná. A ostatní jsou ještě horší.

    A tak jsem možná mimozemšťan já.


    Byty, předsudky a co dál…

    František Roček

    V pondělí 29. den nového tisíciletí jsem lil večer do hlavy ústecký jedenáctistupňový Zlatopramen a plkal s hospodskými spolustolovníky o nesmyslech vhodného zřetele. Když tu náhle na mě vyskočily vytřeštěné oči zpravodaje TV NOVA, který ve zprávách dramaticky deklaroval jak jsou majitelé domů na tom bídně až hlubokořitně, neb nemají léta šanci dostat z dlužníků za nájemné. Vše musí skončit u soudu a to je na delší než dlouhé lokte. Ministerstvo pro místní (ne)rozvoj by s tím mělo NĚCO udělat.

    Zpravodaj uváděl šmahem soukromé vlastníky, obecní byty i družstevníky. A měl samozřejmě pravdu. Jenže problém nájemného je jen vrcholem ledovce. Problémy začínají přímo na právní základně bytového fenoménu. V souvislosti s tím jsem si připomněl povídání s I. O. Hansenem, tajemníkem výboru bytových družstev Mezinárodního družstevního svazu, o bytech, jejich vlastnění a družstevním fenoménu.

    Ivar O. Hansen: bytová družstva nejsou komunistickým přežitkem, ale jednou z běžných vlastnických forem

    Ivar O. Hansen koncem minulého roku, když jsem s nim hovořil, na téma družstevnictví, uvedl, že v rámci EU se musí český stát naučit respektovat také družstevní formu majetku a být v kontaktu s družstevními organizacemi. Neboť v  EU to je samozřejmostí, uvedl tento představitel Svazu norských bytových družstev NBDL a tajemník a pokladník výboru bytových družstev Mezinárodního družstevního svazu. Hansen strávil v Čechách nemálo času a zdejší situaci dobře zná. Již v polovině osmdesátých let se snažil mezinárodní svaz, jehož je Hansen představitelem, spolupracovat s bytovými družstvy v tehdejším Československu a Polsku. Jak Hansen vnímá, jako představitel mezinárodního družstevního svazu, situaci v České republice? Uvedl:

    Po roce 1990 mezinárodní svaz okamžitě přešel z poznávacích kontaktů na vyšší pracovní úroveň. Při svých jednáních v Čechách jsem se snažil politikům vysvětlit, že družstva nejsou komunistickým přežitkem, ale jednou z běžných vlastnických forem - nejen v bytovém sektoru.

    U vás má družstevnictví silnou tradici. V roce 1939, po okupaci Německem, Hitlerova administrativa zrušila bytová družstva, protože byla spravována na demokratickém principu, v roce 1945 byla opět obnovena, aby v roce 1948 byla zrušena jako buržoazní přežitek. Ale již v padesátých letech byla obnovena, protože jejich potřebnost se stala evidentní. Ovšem po roce 1989 různí političtí reformátoři chtěli vaše družstva zrušit jako relikt socialismu. S podobnými názory jsem se setkával i v Polsku. Když jsem tam byl po změně režimu a upozorňoval tamní činitele na důležitost bytových družstev, jeden polský novinář se mě zeptal, zda nejsem náhodou komunista, když se zastávám bytových družstev.

    Jaká je pozice družstev v EU?

    Družstva jsou součástí soukromého, nestátního sektoru a bytová družstva jsou součástí tržní konkurence v bytovém sektoru. Český parlament měl chuť privatizovat bytová družstva, ale již neměl chuť vytvořit podmínky, které by byly srovnatelné s podmínkami obecních bytů. V tom je podstatný rozdíl oproti EU. Bytová družstva jsou velmi silná ve Skandinávii, Německu, Francii, Itálii, Portugalsku, význam vzrůstá i ve Velké Británii. Paradoxně tam, kde by bytová družstva mohla řešit úspěšně problém nedostatku bytů - ve středovýchodní Evropě - jsou družstva považována za cosi zbytečného. Důkazem toho je i nedostatek finančně dostupných bytů.

    Kolik je družstevních bytů v Norsku?

    Asi 15 procent. Norsko je příkladem družstevní výstavby bytů jako běžného nástroje bytové politiky. Sám bydlím v Oslo ve čtyřpokojovém družstevním bytě. Mnohé obce se snažily stavět tzv. obecní byty, ale moc se jim to nevedlo. Koncem války došlo ke konsensu mezi norskými stranami o tom, že každá rodina by měla mít právo vlastnit byt. Protože lidé měli špatné zkušenosti s nájemními byty, byla všeobecná ochota řešit situaci zakládáním bytových družstev.

