Historické argumenty o selhání alternativ jsou v tomto případě opravdu mocné. Samozřejmě to všechno závisí na tom, co máte na mysli výrazem "kapitalistické trhy". Někteří lidé tím míní velmi neregulované systémy volného tržního podnikání. Jiní lidé pohlížejí na skandinávské země nebo na Holandsko nebo na západní či střední Evropu a říkají, že to jsou kapitalistické ekonomiky s větším množstvím sociálního zabezpečení a že fungují lépe. Existuje debata o alternativách a je možno zkoumat a srovnávat různé společnosti. Je to dost úzký výběr. Pak se můžete podívat i na jiné pokusy, o nichž jsme už hovořili, které nefungovaly: sovětské modely. Můžete se podívati na menší instituce, jako jsou kibucy. Tohle je asi nejvhodnější způsob, jak se tím zabývat, na podkladě zázemí evoluční teorie, která nám pomáhá porozumět lidské psychologii.
Myslím, že existují důkazy, že - do určité míry - záležitosti fungují lépe, když necháte lidi, aby rozhodovali sami za sebe. Debata není o tom, zda by měla existovat hospodářská svoboda, ale kolik by jí mělo existovat.
PresiDENT
Nějak si najednou nemohu odmyslit, že druhá polovina slova president značí
v angličtině promáčklinu.
Nechutná 'bitva o koryto', která ničí pověst Spojených států, nemá
důstojné východisko. Ať už se úřadu ujme uchazeč vybraný tak či onak, bude
to vypadat jako podvod na voličích, převrat justiční cestou. Ať bude
rozhodnuto, který polopresident má být slavnostně uveden do úřadu, měla by
při jeho inauguraci znít místo státní hymny rocková píseň Roy Orbisona z
roku 1962 "The Great Pretender" - Velký Rádoby (zde text)
Volby jsou snímkem momentálního rozpoložení myslí voličů. Takový snímek
nemůže být přesným odrazem nějaké absolutní vůle lidu. Důvodem nepřesností
může být ledacos- špatně zaregistrovaný volič, který v seznamu oprávněných
buď není, nebo je uveden s překlepem, nepochopení volebních instrukcí v
případě slabozrakého voliče, nedůrazné zaznamenání volby, opravení omylu a
tudíž znehodnocení volebního lístku nepozorným, neofrankování poštovní
obálky s odevzdaným a zaslaným hlasem, nedoručení poštou včas, chyba ve
sčítání ať už stroje či člověka, atd., atp. - o úmyslných podvodech ani
nemluvě.
Skvělý článek
[anglicky] převzatý z LAtimes.com na stránkách CNN velice znepokojivě dokresluje, jak nepřesvědčivý je americký volební proces, jak nepřesný, když jde do tuhého. Je to, jako kdyby na olympijských hrách rozhodovali o vítězích dalekohledem - pokud někdo vede přesvědčivě, je to celkem jedno, ale když jsou dva těsně vedle sebe? Podle odhadu tzv. odborníků, v amerických presidentských volbách kvůli procentuelní chybovosti sčítání přišly nazmar až dva miliony skutečných hlasů - tedy daleko více než oficiální rozdíl mezi Al Gorem a Georgem Bushem. Velmi pravděpodobně to na nerozhodném výsledku pranic nemění, pokud jsou chyby a nedostatky volebního systému nemilosrdné a přitom nezaujaté.
Pokud jsou takové chyby a nedostatky rozprostřeny v dosti velké populaci voličů, a pokud spolu soutěží v zásadě jen dva kandidáti, pak se chybovost jednoduše stírá navzájem.
Důvod, proč se Bushovi nelíbí pečlivé přečítání hlasů ve vybraných obvodech je prostý a logický.
Aby to bylo fér, stejná pečlivost by musela platit všude, i tam, kde by býval vyhrál Bush.
Pokud by se volby opakovaly, nedopadly by úplně stejně, přinejmenším kvůli změnám v počtech zúčastněných. Jeden volič dosáhne plnoletosti, další se odebere na onen svět atd., atd.
Nezanedbatelné budou změny nálad voličů, obzvláště pak, jsou-li informováni jak předchozí volby dopadly-nedopadly. Hlasy Naderovi by poputovali Gorovi, nejspíš. Nebo taky ne. Jakpak by asi dopadly volby presidenta Spojených států nyní, po nedávných zkušenostech? Možná že v podrobnostech jednotlivých hlasujících, v počtu odevzdaných a sečtených hlasů docela jinak, leč v souhrnu stejně nerozhodně, stejně sporně.
Neboť k rozhodnému výsledku je třeba mít jednoho kandidáta přesvědčivějšího, než je ten druhý.
Bush a Gore jsou v jednom ohledu k nerozlišení - vedle kteréhokoli z nich vypadá Bill Clinton i s rozepnutým poklopcem jako učiněný státník.
