Kontroverze o akreditaci
Nikolaj Savický: Tomáš Pecina je ambiciózní hlupák
Podobně jako Jan Potůček ze Světa namodro, Tomáš Pecina z Britských listů nedostal akreditaci na sobotní televizní konferenci ČT: Věc veřejná (anebo pokud ji dostal, nebyl o ni informován.) Na Pecinův včerejší příspěvek, v němž se autor zmínil o tom, že se podle informací, které jsme obdrželi z managementu ČT, za nepřítomnost "kritických internetových novinářů" prý zasazoval Nikolaj Savický, reagoval Nikolaj Savický níže uvedeným textem, který však posléze v jednom z dopisů, které včera poslal Janu Čulíkovi (viz níže) víceméně vzal zpět:
Tomáši Pecinovi
Date: Mon, 27 Nov 2000 13:25:21 +0100
Pane,
mate pravdu v tom smyslu, ze si Vas nevazim, protoze Vas povazuji za
profesionalne velmi spatneho novinare, ktery si temer nikdy neoveruje fakta,
pracuje nejradeji na zaklade drbu a pokoutne sehnanych pomluv, o zakladnich
principech rizeni jakekoli vetsi organizace ma pramale poneti (o skutecnem
prubehu rozhodovacich procesu v Ceske televizi ani nemluve) a priklada sobe
a svym zpravidla absurdnim spekulacim mnohem vetsi dulezitost, nez jakou jim
prikladaji jini. Naprosty nedostatek zakladnich strukturalnich znalosti Vas
pak vede k tomu, ze nekterym konkretnim rozhodnutim prikladate naprosto
falesne falesne priciny a kauzalite mnoha procesu vubec nerozumite, coz Vam
nebrani v tom, siroce a "zasvecene" se o nich rozepisovat.
Musim se priznat, ze Vam tuto odvahu zavidim. Trvalo mi totiz radu let,
nez jsem nektere procesy alespon castecne pochopil (ne vsak natolik, abych
byl ochoten k nim vyjadrovat kategoricka stanoviska nebo o nich vynaset
hodnotici soudy), ale pro Vas zjevne neni zadny problem otazky, kterymi si
leta lamou hlavy vysoce kvalifikovani lide s obrovskymi praktickymi
zkusenostmi - aby nedoslo k omylu: mam na mysli napr. Jiriho Pittermanna
nebo Iva Mathe -, resit z chodu a s nadhledem hodnym univerzalniho genia.
Dovolte mi, abych na zaklade vice nez sestilete praxe v CT vyjadril
svuj osobni nazor, ze problematice televize verejne sluzby v Ceske
republice temer vubec nerozumite. Utvarite si o ni totiz teoretickou
predstavu jen na zaklade nekolika velmi jednoduchych a v mnohem zavadejicich
schemat, jejichz vyznam absolutizujete a ktera si navic ideologizujete. Z
techto jednoduchych schemat si pak zafixovavate nekolik malo primitivnich
predsudku, na nichz vytrvale lpite. Obavam se, ze jste prave kvuli temto
predsudkum neschopen prijmout jakoukoli racionalni argumentaci, natoz
skutecne analyzovat stav televize verejne sluzby v Ceske republice,
identifikovat jeho priciny a realne zhodnotit vyvojove perspektivy teto
instituce. Obecne pravdy, ktere cas od casu do svych textu na toto tema
vkladate, jsou - nezlobte se - banalitami takoveho radu, tak znamymi a tak
nekonkretnimi, ze je prakticky [zbytečné? - zde chybi slovo, pozn. red.], zda je uvedete nebo nikoli. Zdanlive
investigativni informace, ktere prinasite, pak casto mivaji nulovou
informacni hodnotu, pokud nejsou vyslovene nepravdive. Zadny zajimavy
systemovy rozbor alespon na urovni prumerne ceske novinarske prace na toto
tema jsem od Vas dosud necetl. Misto toho s oblibou personifikujete - casto
mylne - rozhodnuti, ktera mnohdy nevyhnutelne vyplyvaji z podstaty
organizace samotne, z jeji struktury, z pravidel, jimiz se ridi, nebo
dokonce z pravnich norem, ktere patrne neznate.