    S koncem války byla proto podpora zaměřena především na výstavbu rodinných domů a ve městech převládala bloková zástavba družstevních bytových domů. A to díky významné podpoře Státní banky pro bytovou výstavbu, která byla založena pro financování bytové výstavby, včetně družstevní.

    Družstevní byty tvoří v Norsku 15 procent bytového fondu, přičemž ve městech počet družstevních bytů přesahuje 20 %.

    Je ale hluboko po válce, bytů je dost. Jsou ještě družstva potřebná?

    V družstvech se realizuje přímá družstevní členská demokracie. V prvních poválečných letech se lidé dívali na bytová družstva jako na lepší alternativu při řešení bytové otázky. Dnes je pohled zúžen spíše již na byt jako vlastnictví. Družstevník je dnes považován za vlastníka bytu. Od poloviny osmdesátých let se trh s byty liberalizuje, lidé jsou bohatší a dnes zhruba osmdesát procent obyvatel si může dovolit koupit byt, jen dvacet procent je odkázáno na pomoc státu.

    Co byste v souvislosti s tím vzkázal českému parlamentu?

    Bytová družstva v ČR by měla dostat stejné příležitosti jako jiné soukromé subjekty. Soukromá firma předává profit svým akcionářům, zatím co družstvo to, co vydělá, rozdělí zpět mezi své členy v rámci údržby a zkvalitňování bytového fondu.

    V Norsku je tento vztah bezproblémový?

    I u nás v Norsku jsme museli za rovnoprávnost družstevního bydlení s ostatními formami bydlení bojovat. Např. v Norsku majitel soukromého domu může z daňového základu odečíst částku, kterou platil za úvěry. Družstva tuto možnost neměla, ale družstevníci si tuto pomoc vymohli také. To je i námět na přemýšlení pro vaše poslance. Než byl tento zákon prosazen, byla tendence privatizovat družstva, aby jako ryze soukromé objekty mohla využívat výhod, které měli soukromí majitelé. Dnes, když je družstevnictví na stejné úrovni se soukromými vlastníky, tyto tendence odezněly jako zbytečné. Všechny strany, až na extrémní pravici, uznávají v Norsku potřebnost a rozvoj bytových družstev. Doufejme, že k tomuto poznání dospějí co nejdříve i čeští politici.

    Co je ve vztahu státu a družstev u nás nejkritičtější?

    Družstva jsou soukromoprávní firmy. Politici je přitom mnohdy hodnotí politicky jako nějaký relikt socialismu, ale v ekonomické oblasti je hodnotí jako subjekty soukromého práva, a stát mluví do toho jak se má v družstvech hospodařit. Stát mluví do pravidel nájemného, na druhé straně nepřispívá na nutné programy oprav, protože říká: jste soukromý subjekt, starejte se.

    Družstva jsou v soukromém vlastnictví členů. Kdyby byla družstva pseudostátními organizacemi, za které je někteří čeští politikové mylně považují, odčerpávaly by miliardy ze státního rozpočtu, ale bytovým družstvům dnes stát nedá de facto ani korunu. Přitom účinná pomoc při opravách panelové zástavby by byla nutná. Ale můžete být optimisty: se vstupem ČR do EU by se měly vyřešit i vztahy mezi družstvy a státní legislativou.


     

    Ivan Přikryl, předseda Českomoravského svazu bytových družstev, který byl přítomen rozhovoru s Hansenem, na okraj poznamenal:

    V České republice máme půl miliardy pohledávek v Kč u členů a když členové neplatí, družstvo musí platit za jejich odebrané služby. To ubírá finanční prostředky na opravy a nahrazujeme sociální roli státu.

    V moderní společnosti, když člověk nemá na zaplacení nájmu, pomáhá sociální systém. Bohužel, u nás se z nelogických nepochopitelných důvodů družstevníkům přispívá jen padesát procent částky, kterou stát přispívá na bydlení v obecním bytě.

    Jak říká Hansen, přenáší stát sociální náklady státu na družstva. Ale to se musí řešit v širším legislativním kontextu.