A k tomu se ještě vedou spory, zda je v americkém systému vůbec důležité, jak hlasují řadoví američané.
Podle článku II Ústavy Spojených států amerického presidenta zvolí volitelé, které vyberou jednotlivé Státy. O řadových aAmeričanech nikde ani muk. Inu, učiněná demokracie.
Je ta naše lepší?
Mein Kampf
aneb je Zítko vinen nebo nevinen?
Na tři roky do vězení, s pětiletým podmíněným odkladem, a ke dvoumilionové pokutě (nebo ročnímu vězení) odsoudil Obvodní soud pro Prahu 7 vydavatele Hitlerova díla Mein Kampf Michala Zítka. Tolik stručná zpráva z pondělního odpoledne.
Znovu se zřejmě strhne mediální bitva o to, zda je Zítko vinen nebo nikoliv. Úvodní internetové přestřelky k tomu přinesla včerejší vydání deníků Neviditelný pes a Britské listy. Zatímco Jan Čulík se v Britských listech již od vydání knihy ohání ústavním právem na svobodu projevu, Ondřej Neff, jakkoli jinak tolerantní, nemá se Zítkem slitování.
Už v březnu, když se rozpoutala bouře kolem Zítkova vydání Mein Kampfu, jsem v Boskowanu napsal: "Stačí si jen představit soudní přelíčení se skiny, již jsou stíháni za nošení nášivek ztvárňujících nebo připomínajících symboly fašistické. Jejich kamarádi jistě zaplní soudní síň v bundách se symboly pečlivě odpáranými. Každý však ponese jeden legální výtisk knihy Mein Kampf, z jehož černého obalu bude na soudce posměšně hledět zlatá orlice držící ve spárech hákový kříž..." Představa zajisté absurdní.
Přesto však Tomáš Pecina, pražský dopisovatel Britských listů, neváhá hned v úvodní zprávě o odsouzení Zítka napsat, že "zdůvodnění rozsudku je velmi slabé a ignoruje argumentaci obhajoby" a že "odvolací soud rozhodnutí zruší; v opačném případě se případ zřejmě dostane do Štrasburku k Evropskému soudu pro lidská práva, protože soud obviněnému upřel ústavně zaručenou svobodu projevu". Možná má pan Pecina cesty, jak se již v den rozsudku dopátrat plného znění zdůvodnění rozsudku, vím však, že každé odůvodnění rozsudku bývá několikastránkové a pan Pecina by musel být nejspíš telepat, aby je znal dřív, než je dostane písemně kupříkladu obhájce. Jinak si totiž nelze jeho slova o slabém a argumentaci obhajoby ignorujícím zdůvodnění rozsudku vysvětlit. Předjímat navíc rozhodnutí odvolacího soudu a cestu sporu až do Štrasburku se mi pak zdá poněkud ukvapené a pochybné.
Oproti tomu Ondřej Neff se v Neviditelném psu otázkou svobody projevu vůbec nezabývá, ostatně ani Zítkovi nešlo o myšlenky či názory. Zítko šel čistě po penězích a na způsobu jejich získání mu nezáleželo. Neff tedy říká, že " Zítko dostal u soudu první instance tři roky podmíněně a pokutu dva miliony korun. Vzhledem k tomu, že na vyprodukování této knihy vydělal třikrát tolik, je to pořád ještě ´dobrej kšeft´, jak říkával pan Kohn, ten, kterého autor knihy, Adolf Hitler, nechal poslat do plynu."
Svůj postoj pak Neff zdůvodňuje slovy: "Nejde o vydání knihy, jde o vyrobení artefaktu, kultovního předmětu. Zítko nevydal žádný paperback jasně signalizující, že je to knížka, která má seznámit čtenáře s jádrem ideologie, která rozpoutala druhou světovou válku. Zítko vyrobil kultovní objekt se všemi náležitostmi. Kdyby mu to mělo projít, pak by bylo absurdní pronásledovat skinheady za hajlování a za nacistické nášivky na bundě. Proč by nesměl být hákenkrajc na bundě, když smí být - v kultovně bezchybné podobě - vyražen na desce objektu - knihy?"
V závěru tedy podstatě podobná argumentaci, již jsem vzpomenul v úvodu článku. Právě to, že kniha nebyla opatřena žádnou - byť třeba alibistickou - předmluvou, kterou Václav Pinkava ve svém článku "Schwein Kampf" v Britských listech označuje u zahraničních vydavatelů jako "lišácké a cynické ´doporučení z pohoršení´", ani nebyla doplněna o - jakkoli krátký a všeobecný - pohled historika či komentář filosofa, sociologa nebo politologa, ji staví skinheadům na piedestal. Podíváme-li se navíc na její luxusní balení, je takový exemplář přímo předurčen ke zbožštění. Odtud už není daleko k představě hospodské oslavy, kde je kniha, ležící na rudo-černo-bílé vlajce, vystavena na pódiu a okolo ní, za neustálého vyřvávání "Sieg Heil", pochodují šiky hololebců se vztyčenými pravicemi.
