Proč musíme svědectví Sylvie Yolandy Machové odmítat
Motto:
Nezdá se mi, že by bylo běžným zvykem naší policie lapat nevinně korzující a vozit je v železech na mučení. Na rozdíl od soudružky Machové žiji v tomhle státě trvale, čas od času si s kamarády po cestě z osvěžovny zapovykuji, ale v šatlavě jsem dosud nebyl.
Možná je to proto, že se nekamarádím s primitivy, co vrhají dlažební kostky.
Jindřich Pařík
Pane Čulíku,
Chci napsat k reakcím na svědectví S.Y. Machové, které BL zveřejnily v pátek.. Dr. Kolář uvádí ve svém článku
( http://www.samuel.cz/~sikana/M_poplach_1.html) několik reakci na setkání se skupinovým
násilím. Jednu z nich označuje za častou a já bych řekl - většinovou. Jde o přenesení viny
na oběť (Karle, ty zase provokuješ..., Sylvie, ty jsi "agresivní, feministická harpyje",
osoba nebezpečná svému okolí, extremistka, ...).
Považují za příznačné, že nejčastější je právě tato primitivní, přímočaře cílená (a tedy
naprosto průhledná) reakce. Jejím smyslem je obrana iluze, že pokud budu zachovávat
"pravidla" (tradici), nemůže se mi nic takového stát. Musím si "dokázat", že oběť to
nerespektovala (je nepřizpůsobená, vyšinutá, choromyslná, asociální, ...) a že si tedy
všechno zavinila sama. Podaří-li se, mohu se dále cítit (iluzorně) v bezpečí. Za žádnou cenu
si nesmím připustit skutečný stav věci. Že společnost, v níž je tradice (seznam pravidel
chování v té či oné životní situaci) vyšší hodnotou než soucit, odvaha, láska a lidskost,
nikomu žádné bezpečí nezaručuje.
Jste-li v rukou lidí, kteří mají moc vás ponižovat, týrat, či dokonce zlikvidovat, nemáte ve
skutečnosti na výběr. Budete-li klást odpor, ohrozíte své fyzické zdraví. Podřídíte-li se,
budete zmrzačení duševně. Není to o nic lepší možnost jen proto, že při tom neteče krev. Ten
vysmívaný rys české povahy - vnitřní opozice vůči těm, kdo mají moc, rozdělení na my a ti
nahoře, nadávání na vrchnost u piva - je životně důležitý obranný mechanismus proti postupné
ztrátě integrity vlivem častého podřizování se mocným. Podřizujete-li se s vnitřním odporem,
jste na tom ještě relativně dobře. Pokud vám to už dělá radost, je to s vaším duševním
zdravím velmi zlé.
Kdo můžeš, dej si do souvislosti. Podobnost případu Sylvie není čistě náhodná.
K americkým prezidentským volbám:
Starý kontinent
Už léta se snažím přesvědčit své evropské kolegy, že jsou Spojené státy stará země a že je Evropa novější a modernější.
Dosud se mi moc nedařilo při snaze zlikvidovat dlouho zavedené představy o "Novém světě" a "Starém světě".
Až teď.
V důsledku nynějšího debaklu amerických prezidentských voleb se konečně někteří lidé začínají probouzet.
Určitě jste četli některé z obrovského množství článků o americké volební koleji, které se nyní světovými sdělovacími prostředky množí rychleji než bakterie E.coli nebo agar gel, a tak tady nebudu rozbírat podivný způsob, jímž to funguje. Bezpochyby už víte podle jakých zásad.
Ale popisování americké volební koleje v žádném případě nevysvětlují otázku, kterou mají na mysli všichni mimo Spojené státy (a zároveň i hodně lidí v samotné Americe): proč využívají Spojené státy stále ještě tohoto zaostalého, nedemokratického systému pro volbu šéfa státu?
Proto tato anachronistická hloupost stále ještě existuje? Nemají snad Spojené státy být vynikajícím příkladem demokracie pro celý svět? Nejsou snad Spojené státy moderní demokracií, ano, první světovou moderní demokracií?
No, ano. To přesně je jádro problému: Spojené státy jsou první a nejstarší moderní demokracií. A jako každý prototyp, mají spoustu nedostatků.
Vydrželo to tak dlouho, protože nikdo o tom vlastně příliš nepřemýšlí: o volebním systému se hovoří pouze jednou za čtyři roky a jen po dobu několika chvil, když se mapa na televizní obrazovce zaplňuje večer ve volební den červeně a modře.
Konec konců, Spojené státy prožily celé století, aniž by volební systém vytvářel vážnější problémy. Od té doby, co má většina dospělých v zemi právo volit (tj. od té doby, co dostaly volební právo ženy), nikdy nebyl volební systém tématem diskuse.
Volební kolej je pouhou formalitou ... ale také je to tradice, a co více, je to něco, co se dá připisovat nyní mýtickým "Otcům zakladatelům", je to něco posvátného. Údajně to byli tak výjimeční vizionáři a proroci, že slova, která napsali před 200 lety, jsou stále považována za tak moudrá, že mohou vést Američany i v jednadvacátém století. Navzdory tomu, že uplynulo více než dvě století, americká ústava byla pozměněna jen v několika málo případech.
