Rozšiřování Evropské unie:
O čem se bude jednat tento týden v Nice?
Vedoucí představitelé Evropské unie budou tento týden připravovat na summitu v Nice novou smlouvu pro EU, která bude utvářet evropskou organizaci po několik dalších desetiletí. Shrnujeme informace, které k tomu v sobotu 2. 12. přinesl deník Guardian.
Neplánují se dramatické změny, nic tak výrazného jako Maastrichtská smlouva, která v roce 1991 rozhodla o přijetí jednotné evropské měny.
Avšak bude nutno přijmout několik dlouho odkládaných reforem, aby se nezadřela rozhodovací struktura EU, původně vytvořená pro pouhých šest zakládajících členů v roce 1957. EU se totiž připravuje na rozšíření: k nynějším 15 členských zemím se má přičlenit dalších 13 zemí, od Polska až po Turecko a od Malty až po Estonsko. Beze změn je rozšíření EU nemožné.
Hlavně jde o moc: kdo bude rozhodovat a jak. Velcí hráči jako franouzský prezident Jacques Chirac a německý kancléř Gerhard Schroeder musejí na sebe převzít problémy menších zemí, jako je Dánsko, Portugalsko a Finsko, které irituje, že je větší země nutí přijímat jejich řešení.
Dvě nebo tři země jsou ochotny sloučit svou suverenitu a dále se integrovat. Ale všechny členské země zároveň silně bojují za své národní zájmy. Každý vedoucí představitel má přesně vyznačenou hranici, za niž dál nesmí jít. Výsledkem jednání bude pravděpodobně mlhavý kompromis.
Restrukturalizace hlasování
Velká čtyřka - Německo, Británie, Francie a Itálie - se shodly, že je zapotřebí změnit váhu hlasů v radě ministrů - kde spolupracuje 15 nynějších vlád - protože jinak by je přehlasovaly po rozšíření EU menší země.
V současnosti blokuje návrh 62 hlasů z celkového počtu 87. Kancléř Schroeder chce, aby Německo mělo více hlasů, protože po sjednocení Německa má nyní tato země 82 milionů obyvatel, o dvacet milionů více než ostatní tři velké členské země. Všechny čtyři velké členské země zatím mají každá 10 hlasů. Lucembursko, které má 400 000 obyvatel, má dva hlasy. Španělsko, které vždycky velmi tvrdě vyjednává, chce více hlasů, aby to odpovídalo jeho střední velikosti.Holandsko, které má 15,8 milionů obyvatel, chce více hlasů než má Belgie, Portugalsko a Řecko (země každá s deseti miliony obyvatel). Většina států podporuje hlasovací systém dvojí majority, kde by bylo k dosažení rozhodnutí zapotřebí souhlasu většiny hlasů států i většiny obyvatelstva EU. Švédsko chce používat druhou odmocninu počtu obyvatel dané země: tak by Německo mělo devět hlasů a France sedm.
Kompromis by mohl být v tom, že by si každá země ztrojnásobila své nynější hlasy a pak by se to pozměnilo ve prospěch Německa, Španělska a Holandska. Ale 14 z 15 dosavadních členských zemí EU by muselo připustit, že Německo bude mít největší počet hlasů. Alternativou by mohlo být, že by Německo přijalo paritu s Francií za to, že dostane víc křesel v Evropském parlamentě. Jednání bude velmi obtížné.
Jak veliká má být Evropská komise?
Složité rozhovory se také očekávají ohledně velikosti dvacetičlenné Evropské komise, "nadnárodního" výkonného orgánu EU, který připravuje zákony a uplatňuje předpisy EU. Čtyři velké země a Španělsko mají každá dva komisaře, ostatní členské země mají každá jednoho komisaře. Velké země se chtějí vzdát druhého komisaře za to, že jejich hlasy budou mít větší váhu (viz výše). Anebo by se systém mohl úplně zrušit a nahradit systémem rovnostářské rotace. Ale malé země si chtějí zachovat svého jediného komisaře - je to otázka národní prestiže. Pravděpodobně bude přijato kompromisní řešení, kdy každá členská země bude mít nadále jednoho komisaře.
Posílená spolupráce
je žargonem pro dvourychlostní Evropu, kdy země, které se chtějí těsněji integrovat, to budou moci učinit, aniž by je jiné zdržovaly. Francie, Itálie a Německo se chtějí integrovat, ale většina malých zemí nikoliv, protože se obávají, že jim budou dominovat velké země. Británie chce zabránit tomu, aby pevné jádro integracionistů začalo vytvářet vlastní ekonomickou politiku.
Kvalifikované většinové hlasování
12 členských zemí EU má námitky proti francouzskému návrhu, podle něhož by se měla zrušit podmínka jednomyslnosti při hlasování, přestože se v 80 procentech případů už stejně rozhoduje při hlasování na základě většiny. Evropská komise a Belgie a Itálie konstatují, že by hlasovacím principem měl být princip většiny. Británie se nechce vzdát svého veta ohledně nepřímých daní a sociální podpory, obává se integracionistických tlaků. Francie si chce zachovat veto ohledně práva omezovat vstup zahraničních firem do Francie. Většina členských zemí EU má obdobná práva, jichž se nechce vzdát.
Charta základních práv
Vrcholná schůzka schválí novou "chartu základních práv" EU, ale na naléhání Velké Británie nebude mít tato charta právní význam a nebude součástí nové smlouvy, i když někteří odborníci se domnívají, že by časem mohl Evropský soudní dvůr rozhodovat i na jejím základě. Na naléhání Británie byly odstraněny anebo rozmělněny klauzule o právu na stávku a klauzule ochraňující zaměstnance před nespravedlivým propuštěním.
Eurofilové chtějí tuto chartu považovat za základ budoucí Ústavy Evropské unie.