Jak dlouhá pak může být cesta z hospody do vlády, to nám předvedli nacisté už v roce 1933.
(Psáno pro www.boskowan.com)
Poznámka JČ: Upozorňuji v této souvislosti na důležitý článek od Víta Novotného, v Britských listech na této adrese.
Poznámka TP: Nechápu, o čem pan Wagner hovoří: odůvodnění je povinnou součástí rozsudku, která se čte přímo v soudní síni.
Koniášové
Zastat se cejchovaného propagátora a podporovatele hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů, zvláště je-li předmětem pohoršení "bible nacismu" Mein Kampf, může jeho obránci přinést společenské odsouzení. Pokud jsem se rozhodl podstoupit toto riziko a vystoupit na obranu Michala Zítka, činím tak proto, že v jeho odsouzení vidím útok na svobodu informací. Přitom se vyjadřuji k té věci s nechutí, protože se štítím vydělávání peněz za každou cenu a v tomto směru oceňuji Zítkův počin asi stejně jako snažení Larry Flynta s jeho Hustlerem. Navíc soudím, že i špinavá práce se má dělat pořádně a odsuzuji vydavatele za to, že mu jeho zisk nestál za to, aby věnoval péči odvšivení knihy od té šílené záplavy pravopisných a gramatických chyb, která se přímo vysmívá luxusní vazbě a vysoké ceně knihy.
Poslední větou jsem se přiznal, že jsem obětoval nemalou částku, Mein Kampf jsem si koupil a dokonce celý poctivě přečetl. Aniž si to mnozí uvědomují, nacistická okupace se svými důsledky nějak dotkla téměř každého z nás. Mnohokrát jsem si proto kladl otázku, jak je možné, že Hitler dokázal svést národ, o jehož kulturní vyspělosti, pracovitosti a pořádkumilovnosti nelze mít pochyb, a přimět jej až k chování nedůstojnému zvířat. Sáhl jsem proto chtivě pro odpověď také po knize, kterou mi Michal Zítko zpřístupnil. Odpověď jsem v ní však nenašel. Je to myšlenková slátanina, zcela nepřesvědčivá, v každém případě však ukazující, že Hitlerova osobnost, jeho činy a chování jeho souvěrců mají kořeny v příznačných podmínkách doby a místa, které již dávno přestaly působit. Pochybuji, že by dnes tyto pokleslé myšlenky mohly někoho oslovit, tím méně nás, kteří máme s nacismem svou kolektivní zkušenost a žijeme v úplně odlišných poměrech.
Právě proto mi však rozsudek, vynesený nad Michalem Zítkem, vadí. Na předlistopadovém režimu mě mimo jiných nešvarů popouzelo také to, že nějaká anonymní státostranická svoloč si dovolovala rozhodovat o tom, co smím číst. A hle, dnes jsou zde znova rádoby "demokratičtí" koniášové, kteří si zpupně osvojují z moci svého úřadu rozum a právo rozhodovat o tom, kterou knihu smím dostat do rukou, aniž by prokázali svou vzdělanostní, kulturní a morální způsobilost takové soudy vynášet. Přitom snad není z historie znám jediný případ, kdy by kniha sama o sobě vyvolala ohrožení nějakého státního zřízení. Není ostatně prokázána a ani neexistuje souvislost mezi prvotním zveřejněním Mein Kampfu a rozkvětem nacistického hnutí.
Tvrdý rozsudek, směřující k potlačení volného přístupu k informacím, byl navíc vydán v zemi, v které až dosud úspěšně unikají soudu zločinci, kteří pozvali v r. 1968 "bratrská" vojska, a pak jim horlivě pomáhali v potlačování svobod spoluobčanů. Vynesli jej soudce státu, v němž nebyl potrestán žádný z politických zločinců, kteří posílali zásahové jednotky SNB mlátit účastníky protirežimních manifestací. Lidé, o nichž hovořím, skutečně hmatatelně poškozovali občanská práva, přesto zůstávají beztrestní. Kontrast mezi beztrestností těžkého zločinu vlastizrady a tvrdým trestem za Zítkův sporný čin je křiklavý a zpochybňuje českou spravedlnost jako takovou. Rozsudek byl navíc vynesen v situaci, kdy je u nás volně přístupný Komunistický manifest (shodou okolností další Zítkův vydavatelský "počin"), Stát a revoluce, oslavný životopis Stalina, Protokoly sionských mudrců a jiná díla šířící další ideologii, rovněž směřující k potlačování občanských práv. V případě komunistické literatury jde o podporu ideologie,u nás ještě nedávno triumfující a dosud nepochybně strašící v hlavách části národa. V tomto případě bych spíše chápal profylaktický zásah proti vydavatelům marx-leninské klasiky, ačkoli ani ten bych neschvaloval. Je také pozoruhodné, že bylo označeno za trestné vydání nezáživného, nudného a tedy propagandisticky málo účinného Mein Kampfu, zatímco šíření účinné obrazové informace o Hitlerovi, jeho pomocnících a jeho válečnících po dobu řady týdnů veřejnoprávní televizí nikomu nevadí (a je to tak dle mého názoru dobře). Na pozadí všech těchto okolností absurdnost rozsudku nad Michalem Zítkem obzvlášť vyniká.