Slepá víra v "nadčasové" hodnoty tohoto starobylého dokumenty (a obtížnost prosazení jakýchkoliv ústavních změn) zabraňuje Spojeným státům, aby udržovaly krok s dobou. Obrovská expanze celé země co do území i co do obyvatelstva, růst komunikačních technologií, které radikálně zmenšují svět, rozvoj moderních zbraní ... to všechno víceméně Spojené státy ignorují a dávají přednost své tradiční, základní Ústavě.
Ani postupná demokratizace většiny světa a podrobné "vylaďování" a experimenty v jiných demokratických zemích nevyvedla Američany z míry a nezpůsobila, aby vážně začali uvažovat o tom, že i jejich ústava potřebuje změny. Je příliš čistá, příliš přímo "Bohem daná", na to, aby se vůbec mohlo začít hovořit o rozumné modernizaci.
Je to jako se starým sýrem, který byl ponechán na polici příliš dlouho: nedotýkejte se ho, říkají všichni, věkem se může jen zlepšit. Ale pokud tam ten sýr zůstane opravdu příliš dlouho, zplesniví a nebudou ho žrát ani myši.
K ústavním změnám jako je například zrušení volební koleje mělo dojít už opravdu dávno. Zaslepená dlouhodobá poslušnost vůči vizionářským tvůrcům americké ústavy (samozřejmě zas tak vizionářští nebyli) je základní příčinou nynější politické krize ve Spojených státech.
Spojené státy vždycky příliš mnoho věřily vlastním mýtům a tradicím a teď za to platí cenu. Nenápadně totiž došlo k tomu, že Spojené státy zastaraly a začaly být na svou zastaralost hrdé.
Ano, Spojené státy jsou už dost dlouhou dobu starší než Evropa.
Víte, ono totiž nejde o kulturu, o dědictví, ani o "národ", ani o celou řadu oněch nejasných, nepříliš lehce definovatelných vlastností, na něž jsou Evropané tak hrdi a které používají k tomu, aby přesvědčili svět o tom, jak jsou staří a kultivovaní. To, co nakonec definuje společnost, je její právní a politický systém.
Nejasné, nedefinovatelné vlastnosti jsou důležité, ale konkrétní rozhodnutí dělají vlády, rozhodnutí nebývají důsledkem "dědictví". Politické instituce musejí udržovat krok s vůlí veřejnost daleko více, než poněkud umělé představy "národní totožnosti". Zemi totiž definuje její ústava, nikoliv její kultura.
A když je ústava zastaralá a neodpovídá očekáváním živých lidí, dostane se země do krize. A stará Amerika se dnes octla v krizi.
Katastrofa v Alpách
Jsou v alpských lyžařských střediscích řádně dodržovány bezpečnostní předpisy?
Tragédie uvnitř hory Kitzsteinhorn, kde o víkendu zahynulo v podzemní lanovce, která se stala obětí požáru, asi 170 osob, je pravděpodobně nejhorší alpská katastrofa, k jaké kdy došlo, napsal včera týdeník Observer. Avšak následuje po celé řadě jiných katastrof v Alpách, které si v posledních letech vyžádaly několik set životů a vyvolávají vážné otázky o tom, do jaké míry se tam skutečně dodržují bezpečnostní předpisy. K předchozím tragediím patří lanovky, které spadly do údolí, požáry v tunelu, a laviny sněhu a bahna, které zasáhly obydlené oblasti.
Loni v březnu zahynulo 45 osob při požáru ve pětatřicet let starém silničním tunelu pod horou Mont Blanc, který spojuje Francii a Itálii. V takovém starém tunelu neexistoval žádný postranní pomocný tunel a cestující se pokusili ukrýt ve speciálních úkrytech v tunelu, které je neochránily. Dva požáru nejbližší telefony v tunelu nefungovaly, takže oběti nemohly zatelefonovat o pomoc. Ventilátor byl zablokovaný, takže se tunel brzo naplnil hustým kouřem.
O několik měsíců předtím varovali francouzští požárníci, že v tunelu existují vážné požární nedostatky, ale jejich zprávu francouzské úřady ignorovaly. Společnost, která tunel provozuje, nikdy neprovedla požární cvičení, protože nechtěla omezit provoz.
O několik měsíců později došlo k požáru v tauernském tunelu v Rakousku nedaleko Salzburku v rakouských Alpách. Tam přišly o život čtyři osoby a 67 jich bylo zraněno. Požár vznikl, když do nákladního automobilu, naloženého barvou, narazilo z protisměru jiné auto. Odborníci dávno argumentovali, že měl být vybudován druhý tunel, aby vedle sebe v témž tunelu nejezdila auta proti sobě oběma směry.
