Doznání: podal jsem trestní oznámení ve věci zveřejněných výpisů od mobilních telefonů členů Rady ČT
Prolog:
Doznávám svou vinu. Málokdy váhám, přesto jsem tentokráte váhal několik dní - přesně od 16.1. 2001.
S čím? Domníval jsem se, že není přeci možné, aby se nenašel nikdo jiný, komu by se tak zvedl žaludek, že by se zvedl a konal. Dodnes se nestalo, a tak jsem se smutkem a rozpačitostí šel v zasněženém pražském odpoledni podat trestní oznámení sám.
Oznamuji tímto Britským listům, že jsem včera odpoledne podal Městskému státnímu zastupitelství trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 trestního zákona a oznámení Telekomunikačnímu úřadu o porušení telekomunikačního tajemství dle § 84 zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích.
Obě oznámení byla sepsána již den po vysílání pořadu Fakta, kde k trestnému činu došlo, 16.1. 2001. Odeslána však byla až včera.
Pokud se ptáte na koho že je to oznámení, musím říct, že sám nevím... Říká se tomu neznámý pachatel, i když je známý.
Potíž je v tom, že pro obvinění konkrétní osoby se musí předkládat důkaz. A ten mně chybí.
Nevím, zda čin spáchal redaktor, který založil kazetu do vysílacího zařízení, či redaktor, který onu estébáckou zprávu komentoval.
Nevím, zda skutek spáchala pracovnice účtárny ČT či jiná osoba, která redaktorům poskytla záznamy o telefonních hovorech.
Nevím, zda čin spáchali i ti, kteří o něm věděli, neoznámili ho či mu nezabránili... Kolik jich vlastně bylo? A kolik bylo těch, jejichž srdéčko zaplesalo? Kolik bylo těch, kteří se za čali bát a začali volat další den z veřejného automatu, házíce tak Jidášovi jeho stříbrné - daň za všeobecnou toleranci k nemravným činům?
Nevím, a proto jsem podal trestní oznámení jen na onoho "neznámého" pachatele, nevěda, kdo se za ním vlastně skrývá.
Ono by to mělo být jedno, protože spravedlnost by měla být slepá, ale není mi to jedno.
Protože paradoxem, který se klidně může stát, bude odsouzení oné emocemi zmítané ženy z účtárny, zatímco praví viníci se v rohu budou tiše smát. Paradoxem může být i prezidentská milost. Paradoxem může být i neschopnost orgánu činném v trestním řízení konkrétního pachatele nalézt (precedentní rozsudek existuje v kauze daní ODS)...
Paradoxem bude i to, když orgán činný v terestním řízení konat odmítne a kauzu odloží - tehdy se vlastně stane legální špiclování, filmování skrytou kamerou a snad i používání štěnic (miniaturních vysílacích mikrofonů či videokamer).
Ustanoví se tak ke stávající tajné službě ještě jedna - VIS (veřejnoprávní informační služba).
Politici se začnou bát, občané se začnou bát, i novináři se nakonec začnou bát napsat svůj názor - čirou náhodou nesouhlasný. Vykladačů duchů práva a pravdy, která zvítězí nad lží a nenávistí bude dost.
Rekapitulace pro ty, kteří si nevšimli (bylo jich mnoho - i právníků):
V pořadu Fakta, který Česká televize odvysílala 15. ledna 2001 od 21.35, byly uvedeny údaje o telefonních hovorech, pocházející prokazatelně z podrobných účtů za používání mobilních telefonů členů bývalé Rady České televize Jany Dědečkové, Miroslava Mareše, Jiřího Kratochvíla, Petra Hájka a Václava Erbena.
Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním.
Pro laiky uveďme, že trestní sazba je zde i 5 let natvrdo...
Zároveň došlo ze strany České televize pravděpodobně k porušení § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu a Český telekomunikační úřad by měl postupovat podle § 97, odst. 1, písm. u), telekomunikačního zákona a zahájit s tímto subjektem správní řízení.
Pro laiky uveďme, že pokuta může činit až 5 milionů korun českých.
Zároveň došlo s pravděpodobností hraničící s jistotou k závažnému porušení pracovní kázně (§ 53 zákoníku práce) tím pracovníkem, který data poskytl, a tím pracovníkem (novinářem), který se na trestném činu podílel či mu svým konáním (nebo naopak nekonáním) napomáhal. To už je ale v rukou jeho nadřízených, případně nadřízených těch nadřízených, případně statutárního orgánu ČT či jiné instituce.
Pro laiky uveďme, že trestem může býti i vyhazov.
Epilog:
Není mi dobře - ne proto, že bych pochyboval o odůvodněnosti obou podání. Není mi dobře, že se v České republice nenašel ve dnech 16. - 22. 1. 2001 nikdo, komu by tyto praktiky v české žurnalistice vadily do té míry, že by sedl a dotázal se orgánu činného v trestním řízení: Orgáne, tady něco smrdí... Co s tím budeš dělat? Orgány (s výjimkou mého žaludku) mlčely doposud též.
Kupodivu, žádná odmítavá reakce nenastala ani na Městském či obvodním či jiném státním zastupitelství, mlčí i ministr spravedlnosti, mlčí i policejní prezident. Odmítavé stanovisko jsem neslyšel ze Syndikátu novinářů (a pokud bylo vyjádřeno, muselo být hodně tiché). Připadá mi symptomatické ono mlčení. Připadá mi symptomatické pro jakékoliv budoucí krizové okamžiky v politickém životě ČR.
Oznamuji tímto Britským listům, že od dnešního dne pociťuji konflikt zájmů v případě ČT - věc veřejná a tudíž nadále nemohu o vývoji této kauzy psát, jelikož jsem od dnešního odpoledne stranou podjatou. Jsem stěžovatelem. Ještě snad bych možná mohl fotografovat, neb z fotografie poznáte výraz tváře toho, kdo je na ní, nikoliv výraz tváře mé... Ale raději ne. Jsou i jiná témata. Půjčím svůj digitální fotoaparát Tomáši Pecinovi.
Post scriptum:
Kdybyste náhodou chtěli vědět, jaké že je číslo mého mobilního telefonu, najděte si ho. Také občas někomu volám.