Na druhou stranu ocenuji Vasi schopnost detailne analyzovat jednotlive
reportaze v ramci zpravodajskych relaci, porovnavat styl konkretnich
televiznich reporteru a identifikovat konkretni chyby - to myslim vazne a
bez ironie. Takove analyzy vsak pokryvaji jen nepatrnou cast problematiky
stavu a perspektiv televize verejne sluzby a navic bohuzel predstavuji jen
velmi malou a postupem casu cim dal tim mensi slozku Vasi novinarske
produkce. Na to, abych Vas pokladal za seriozniho zurnalistu, je to ponekud
malo.
Hluboce se vsak mylite v tom, ze bych se, jak pisete "netajil svou
antipatii k internetovym novinarum", ktere nemohu mocensky ovlivnit. Nemam
chut jakkoli ovlivnovat kterehokoli novinare, necinim zadny rozdil mezi
"internetovymi" a ostatnimi zurnalisty a nechovam zadnou antipatii vuci nim.
Za absurdni predstavu pak povazuji to, ze bych Vam nebo Svetu Namodoro
branil v pristupu na zminenou konferenci. Vase jmeno bylo (i kdyz ve
zkomolene podobe, za coz se Vam omlouvam) v seznamu akreditovanych novinaru
u vstupu a byl byste vstoupil bez jakychkoli potizi a mohl se zucastnit
kterekoli casti jejiho jednani. O Svetu Namodro a jeho problemech s
akreditaci nic nevim, ale ujistuji Vas, ze bych podobnou iniciativu nikdy
nevyvijel, a to nejen proto, ze Svet Namodro ctu sice nepravidelne, ale zato
rad a se zajmem. Moje osobni sympatie a antipatie prece nemohou mit a nemaji
co delat s Vasim pravem na informace, ktere jsem vzdy beze zbytku ctil a
ctim. Moje odpovedi na neprijemne otazky Britskych listu najdete nejen v
archivu BL, ale ve vyberu take v knizni podobe, vydane Janem Culikem pod
nazvem Jak Cesi jednaji. Jedinou vyjimku z tohoto pravidla jsem dodrzoval v
letech 1998 a 1999, protoze jsem nekdy na jare 1998 slibil panu Gordonu
Lovittovi, ze nebudu s Britskymi listy komunikovat a svuj slib jsem dodrzel
po celou dobu jeho funkcniho obdobi. Mam ve zvyku sliby dodrzovat, nehlede
k tomu, ze psat jako anonymni udavac je pro mne osobne naprosto neprijatelne
a pokladam to za zbabelost nejhorsiho druhu. Svetem Namodro jsem byl tazan
jednou (prostrednictvim tiskoveho mluvciho pana Jiriho Travy) a odpovedel
jsem okamzite, jakmile jsem jeho dotaz obdrzel.
Na cele jednani konference byl osobne pozvan jako ucastnik vydavatel
Britskych listu pan Jan Culik. Mimochodem, citoval Vas v konferencnim
sborniku a nikoho v CT ani nenapadlo, aby treba kvuli Vasi osobe tento citat
cenzuroval, takze i Vase vyroky tvori soucast oficialnich dokumentu zminene
konference, byt vskutku nevyjadruji mineni Ceske televize jako instituce
nebo jejich zamestnancu. Pro novinare existovalo na teto konferenci jedine
omezeni, a to kapacitni, protoze zajem o celou akci vyrazne prevysoval
celkovy pocet mist ve vsech salech. Proto jsme se snazili, aby vsechna
periodika byla zastoupena rovnomerne a abychom nikomu nenadrzovali a nikoho
nediskriminovali. Jakmile se v praxi ukazalo, ze je mozne puvodne stanoveny
pocetni limit uvolnit, okamzite jsme to udelali.