O dva měsíce později přišlo o život 20 osob ve francouzských Alpách, protože lanovka, kterou jeli do práce, se utrhla a spadla do hloubky devadesáti metrů. V lanovce byli vědci, technici a uklízeči, kteří jeli do astronomické observatoře v St-Etienne-en-Devoluy. Pád lanovky nikdo nepřežil. Předpokládá se, že se lanovka vyvlekla ze závěsného lana. Byla dvacet let stará.
Dvacet jiných lidí přišlo o život v italském lyžařském středisku Cavalese o rok předtím, kdy americká stihačka přetrhla lano lyžařské lanovky. Dvacet turistů zahynulo pádem lanovky do údolí. Už v roce 1976 došlo v Cavalese k dosud nejhoršímu neštěstí týkajícímu se lanovky, kdy bylo usmrceno 46 osob.
Loni zahynulo v Alpách při lavinách více než 100 osob. Jen v únoru usmrtily laviny u střediska Chamnix 12 osob a 31 lidí u rakouské vesnice Galtur. V obou případech postihly laviny obytné oblasti, o nichž předtím úřady prohlásily, že jsou bezpečné. V březnu letošního roku usmrtila lavina jižně od Salzburku 12 osob.
Nezvykle deštivé letošní počasí vyvolalo také laviny bahna. V říjnu smetla lavina bláta, vody a kamení celé vesnice v údolí Valle d´Aosta. Zahynulo při tom více než 35 osob.
Havel učinil v tomto textu myšlenkový zkrat, který překvapuje u politika a spisovatele, jenž míval filozofické ambice. Zrovna Václav Havel by mohl dobře vědět, že nemůže uplatňovat princip kolektivní viny: v Praze pokojně demonstrovaly desetitisíce osob, násilníků bylo nejvýše několik desítek - kromě toho, nikdo důvodně podezření, které je obsaženo v mnohých svědectvích, že někteří z nich byli policejními provokatéry. Šmahem odmítnout veškeré pokojné protestní akce jen proto, že se mezi nimi vyskytlo několik násilníků, to není hodné Václava Havla.
Havlova kancelář se také v prohlášení zmiňuje o tom, že Václav Havel udělil milost šestnáctiletému Vídeňanovi, který při protestech utrhl stírače ze dvou automobilů:
Že se však Václav Havel nijak kriticky nevyjádřil k tomu, že může být v České republice šestnáctiletý mladík několik týdnů vězněn za zničení stěračů u dvou automobilů, je skandální.
Předpovídám, že české úřady budou muset během času přiznat, že při policejních zásazích docházelo k vážné brutalitě ze strany policie, tak, jak to zdokumentovaly OPH a zveřejnily Britské listy a bude muset dojít - ku prospěchu české společnosti - k debatě o Policii ČR a posléze k její reformě - podobně, jako byla tvrdé reformě podrobena v poslední době kvůli svému ostrému rasismu londýnská Metropolitní policie.
Václav Havel bude muset přiznat, že svou chválou policie potvrdil kritiku pozorovatelů, že se stal součástí establishmentu a ztratil svůj někdejší nezávislý úsudek, přístup k informacím a kritickou soudnost.
"Závan starých časů" v pořadu Volejte řediteli
Kdo nemá rád Novu, je sociální inženýr
Z pořadu Volejte řediteli, 11. 11. 2000:
...Další dotaz je trochu nepříjemný a já jsem doufal, že nepřijde. Já jsem doufal, že nepřijde, že si toho nikdo nevšimne a že se nás nikdo nezeptá. Ale ptáte se. Ptáte se naléhavě a já budu citovat z e-mailu, který nám přišel od ing. Jaroslava Kubíka z Vraclavi:
"Jistě jste nedávno sledoval projev presidenta republiky k 28. říjnu. Cituji zde z tohoto projevu jedinou větu: 'Kdo vlastně mladé lidi koupe od rána do večera v krvi proudící z obrazovky, aby se pak svatouškovsky podivoval jejich agresivitě?' Prosím vás, řekněte, co z toho vyvodíte pro naši televizi."
No, stalo se, pan president se při slavnostním projevu - a já bych se tomu jinak nevěnoval, ono je to trochu nepřípadné polemizovat s panem presidentem a polemizovat se slavnostním projevem k výročí republiky, to je opravdu příliš vysoká laťka pro nás a nechtělo se nám do toho, a nechceme... Nicméně, pan president opravdu hovořil o televizi, hovořil o nákupních centrech, hovořil o dabingu, hovořil o našem dabingu, dokonce jsme se - kterépak televizi se to přihodí, dostali jsme se až do projevu k výročí republiky, to je taková hodně vysoká opravdu úroveň, při které se hodnotí dabing, jak je vysílán na televizi Nova.
Co k tomu říci? My jsme se nechtěli ozývat, ale vy se vytrvale ptáte, takže se ozveme. Ozveme se - nemyslíme si, že to vystoupení v této naší části, které rozumíme, bylo profesionální. To, co říkal pan president o televizi - bylo to stejné jako stesky na to, že lidé raději nakupují ve velkých obchodních centrech a opustili malé důvěrné krámky, jak říkal pan president, kde si přece lidé tak hezky posousedku popovídali.
