Britové - národ soustředěných opilců
Shrnujeme článek, který vyšel v deníku Guardian v úterý 19. prosince.
Za posledních 35 let se podstatně v Británii stouplo množství spotřeby alkoholu. Více než 9 milionů Britů nyní pije pravidelně tolik, že je to pro jejich zdraví nebezpečné, a evropští sousedé právem považují Brity za opilce. Jediní lidé, kteří si myslí, že Británie nemá s alkoholem problém, jsou právě Britové.
Na nádraží na londýnské stanici Finnsbury Park se z reproduktorů ozve známé hlášení: "Vlak ve 20.33 do Herefordu North byl zrušen." Tři muži středního věku a jeden mladý chlapec musejí čekat další hodinu a rozhodnou se to vyřešit. "Pojďme do hospody," řekne jeden. "Tyhle zatracené vlaky by z vás udělaly alkoholika." A také, poznamenává autor článku v Guardianu, ty zatracené vlaky alkoholikové často řídí.
Většina cestujících, kteří nastupují do dalšího vlaku, si nese s sebou láhve piva. Asi čtvrtina cestujících ve vlaku je už opilá. Když dojedeme do města Stevenage, na hlavní cestě ve městě drží chlapci, jimž je pod dvacet, otevřené plechovky piva, jako by to byly vstupenky k dospělosti.
Je sobota večer a téměř slyšíte bubnování primitivního britského pudového rituálu. Všichni se sjednotí mořem piva Bacardi Breezers. Ke konci večera se vezmou za ruce mladé ženy se skelným výrazem v očích a budou společně zpívat nejrůznější rockové písně; mladí muži se budou opírat o nejbližší nepohyblivý předmět a pak se na něj vymočí. Je sobota večer: čas "se zlískat", čas "se zežrat", - prostě, vládu přebírá alkohol.
"Britská společenská kultura je založená na pití alkoholických nápojů," konstatuje Eric Appleby z organizace Alcohol Concern. "Setkáváte-li se s kamarády po práci, setkáváte se s nimi v hospodě. Je to jakýsi výraz mužnosti, že jste toho hodně vypili. Pití alkoholu se pak stává primární společenskou činností."
Zatímco se většina amerických televizních situačních komedií, jako je Seinfeld, Friends nebo Frasier, odehrává v kavárnách a v restauracích, všichni hrdinové anglických televizních seriálů řeší své problémy v hospodách. Jakým způsobem jednal známý britský televizní komik a konzervativní konferenciér Jim Davidson, když si chtěl namluvit televizní moderátorku Suzi Perryovou? "Jakmile jsem ji uviděl, jsem se do ní zamiloval. Rozhodl jsem se, že učiním všechno, abych ji získal. Objednal jsem šampaňské, spadl jsem do té láhve a už jsem v ní zůstal. Byl jsem naprosto namol. Probral jsem se až druhý den ráno."
Alkohol je dominujícím faktorem v britském společenském životě a začíná se stávat i důležitou záležitostí v politickém životě. Když chce šéf Konzervativní strany Willim Hague vypadat jako "člověk z lidu", vzpomíná na to, že než mu bylo dvacet, dokázal už vypít čtrnáct piv a v den svých osmnáctých narozenin prý vypil 32 rumů s kolou.
V nočním klubu Vogue ve městě Stevenage pijí Peter a Dave už od poledne. Peter (35), se každých čtrnáct dní musí starat o své dvě děti. O víkendech, kdy má volno, se vždycky opije namol. Davovi nestačí prsty na rukou na to, aby vypočetl, kolik věcí už vypil a násilně se opilecky směje, překvapen, že ještě stojí na nohách.
Než skončí noc, parkoviště bude plné zvratků. Mladý muž se bezcílně a nebezpečně potácí po hlavní ulici a vykřikuje "Jsem opravdickej chlap." Druhý mladík, opírající se nebezpečným způsobem o zaparkovaný náklaďák, na něj křičí: "Seš kunda."
Británie má problém s alkoholem. Britové v současnosti pijí téměř o šedesát procent více alkoholu než v roce 1965. Více než 9 milionů Britů pije takovým způsobem, že to ohrožuje jejich zdraví, a každý pětadvacátý Brit je na alkoholu závislý. Počet žen, které pijí nad limit, stouplo od roku 1984 do roku 1996 o 55 procent. V Glasgowě dochází k největšímu zneužívání alkoholu za posledních osmdesát let. Nejzranitelnější jsou mladí lidé - třetina mladých mužů se živí pivem a hamburgery, případně hranolky, čtvrtina mladých lidí od 16 do 19 let v Glasgowě se opije alespoň jednou týdně.
Silně to záporně ovlivňuje, jak vidí Británii ostatní svět. Podle nedávné zprávy organizace British Council považují lidé ve věku 24 - 40 let po celém světě Brity jako "násilníky, posedlé xenofobií a jsou často opilí".
A stojí to hodně. Nejen z lidského hlediska - 28 000 úmrtí v Británii ročně je alespoň částečně způsobeno alkoholem - ale i z ekonomického hlediska. Podle organizace Alcoho Concern stojí každoročně zneužívání alkoholu britské zdravotnictví 150 milionů liber, průmysl přichází o 2 miliardy liber a vláda 150 milionů liber.
Zajímavé ale je, co do objemu spotřebovaného alkoholu pijí Britové daleko méně než občané jiných zemí, zejména lidé ve Francii a v Německu. S výjimkou Finska a Švédska, kde také, jako v Británii, dochází k intenzivním pijáckým orgiím, nepije žádná jiná země EU méně než Velká Británie.
To je vidět i v jiných oblastech. U Britů je daleko méně pravděpodobné, že zemřou na cirrhózu jater než v jiných zemích EU (s výjimkou Irska a Holandska). V Británii také dochází k daleko menšímu množství dopravních nehod, způsobovaných alkoholem, než jinde v Evropské unii.
Proč tedy, když pijí Britové méně, než se pije v jiných evropských zemích, nepůsobí sobota večer v Lisabonu, v Barceloně nebo v Lyonu tak chaoticky a hrozivě jako sobota večer v Londýně, v Birminghamu či v Liverpoolu?
Problém je, konstatují odborníci, právě způsob, jak se pije v Británii. "Ve většině jiných zemí se pije při jídle anebo jako součást nějaké jiné společenské činnosti," konstatuje Appeby. "V Británii většinou pijeme jen kvůli pití a často jen proto, abychom se opili do němoty. Britský způsob požívání alkoholu je přímo spojen s agresivitou."
"Problémy, které má Evropa s alkoholem, jsou převážně lékařského rázu, kdežto v Británii jde o projevy veřejného chuligánství," konstatuje profesor Nick Heather, šéf střediska pro studium zneužívání alkoholu a narkotik v Newcastlu. "Na evropském kontinentě se sice pije víc, ale pije se systematicky a pravidelně, kdežto Britové pijí v intenzivních, krátkodobých pijáckých orgiích."
Důvodem není ustrojení britské duše, ale historie britských zákonů, regulujících prodej alkoholu. Až do konce dvacátého století zákon omezoval pití alkoholu na veřejnosti, v hospodách jen na relativně malý časový úsek (např. od 19 do 23 hodin), takže se Britové naučili pít soustředěně a rychle, konstatuje psycholog dr. Paul Davies. "A protože je pití pro nás samostatnou společenskou činností, není pití regulováno jinými společenskými normami, což daleko pravděpodobněji antisociální chování.