Odmítám domněnku, že opatření knihy komentářem by zahladilo domnělý zločinný charakter vydavatelova poklesku. Nikdo nezaručí, že čtenáři by komentář četli, či že by se jím dali názorově ovlivnit. Ač je to k nevíře, lidé nakonec k rozhodování používají vlastní hlavy.
Z rozsudku nad Michalem Zítkem vyvozuji jediný závěr: Koniášové, kteří se na této ostudě české justice podepsali, nejsou obránci demokracie, nýbrž nositelé totalitního myšlení, které ze zásady omezuje svobodu informací a přiznává státním úředníkům moc a od ní odvozené právo a rozum svévolně rozhodovat o tom, na které informace mají jejich (zřejmě ve srovnání s nimi duševně zakrnělí) spoluobčané právo.Tam, kde policie a soudy určují, co se smí číst, tam končí svoboda a demokracie. Proto vystoupením na obranu Michala Zítka hájím své nezadatelné právo číst cokoli, co mne zajímá a od něho odvozené právo vydavatele, vydat cokoli, co najde čtenáře.Představa, že koniášové z Prahy 7 jsou jen pověstnou špičkou ledovce a že takových, jako jsou oni, mohou být v našich orgánech činných v trestním řízení třeba i desítky dalších, mě děsí. Věřím, že odvolací soud tento ostudný rozsudek zruší. Považoval bych pak za správné, aby se následně Michal Zítko spravedlivě potrestal sám tím, že převede podstatnou část svého špinavého zisku z vydání Mein Kampfu na charitativní účely.
Stručná zpráva o Optimální dietě
Zveřejňujeme v rámci diskuse tento článek Aleše Kastnera o "Optimální dietě" polského dietetika s upozorněním, aniž bychom chtěli postulovat nadřazenost západních vědců, že podle nejnovějších mezinárodních informací z oboru výživy je optimální dieta právě opačná, než jak ji postuluje polský vědec, o němž hovoří ve svém článku Aleš Kastner. Odkazuji v tomto smyslu na publikaci The Glucose Revolution, Hodder and Stoughton, 1996 (a další reprinty) autorů dr. Anthonyho Leedse, profesorky Jennie Brand Millerové, Kaye Foster Powellové a dr. Stephena Colaguriho. Dílo je výsledkem souborné vědecké práce Human Nutrition Unit z University of Sydney. Jeho recenzi jsme v létě přinesli v Britských listech zde.
Stručně řečeno, jde podle australských vědců o toto: Nejsprávnější potravou pro člověka jsou potraviny složené z uhlohydrátů (uhlovodanů), avšak zejména takové, které svou strukturou mají nízký tzv. glykemický index - jsou tráveny pomalu a tak zvyšují jen pomalu koncentraci cukru v krvi. To vede ke zvýšenému metabolismu a spotřebovávání většího množství kalorií. Člověk by měl mít rozumně rozrůzněnou stravu, v ní však by měly hrát velkou roli ovoce, zelenina a zejména uhlohydráty s nízkým glykemickým indexem (luštěniny, těstoviny, atd.) Méně by měl člověk jíst bílkoviny a co nejméně tuky - které se přímo ukládají v těle. Naopak konzumace uhlohydrátů s nízkým glykemickým indexem je organismu prospěšná a vede ke snižování obezity: důležité je ovšem se také hýbat. Ten, kdo provozuje nějaký sport, má zvýšený metabolismus i když je v nečinnosti, třeba ve spánku. Zkouškami bylo prokázáno na skupinách pacientů, že tato životospráva i strava vede po několika týdnech k poklesu tělesné váhy
Aniž bych chtěl tuto argumentaci prosazovat na úkor opačných názorů polského vědce, rád bych upozornil, že britský zdravotnický establishment už zřejmě argumenty z knihy The Glucose Revolution stoprocentně vzal za své. V britských potravinářských supermarketech (Safeway) jsou totiž už nyní některé potraviny, skládající se z uhlohydrátů s nízkým glykemickým indexem, pro zákazníky označeny jako ze zdravotního hlediska doporučované ke konzumaci. (JČ)
Již dlouho prosakuje povědomím lidí názor, že dieta -
myšleno výběr množství a sortimentu toho, co člověk jí - může vyladit
organismus a vyléčit i řadu nemocí lépe a trvaleji než medikamenty.