Zdá se mi to jako závan z jiných časů, nebo odněkud odjinud, nebo nepochopení vývoje, anebo nějaký postesk, já nevím. Byla v tom v každém případě nedůvěra ke spontánnosti. Ke spontánnosti vývoje, ke spontánnosti k lidem, lidí, ke spontánnosti toho, že lidé mají sami právo a chtějí si sami rozhodnout, na co se budou dívat na televizi, kde budou nakupovat, a nikdo by jim do toho asi neměl mluvit.
Trochu mi to - já jsem studoval sociologii kdysi, v 60. letech - a trochu mi to připomnělo koncepty sociálního inženýrství, že nějaká elitní nebo spíše elitářská skupina si sedne, a teď řekne: Víte, my si myslíme - a bohužel to budou říkat, a proto říkám také 'elitářská' občas, budou to říkat podle svého okamžitého vkusu a také podle svého okamžitého vzdělání, možná vzdělání ne úplně perfektního, a také podle svých znalostí z určitých oborů - ale budou jenom říkat: Vy dělejte toto, vy se dívejte na toto, vy nakupujte toto, toto je správné, toto není správné...
Ale to jsme si už přece prožili a to přece nechceme! Naše demokracie, kterou teď máme, je také demokracie spontánnosti, je to také demokracie volného výběru. Výběru toho, že i každý člověk, který nemá vzdělání, který není intelektuál, si sedne k televiznímu přijímači a sám si vybere, a že mu nikdo neříká, na co se má dívat, na co se nemá dívat, co je správné, co není správné.
Ostatně, ty potoky krve, však to dobře víte, z Novy ani z jiné televize ani českém území netečou celý den a víte, že horory se vysílají až někdy po jedenácté hodině večer a že v těch romantických telenovelách té krve opravdu moc není, spíše jsou to takové bledulky, občas.
Ale je to zkrátka o svobodné volbě. My ji budeme obhajovat a myslíme si, že na ni mají naši diváci nárok.
Víte, třeba to byl jenom takový resignovaný povzdech nechápajícího a zaskočeného intelektuála. I pan president má na takový povzdech nárok, i když si nejsem úplně jist, jestli by měl zaznít zrovna při slavnostním projevu. Ale stalo se, a my jsme se takto ozvali, a věřím, že pan president to nebude brát úkorně. Přece jenom jsme byli jmenováni na velmi vysokém fóru a toto říkáme jenom s povinnou úctou a s určitým odstupem od toho problému...
Neberte divákům televizi veřejné služby
Několik poznámek na okraj článku Petrušky Šustrové LN 2000-10-30 Neberte divákům jitrnici ani Olovo!, jakož i mnoha jiných
Milá redakce Lidových novin, milá Petruško,
držím palce ve Vašemu veřejnoprávnímu boji za nezávislost ČT.
Nevím, zda LN by měly zájem uveřejnit tuto reakci, a proto ji posílám zároveň i Britským Listům.
Zdraví
Martin Vadas
Novinářům LN a MFDnes je třeba připomenout, že zákony je třeba číst od začátku a celé. Je totiž poněkud krátkozraké tvrdit: A co na to zákon? "V osmém paragrafu pod písmenem e) Radě ČT ukládá "rozhodovat o stížnostech týkajících se ředitele".
Již v bodě Rada České televize - § 4 se totiž píše:
Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize, je Rada České televize (dále jen "Rada").,
Je tedy mimo veškerou pochybnost, zda Rada má nebo nemá právo vyjadřovat jakékoliv své názory. Svobodu slova zajišťuje všem občanům - tedy i radním mj. i ústava ČR.
Můžeme tedy diskutovat, zda Rada toto právo uplatňuje správně, netakticky, neodborně nebo dokonce nepřípadně apod., ale právo na zpravování nás o výstupech svého kontrolního poznání v oblasti "tvorby a šíření programů ČT" jí upírat nelze!
I problematická stanoviska Rady ČT vyvolávají tak žádoucí veřejnou diskusi o povaze veřejné služby. Srovnejme se situací před rokem, kdy nejen radní, ale i novináři odmítali o veřejné službě ČT a ČRo nejen diskutovat, ale nechtěli ani informovat. Viz. např. LN. Je třeba hrát novinářské hry s pravými kartami - se znalostí a s respektem k zákonu.
Co je pozoruhodné, že na nezvykle ostře formulovaném stanovisku z 24.10. 2000 se jednomyslně shodlo celé smluvně-opoziční i čtyřkoaliční složení Rady ČT. 9 hlasů pro - nikdo nebyl proti, nikdo nepřipojil vlastní stanovisko!
Uvítal bych, kdyby veřejnost mohla sledovat, jak takové jednohlasné stanovisko vzniká - kdyby jednání Rady ČT, která je mluvčím veřejnosti vůči ČT, bylo této veřejnosti přístupné. To muselo být krásné divadlo.