    Jiří Lobkowicz - lev ve světě financí - byl v dozorčí Radě IPB

    Miloslav Navrátil

    Některá média uveřejnila informace o přípravách vzniku nové strany na naší politické scéně. Nejrozsáhlejší materiál na toto téma přinesl asi týdeník Euro. Seznámil nás i s předpokládanými protagonisty: Kocáb, Pajerová, Lobkowicz, Schwarzenberg. Jsou to jména známá, všichni se nějakým způsobem angažují ve veřejném životě a kromě Pajerové už pracovali ve veřejně-politických funkcích. Všem čtyřem je, podle mého názoru, společná i ctižádost opět být na výsluní.

    Hlavou, ale zřejmě i kasičkou vznikajícího uskupení, je bezesporu Jiří Lobkowicz, člověk, který se na politické scéně objevil u zrodu Unie svobody. Tehdy, pokud se dobře pamatuji, byl jejím prvním sponzorem a záhy se stal i místopředsedou této strany.

    Proslul mnoha siláckými prohlášeními, to mu ostatně zůstalo dodnes - jeho vyhlášení, že chce se svou stranou, která ještě nebyla založena, získat v roce 2002 ve volbách 35% hlasů, jinak pojmenovat nelze.

    Pan Lobkowicz nenechá na současných politicích nit suchou. Podle jeho názoru jsou všichni "neúspěšní a neschopní", "deset let tady byl nepořádek", "parlament se musí stát srdcem práva této země, nyní je srdcem korupce".

    O sobě pan Lobkowicz podle Eura říká:"Já vyrábím víno. Nejprve ho musím vypěstovat, vyrobit, dát do lahví a teprve potom se ho mohu pokusit prodat. A buď si ho někdo koupí, nebo ne."

    Lobkowiczovo víno mi zhořklo, když jsem zjistil, že tento pán byl v letech 1992 - 1997 členem dozorčí rady Investiční a poštovní banky (IPB), nějaký čas dokonce předsedou této dozorčí rady a přes dva roky jejím místopředsedou.

    Tedy banky, jejíž jméno slýcháme v poslední době velmi často v souvislosti s tristním hospodařením a s požadavkem nového majitele, který chce za špatná aktiva banky od státu náhradu 180 miliard korun.


    Česká televize je mrtvá

    Petr Štěpánek

    Česká televize je mrtvá. Zabili ji pánové a paní Komers, Dekoj, Paluska, Voldánová, Drtinová, Svěrák, Smoljak, Urban, Ruml a spolu s nimi mnoho dalších. Nic na tom nemění polehčující okolnost, že byli - alespoň někteří z nich - na počátku zřejmě vedeni dobrými úmysly. Česká televize je mrtvá, protože instituce veřejné služby musí lidi spojovat, nikoli stavět proti sobě. Televizním vzbouřencům a jejich protektorům se však podařilo rozdělit národ tak dokonale jak nikdy nikomu předtím. České televizi tím zasadili smrtelnou ránu, neboť pro podstatnou část veřejnosti ji nenávratně zdiskreditovali.

    Zároveň jsme svědky dalšího z fatálních selhání intelektuálních elit. Kulturně mediální fronta (! - což je Svěrákův termín) se opět oddala populistickému nadbíhání davu a jako obvykle v rozhodujících okamžicích našich dějin se prvoplánově postavila na pochybnou stranu. Stejně jako v meziválečných letech, kdy hromadně podpořila KSČ. Stejně jako v roce 1938, kdy uštvala k smrti Karla Čapka. Stejně jako v roce 1948, kdy naši zemi vedla ke stalinským světlým zítřkům. Stejně jako v roce 1968, kdy spolu s reformními komunisty blouznila o socialismu s lidskou tváří. Stejně jako v roce 1977, kdy pokorně podepisovala Antichartu. Čest světlým výjimkám!

    Demagogicky křičet o svobodě slova a zároveň porušovat veškerá možná pravidla, jakými se v demokratické společnosti svobodné slovo uděluje, to chce hodně velkou dávku pokrytectví. Janu Urbanovi, jenž se se svazáckou kohortou vzbouřenců za zády zničehonic zjevil uprostřed programu, chyběl snad už jen revoluční samopal přes hruď. A ani pan režisér Hřebejk (Vávra, Gedeon) prostě nemůže v osm večer přijít do televize a sdělovat divákům před filmem (byť vlastním) své politické názory. Pánové Urban i Hřebejk mohou svobodně psát články, poskytovat rozhovory, účastnit se televizních besed, nemohou se však pokoutně vlamovat na obrazovku. Jestliže jsou přesvědčeni, že takové právo mají, pak pro ně mám několik vcelku logických otázek: Kde se mají hlásit všichni další, kteří by v osm večer národu přes obrazovku také něco rádi pověděli? Kdo a jak bude sestavovat pořadník? Nebo je to privilegium jen pro vybrané a prověřené soudruhy v boji s tím jediným správným názorem?