Vami zminovane "neoficialni informace ze zdroju blizkych vedeni
televize" nazorne ilustruji Vas novinarsky pristup a ponekud paranoidni
zpusob videni sveta. Muj e-mail znate a muj telefon take neni tajny. Nebylo
tedy nic jednodussiho, kdyz jste tuto "duvernou" informaci obdrzel, napsat
nebo zavolat a zeptat se mne, zda je pravda, ze jsem Vam zakazal pristup na
konferenci, a pokud ano, tak proc. Tak by totiz, alespon podle meho ponekud
staromodniho nazoru, mel postupovat profesionalni novinar hodny toho jmena.
Nechovam k Vam zadne sympatie, povazuji Vas jako novinare z vyse uvedenych
duvodu za krajne neduveryhodneho, ale verte mi, ze bych Vam uz z principu
okamzite odpovedel a pristup na konferenci Vam bez jakehokoli omezeni
zjednal.
Vyse uvedene nazory na uroven Vasi zurnalisticke prace pokladejte,
prosim, za moje ryze osobni stanovisko, ktere nema nic spolecneho s Ceskou
televizi jako instituci, s postojem Ceske televize vuci Vam nebo vuci
komukoli jinemu a s mou soucasnou praci v ni. Garantovani pristupu k
informacim vsude tam, kde to pravni normy a smluvni zavazky umoznuji, muzete
naopak pokladat za postoj Ceske televize. Tento e-mail pak povazujte, pokud
budete chtit, za soukromy. Nemam v umyslu jej komukoli dale posilat ci davat
na vedomi.
Nikolaj Savický
Poznámka TP: Takže jestli tomu rozumím dobře, kdybych přes Naďou Machkovou explicitně odmítnutou akreditaci na konferenci přece jen přišel, našel bych své jméno (zkomolené) na seznamu akreditovaných novinářů a není tedy vyloučeno, že bych se dostal dovnitř. Že jsem se o tomto šlechetném gestu nedozvěděl, je jen moje chyba, protože jsem N. Savickému včas nezavolal.
Poznámka JČ: Nikolaj Savický zároveň poslal několik vstřícných dopisů Janu Čulíkovi, v nichž mj. vyjádřil - stejně jako v osobním rozhovoru v Kongresovém centru v Praze - značnou nespokojenost s nízkou kvalitou zpravodajství České televize, avšak argumentoval, že k nápravě nelze dojít kritikou, "po kytkovsku", ale pozitivní motivací: "Lidé musejí vidět výhodu v tom, když na
sobě budou pracovat, musí jim být jasné, že je to v jejich prospěch, odvádět
perfektní práci a dodržovat psaná i nepsaná pravidla".
Nikolaj Savický se také za výše uvedený dopis Tomáši Pecinovi Janu Čulíkovi (nikoliv TP) víceméně omluvil:
Ostatně ani já nejsem bez viny: panu Pecinovi jsem včera poslal velmi ostře
formulovaný a emocionálně zabarvený e-mail, když mne obvinil z toho, že jsem
mu zabránil ve vstupu na konferenci. Myslím, že jste mne poznal natolik,
abyste věděl, že sice nemusím pana Pecinu zrovna milovat, ale rozhodně se
nedopustím takové dětinskosti.
Dovolte mi však jednu poznámku: ač jsem byl v ráži a napsal panu
Pecinovi, co si myslím o jeho ne zcela racionálních spekulacích, poskytl
jsem mu také věcné a pravdivé informace o tom, jak to bylo s jeho
akreditací. Neuplynulo ani 24 hodin, a pan Pecina si stěžoval kdekomu - od
nepřítomné sekretářky až k přítomnému generálnímu řediteli -, že byla
Britským listům odmítnuta akreditace, a žádal vysvětlení, které jsem mu z
vlastní iniciativy poskytl o den dříve. Dostal věcné vysvětlení od tiskového
mluvčího a já jsem připraven dokumentárně doložit, že Česká televize panu
Pecinovi akreditaci skutečně poskytla. Jste však přesvědčen, že mu - a
potažmo BL - takové jednání dodá na věrohodnosti?
