proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod
D V O J M O
Krátce po dvaadvacáté hodině se stěžovatel vydal Štěpánskou ulicí domů. Vyhnul se hornímu konci náměstí, které bylo uzavřeno policisty. Ovšem i ve Štěpánské ulici narazil na policejní kordon. Stěžovatel čekal, až policisté ulici uvolní a také byl zvědavý, co se děje za blokem domů. Asi po 45 min. byl stěžovatel ve Štěpánské ulici spolu s dalšími asi 50 osobami zablokován policií i z druhé strany, takže nemohl odejít. Musel se podrobit osobní prohlídce. Při ní u něj policista nalezl gram marihuany. Marihuanu policista stěžovateli odebral a udeřil jej do hlavy. Policie jej pak spolu s dalšími osobami naložila s rukama spoutanýma za zády do dodávky a odvezla na místní oddělení Policie ČR v Holešovicích.
Na policejní stanici v Holešovicích byl zadržován asi do 11.00 následujícího dne (všechny časové údaje jsou orientační, protože stěžovateli byli po dobu pobytu na policejních stanicích odebrány hodinky). Poté co, při další osobní prohlídce nalezl policista u stěžovatele pár mincí, které opomněl vyndat z kapsy, opět jej udeřil do hlavy. Stěžovatel byl zadržován v policejní cele, kde se na ploše cca 5 x 6 m tísnilo třicet lidí. Kolem 2.00 hod v noci stěžovatele odvedli ke krátkému pohovoru, žádný protokol však s ním sepsán nebyl. Před pohovorem mu sejmuli otisky prstů. Kolem 8.00 ráno dostali zadržovaní skromně najíst. Kolem 12.00 byl stěžovatel převezen na místní oddělení Policie ČR Vokovice, na ulici Arabská v Praze 6.
Stěžovatele na této stanici zadržovali v cele spolu s dalšími 4 osobami. Cela byla tak malá, že pouze tři osoby mohly současně sedět na zemi, zbývající dvě musely stát. Používání WC bylo omezené, jednou policisté stěžovateli použití na výslovnou žádost odmítli. Stěžovateli nebylo povoleno mluvit s ostatními osobami v cele. Policisté jim zabraňovali ve spánku. Stěžovatel nedostal během celé doby pobytu na této stanici nic k jídlu. Jeden ze vstřícnějších policistů však stěžovateli za jeho peníze nakoupil jídlo v nedalekém supermarketu. Policisté neumožňovali zadržovaným osobám telefonovat, a to ani z mobilních telefonů. Stěžovatel jednou požádal o možnost kontaktovat telefonicky velvyslanectví Korejské republiky. Byl odmítnut. Policisté mu neumožnili ani mluvit s právníkem, přestože o to žádal.
Na této policejní stanici se policisté chovali k zadržovaným osobám velmi brutálně. Stěžovatel sám byl několikrát kopnut do lýtka policistou při odvádění do cely. Nejzávažnějšího násilí se policisté vůči stěžovateli dopustili při nastupování do autobusu, který převážel zadržované osoby na služebnu cizinecké policie na Olšanské ulici v Praze. Byl celkem asi 12 x udeřen pěstí a obuškem, když se pokoušel dát své věci v plastikovém pytli do zavazadlového prostoru autobusu. Několikrát v důsledku bití upadl. Protože nevěděl, co má dělat, vlezl si stěžovatel sám ze strachu a zoufalství do zavazadlového prostoru autobusu. Policisté se jeho počínání smáli. Když ze zavazadlového prostoru vylezl, udeřili jej policisté dvakrát do břicha, zřejmě obuškem a pěstí.
Kolem 22.30 hod téhož dne byl stěžovatel převezen na oddělení cizinecké policie na Olšanské ulici v Praze. Krátce po 23.00 téhož dne byl stěžovatel propuštěn.
Ve výše popsaném jednání policie shledává stěžovatel velmi intenzivní zásah do svých ústavně zaručených práv, a proto podává tuto ústavní stížnost.
písemnosti vztahující se k pobytu stěžovatele na uváděných policejních stanicích předložené Policií ČR na vyžádání Ústavního soudu
II.