Tuto záležitost začal seriózně studovat polský lékař MUDr.
Jan Kwaśniewski, když byl v 60. létech jako vojenský lékař pověřen funkcí
dietologa. Z pracovního úkolu se stalo celoživotní téma.
Dr. Kwaśniewski začal od lesa: nejprve prostudoval skladbu
potravin, potom způsoby, jakými funguje lidský metabolismus. Zjistil, řečeno ve
zkratce, toto:
- Všichni
sledovaní lidé jsou "všežravci", tj. jejich zažívací trakt, počínaje již
zuby, je po stránce vzhledu i funkce nejpodobnější zažívacímu traktu všežravců.
Z všežravosti je ale nutno vyloučit trávu a listí - potravu býložravců. Tu
lidé nemohou zpracovat.
- Zažívací
trakt je primárně orientován na trávení tuků a bílkovin.
- Lidé
mohou kromě bílkovin a tuku trávit také sacharidy (uhlohydráty), avšak
tato funkce je sekundární a doplňková.
- Optimální
funkce trávení s příznivým dopadem na celý organismus je dosaženo při
správném poměru tuku, bílkovin a sacharidů. Tento poměr je 6:2:1.
Člověk má tedy volit potravu tak, aby v každé dávce jedl
přibližně šest dílů tuku, dva díly bílkovin a jeden díl sacharidů.
Kromě této hlavní zásady vypracoval dr. Kwaśniewski také několik
vedlejších zásad a doporučení, zejména stanovil a v praxi ověřil příznivý
vliv diety na průběh některých chorob. Ve své knize uvádí příklady dvaceti
chorob, které lze Optimální dietou buď léčit, nebo příznivě ovlivnit (zpomalit/zastavit
rozvoj choroby). Jsou mezi nimi například ateroskleróza, roztroušená mozkomíšní
skleróza, cukrovka 1. a 2. typu, hypertenze a bronchiální astma. Léčení dietou
doporučuje doplnit a urychlit metodou selektivních proudů, druhem elektroléčby.
V Polsku založil řadu sanatorií, kde se aplikují tyto metody.
Doporučení o skladbě potravy
Tady asi vznikne nejvíce námitek. Optimální dieta totiž
doporučuje právě to, co nedoporučují lékaři, a naopak zavrhuje to, co máme v povědomí
jako "zdravou výživu". Vinu mají zřejmě některé módní trendy, reklama a jiný
vliv výrobců pečiva a sladkostí, možná i život v civilizaci a časový odstup
od primitivního života v přírodě.
Pravdou je, že lidé byli dříve lovci než zemědělci. Jedli nejen
maso a tuk ulovených zvířat, ale i jejich chrupavky, kližky (povázky) a krev.
Rozbíjeli kosti a jedli morek, o čemž jsou četné důkazy z vykopávek pravěkých
sídlišť. A během etapy zemědělství, která u některých etnických skupin
nenastala dodnes, se metabolismus nestačil přizpůsobit. Naopak jsou důkazy a
hypotézy, že během milionů let svého vývoje člověk sbíral plody, ovšem i tučné,
jako ořechy a jádra, jedl hmyz - kvalitní zdroj bílkovin - a pokud byla
příležitost, také ulovená zvířata. Podíl živočišné stravy zvolna rostl. V dobách
ledových byli naši předci v pozici dnešních Eskymáků. Museli lovit a jíst
mamuty a jiné živočichy, jinak by prostě nepřežili.
Co z toho vyplývá pro dnešek? Je potřeba změnit návyk,
který jsme si vytvořili v civilizaci: oblibu škrobovin, sladkostí, piva, libového
masa. Tyto látky neobsahují stavební materiály pro naše vlastní klouby,
chrupavky a šlachy. Naše kostra je vzpřímeným pohybem namáhána více, než kostra
čtyřnožců. Přestože je přizpůsobena chůzi a běhu po dvou, u mnoha lidí selhává -
bolesti zad, kloubů atd. Dodáním materiálů, které tělo potřebuje, odlehčíme trávicímu
systému, který je jinak musí vyrábět z látek na ně chudých.
Při převaze cukrů a škrobů v potravě navíc přetěžujeme
právě tu část svého zažívacího systému, která je doplňková a má menší kapacitu.
Názorně to vynikne na příkladu insulinu. Tuto látku vyrábí jen několik malých
skupin buněk - Langerhansových ostrůvků ve slinivce. Přitom jak škroby, tak složené
cukry se rozkládají na jednoduché cukry a ty musí být zpracovány jedině insulinem.
