Co bude znamenat pro svět jmenování Colina Powella americkým ministrem zahraničních věcí
Citujeme ze včerejšího redakčního komentáře deníku Guardian. (Deník Právo včera naopak na titulní straně otiskl rasistický titulek: "První černý Amričan ministrem zahraničí". (Proč záleží na tom, že je "černý"?) JČ
Tím, že jmenoval George W. Bush generála Colina Powella budoucím americkým ministrem zahraničních věcí, zvolil si symbol, nikoliv diplomata; vojáka, nikoliv mírotvorce, vášnivého nacionalistu a nikoliv internacionalistu. Jeho volba byla ve Spojených státech přijata v podstatě se všeobecným nadšením. A není pochyb o tom, že je generál Powell téměř totem. Je chlapcem z Bronxu, který se dostal až nahoru, řadový voják z Vietnamu, který se stal velitelem pluku, washingtonský politický bojovník, který se stal vzorem pro Afroameričany a uklidňovatelem svědomí pro bělochy, Cincinnatus z ulic (Cincinnatus, ?519-438 př.Kr.byl římský generál a státník, symbol prosté ctnosti, římský diktátor během dvou krizí, po každé z nichž odešel zpět z politiky na svůj statek, pozn. JČ), který odešel roku 1993 do důchodu z vysoké funkce v Pentagonu, odmítl kandidovat na prezidenta a vrátil se k pluhu (přesně řečeno, k lukrativním zakázkám na paměti a k opravování starých automobilů značky Volvo). Generál Powel, říká se, je hrdina, je zosobněním amerického snu.
Bohužel se však ve své nové funkci bude muset zabývat vysoce nehrdinskou skutečností života mimo Spojené státy. Pro tuto práci se Powell zdá být nevhodný, leda snad jako symbol jiného druhu: jako symbol toho, že tato nová vláda pravděpodobně odmítne angažovat se jako rovný s rovným se světem, jemuž nedůvěřuje, obává se ho, nerozumí mu a snaží se o ovládnout. Generál Powell je známý svou doktrínou "drtivého použití síly". Jeho rolí nyní má být stát se vlasteneckou tváří hrozivého "nového unilateralismu", má se stát zahraničním nárazníkem G.W. Bushe, který dosud skoro nikdy nebyl v zahraničí, má být hlavním šiřitelem globální moci, která se, jak se zdá, stále více odvrací od myšlenky sdílení globální odpovědnosti.
Generál Powell si vybudoval kariéru na tom, že se vždy odmítal angažovat. V roce 1989 by proti americké intervenci v Panamě, v roce 1990 byl proti vojenskému zásahu v Perském zálivu i proti americkému zásahu v Somálsku. Ostře se staví proti tomu, aby americkým jednotkám veleli velitelé OSN. Prohloubí skepsi prezidenta Bushe ohledně potřeby účastnit se mezinárodních mírotvorných akcí. V roce 1993 Powell ochromil úsilí těch, kdo chtěli, aby Spojené státy pomohly Sarajevu zastavili etnické očišťování v Bosně. Powell se stavěl kriticky proti rozhodnutí Billa Clintona zasáhnout v Kosovu. Nyní sice říká, že chce jen zhodnotit, kolik vojáků mají Spojené státy v Kosovu, dá se však předpokládat, že bude chtít americké vojáky odvolat při první příležitosti.
Avšak i v těch případech, kdy se generál Powell angažoval, výsledky byly často nešťastné. Ti, kdo byli přítomni na místě, nezapomenou civilní raněné a mrtvé v Panama City, oběti zbytečně velkého množství síly, jejíž užití nařídil Powell. Budou si také pamatovat na spoušť, která vznikla v Iráku, poté, co byla operace Pouštní bouře předčasně zastavena především na Powellovo naléhání. V Pentagonu konstatoval generál Powell emocionálně, že životy amerických vojáků mají vždy přednost před vším ostatním. Byl to vždycky pošetilý argument. V Taipei, v Srinagaru, v Prištině ani v Betlémě takový argument nikoho nepřesvědčí. Tyto konflikty jsou složité, chaotické a nesmírně nebezpečné pro všechny strany. Vyžadují vysoce kvalifikované a informované, systematické vedení od profesionála na nejvyšším místě. Neexistují jednoduchá černobílá řešení. A má-li se konflikt vyřešit efektivně, znamená to dlouhodobou angažovanost.
Avšak jako jeho šéf i generál Powell je, jak se zdá, odhodlán omezit roli Spojených států ve světě a pohlížet na mezinárodní povinnosti z hlediska úzkého, čistě nacionálního zájmu. Nicméně je však Powell stejně jako Bush přesvědčen, že mají Spojené státy i nadále právo vyhrožovat režimům, které se jim nelíbí, diktovat globální agendu i podmínky mezinárodního obchodu, ignorovat ekologické normy, porušovat smlouvy, ignorovat mezinárodní právo a budovat destabilizující raketový obranný systém navzdory - nelibosti spojenců i nepřátel - v jehož důsledku se uzavře Amerika dál do vnitřní izolace.
