úterý 31. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Demografická krize:
  • Buď Evropa otevře brány přistěhovalcům, anebo bude muset podstatně zvýšit věk odchodu do důchodu Sdělovací prostředky:
  • Čtyři glosy k víkendovým pořadům ČT (Tomáš Pecina) Česká politika:
  • Je rozumné zakazovat Vlasteneckou frontu? (Tomáš Pecina) Byty:
  • Panel story a přetrvávající dluhy (škody) minulosti (František Roček) Blízký východ:
  • Od počátku byli Izraelci a Palestinci jen objekty politické hry (František Roček) Prohlášení:
  • Podporuji Miroslava Jandoru a jeho akce na slavkovském bojišti (František Kopecký, starosta, Tvarožná) Bezostyšná PR v deníku Právo:
  • Miloš Zeman jako evropský politický gigant (Josef Petrů) Státní správa:
  • Jak bojovat proti korupci v městských zastupitelstvích Postskript:
  • Absurdity (Ivan Hoffman) Kájínek:
  • Útěky z vězení (Ivan Hoffman)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Policie neví, kde je Kájínek. Dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kájínek, který v neděli večer uprchl z věznice Mírov na Šumpersku, je již zřejmě daleko od věznice. Policie nyní ochraňuje účastníky procesu s  Kájínkem. Za nedělní útěk Jiřího Kájínka z věznice v Mírově na Šumpersku je podle premiéra Miloše Zemana odpovědný ředitel věznice a její dozorci. Jaroslav Jílek, starosta Mírova na Šumpersku, odkud v neděli večer uprchl Jiří Kájínek, uvedl, že o uprchlém vězni vedení obce ani samotné obyvatele nikdo neinformoval.

  • Pořádek je to nejdůležitější, ať už je ho dosaženo jakkoliv. Zřejmě v důsledku razantních zásahů proti cizáckým antiglobalizačním demonstrantům stoupla důvěra českých občanů v policii podle IVVM v říjnu 2000 ve srovnání s předchozím měřením v únoru 2000 o 10 procent, ze 46 na 56 procent.

  • Ze společnosti. Kdo kritizuje Sazku, v deníku Právo nevydrží. Přímý důkaz o provázanosti deniku Právo s impériem Sazka to není, ale je jistě zaznamenáníhodné, že reportér Marek Pokorný, který se podílel na přípravě kritické reportáže ostravské televize ČT v pořadu "Klekánice" o impériu Sazky, už v deníku Právo nepracuje. K jeho odchodu a návratu do Slova/Zemských novin, odkud Pokorný nedávno přešel do Práva, prý dochází po oboustranné dohodě. Co to vypovídá o šéfredaktoru Porybném? To, co už jsme stejně dávno věděli. Holt si Porybný asi už nezíská pověst podporovatele neúplatné investigativní žurnalistiky v zájmu demokracie. Ale to nevadí, Právo zato vysvětluje svým čtenářům, že Miloš Zeman působí na mezinárodní evropské scéně jako politický gigant.

  • Mezinárodní měnový fond poradil České republice (jako to už řadu let vnucuje rozvojovým zemím, jenže tam recept MMF k hospodářskému oživení většinou nevede) aby omezovala státní výdaje a zabránila tak růstu inflace.

  • Hermeneutika v Českém rozhlase. Poznamenává Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    docela by me zajimalo, jaka cilova skupina lidi posloucha stanici Vltavu (CRo3). Vcera rano jsem ji omylem vyladila, protoze vysilali hezkou hudbu a protoze BBC World Service mela poruchu, ale pak hudba prestala a v 6.55 rano mi byla vysvetlena uzitecnost hermeneutiky. (Fararskym hlasem to cetl komentator s krestnim jmenem Jaro, prijmeni zacinalo od D [Dobrovinsky??]). Hermeneutika je pry dobra pro pochopeni textu i pro vzajemne pochopeni lidi. Pak se ozvaly zpravy a jako prvni a nejdulezitejsi zvest mi bylo sdeleno, ze prijizdi princ Charles a bude si prohlizet malostranske zahrady. Dulezitost sdeleni jsem nepochopila asi proto, ze nemam hermeneutickou prupravu, i nechala jsem prince bloudit v zahradach a vyladila RFI. Na pochopeni jejich vysilani hermeneutiku nepotrebuju.