Ani ostré stanovisko Rady ČT mě však nepřesvědčilo o tom, že by Rada tímto zasahovala do programu nebo řízení ČT. Vyjádřila jen svůj subjektivní názor. Je na managementu ČT, jak její stanovisko uváží a zpracuje. Je však podivné, jestliže ředitel Chmelíček na zasedání Rady pošťuchuje radní ještě k ostřejším formulacím, aby, když se vrátí na půdu podniku, který má řídit, začal si objednávat posudky na obranu kritizovaných pořadů a novinářů - správně se ptá Rada, kdo tyto generálním ředitelem vyžádané posudky zaplatí? Koncesionáři by se měli ptát, kdo platí onu "rezervní radu", kterou si pořídil generální ředitel, když mu ta - ze zákona již jednou zaplacená - nevyhovuje.
Stoprocentně však souhlasím s Petruškou Šustrovou v LN, že zkoumání integrity postojů politika v čase je zásadní službou veřejnosti. Sliby/chyby jsou podvodem na voliče, a proto je nemístné kritizovat redaktora Šímu za dotazy premiérovi na aféru Olovo. Odpovídá to však politické delegaci radních jejich stranami. Dokládá to, že radní nezastupují veřejnost, ale konkrétní zájmy stran, jejich společnou shodu na tom, že nejpříjemnější pro ně samotné je mediální ticho, že se bojí silné a nezávislé televize. Proč takto subjektivní stanovisko Rady ČT podepsali radní zvolení na návrh čtyřkoalice je málo pochopitelné.
Aféra Olovo však zůstane soustem i pro veřejnoprávní televizi nejméně do jejího uzavření soudem s personálními důsledky na Úřadu vlády, případně ve vládě samé. Nezalekl-li se moderátor Šíma a opovážil se i přes varování Rady vrátit se k Olovu v pořadu Naostro s Petrou Buzkovou, zdálo se, že nezávislost televize veřejné služby zvítězila. Pravdu mají však kritici, kteří říkají, že šlo jen znovu o mlácení prázdné slámy, že jsme se nic nového nedověděli.
Ne že by nebylo na co se ptát oběti zamýšleného útoku. Na projektech desinformačních kampaní je zajímavý záměrný mix pravdy, polopravd a čistokrevných lží. Prosté a lapidární odmítnutí aféry Olovo je přirozenou reakcí napadené osoby. Jde-li však o osobu veřejně a dokonce politicky činnou, kterou president republiky kandiduje na úřad nejvyšší, pak moderátor televize veřejné služby má právo a dokonce i povinnost ptát se nejpopulárnější političky na tu pravdivou dřeň, která je v hanebném spisku Olovo rafinovaně obalená lží. Bez zrnka pravdy by celá aféra neměla šanci na úspěch a právě Petra Buzková musí nejlépe vědět, kde se hanopis dotýká skutečnosti. Když už vše vyhřezlo na veřejnost bylo by žádoucí demaskovat lež a odhalit skrývanou skutečnost ve spolupráci s Petrou Buzkovou. Nestane-li se tak, bude se celá aféra znovu opakovat někdy později, protože bude mít pořád šanci na úspěch. Nezáleží na tom, stane-li se tak, až dnešní poslankyně bude předsedkyní vlády nebo presidentkou, ale pro veřejnost je žádoucí, aby tomu bylo co nejdříve, i když si to zrovna nyní Rada ČT nepřeje . . .
Nevím, zda je třeba kárat a trestat radní Dědečkovou nebo autora zápisu z jednání Rady ČT za užití novotvaru, jako je Petruškou Šustrovou kritizované "rozpoložkování", které ještě zřejmě nepřijal Ústav pro jazyk český AV ani slovník mého počítače. Smyslu požadovaného úkonu však rozumím. Mají-li radní dospět k výroku o hospodárnosti provozu ČT, který musí být základem jednání o případném navýšení koncesionářského poplatku, který již léta zaostává za inflací, musejí zkoumat oprávněnost vynaložených nákladů nejen v hrubých kategoriích jako jsou vnitřní a externí náklady, pronájmy, taxíky, doprava ČT, honoráře aj., ale je dobře, že se v Radě našel pracovitý odborník na účetnictví a je odhodlán zkoumat i prvotní účetní doklady. Věřme, že po Katovnách, Sněží a jiných rozpočtově zanedbatelných pořadech dojde i na jiné podstatnější položky rozpočtu ČT. Zkoumat cenu veřejné služby je dobrou ambicí Rady ČT.
Nevím, zda statut "autorského" pořadu Sněží, o kterém píše Petruška Šustrová, vyjímá právě tento pořad z poslání ČT přinášet informace pro svobodné utváření názorů. Vysílá snad Česká televize jiné pořady "bez autora" - "neautorské"? Je mnohokrát deklarovanou výjimečností diskusního pořadu Sněží, že autoři zde nechtějí presentovat nositele různých názorů, ale jen názory jim blízké a navzájem si příbuzné. Jinde se tomu říká degenerace genetického kódu, setkávají-li se navzájem nositelé stejných informací. Hosté pozvaní do tohoto pořadu často ani nepovažují za nutné sehrát roli ďáblova advokáta a vzpomenut, že existují i jiné názory, se kterými je třeba se vypořádat argumenty a nikoliv jakkoliv "autorskou" cenzurou.