    Žádná skupina obyvatel nemůže a nesmí zneužívat televizi ke svolávání demonstrací na svoji podporu, natož přidělovat sama sobě prostor k agitkám a sebepropagandě ve sporu, jehož je sama účastníkem. Jestli si někdo myslí opak, nechť objasní, proč stejný prostor nedostali v minulosti třeba Duškovi železniční odboráři, Rathovi lékaři, Stehlíkovi poldováci, antiglobalisté, pejskaři a další a další zájmové skupiny obyvatel.

    Demokracie není jenom hlasování. Demokracie je také respektování procedur. Často nudných, zdlouhavých a bolestných. Kdyby v nedávných vypjatých týdnech v Americe nerespektovali přesná pravidla hry, Bushovi a Gorovi stoupenci by se dnes mezi sebou nejspíše fackovali. A jak se ukázalo, nejenom členové Rady ČT, ale dokonce i soudci amerického Nejvyššího soudu mají své politické názory. Jenže v USA - narozdíl od nás - nepropadli politickému rasismu a stranické xenofobii. Televizní vzbouřenci pravidla nectí. Svůj názor a zájem povýšili nad zákony. To je neodpustitelné.

    Česká televize je mrtvá a dříve či později bude třeba ji znovu ustavit. Efektivnější, průhlednější, opravdu nestrannou. Samozřejmě bez zdiskreditovaných vzbouřenců, kteří pohrdají zákony. Jako velmi smysluplné východisko a inspirativní cesta do budoucnosti se mi jeví pozoruhodná úvaha Tomáše Klvani o 1. české vysílací, kterou zveřejnila právě MF Dnes.

    Autor je místopředseda Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání

    (Psáno pro MF Dnes)


    Proč policie ČR nezasáhla proti televizním vzbouřencům? "Nebyl pro to zákonný důvod."

    Jindřich Dvořák

    Nejsem zadny novinar ani verejne znama osoba,ale ze situace v CT je mi uz ponekud nevolno a proto jsem se rozhodl napsat ministrovi vnitra otevreny dopis.

    Jsem si vedom, ze je to pouhe placnuti do vody,ale alespon jsem nahlas vyjadril svuj nazor a castecne si ulevil. Doufam, ze podobnych lidi bude vice a ze cela ta nechutna komedie skonci, protoze horsi vizitku o urovni zakonnosti a politiky,o (ne)schopnosti Ceske republiky vymahat pravo a dodrzovani zakonu jsme nemohli zemim Evropske unie, kam se tak vehementne tlacime, dat. Chvilemi se hluboce stydim za to,ze jsem obcanem teto zeme.

    Otevřený dopis ministru vnitra

    Vazeny pane ministre

    S udivem a zdesenim sleduji velmi peclive situaci v CT a zejmena NESCHOPNOST vaseho resortu vynutit pruchod prava a zakonu. Chapu, ze je tato kausa velmi zpolitizovana a ze mnozi urednici maji obavy, aby se zasah policie neobratil proti nim, ale tato kausa neni politicka, i kdyz se o to mnozi politici stale snazi.

    V CT dochazi dnes a denne k trestnym cinum ,kterym ale organy cinne v trestnim rizeni pravdepodobne z vyse uvedenych duvodu (obava o sve misto, politicke zajmy apod.) tise a necinne prihlizeji.

    Durazne vas ,jako obcan teto zeme zadam,aby jste treba i silou , vyklidili budovu CT od lidi, kteri tam nemaji co delat, kteri tam nejsou zamestnani a tyto s jejich pripominkami odkazali na nezavisle soudy. Abyste zabranil nelegalnimu vysilani a zajistil v CT dodrzovani zakonu teto zeme.

    Alibisticky pristup vaseho resortu pouze dal prohlubuje nejen tuto krizi a skody,ktere vznikaji danovym poplatnikum, ale ve sve podstate ohrozuje duveryhodnost mnoha obcanu v politiku vlady i ve schopnosti policie,jako celku.

    O tom,jaky stin tato vase neschopnost vynutit pravo vrha na nasi republiku v ocich zemi EU ,ani nemluve.

