Reakce na reakci aneb Samozvaných kritiků čehokoliv je mnoho
Jsou lidé, kteří dokáží stručně vyjádřit velmi obsáhlou myšlenku. Obdivuji je, stejně jako obdivuji básníky haiku. Bohužel, analytické či programové texty se povětšinou nedají převést na poetické metafory a po čtenářích politicky analytického článku v deníku nemohu chtít obraznost a vcítění čtenářů japonských veršů.
Text své analýzy pro Lidové noviny jsem autorizoval a vyšel přesně v té podobě, jak jsem ho Lidovým novinám zaslal. Jsem rád, že LN se v této souvislosti projevily jako seriózní. Je mi jasné, že můj článek nemohl nevyvolat i uvnitř redakce LN nějakou polemiku. Přesto vyšel v dohodnutém rozsahu (11 800 znaků) přesně ten text, který jsem redakci předal (mimochodem na poslední chvíli).
Redakční podtitulky a mezititulky mi naprosto nevadí, rozpor mezi "frakcí" a "proudem" není až tak výrazný, aby jej čtenář - dle mého - vnímal jako negativní významový posun. Čtenář LN není politolog, aby se prokousával tak detailní analýzou, přesto má právo a měl by snad i chtít vidět sociální demokracii očima člověka, který ví, o čem a o kom píše.
Aby mohl posoudit, zda pohled, který mu byl doposud předestírán, není příliš nevědoucí... Množství informací bylo necháno na mém uvážení a já opravdu zodpovědně vybral maximum možného. Nechtěl jsem, aby text ztratil hlavní sdělení.
Tím je dle mého mínění konstatování, že v sociální demokracii přibyl během posledních čtyř let ke třem politologicky vymezeným "proudům" čtvrtý, který lze nazvat BEZNÁZOROVÝ.
A že politiku dělají konkrétní, pojmenovatelní lidé, kteří jsou svými činy i slovy odpovědni nám, občanům. A že tito lidé nejsou za své chyby nekritizovatelní.
Neopominul jsem naopak v úvodních odstavcích shrnout (svou optikou viděné) úpěnlivé snažení vlády o nápravu "spálené země" a objektivně viditelné výsledky této snahy.
Pokud bych rozebíral množství ostatních postojů ČSSD v různých sektorových politikách, reakcí v parlamentu či chyb, kterých se sociální demokraté dopustili ve volební kampani či před ní, zbyla by u čtenáře jako konečný vjem chaotičnost.p< Text by vydal na menší knihu a i jindy tak tolerantní Jan Čulík by mi jej (a po právu) odmítl. Proto byl v LN uveden pro ty nejzvídavější i www odkaz na Briské listy, kde vyšlo exkluzivně (vzhledem ke kvalitám, chrakteru a zájmům jejich čtenářské obce) plné, nikým nekrácené znění.
I na Neviditelném psu vyšel jen onen "anonční" text - pouze s jinou, grafičtější úpravou.
S odkazem (i když ne aktivním) na Britské listy. Přitom na Psu byla jako vada příspěvku některými čtenáři kritizována přílišná délka... Na serveru www.lidovky.cz též.
Není v možnostech žádného tištěného deníku (pokud to není specializovaný politologický časopis) publikovat článek, který má 45 000 znaků (cca 5 tiskových stran A3, tzn. 10 A4).
Pokud by se pan Štěpánek obtěžoval, mohl se na uvedené skutečnosti zaptat mě a odpustit si neodůvodněné invektivy na adresu redakce LN či mou. Můj mail je veřejný a funkční.
Byl bych velmi rád, aby pro příště byly reakce na mé články ještě před jejich zveřejněním v BL se mnou konzultovány a já měl právo se k nim vyjádřit. Jinak se stane k mé lítosti z Britských listů chat, otevřený pro kdejaké grafomanie. Samozvaných kritiků čehokoliv je zde v Praze opravdu mnoho.