Konsumací velkého množství škrobů a cukrů přetěžujeme ostrůvky ve slinivce tak,
že mohou degenerovat a pak vzniká cukrovka. Je-li cukr stráven, přeměňuje se na
tuk, který se ukládá v těle - vzniká obezita. Namáhavější převod,
přetížený trávicí systém a nadváha způsobují nadměrnou únavu a v kombinaci
s civilizačním stressem, kouřením a dalšími faktory ničí organismus člověka.
Proto znovu: zapomeňte na předsudky o tučné stravě a změňte
návyky!
Nevhodné potraviny
Od nejškodlivějších k nejméně škodlivým:
- Cukr,
sladkosti, med.
- Sladké
ovoce: jablka, hrušky, banány, pomeranče. Džemy a marmelády. (Ale lze v menším
množství do 300 g denně jíst málo sladké ovoce: angrešt, rybíz, maliny,
ostružiny, jahody i zahradní.) Nepočítáme sem ořechy, které jsou naopak
doporučeny!
- Rýže,
brambory, chléb, pečivo.
- Moučníky,
noky, škrob, pudinky.
- Hrách
a fazole. (Ale lze jíst celé fazolové lusky.)
- Slazené
tekutiny: sirupy, coly, i tzv. lehké.
- Jiné
potraviny rostlinného původu (soja, čočka).
- Sůl:
její potřeba by měla klesnout samovolně.
Doporučené potraviny
Pořadí zde neznamená přednost.
-
Všechny sýry (i nízkotučné, když tuk doplníte jinak).
-
Vejce, přes 4 denně.
-
Vnitřnosti, huspeniny, chrupavky, povázky, morek, masové
tučné vývary.
-
Každé maso, nejlépe tučné vepřové.
-
Všechny uzeniny a masové výrobky jako jitrnice,
tlačenky, paštiky, játrový salám.
U jelit je třeba počítat s obsahem sacharidů - krup.
-
Ryby a rybí konzervy.
-
Drůbež: tučná kachna, husa, popř. kuře, krůta.
-
Mnoho tuku: máslo, vepřové sádlo, slanina, husí sádlo,
škvarky, slunečnicový olej, rostlinný olej, i dobrý margarin; ale živočišné
nasycené tuky jsou lepší.
-
Mléko plnotučné, smetana max. 1/2 l denně.
-
Veškerá zelenina, houby - do 300 g denně. Kromě
luštěnin hrachu a fazole.
-
Více neslazených tekutin: čistá voda, různé čaje i
káva.
-
Lze konzumovat brambory (a jiné škroboviny), pokud to neporuší
poměr k bílkovinám a tukům 4:5:alespoň 13 (mezní poměr Optimální
diety).
-
Ořechy všeho druhu i kokosové, slunečnicová semena,
majonéza, koření, neslazené ovocné šťávy (jen 2-3 lžíce na sklenici vody).
-
Čokoláda (je hodně tučná), nejlépe s oříšky. Pozor
na denní povolenou dávku cukru.
Otázky a odpovědi
·
Mohu nasadit tuto dietu i jako nemocný?
Jsou choroby, při nichž je určitý druh potravy
zakázán: například bezlepková dieta, infekční žloutenka atd. Zde je
bezpodmínečně nutné dodržet zákaz resp. doporučení lékařů i za cenu vysazení
diety. Na druhé straně zdravému člověku nemůže Optimální dieta uškodit.
Rozhodnete-li se tuto dietu
nasadit na chorobu, kterou by měla zmírnit (jako třeba cukrovku), stejně se
předem poraďte s lékařem a třeba se nechte vyšetřit. Opatrnosti nezbývá,
je možné, že vyšetření odhalí nějakou komplikaci. I když lékař třeba nebude
Optimální dietě nakloněn (ačkoli právě při cukrovce ji někteří předepisují),
nemůže vám ji bez vážného důvodu zakázat, protože obsahuje pouze běžné
potraviny a omezuje i konsumaci alkoholu.
Všechny další odpovědi čtěte,
majíce předešlé odstavce na paměti.
·
Nezvýší se mi hladina cholesterolu?
Organismus vyrábí cholesterol z přebytečného
cukru. Omezením přísunu cukru poklesne i hladina cholesterolu. Cholesterol z potravy
se do tepenných stěn neukládá. Nějakou dobu je v krvi, pak se rozloží.
·
Nebude mne při takovém množství tuků bolet žlučník?
Nebude (mohu potvrdit z vlastní zkušenosti),
pokud je zdravý. Potíže totiž vznikají jen při současném příjmu tuků a
nadměrného množství sacharidů.