    Nepozaduji Vasi odpoved, ale ocekavam od vaseho resortu razne ukonceni nezakonnosti a pritrz otevrene anarchii. Nebo skutecne ziji v zemi, kde politicke a osobni zajmy maji pravo beztrestne porusovat nejzakladnejsi principy zakonne spolecnosti a beztrestne ovladat verejnou instituci ? Doufam, ze ne, i kdyz mam doposud mnoho duvodu o tom vazne pochybovat. Doufam, ze nejen mne presvedcite o tom, ze se mylim a ze slovo "vazeny" v osloveni vasi osoby je skutecne na miste. vazeny pane Culik minuly tyden jsem vam zaslal otevreny dopis ministrovi vnitra . Podobny dopis jsem zaslal rovnez na adresu policejniho presidenta . Dnes jsem obdrzel odpoved tiskove mluvci policejniho presidenta. Je skutecne zajimava. Posilam vam tuto odpoved spolecne s mym vyjadrenim, ktere jsem ji zaslal zpet. Preji vam hodne pracovnich uspechu. Vas verny ctenar Jindrich Dvorak

    Odpovídá skupina pro styk s veřejností PPČR

    Vázený pane Dvoráku,

    Policie CR nemá právní duvod k vyklizení budovy CT a nikdy ho ani nemela.

    Jestlize by se policisté o neco takového pokusili, bylo by to nejen v neprospech Policie CR, ale verím, ze i v neprospech celé ceské spolecnosti na mezinárodním fóru.

    Obcané této zeme potrebují policii, která se pri své cinnosti striktne drzí zákonu a nepouzívá sílu na místech, kde mají být pouzívány jiné prostredky nápravy.

    S pozdravem

    mjr. Ivana Zelenáková, tisková mluvcí Policie CR

    Vazena pani Zelenakova

    Dekuji za vasi odpoved. Pokud neni duvodem k zasahu policie a k vykazani neopravnenych osob z budovy verejne pravni instituce ilegalni vysilani a zcela otevreny anarchismus vcetne zneuzivani pracovnich prostredku a omezovani vykonu prav zakonneho vedeni, o nemalych ekonomickych skodach s tim spojenymi ani nemluve, pak mi to prosim nemejte za zle, ale zcela otevrene vyjadruji sve pochybnosti o vasem tvrzeni, ze se policie striktne drzi zakonu.

    V neprospech cele ceske spolecnosti na mezinarodnim foru, jak pisete, bohuzel hovori prave tato neschopnost policie vynutit dodrzovani zakona v tomto konkretnim pripade, a to prave v zajmu toho, ze by to bylo podle vaseho vyjadreni v neprospech Policie CR - lepe receno nekterych vysoce postavenych cinovniku vaseho sboru.

    Presto vam jeste jednou dekuji za vasi odpoved,i kdyz mne ponekud zklamala.


    O tom, jak jedno sčítání lidu bylo problematické už v minulosti

    Jindra Vavruška

    O jednom problematickém sčítání lidu hovoří například tato zpráva (kráceno):

    "Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil [izraelského krále] Davida proti nim: 'Jdi, sečti Izraele a Judu!' Král poručil Jóabovi, veliteli vojska, který byl s ním: 'Objedi všechny izraelské kmeny od Danu až k Beer-šebě. Spočítejte lid, chci znát počet lidu.'

    Jóab králi namítl: 'Nechť Hospodin, tvůj Bůh, zvětší lid jak chce, třeba stokrát. Kéž na vlastní oči to král, můj pán, vidí. Ale proč král, můj pán, o to tak stojí?'"

    Skutečné motivy krále Davida zpráva bohužel neprozrazuje. Následuje stručný popis jak to provedli. Když sčítání skončilo...

    "Ale potom měl David výčitky svědomí, že dal lid sečíst.

    David volal k Hospodinu: 'Velmi jsem zhřešil, že jsem to učinil. Nyní Hospodine, sejmi prosím ze svého služebníka vinu; počínal jsem si jako velký pomatenec.'"

    Ústy svého proroka dostal na vybranou: "Má na tebe dolehnout sedm let hladu v tvé zemi? Nebo chceš tři měsíce utíkat před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Anebo má řádit ve tvé zemi po tři dny mor? Nuže tedy rozvaž, co mám vyřídit tomu, který mě poslal?"

    Král David nakonec zvolil mor. "I pomřelo z lidu od Danu až Beer-šebě sedmdesát tisíc mužů." Ostatní zřejmě nepočítali.

    Doufejme, že nic horšího než třídenní mor nás po tomto sčítání nepotká. Bojím se ale, že vydat neznámým lidem všanc podrobnosti o své rodině bude mnohem horší.