Závěrem souhlasím s Petruškou Šustrovou, že vedle pořadu Naostro, na který se sesypala Rada ČT, je v ČT i mnoho jiných pořadů hodných pozornosti kritiků. Je chybou nikoliv rady, ale České televize, že zredukovala počet a plochu publicistických pořadů, aby se údajně přizpůsobila obdobným procentům publicistiky v programech západoevropských televizí. Je naše společnost pouhých deset let po desetiletích katastrof stejně občansky vyspělá jako tamní demokracie? Byla zde veřejná témata již tolikrát veřejně prodiskutována jako ve Francii, Velké Británii, Spolkové republice Německo a jinde?
V Čechách kritizuje Rada ČT, protože nejsou kritici, nejsou noviny, jejichž šéfredaktory by zajímalo tisknout kritiky pořadů televize veřejné služby. Zřejmě nejsou ani čtenáři lační po kritických článcích na jejich oblíbené programy. V novinách převažují spíše P.R. články objednané televizí samotnou, jednotlivými tvůrci, jejich kamarády, producenty aj. Je obrazem doby, že za P.R. články zaměstnané kritiky zaskakuje rada - snad se to naučí anebo vyrostou noví kritici.
Zatím Rada ČT alespoň vzbudila pozornost - bohužel až nepřípadně nenávistnou.
Neberte divákům jitrnici ani Olovo!
Chce snad Rada ČT zasahovat do televizního programu?
Lidové noviny 30. října 2000, Petruška Šustrová
Dne 24. října proběhlo jednání Rady České televize, která mimo jiné sepsala generálnímu řediteli ČT Dušanu Chmelíčkovi dopis; s tím se zájemci mohou seznámit na internetové stránce Rady ČT. V dopise jde především o pořad ČT Naostro, který moderuje pan Šíma. Musím říci, že mne některé názory, které členové rady zastávají jednomyslně, přímo ohromily. Tak například: "Kauza Olovo a vnitrostranické bitvy nejsou z hlediska diváka veřejnoprávní televize podstatné a odpovídají spíše komerčním sdělovacím prostředkům." To přece není pravda: kauza Olovo je ostudná a velice názorná ukázka toho, k jak hanebným metodám se v naší zemi dokáže uchýlit politika. Nedovedu pochopit, proč si členové Rady ČT myslí, že to pro diváka veřejnoprávní televize není podstatné. Nejsou snad voliči? Nemají snad právo na informace o těch, kdo se ve volbách ucházejí o jejich přízeň? Nebo další perla: "jediné, čím se je moderátor schopen `blýsknout´ (...), je chytání daného politika za slovíčko, například, že před lety řekl nebo říkal něco jiného než nyní." Domnívají se snad členové rady, že je nepodstatné, usvědčí-li novinář politika z nedodržení slova nebo z nepravdy? To by přece znamenalo, že pokládají za normální, neplní-li člověk sliby ani dané slovo nebo docela prostě lže. Nechce se mi věřit, že by členové Rady ČT, kteří mají zastupovat zájmy veřejnosti, na toto přistoupili.
Sněží
Ale - zastupují členové Rady ČT opravdu zájmy veřejnosti? Nebo jsou spíš "vyslanci" politických stran a hájí zájmy stran a nikoli zájem televizních diváků? Ve zprávě o jednání rady, kterou se zabývám, se mimo jiné dočteme, že členka rady J. Dědečková "požádala o detailní rozpoložkování pořadů Katovna, Sněží a Nedej se! a to: na jednotlivé účetní doklady podle jednotlivých dílů cyklu či seriálu". Odpustím pro tuto chvíli členům Rady ČT, že klidně použijí příšerného slova "rozpoložkování", byť mám za to, že by měli mít (aspoň pro veřejnost) kultivovanější slovník. Raději připomenu, že si poslanec za ODS (která paní Dědečkovou do rady kandidovala) Ivan Langer již před nějakou dobou vyžádal seznam všech, kdo v pořadu Sněží diskutovali o nejrůznějších problémech. "Sněží", je autorský diskusní pořad, který řídí novinář Martin Schulz, někdejší exulant a zaměstnanec Rádia Svobodná Evropa. Není žádné tajemství, že pan Schulz není nadšen politikou ODS ani ČSSD, ba ani opoziční smlouvou. Nemá tedy ODS zájem ho odstranit z obrazovky? Pořady "Katovna" a "Nedej se!" jsou, stejně jako "Sněží" pořady se silným autorským pohledem svých tvůrců. A je to pohled, který těm, kdo se rádi označují na "standardní politiky", není zrovna milý. Zdůrazňuje se v nich občanský princip a právo na kritiku, občas velmi tvrdou. Tyto pořady mají svou diváckou obec, možná nepříliš velkou, leč vyhraněnou. Co bude následovat, až ČT pro paní Dědečkovou zmíněné pořady "rozpoložkuje"?