Máte-li kameny, lze jíst méně a častěji, ale dodržet
poměr Optimální diety. Kameny se postupně rozpustí. Až jsou tak malé, že mohou
projít žlučovodem (písek), mohou někdy nastat přechodné bolesti po dobu, než
písek opustí žlučové cesty. Bývá to po 3-5 týdnech po nasazení diety. Obdobně
pro ledvinové kameny.
·
Mohu při této dietě zcela vynechat maso a živočišný tuk?
Je to možné, pokud je zcela nahradím bílkovinami a
tukem rostlinného původu. Dobré jsou kokosové, vlašské, lískové a jiné ořechy a
sojová bílkovina. Živočišné produkty jako morek, kližky a chrupavky, jež vaše
tělo potřebuje, však takto nenahradíte.
·
Mohu takto živit i děti?
Samozřejmě. Děti nebudou obézní, budou útlé, čilé a
pohyblivé. Pravděpodobně budou velmi inteligentní. Děti by měly pít, kolik
potřebují, avšak neslazené tekutiny: čistou vodu, sodovku. Strava a la McDonald,
tj. hamburger v housce, hranolky, kečup a kola, je zcela nevhodná (snad až
na ten hamburger).
·
Jak mám solit a kořenit?
Používání koření není omezeno. Přísady lze používat
takové, které neobsahují cukr. Může to být hořčice, neslazená nakládaná
zelenina, kvašené okurky, nakládané houby. Sladkokyselé okurky, nakládané dýně,
sladký kečup je třeba počítat jako sladkosti.
Potřeba soli by měla postupně klesnout.
Chuť se vám upraví tak, že nebudete tolik soli vyžadovat. (Na sobě nepozoruji,
ale solil jsem vždy poměrně málo.)
·
Kolik toho mám sníst? Mám počítat kalorie? Nebudu mít hlad?
Vysoký obsah tuku zajišťuje, že ho trávíte pomalu a
pocit hladu postupně zcela zmizí. Není třeba se omezovat nebo počítat kalorie.
Zpočátku pravděpodobně dokážete sníst jen určité množství tuku. Tomu přizpůsobte
podíl ostatních dvou složek. Později se chuť upraví podle potřeb těla.
·
Jak dodám tělu potřebné vitaminy?
Optimální dieta obsahuje všechny potřebné vitaminy,
soli, stopové prvky i minerální látky. Není třeba kupovat (multi)vitaminové
tabletky.
·
Jak se s touto dietou zbavím obezity?
Obézní člověk není zdravý člověk a dokonce ani jeho
mozek často nefunguje dobře. Jenže obezita může mít různé příčiny. Tzv. obezita
chudých pochází z nadměrného příjmu škrobovin, jako brambor a moučných
jídel. Ještě horší je tzv. obezita bohatých.
Používané způsoby snižování váhy
jsou vesměs nesprávné. Omezení množství jídla urychluje stárnutí organismu,
zejména tepen. Při omezení kalorického příjmu a fyzické zátěži se paradoxně množství
tuku může zvýšit. Hladovky ničí mozek, kromě toho způsobují úbytek váhy odvodněním
a ne úbytkem tuku.
Druh obezity lze zhruba rozlišit
podle reakce pacienta na stres. Jestliže reaguje tím, že se zdrží jídla, pak
stačí nasadit Optimální dietu - ubírá na váze asi 6 kg týdně.
Pokud pacient reaguje na stres
žravostí, je situace jiná. Po nasazení Optimální diety ztrácejí váhu různým
tempem, někdy zcela neznatelně. Je to tím, že jim chybí enzym uvolňující mastné
kyseliny ze zásob, nebo jej mají velmi málo. Tehdy je třeba prodloužit dobu
mezi jídly. Snídaně v 7-8 hodin, "obědovečeře" v 16-17 hodin, později
už jen neslazené tekutiny. Pokud pacient ráno vstane a nemá pocit hladu,
znamená to, že ve spánku tráví vlastní tuky - hubne.
·
Kolik mohu pít alkoholu?
Není problém dát si dvě deci vína denně a občas
jedno pivo. Pití "metrů piv" narušuje dietu (mnoho sacharidů ve sladu). Lze
doporučit vypít denně alkoholické nápoje obsahující celkem asi 4 gramy čistého alkoholu.
Například stopku slivovice jednou denně, třeba večer.
Moje vlastní zkušenosti s Optimální dietou
Je mi nyní 50 let.
Zažil jsem už tolikrát, jak lékaři zcela změnili svá
doporučení s tím, jak rostlo jejich poznání, že na ně v otázkách své
výživy prostě nedám.
Jako dítě jsem nebyl obézní. Od cca 27 let však začala moje
váha pomalu a "nezadržitelně" růst. Zřejmě to souviselo se založením rodiny,
menší příležitostí k pohybu, sedavým zaměstnáním.