  • Princ Charles je sice v České republice - avšak na Pražském hradě pořád neumějí napsat jméno České republiky anglicky. Podotýká Václav Pinkava:

    Špatný pravopis "Czech Republik je i na oficiálních stránkách Pražského hradu: http://www.hrad.cz/president/Havel/doktorat_uk.html. - Pokud má někdo (mimo samotného prince Charlese) cestu Ledeburskými zahradami pod Pražským hradem, mrkněte se, zda tam nahoře na pamětní desce stále stojí zlatým písmem na růžovém mramoru, že rekonstrukce zahrad spolu s princem Charlesem zaštítil nějaký "VACLAV HAVEL, PRESIDENT OF THE CZECH REPUBLIK".

    Poznámka JČ: Hovoříme-li o reprezentaci ČR vůči zahraničí, to ale vůbec nic není proti tomu, jak hrozný hlas se vám ozve na ústředně, když zatelefonujete na velvyslanectví ČR v Londýně. Ale nic si z toho nedělejte, podle Josefa Petrů z Práva zato hovoří Miloš Zeman na svých zahraničních cestách "perfektně anglicky". (Asi tak jako Klaus?) (Viz dnešní číslo BL.)

    Poznámka TP: Malý vzorek Zemanovy angličtiny je zde (213 KB).

    Poznámka JČ: Transkript této ukázky zní:

    Zeman: "In the first years after revolution, we did some mistakes and we must admit them. But, thanks God, now there is economic progress..."

    Nebudu se vyjadřovat k Zemanově superčeské výslovnosti, už jen v těchto několika slovech jsou však tři gramatické chyby. Text by měl správně znít:

    In the first years after the revolution, we made mistakes and we must admit these. But, thank God, there is now economic progress...

    Nechci urážet Zemanovu angličtinu, chci poukázat na to, jak daleko od reality jsou oslavné články Josefa Petrů z deníku Právo...

  • Nové vydání týdeníku Tramvaj načerno (http://www.tramvaj.cz) rozbírá politiku bosenského prezidenta Aliji Izetbegoviče, zamýšlí se nad budoucností regionálních knihoven v ČR a uvažuje na základě příběhu z novinářské branže nad morálkou a právem.

  • Nové texty o české literatuře na stránce Radka Sarkoziho (http://www.ceskaliteratura.cz ) zahrnují sborník severočeských spisovatelů a malířů Od břehu k horám, Sefertovo Na vlnách TSF, Sarkoziho článek Transformace českého školství se vleče. Sarkoziho stránky mají i odkazy na internetové časopisy Weles, Host a Časoděj.

  • Jiřina Fuchsová (jfuchs@sprynet.com) sestavuje adresář učitelů českého jazyka. Píše:

    Profesorům, učitelům a instruktorům českého jazyka: Máte-li zájem aby informace o vašem vyučování bylo celosvětově k dispozici na internetu, pošlete základní údaje (název kurzu, místo konání přednášek, trvání kurzu - kalendářní a časový údaj - stručný popis náplně, výši školného, a kontaktní telefon či e-mailovou adresu). Uveďte údaje o výuce českého jazyka v letech 2001 i 2002.

  • Senátor Zeman a cizí peří. Vladimír Zeman, senátor za Unii svobody, má své voliče rád (zejména nyní, když jsou volby přede dveřmi). Proto jim do schránky nechal doručit leták nadepsaný: Nákladem S. O. S. 2000 a senátora Vladimíra Zemana, spoluautora zákona o svobodném přístupu k informacím (zde). V něm se občanovi poněkud polopatistickým jazykem vysvětluje, jak zmíněný zákon používat a k čemu všemu je mu dobrý. Celé to má háček: předkladateli a hlavními autory zákona byli Oldřich Kužílek a Michael Žantovský (ODA) a jak Britským listům potvrdil první z nich, V. Zeman se na přípravě zákona nijak autorsky nepodílel. Inu, normální je nelhat, že, pane senátore? --- Podařilo se nám spojit i s Vladimírem Zemanem. Ten se výrokem O. Kužílka cítil dotčen: považuje se prý za spoluautora zákona, protože se, jak pan senátor vysvětlil, iniciativně účastnil jeho prosazování. Na dotaz, zda se V. Zeman nějak podílel i na textu zákona, nám bylo řečeno, že o něm se svými kolegy často diskutoval. (TP)

  • Jaroslav Hutka má stránky se svými texty a informacemi o CD se svými písněmi na této adrese.

