Revoluce dell'arte na Kavčích horách
Silný zážitek připravili přítomným novinářům zástupci profesních sdružení, odborářů a "nezávislých osobností", kteří se rozhodli demonstrovat v úterý proti zasedání Rady České televize.
Jemně parodické rysy měla už demonstrace před budovou ČT: účastníci vyslovili požadavek, aby Rada zasedala veřejně, ale neměli vůbec připravenu variantu pro případ, že se žádostí neuspějí (jak se podle očekávání stalo). Rozhořčení spiklenci se pak odebrali do velkého projekčního sálu, kde zahájili několikahodinovou improvizovanou schůzi. Její průběh byl přenášen po uzavřeném vnitřním televizním okruhu.
Mluvčí iniciativy ČT - věc veřejná tam předvedli cosi podobného, co kdysi zachytil Miloš Forman ve filmu Hoří, má panenko.
Radní se rozhodli přijmout zástupce iniciativy, ale diskuse byla zřejmě bezpředmětná: jak to vyjádřil Jan Kraus, musel odejít předčasně, protože jinak by snad použil násilí. Zcela živelná porada, v níž se vzbouřenci marně mezi sebou pokoušeli najít vůdčí osobnost, skončila pak rozhodnutím zopakovat na televizní obrazovce sametový týden z roku 1989: každý den od 21.30 měl být pravidelný program ČT2 zrušen a nahrazen přímým přenosem diskuse iniciativy.
Kdo to ale povolí? Alena Müllerová požádala o vyjádření ředitele Chmelíčka. Načež se dostavila ledová sprcha: ředitel diplomatickými slovy vysvětlil, že co může v emotivní atmosféře plného sálu vypadat jako smyslupná, dynamická porada, by na televizní obrazovce působilo zcela jinak, neboli že páni spiklenci jsou směšní a nemohou v žádném případě počítat s tím, že by jim televize dovolila zesměšnit se v přímém přenosu.
Revoluční výbor poté navrhl své "radikální požadavky" (pozoruhodné na nich je, že se navzájem vylučují) a na návrh režiséra Jiřího Krejčíka stvrdil své odhodlání jednomyslným hlasováním a podpisy pod peticí. To však bylo nad organizační možnosti odbojové centrály: papír na petici se hledal přibližně půl hodiny, takže mezitím rokující zapomněli, o čem se hlasovalo.
Zážitek plodného odpoledne umocnily sólové výstupy protagonistů: revolucionář-bavič Jan Kraus byl nenapodobitelný oscilací mezi polohou "nechtějí s námi jednat" a "jednat s nimi nebudeme", Břetislav Rychlík, údajně otřesený ze setkání s radní Dědečkovou, zase trval na "radikálních krocích" - prý by se nezastavil ani před protestní hladovkou.
Tážu se: proč utrácet miliony za škváry jako Pra pra pra..., jsou-li tvůrčí pracovníci televize ochotni udělat ze sebe tak okouzlující kašpary zcela bezplatně?
Menší incident jsem způsobil večer po dočasném odchodu z jednacího sálu na hlavní vrátnici ČT, když jsem se pokoušel vysvětlit recepční a ostraze, jak nelogický je jejich požadavek, že mne zpět do velkého sálu odvede pracovnice oddělení PR, abych se v budově televize nepohyboval nestřežen. Argumentoval jsem, že jakmile mne "eskorta" propustí, mohu se ze sálu ihned vzdálit a odejít - nestřežen - kamkoli, a že se v tomto nežádoucím stavu budu tak jako tak po budově pohybovat při zpáteční cestě do vrátnice. Neuspěl jsem: v České televizi zákony logiky neplatí, vorschrift je vorschrift a pracovníků, ochotných bez přemýšlení vykonat zcela zbytečný úkon, má PR oddělení evidentně přebytek. (TP)