Ve výše uvedeném postupu policie shledává stěžovatel zásah do následujících ústavně zaručených práv a svobod:
1. osobní svobody
Stěžovatel byl policií zadržován v rozporu s platným právem a bez udání jakéhokoliv důvodu. Z jednání policie lze jen těžko usuzovat, jaký právní institut při omezování osobní svobody stěžovatele použila. Stěžovatel se domnívá se, že policie nebyla oprávněna jej zadržovat z důvodu podání vysvětlení. Podle ustanovení § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR (dále jen "policejní zákon") je policista oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jejich pachatele ....., a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že při podávání vysvětlení se v první fázi jedná o v podstatě neformální činnost policistů, kteří se dotazují osob na dle nich důležité skutečnosti. Pakliže policista zjistí, že podané vysvětlení může být skutečně důležité, je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k sepsání protokolu. Pouze při odhalování závažné trestné činnosti je osoba povinna vyhovět ihned. A contrario v jiných případech vyhovět ihned nemusí a záleží na domluvě mezi osobou a policisty, tak aby zájem společnosti na vyšetřování protiprávních činností nekolidoval příliš s oprávněnými zájmy osoby. V případě stěžovatele se dle záznamu sepsaného policisty na místním oddělení policie v Holešovicích mohlo jednat max. o úkony směřující ke zjišťování okolností případně spáchaného přestupku, nikoliv tedy o odhalování závažné trestné činnosti. Stěžovatel tedy nebyl povinen se k sepsání protokolu dostavit ihned, resp. policie nebyla oprávněna jej k sepsání protokolu předvést podle ustanovení § 12 odst. 8 policejního zákona.
Jako další důvod pro nucený pobyt stěžovatele na policejní stanici se nabízí předvedení k prokázání totožnosti. Stěžovatel měl u sebe kopii identifikační stránky cestovního pasu a na požádání před nastoupením do policejní dodávky jí svou totožnost prokázal. Policisté po celou dobu pobytu stěžovatele na policejních stanicích žádné hodnověrnější prokázání totožnosti nepožadovali. Stěžovateli vůbec nebyl sdělen důvod, proč musí nastoupit do policejního autobusu a ani důvod, proč musí setrvávat se spoutanýma rukama mnoho hodin v hlídané místnosti za přísného režimu na policejní stanici. Stěžovatel namítá, že výše popsaným postupem policie došlo k zásahu do jeho práva na osobní svobodu. Podle ustanovení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Stěžovatel byl zbaven svobody, žádný důvod mu nebyl sdělen a dle názoru stěžovatele ani žádný zákonný důvod neexistoval. Postupem policie došlo současně k porušení čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ustanovení čl. 5 odst. 1 vymezuje důvody, pro něž je možné zbavit osobní svobody. Stěžovatel žádný z těchto důvodů nesplňoval.
Stěžovatel poukazuje dále na to, že v celém průběhu jeho zadržování mu policie nesdělila důvody svého konání. Tím došlo k porušení čl. 8 odst. 3 Listiny a současně i čl. 5 odst. 2 Úmluvy.
Navíc stěžovatel namítá, že byl zbaven svobody nikoliv způsobem, který stanoví zákon, když byl spoután. Pouta patří mezi donucovací prostředky, jejichž použití blíže určuje ustanovení § 38 policejního zákona. Lze je použít jen proti osobě, která ohrožuje bezpečnost jiných osob, svou vlastní, majetek nebo veřejný pořádek. Stěžovatel po celou dobu kontaktu s policií žádný z vyjmenovaných zájmů neohrožoval.
Rovněž v rozporu se zákonem byl stěžovatel umístěn v policejních celách. Umístit do policejní cely lze osobu jen z důvodů vymezených v ustanovení § 26 policejního zákona, a to pokud byla osoba zadržena, zatčena, má být dodána do výkonu trestu odnětí svobody, byla policistou převzata k provedení procesních úkonů z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody nebo byla-li předvedena za účelem zjištění totožnosti a nelze-li jinak zajistit provedení nezbytných služebních úkonů ke zjištění totožnosti. Stěžovatel žádný z těchto důvodů nesplňoval, a to ani předvedení pro zjištění totožnosti, protože totožnost prokázal kopií identifikační stránky cestovního pasu, což policii zřejmě stačilo. I pokud by policie chtěla stěžovatelovu totožnost ověřit jiným způsobem, nebylo jeho umístění v cele nezbytné.
2. práva na nedotknutelnost osoby, zachování lidské důstojnosti a práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení
Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel byl nucen strávit mnoho hodin v policejních celách. Nejprve byl držen více než 10 hodin na místním oddělení policie v Holešovicích v cele o velikosti cca 5 x 6 m spolu s dalšími téměř třiceti osobami. Na místním oddělení policie Vokovice byl umístěn s dalšími 4 osobami v cele malé tak, že současně mohly sedět vždy jen tři osoby. Na tomto policejním oddělení nesměl stěžovatel na cele spát, nesměl hovořit s ostatními osobami a mohl jen omezeně užívat WC. Po celou dobu pobytu na tomto místním oddělení nedostal stěžovatel žádnou stravu. Nezákonným držením v cele za výše popsaných podmínek došlo k zásahu do práva stěžovatele na nedotknutelnost osoby podle ustanovení čl. 7 odst. 1 Listiny a práva na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.
3. práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě a na ochranu soukromého života
Před krátkým pohovorem na místním oddělení policie v Holešovicích byl stěžovatel nucen podrobit se snímání otisků prstů. Podle ustanovení § 13 policejního zákona je policista oprávněn provádět zmiňované služební úkony pouze, pokud nemůže zjistit totožnost osoby jiným způsobem. Podle ustanovení § 167 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky je policie oprávněna snímat daktyloskopické otisky v souvislosti se zjišťováním totožnosti cizince. Ovšem stěžovatel měl u sebe kopii identifikační stránky cestovního pasu a policisté po něm žádné další prokazování totožnosti nepožadovali. Neexistoval tedy zákonný důvod k provádění těchto úkonů. Tím došlo k zásahu do práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jeho osobě podle ustanovení čl. 10 odst. 3 Listiny.
Fyzická podoba i neopakovatelné znaky dlaní a prstů tvoří integrální součást soukromé sféry každé osoby. Na základě těchto údajů je možné fyzickou osobu individualizovat. Každý má právo "žít skrytý před cizími zraky", a to i/zejména "zraky" veřejné moci. Dle názoru stěžovatele toto právo zahrnuje i právo na to, aby veřejná moc nedisponovala neoprávněně výše uvedenými individuálními údaji. "Preventivní" shromažďování údajů o osobách, které neporušují zákon, nepatří do činností slučitelných s demokratickou společností. Pokud policie v rozporu s policejním zákonem stěžovatele fotografovala a odebrala mu otisky, porušila kromě Listiny také ustanovení čl. 8 Úmluvy, protože nerespektovala právo stěžovatele na soukromý život, resp. zasáhla do něj nikoliv v souladu se zákonem a nikoliv v případě, kdy to bylo v demokratické společnosti nezbytné.
4. práva nebýt mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení
Při odjezdu z místního oddělení policie Vokovice na oddělení cizinecké policie na Olšanské ulici v Praze se stal stěžovatel terčem nezákonných a neodůvodněných fyzických útoků ze strany policistů. Byl mnohokrát udeřen pěstí a obuškem ze zadu a z boku. Nejméně dvakrát byl udeřen do břicha. Několikrát byl kopnut zezadu do lýtka. V důsledku strachu vlezl do zavazadlového prostoru autobusu, protože se domníval, že to po něm policisté vyžadují. Následkem bití a strachu se stěžovatel pomočil.
Mnoho hodin byl stěžovatel držen v přeplněných policejních celách. Policisté na místním oddělení Vokovice mu zabraňovali ve spánku, nedovolovali mu hovořit s dalšími osobami, omezovali jej v použití WC.
Zde popsaným jednáním policie došlo k zásahu do práva stěžovatele nebýt podroben ponižujícímu zacházení podle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy.
Stěžovatel si je vědom toho, že jen velmi obtížně prokáže své tvrzení o násilném chování policistů. Násilí, které v okamžiku jeho páchání bylo pro něj velmi citelné (intenzivnější bolest cítil cca 20 minut po každém úderu), nezanechalo žádné patrné stopy. Očekává, že přítomní policisté budou jeho tvrzení popírat. Přesto se rozhodl i v ústavní stížnosti zmiňované skutečnosti uvést, protože se zakládají na pravdě a protože je považuje za velmi závažné informace o porušování ústavně zaručených práv při činnosti policie.
5. práva na právní pomoc
Stěžovateli nebylo umožněno kontaktovat právníka, přestože o to výslovně žádal na místním oddělení policie Vokovice. Tím došlo i k zásahu do práva na právní pomoc v řízení před státními orgány podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
III.
S ohledem na výše uvedené navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud ČR vydal tento nález:
1. Ústavní stížnosti se vyhovuje.
2. Postupem Policie České republiky proti stěžovateli ve dnech 26. až 27. září 2000 v Praze došlo k nezákonným zásahům do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a to:
a) zadržováním stěžovatele došlo k zásahu do ústavně zaručené osobní svobody stěžovatele dle čl. 8 Listiny a čl. 5 Úmluvy.
b) spoutáním stěžovatele a jeho držením v policejní cele došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny, na zachování lidské důstojnosti dle čl. 10 odst. 1
c) fyzickým násilím proti stěžovateli, jeho držením v příliš malých celách, odepíráním spánku a omezováním používání WC došlo k zásahu do jeho práva nebýt mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení dle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy.
d) odebíráním jeho otisků prstů došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o jeho osobě dle čl. 10 odst. 3 Listiny a do práva na ochranu soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
3. Policii České republiky se zakazuje pokračovat ve výše uvedených zásazích do práv a svobod stěžovatele.
4. Policii České republiky se přikazuje obnovit stav před porušením práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě, t.j. přikazuje se jí zničit veškeré neoprávněně získané údaje, zejména fotografie a otisku prstů a dlaní.
V Praze dne ...11.2000
Byeongju Jeong
