Panel story a přetrvávající dluhy (škody) minulosti
Jiří Jírovec v BL 27.10. uvedl, že mu vadí paušalizace "panelového" problému a měl dojem, že např. se zjednodušeně uvádělo, že za krizi v Ústí n. L. mohou komunisté, kteří bezmyšlenkovitě všude naflákali byty první kategorie a teď na ně (někteří) nemají. Jedná se asi o část nějaké informace, která probíhala BL v souvislosti s Matiční ulicí.
Proto bych k tomu dodal: Je úplně jedno z čeho jsou domy postaveny. V ústeckých Předlicích např. mají malou hodnotu (cihlové) domy proto, že se jedná o lacinou dělnickou výstavbu, která byla špatně izolována od spodní vody apod.
Hurá osud
Panelové domy především trpí kvaltováním, huráprojektováním a hurástavěním. Např. v paneláku, ve kterém bydlím, bylo na vodovodní potrubí použito prostě trubek, které byly právě na stavbě po ruce, vůbec ne vodovodních...
Vzpomínám na vzpomínání jednoho severočeského architekta, který šel ze školy s dalšími architekty (obého pohlaví) projektovat severočeské paneláky. Až po letech zjišťovali jakých se dopouštěli chyb. Byli svobodní a proto je vůbec nenapadlo, že by mysleli na přístup matek s kočárky do paneláků tak, aby vjezd byl horizontální a přímým přístupem k výtahu apod. To zjistili až v okamžiku, kdy si sami vyrobili malé sviště a stali se řidiči kočárků...
Domy byly stavěny pro lidi v nejaktivnějším věkovém spektru s více dětmi. Nikoho z lidí odpovědných za koncepci výstavby tehdy nenapadlo, že za třicet let bude demografické složení obyvatel sídliště jiné...
Nikdo nepočítal s tím, že po roce 1990 dojde k privatizaci bytů a že paušálně dostupné a paušálně nájemným způsobem užívané byty při paušální mzdové politice, se stanou pro část populace bydlením na hranici či pod hranicí sociálních možností.
To vše je lavina přicházející již od okamžiku vzniku domů, problémy, o nichž se nepřemýšlelo a ani se netušilo, že by mohly být porozeny zítřkem.
K tomu dodávají statistiky
Z celkového počtu bytových jednotek v bytových domech (tj. v domech se čtyřmi a více byty) je v panelových objektech 54,19 % bytů.
Nejvíce bytů bylo postaveno v r. 1966 až 1975. V dalším období se snižoval rozsah nové výstavby a objekty byly (relativně) vyšší kvality, v souvislosti s postupnou aktualizací norem a předpisů, reagující na zjištěné závady a také po roce 1983 v reakci na celosvětovou energetickou krizi.
Státní orgány stanovily od padesátých let plánovací, ekonomické i realizační ukazatele pro bytovou výstavbu na nejnižší přípustné úrovni, dané závaznými technickými normami. Zavádění úsporných návrhů řešení budov, jejich konstrukčních prvků i výrobních postupů, užívání levných materiálů atd. umožnilo plnit závazné ekonomické limity, ale za cenu nižší kvality a životnosti některých částí, zvýšení provozních nákladů aj. Tento stav trval do r. 1990 - 91, kdy byly dokončovány poslední rozestavěné domy.
Ke konci roku 1990 (poslední sčítání lidu, domů a bytů) bylo v České republice trvale obydleno celkem 3 706 tis. bytů, z toho bylo v panelových domech evidováno 1 165 tisíc trvale obydlených bytů, tj. 31,42 % celkového bytového fondu. Z celkového počtu bytových jednotek v bytových domech (tj. v domech se čtyřmi a více byty) je v panelových objektech 54,19 % bytů.
Nejedná se o samotný fenomén paneláků jako zlo, ale o souhru všech ovlivňujících vlivů vytvářející dnešní problém. Krátkou část života jsem prožil ve velmi pěkném paneláku ve velmi pěkném prostředí, takže vím, že panelák může poskytnout i velmi dobrý standard bydlení. Realita ústeckých sídlišť je však poněkud smutnější...
Sociální past
Dnes: výstavba bytů se po roce 1990 takřka zastavila. Chybí malometrážní byty pro starší, dnes již bezdětné občany, a i to málo mládeže, které se rozmnožuje, velmi těžko shání byty. Do toho přichází problém s neplatiči kombinovaný s neplatiči - hůře přizpůsobivými občamy. Ti se stali např. základem nájemníků v slavné Matiční ulici. V knize ZEĎ, pojednávající o tomto fenoménu píši:
"Přestěhování části neplatičů do malometrážních bytů s nižším standardem bylo jediným východiskem, protože byl a nadále přetrvává velký nedostatek bytů. Finančně velmi náročná výstavba nových obecních bytů začátkem devadesátých let skončila a při velké nouzi o byty to byla šance, jak uvolnit přes třicet bytů pro občany, kteří měli podanou žádost o byt. Neštěmická radnice obhospodařovala zhruba 3200 bytů a kolem dvaceti procent nájemníků patřilo mezi dlužníky - pokud mezi ně zahrneme dluhy ve výši od několika set korun až po desetitisícové částky.
V našem městském obvodu jsme měli kolem sto padesáti dlužníků s dluhy dosahujícími desítky tisíc korun. Díky rekonstrukci dvou domů v Matiční ulici jsme získali kolem pětatřiceti volných bytů první kategorie. V tomto trendu jsme postupně pokračovali. Máme více domů pro neplatiče, ale jen v Matiční se situace takto vyhrotila," uvedl Harciník (pozn.: bývalý starosta obvodu)."
Co k tomu ještě dodávat?
Družstevní pocit bezmocnosti
Ferdinand v BL 27.10. Vztáhnu-li to na konkrétní situaci v Ústí n. L. největší družstva Družba a Rozvoj se snaží kromě nutných oprav také o zateplování domů. Veškerá snaha těchto družstev je svazována nedostatkem finančních prostředků, protože většinu nájmu pohltí energie a další poplatky. Na zlepšení kvality bydlení se musejí družstevníci úvěrově zatížit, tedy je neustále akutní otázka, kolik mohou obyvatelé bytů měsíčně utáhnout v rámci platby nájmu, resp. do fondu oprav a za nevyhnutelné služby ( platby energií apod.).
Nejhorší je, že vedoucí činitelé družstev cítí, že by bylo třeba stavět další byty, protože je jich nedostatek a přitom zápasí s tím, aby mohli alespoň zajistit nezbytné opravy stávajících domů.
Dosavadní bytová politika byla primitivní, protože se na problém bytového fondu nehledělo, a dosud nehledí, jako na přetrvávající dluhy (škody) minulosti, kdy nejvýraznější podíl na zmírnění (napravení) škod musí mít historický koncepční tvůrce a realizátor výstavby - tzn. stát.