Rada v roli kritika
Ale hlavně: proč se vlastně Rada zabývá jednotlivými pořady nebo dokonce tématy, jimiž se v nich moderátor zabývá? Předseda Rady ČT pan Mareš tvrdí, že radě tento úkol ukládá zákon. A co praví zákon? V osmém paragrafu pod písmenem e) Radě ČT ukládá "rozhodovat o stížnostech týkajících se ředitele". Nikoli tedy pitvat, na co se moderátor Šíma má či nemá ptát, nikoli hodnotit "erudici" či "rozhled" kteréhokoli moderátora. To je práce jeho nařízených. Úkolem Rady ČT prostě není řídit televizi, zákon její povinnosti stanoví zcela jinak. Co má "erudice" pana Šímy (docela by mne zajímalo, podle čeho ji členové rady posuzují) společného se "stížností týkající se ředitele"? Rada tedy vykročila k postu nejvyššího kritika televizních pořadů. A zároveň soudce, který může generálního ředitele držet trvale v šachu: buď z obrazovky zmizí ten či onen, anebo půjdete vy, pane řediteli. Jak se takové napětí odrazí na ovzduší v ČT, může si každý snadno domyslet. A ještě něco z dopisu Rady ČT generálnímu řediteli Chmelíčkovi: "... před vážnými a věcnými problémy dostávají někdy přednost témata zástupná a někdy až hloupá (nejnověji například Zemanův a Klausův spor o jitrnici...)" Členové rady se tuze mýlí, pokládají-li historku, jak se předseda vlády poškorpil s předsedou sněmovny o to, kdo zaplatí jitrnici, za hloupou. Její velikou předností je zábavnost. Tou totiž vystoupení českých politiků ani trochu neoplývají, ba právě naopak. Má-li ovšem veřejnoprávní televize produkovat humor jen v podobě pořadů typu "Eňo - ňůňo", pak je snad lepší ji odříci a ušetřit za koncesionářské poplatky.
Petrušce Šustrové: O Radě ČT, Lidových novinách a Svobodné Evropě
Jan Čulík
Na článcích, jako tento text Petrušky Šustrové, mě opravdu mrzí jejich neinformovanost.
Píšu tohle i Petrušce, protože si jí vážím a myslím, že má smyslu s ní mluvit.
Vím, že Petruška asi nemá čas, ale přece jen musí mít novinář určitou odpovědnost a než něco napíše, měl by se informovat o pravém stavu věcí. Petruška si asi měla předem promluvit alespoň s některými členy Rady ČT, zjistila by, že někteří z nich byli záměrně vybráni politickými stranami pro svou neschopnost a nejsou často schopni dát dohromady ani souvislou větu (to je pak někdy důsledkem toho, že když někdo na zasedání přednese relativně dobře artikulovanou kritiku, nezmůžou se na odpor a přijmou to jednohlasně; jiní opravdu nejsou ničím jiným než mechanicky se projevující hlásnou troubou politických stran,respektive některých politiků, jiní však, přestože jmenováni politickými stranami, vystupují opravdu nezávisle a berou svou roli veřejné kontroly ČT naprosto vážně - i když mohou občas dělat chyby, mají tu velmi důležitou vlastnost, že jsou schopni se na vlastní práci dívat kriticky, diskutovat o ní s jinými a uznat chybu. To neumějí bohužel často pracovníci ČT (Martin Mrnka nedávno na zasedání Rady prý zcela vážně tvrdil, že se nic z BBC učit nemusejí, neboť svou práci dělají lépe než BBC.)
Lidové noviny vedou kampaň ve prospěch Svobodné Evropy (Pavlata, Šiklová). Bohužel, je to kampaň neinformovaná. Bylo by potřeba autoritativního a neúplatného sdělovacího prostředku, Svobodná Evropa to není a mnohokrát prokázala svou zaujatost.
Proč je tak obtížné prosadit v českém prostředí jednoduchý princip kritičnosti, nestrannosti a nezávislosti. Je to jednoduché:
1. moderátor (komentátor, reportér) musí být připraven a mít téma nastudované, musí o něm vědět stejně nebo víc než interviewovaný politik.
2. Svou práci musí dělat tak, že neustále přemýšlí, jak interviewovaným dávat autoritativní (nikoliv tedy bulvární!), přemýšlivé, stimulativní, OBTÍŽNĚ ZODPOVĚDITELNÉ otázky na tělo, a to vždycky z opačné strany politického spektra. Aby to vedlo k otevřené diskusi. To odpusťte, pořad Sněží není a nikdy nebyl: byl kamarádšoftem "chlapců, kteří spolu mluvíme."
3. Značka Svobodná Evropa přece není značkou kvality. Jmenujte mi jediného neúplatného, kritického a odvážného novináře, kterého dnes má česká Svobodná Evropa, skutečně velkou osobnost. Svobodná Evropa není nezávislá, neúplatná, nestranná rozhlasová stanice, profesionálně, hrdě, svobodně a kriticky analyzujicí situaci v ČR a v zahraničí.
