K americkým prezidentským volbám:
Starý kontinent
Už léta se snažím přesvědčit své evropské kolegy, že jsou Spojené státy stará země a že je Evropa novější a modernější.
Dosud se mi moc nedařilo při snaze zlikvidovat dlouho zavedené představy o "Novém světě" a "Starém světě".
Až teď.
V důsledku nynějšího debaklu amerických prezidentských voleb se konečně někteří lidé začínají probouzet.
Určitě jste četli některé z obrovského množství článků o americké volební koleji, které se nyní světovými sdělovacími prostředky množí rychleji než bakterie E.coli nebo agar gel, a tak tady nebudu rozbírat podivný způsob, jímž to funguje. Bezpochyby už víte podle jakých zásad.
Ale popisování americké volební koleje v žádném případě nevysvětlují otázku, kterou mají na mysli všichni mimo Spojené státy (a zároveň i hodně lidí v samotné Americe): proč využívají Spojené státy stále ještě tohoto zaostalého, nedemokratického systému pro volbu šéfa státu?
Proto tato anachronistická hloupost stále ještě existuje? Nemají snad Spojené státy být vynikajícím příkladem demokracie pro celý svět? Nejsou snad Spojené státy moderní demokracií, ano, první světovou moderní demokracií?
No, ano. To přesně je jádro problému: Spojené státy jsou první a nejstarší moderní demokracií. A jako každý prototyp, mají spoustu nedostatků.
Vydrželo to tak dlouho, protože nikdo o tom vlastně příliš nepřemýšlí: o volebním systému se hovoří pouze jednou za čtyři roky a jen po dobu několika chvil, když se mapa na televizní obrazovce zaplňuje večer ve volební den červeně a modře.
Konec konců, Spojené státy prožily celé století, aniž by volební systém vytvářel vážnější problémy. Od té doby, co má většina dospělých v zemi právo volit (tj. od té doby, co dostaly volební právo ženy), nikdy nebyl volební systém tématem diskuse.
Volební kolej je pouhou formalitou ... ale také je to tradice, a co více, je to něco, co se dá připisovat nyní mýtickým "Otcům zakladatelům", je to něco posvátného. Údajně to byli tak výjimeční vizionáři a proroci, že slova, která napsali před 200 lety, jsou stále považována za tak moudrá, že mohou vést Američany i v jednadvacátém století. Navzdory tomu, že uplynulo více než dvě století, americká ústava byla pozměněna jen v několika málo případech.
Slepá víra v "nadčasové" hodnoty tohoto starobylého dokumenty (a obtížnost prosazení jakýchkoliv ústavních změn) zabraňuje Spojeným státům, aby udržovaly krok s dobou. Obrovská expanze celé země co do území i co do obyvatelstva, růst komunikačních technologií, které radikálně zmenšují svět, rozvoj moderních zbraní ... to všechno víceméně Spojené státy ignorují a dávají přednost své tradiční, základní Ústavě.
Ani postupná demokratizace většiny světa a podrobné "vylaďování" a experimenty v jiných demokratických zemích nevyvedla Američany z míry a nezpůsobila, aby vážně začali uvažovat o tom, že i jejich ústava potřebuje změny. Je příliš čistá, příliš přímo "Bohem daná", na to, aby se vůbec mohlo začít hovořit o rozumné modernizaci.
Je to jako se starým sýrem, který byl ponechán na polici příliš dlouho: nedotýkejte se ho, říkají všichni, věkem se může jen zlepšit. Ale pokud tam ten sýr zůstane opravdu příliš dlouho, zplesniví a nebudou ho žrát ani myši.
K ústavním změnám jako je například zrušení volební koleje mělo dojít už opravdu dávno. Zaslepená dlouhodobá poslušnost vůči vizionářským tvůrcům americké ústavy (samozřejmě zas tak vizionářští nebyli) je základní příčinou nynější politické krize ve Spojených státech.
Spojené státy vždycky příliš mnoho věřily vlastním mýtům a tradicím a teď za to platí cenu. Nenápadně totiž došlo k tomu, že Spojené státy zastaraly a začaly být na svou zastaralost hrdé.
Ano, Spojené státy jsou už dost dlouhou dobu starší než Evropa.
Víte, ono totiž nejde o kulturu, o dědictví, ani o "národ", ani o celou řadu oněch nejasných, nepříliš lehce definovatelných vlastností, na něž jsou Evropané tak hrdi a které používají k tomu, aby přesvědčili svět o tom, jak jsou staří a kultivovaní. To, co nakonec definuje společnost, je její právní a politický systém.
Nejasné, nedefinovatelné vlastnosti jsou důležité, ale konkrétní rozhodnutí dělají vlády, rozhodnutí nebývají důsledkem "dědictví". Politické instituce musejí udržovat krok s vůlí veřejnost daleko více, než poněkud umělé představy "národní totožnosti". Zemi totiž definuje její ústava, nikoliv její kultura.
A když je ústava zastaralá a neodpovídá očekáváním živých lidí, dostane se země do krize. A stará Amerika se dnes octla v krizi.