    Ze zahraničních zdrojů. Poprvé uveřejněno několik set let př.n.l. Český překlad Ekumenická komise pro Starý zákon 1961-1984.


    8. března 2001 - Globální stávka žen

    Jsme Feministická skupina 8. března, která sympatizuje s celosvětovou akcí Globální stávka žen pořádanou na Mezinárodní den žen. Proto jsme se rozhodly/i uspořádat 8. března 2001 od 15.00 hodin na Náměstí Míru v Praze shromáždění, které má vyjádřit solidaritu s touto akcí a upozornit na konkrétní problémy postavení žen v České republice. Tomuto shromáždění bude předcházet dvoutýdenní informační kampaň.

    Žijeme v systému založeném na nerovnosti a vykořisťování. Odmítáme honbu za ziskem, bezohlednou konkurenci, sociální nerovnost a konzumní způsob života. Chceme společnost založenou na rovnosti a sociální spravedlnosti bez ohledu na pohlaví, věk, etnickou, národnostní příslušnost a sexuální orientaci. Víme, že problémy žen nelze oddělovat od sociálních problémů. Přesto jsme se rozhodly/i zaměřit se v tuto chvíli především na  ženskou otázku.

    Ženy tvoří více než polovinu lidstva, vykonávají dvě třetiny veškeré práce světa a dostávají za to pouhých pět procent veškerých příjmů. Dvě třetiny této práce jsou bez nároku na mzdu. 95,5% veškerého světového majetku patří mužům a pouze 4,5% ženám. Mocnými aktéry globalizace jsou především bílí muži - politici, finančníci, podnikatelé a vlastníci. Logika kapitalismu vychází z ekonomiky trhu a výroby, ne z ekonomiky domácnosti a reprodukce, která je středobodem lidského života. Ženská práce, ačkoliv je podhodnocena a nevyčíslena, je základem pro přežití a reprodukci lidské existence ve všech společnostech.

    Ženy jsou diskriminovány na pracovním trhu. V České republice je průměrný měsíční plat žen zhruba o 30% nižší než mužů. Pracovní trh je silně rozdělen na ženské a mužské profese, feminizovaná odvětví (školství, zdravotnictví) jsou společensky podhodnocena.

    Ženy jsou navíc společenskými konvencemi nuceny převzít odpovědnost za péči o děti, příbuzné, partnera a chod domácnosti. Ženy se stávají objektem domácího násilí, sexuálního obtěžování a znásilňování. Ženy jsou předmětem obchodu a vykořisťování - nejedná se jen o prostituci a její další skryté formy, ale také o každodenní manipulaci s ženským tělem v médiích.

    Ve společnosti jsou pevně stanoveny mužské a ženské role přisuzující stereotypní vzorce chování, které často nevyhovují ani jednomu pohlaví. I muži chtějí vychovávat své děti, i ženy se chtějí aktivně účastnit veřejného života. Jde nám o to, aby práce a povinnost byly spravedlivě a rovnoměrně rozděleny mezi ženy a muže. Jde nám o změnu současných společenských vazeb, o komunikaci, pomocí níž bychom mohly/i nově pojmenovat a uspořádat společenské a partnerské vztahy. Každý by měl mít možnost stanovit si svoje cíle, potřeby a způsoby jejich naplňování.

    S ohledem na postavení žen v této zemi usilujeme o tyto konkrétní změny:

  • společnost založenou na  principech solidarity, rovnoprávnosti, decentralizace, lásky, respektu a úcty k přírodě
  • společenské ocenění neplacené práce (žen i mužů)
  • rovnoměrné rozdělení péče o děti a domácnost mezi muže a ženy
  • odstranění diskriminace na pracovním trhu: za stejnou práci stejné mzdy; rovné příležitosti při získávání zaměstnání bez ohledu na věk, pohlaví, vzhled, rodinný stav, počet dětí, zdravotní stav; případné zavedení dětských koutků na pracovištích
  • vyšší příspěvky na mateřské a rodičovské dovolené
  • konec mýtu jediné krásy - odmítnutí zneužívání lidského těla v reklamách a médiích
  • větší účast žen při rozhodování o věcech veřejných (nejde nám však o realizaci v rámci politických stran)
  • konec skrytého sexuálního násilí v pracovních, manželských a partnerských vztazích
  • změnu mediálně pokřiveného obrazu feminismu
  • zabývání se ženskými otázkami na veřejnosti

    Feministická skupina 8. března

    Kontakt: e-mail: mailto:fs8.brezna@centrum.cz

    Telefon: 0605 128 408

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|