4. Martin Schulz je inteligentní a schopný člověk, bohužel je to také člověk, který si uvědomil, že musí žít v české realitě a přizpůsobil se poměrům. Ač ví, jak má vypadat profesionální žurnalistická práce, na to, aby ji opravdu dělal, by potřeboval víc odvahy, méně závislosti na kamarádech a nezávislé finanční zázemí. (Pro mě je symptomatická Schulzova reakce na knihu Martina Fendrycha ...jako pták na drátě. Schulz tam podle Fendrycha říká: "Ano, je to dobrá knížka, ale to nikdy nemůže vyjít." Jak je možné, že prvním impulzem totoho, podle Petrušky "autoritativního" novináře, je cenzurovat?
Zdánlivě se Petruška Šustrová záslužně zasazuje o veřejnoprávní televizi, jenže aby tu práci mohla dělat pořádně, musela by být řádně informována. Diskredituje ji bohužel také to, když Lidové noviny, pro něž pracuje, tisknou opravdu neinformované články pana Pavlaty, psané podle vzoru "Miluji Sovětský svaz". Úrovní své argumentace jsou velmi blízko výrokům Miroslava Štěpána, které Pavlata kritizuje, a který bych chtěl Svobodnou Evropu zakázat. Cožpak Petruška Šustrová nevidí, že Štěpán a Pavlata jsou jen součástí téže černobílé stínohry?
Co je slušnost
Tentýž článek od dvou různých autorů:
"Neslušný" dotaz šéfredaktorovi deníku Slovo
Před časem - zřejmě omylem - zveřejnily deníky Slovo a Zemské noviny dvakrát tentýž rasistický článek, zaměřený proti Palestincům, se jmény dvou různých autorů. Bohdana Marvalová se v této věci minulý týden znovu obrátila na šéfredaktora deníku Slovo Jiřího Bigase a obdržela pozoruhodně nevstřícnou a podrážděnou odpověď:
From: jbigas
To: bohdana.marvalova@vslib.cz
Sent: Friday, November 10, 2000 4:25 PM
Vážená slečno či paní,
nevidím žádný důvod, proč bych Vám měl zjišťovat a sdělovat jakékoli další údaje o člověku, který je autorem nějakého článku ve Slovu on line. Možná že jste neslyšela nic o ochraně osobních údajů, ale fakt je, že zákony platí pro každého, tedy i pro nás dva. Osobně Vám mohu posloužit touto informací: Pana Chudého neznám a pana Bergmana také ne. O jejich vztazích, příbuzenských či jiných mi není nic známo. Nechci Vás poučovat, ale vás dotaz je neslušný.
Jiří Bigas
Bohdana Marvalová reagovala:
Vážený pane Bigasi.
Pokud Vám to není známo, tak Vám sděluji, že Slovo a Zemské noviny uveřejnily den po sobě
naprosto stejný článek od dvou různých autorů (Chudého a Bermana).
Žádala jsem Vás, abyste tuto skutečnost vysvětlil.
Z Vaší odpovědi vyplývá, že ani jednoho z autorů neznáte.
To pro mne zajímavá informace a děkuji vám za ni.
Marvalová
Reakce Jiřího Bigase:
Do novin píše ani 200-250 lidí, všechny je znám osobně, včetně příbuzných do pátého kolena. Moje odpověď byl vtip, zřejmě nepovedený.Co chcete od zaměstnaného šéfredaktora! V případě Slova on line jde o chybu, což je pochopitelně lumpárna. Autor se jmenuje Bergman. Jaké má příbuzné, nevím. Ale má manželku a dvě děti. Na Středním či Blízkém Východě působí. A to je tak všechno, co bych Vám o tom chtěl říci. Těším se, že mi zase někdy položíte nějakou dobrou otázku.
Jiří Bigas
Druhá reakce Bohdany Marvalové:
From: Bohdana Marvalova
To: jbigas
Sent: Saturday, November 11, 2000 1:04 PM
Subject: Re:
Vážený pane Bigasi,
skutečně je pro mne jako čtenáře důležité, kdo je autorem článku, které čtu. V tomto případě jste uváděli, že autor je publicistou a žije na Středním Východě, tím jste zdůraznili autentičnost článku. Je zajímavé, proč autor nic nepublikuje v tamním tisku. Může být třeba osadníkem na okupovaných územích, nebo třeba psychoanalytikem v Haifě. Nebo jste přeložili článek z některého periodika odkudkoliv.
Autor v něm obviňuje Palestince z toho, že obětují své děti svému boji za nezávislost. Rodičovská láska je jedním z nejhlubších lidských instinktů. Obvinění protivníka, že ji popírá, znamená jeho dehumanizaci. Autorovi článku právě o tuto dehumanizaci Palestinců šlo.
Pochopitelně mne také zajímá, zda i Vašemu listu jde o totéž.
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 