Zkusil jsem několik "nárazových" diet a říkám: již nikdy.
Obvykle jsem se zbavil několika kg vody, která se po skončení diety zase
vrátila s přívažkem. Ten vznikl najedením po období hladu. Takové diety
představují, aspoň pro mne, cestu, jak přibrat ještě víc.
Příjemnější byla střídavá dieta "kytičky" a "zvířátka".
Bohužel jsem asi na diety tvrdý typ. Každý den jsem měl chuť právě na to, co
toho dne bylo zakázáno. To se vystupňovalo tak, že jsem musel přestat, ačkoli
výsledky nebyly špatné: přestal jsem přibírat, ale nadváha zůstala vysoká, asi
30-35 kg.
V každém případě jsem si stanovil zásadu: je nutné
hubnout zvolna a stále až do dosažení správné váhy, jinak to nebude fungovat.
Hledal jsem dietu, která by toho dosáhla.
Dvakrát jsem se na 3 týdny svěřil do péče lékařů v lázních
Lipová. Výsledky byly dobré, to ano. Mínus 15 a mínus 10 kg. Kdybych byl
schopen pokračovat tak, jak se snažili mne nacvičit, už bych problém s nadváhou
neměl. Bohužel tato dieta byla provázena neustálým hladem, který měl ustoupit,
ale neustoupil. Navíc se mi při druhé kúře při jednom z posledních denních
cvičení stalo něco s páteřními ploténkami v bederní oblasti a musel
jsem cvičení zanechat.
Optimální dietu jsem poznal zcela náhodou. Počáteční rozpaky
byly silné, protože jsem nikdy neměl rád tučná jídla. Asi po dvou měsících
pozorování, co to udělá s mojí partnerkou, jsem se připojil. Je tomu už
přibližně rok.
Kladné výsledky
-
Zcela nesporně vzrostla moje odolnost k infekčním chorobám.
Každoroční chřipky a angíny zimního období (míval jsem je od dětství) se úplně
vytratily. Někdy pozoruji útok choroby, i teplota stoupne, objeví se počáteční
příznaky: ucpaný nos, bolení v krku - během jednoho až dvou dnů zcela
zmizí. Nebývá mi zima, tj. zlepšilo se prokrvení končetin a kůže.
-
Pravděpodobně se zlepšil stav mojí páteře. Nemám už
problémy udělat jakýkoli pohyb a záda mne nikdy nebolí, přestože vážím 120 kg. Přičítám
to pravidelnému pojídání kližek z hovězích kostí. Polévku vařím i dvakrát
týdně, využívám morek, zmíněné kližky, uvařenou kořenovou zeleninu a samozřejmě
vývar. Také vařím zelnou polévku nebo aspik z vepřových nožiček, které
vždy oberu a vše až na kosti sním.
-
Bývám večer mnohem méně unavený. Někdy zaháním únavu
relaxací, jindy se prostě jdu vyspat. Před nasazením diety to bylo potřebné
prakticky denně, snad kromě soboty. Nyní mohu 3-4 dny v týdnu pracovat,
nebo prostě být vzhůru, do půlnoci i déle, přestože druhý den vstávám kolem půl
šesté ráno.
-
Zlepšil se můj krevní obraz a klesl mi tlak. Míval jsem
vysokou hladinu cukru v krvi, a přesto, že jsem sladkou stravu omezil už
před Optimální dietou a dostal se pod horní mez, hladina výrazně klesla po
jejím nasazení. Bylo by ovšem potřeba proměřit, zda vzrostla rychlost
odbourávání cukru. Tlak odpovídá nyní stavu jako u zcela zdravého člověka bez
nadváhy. Dříve býval kolem 160/100, nyní asi 145/85.
-
Nemívám už hryzavý pocit hladu, tzv. "vlčí hlad", jako
dříve. Pokud hlad vznikne, je mírný a tučnou stravou se velmi rychle a snadno
zažene, stačí trocha majonézy nebo anglické slaniny.
Nulové výsledky
-
Nezbavil jsem se obezity. Váha sice již neroste - až na
výkyvy o vánocích a různých oslavách, ale organismus ji stále udržuje vysokou.
Pravděpodobně si přidávám bílkovin, možná sem tam i škrobovin. Druhá možnost:
celkový přísun může být ještě příliš vysoký.
-
V zásadě se nemění stav mojí lupénky, pouze se
stěhuje na jiné části těla, což Optimální dietě nelze připsat.
Nepozoruji žádné, ani ty nejmenší, negativní výsledky, které
by se daly přičíst Optimální dietě.
Literatura
Kwaśniewski, J.; Chyliński, M.: Optimální dieta (Dieta
optymalna). Nakladatelství SAK, 1998, ISBN 80-902252-2-5