Zemanovo alibi
Přísloví říká, že člověk si časem zvykne i na smrt. I my jsme si pomalu zvykli na nápis "stávka" v rohu televizní obrazovky a opentličkované stávkující-nestávkující tváře. Události v ČT nás již tolik nevzrušují také proto,že předpokládáme, že za několik dní poslanecká sněmovna ustaví nového generálního ředitele a v České televizi začne sice bolestivá, ale přece jen normalizace. Ohlížíme se zpět a ptáme se, co celá ta trapná záležitost přinesla a znamenala.
Vše začalo 17.prosince loňského roku snahou o odvrácení pádu Dušana Chmelíčka, pokračovalo odepřením poslušnosti jeho nástupci a přešlo ve veřejné představení, jehož cílem měla údajně být záchrana ČT před zavlečením do poručenství ODS, zajištění její nezávislosti na politicích vůbec a boj za svobodu slova.
Samozřejmým požadavkem bylo odstranění údajně neschopného generálního ředitele a Rady ČT, symbolů a poslušných nástrojů zla, též změna zákona a s ním i způsobu sestavování Rady ČT.Byl vysloven i požadavek na zprůhlednění hospodaření ČT.
Čeho ve skutečnosti dosáhli stávkující zaměstnanci a jejich spojenci ? Nepodařilo se zachránit Dušana Chmelíčka,ale generální ředitel Hodač byl uštván k rezignaci. Kolos s třemi tisíci zaměstnanci, utrácející měsíčně více než čtyři sta milionů korun, se řítí vesmírem neřízen. ODS skutečně nepůsobí na myšlení nevinných koncesionářů ovlivňováním výběru a způsobu komentování vysílaných informací. Roli vládců nad naším vědomím převzali redaktoři ČT, kteří jsou moudří, údajně zcela nezávislí a mravně čistí, jsouce řízeni přímo duchem demokracie a svobody slova.
Je to horší, než kdyby ČT skutečně ovládla ODS (ne,že bych si něco takového přál). Ta je totiž mocenským seskupením, které má mandát k zastupování silné skupiny občanů. A veřejně deklaruje své názory,takže víme,s kým máme tu čest.
O tom,jaké názory má mocenské uskupení nad národem stojící intelektuální elity z Kavčích hor,se můžeme jen dohadovat a vůbec netušíme, kdo tyto lidi ve skutečnosti řídí a čemu slouží.
Máme také nový zákon, který neuspokojuje vůbec nikoho a bude muset být novelizován. Prostředky, jimiž bude zanedlouho zahájena normalizace v ČT, se příliš neliší od těch, jejichž použití vyvolalo televizní skandál.
O tom, že zákon bude špatný, jsme věděli předem, protože ve spěchu a pod tlakem nelze nejen dobře vybrat generálního ředitele ČT, ale ani zplodit dobrý zákon.
Pokud jsme před 17. prosincem pouze tušili, že v této zemi si není třeba příliš lámat hlavu s dodržováním zákonů, dnes již víme zcela bezpečně, že tomu tak je.
Duch zákona je přece mocnější než zákon sám a lidé,kteří od občanů dostali mandát,aby zákony tvořili a dbali o jejich dodržování, svým příkladem ukázali,že zákon lze kdykoli zpochybnit, ať již přímou účastí na nezákonném jednání, nebo nepřímo nečinností ve chvíli, kdy je třeba jednat.Opět jsme jednou ukázali světu,že neumíme sami sobě vládnout.
Miloš Zeman v této situaci hledá alibi pro sebe i nevládnoucí vládu. Vyjádřil se, že na Hodačově místě by potlačil povstalce silou, s pomocí bezpečnostní služby. Hodačova neschopnost takto jednat zřejmě rozšířila seznam jeho manažerských selhání, která Miloše Zemana domněle zbavují hříchu hození přes palubu osamělého zákonného přestavitele veřejné moci, bez pomoci čelícího organizovanému násilí.
Jako by Miloš Zeman zapomněl,že ctihodní příslušníci zákonodárných sborů přispěchali na Kavčí hory, aby svými těly takovému zásahu bránili. Žádný šéf bezpečnostní agentury by přece neriskoval ztrátu licence, která by mu hrozila, kdyby při zásahu proti stávkujícím černí šerifové nešťastnou náhodou například pocuchali účes senátora Jana Rumla.
Omyly a náhody se při takových akcích nedají vyloučit,o čemž nás přesvědčují stížnosti na zacházení policie s demonstranty proti MMF.
Jako by Miloš Zeman zapomněl,jak se celá novinářská fronta jako jeden muž vrhla na Hodače kvůli tomu, že jeho ochranka znemožňovala návrat do velína zpravodajství těm, kteří z něj vyšli.
Skutečnost je taková,že to nebyl Hodač, kdo selhal, ale vláda,odpovědná za zákonnost a veřejný pořádek. Její členové dali přednost vánoční pohodě v soukromí před řešením krize, a pokud jednali, pak vlastně nejednali, popřípadě svým jednáním stávkující zaměstnance v protizákonném jednání podporovali.
Zatímco včasný a pokud možno šetrný policejní zásah proti několika málo klíčovým osobám na počátku událostí by situaci spolehlivě vyřešil, dnes stojíme před nepříjemnou skutečností, že odchod z ČT hrozí třiceti zaměstnancům a je tak i politicky velmi nepříjemný.
Je zřejmě nepřiměřené, obhajovat nečinnost vlády v tomto případě poukazem na zvládnutí situace v dole Kohinoor bez vměšování státních orgánů.Důl Kohinoor není vizitkou tohoto státu a mocným nástrojem ovlivňování veřejného mínění. Navíc se domnívám, že policejní zásah v ČT by byl občanům srozumitelnější než vystoupení policejních zakuklenců při převzatí IPB.
Hledá-li dnes Miloš Zeman alibi pro nečinnost své vlády, projevuje loajalitu vůči svým ministrům, kteří se k němu loajálně nechovali. Odmyslíme-li si toto alibistické kličkování, názory Miloše Zemana po celou dobu krize byly konzistentní a vůči konání stávkujících zaměstnanců v zásadě odmítavé.
Premiér však zůstal ve vládě osamocen. Ukázalo se,že jeho ministrům je bližší košile zabezpečení podílu na moci v rámci možné příští koalice než kabát odpovědnosti za veřejný pořádek nebo dokonce takový nesmysl,jakým je loajalita k předsedovi vlády.Rozhodnutí odejít z politiky dává zřejmě premiérovi větší názorovou svobodu,bohužel ho však také chrání před nutkáním vykázat z kabinetu neloajální členy vlády. Škoda.