    Spěchá!! Výhodná nabídka zaměstnání v zahraničí. Knowledge Media Institute britské The Open University hledá pro projekt Clockwork pracovníky se znalostmi aplikované umělé inteligence a internetových technologií.


  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Buď Evropa otevře brány přistěhovalcům, anebo bude muset podstatně zvýšit věk odchodu do důchodu

    OSN varuje, že se Evropa octne v demografické krizi, pokud nedojde k radikálnímu zvýšení přistěhovalectví.

    Evropa čelí obrovskému dilematu, napsal včera deník Guardian. Nemá-li poklesnout její životní úroveň, bude muset dovolit až šedesátinásobný vzrůst přistěhovalectví. Do vyvolá další pravicové protesty a dále to poškodí už tak velmi křehké vztahy mezi jednotlivými rasami na evropském kontinentě. Vzhledem k tomu, že mají rodiče méně dětí a staří lidé žijí déle, počet ekonomicky aktivních lidí, kteří podporují osoby nad 65 let drasticky klesá.

    Kdo bude udržovat hospodářství v provozu a kdo se bude starat o rostoucí armádu starých lidí? Jednou alternativou je zvýšit věk odchodu do důchodu na 75 let, ale většina lidí nechce pracovat déle než dosud. Praktičtější alternativou je přijmout větší množství přistěhovalců. I když k tomu už začíná docházet, žádná vláda Evropské unie nechce přiznat, že je to součástí nového historického trendu.

    Letos v létě zrušilo Německo své dlouholeté překážky, zabraňující imigraci počítačových odborníků z rozvojových zemí. Německo charakterizovalo toto své rozhodnutí jako dočasné. Velká Británie, kde je téměř třicet procent lékařů zahraničního původu, nedávno radikálně uvolnila své imigrační předpisy, takže se nyní v Británii mohou lehčeji usazovat kvalifikovaní lidé ze zemí mimo Evropskou unii. Veřejně to oznámeno nebylo.

    Charakterizovat alternativy, které stojí před Evropou, jako "šediny nebo černoši", je možná trochu přehnané. Ale i po rozšíření Evropské unie do střední Evropy bude potenciálně největším zdrojem přistěhovalectví třetí svět, zejména Afrika a Asie.

    Středozemí je nyní bohaté

    Země ve Středozemí, které vysílaly své lidi na sever, jsou nyní dostatečně bohaté na to, že jejich občané zůstávají doma. Stovky mladých Portugalců pracovaly v Paříži jako domovníci, ale jejich děti se vracejí domů do ekonomicky kvetoucího Portugalska. Španělsko přestalo vyvážet pracovní síly, protože tam drasticky poklesla porodnost. "Během jediné generace jsme přešli od společnosti, kde nebylo nezvyklé, aby rodiny měly osm nebo dvanáct dětí, ke společnosti, kde často manželské dvojice nemají vůbec žádné děti a dlouho se rozmýšlejí, mají-li mít druhé dítě," konstatoval madridský sociolog Victor Perez Diaz.

    Přistěhovalectví z rozvojových zemí už vytvořilo sociální napětí ve většině evropských států a palcové titulky v bulvárním tisku o "přílivových vlnách" cizinců.

    Nejde jen o to, že skinheadi vraždí v Německu cizince anebo bijí v Británii asijské řidiče autobusů. Boloňský kardinál Giacomo Biff nedávno šokoval Italy tím, že požadoval, aby bylo přistěhovalectví omezeno jen na katolíky a aby tím byla zachráněna "totožnost národa". Poukázal na to, že muslimové mají "odlišné jídlo, odlišné svátky i odlišnou rodinnou morálku".

    Avšak za rasistickou senzacechtivostí se skrývají vážné otázky. Dostala se veřejnosti možnost debatovat o situaci, anebo jim byla tato situace vnucena politiky, kteří se bojí o této záležitosti otevřeně diskutovat? Sílící podpora pro ultrapravicové strany v mnoha zemích světa je zdá se vyvolávána nejen přistěhovalectvím, ale i pocitem, že politický establishment nejedná s občany v této věci dostatečně otevřeně.

    Opatrné úsilí znovu zahájit debatu vyvolala letos studie OSN o rozdělení obyvatelstva. Studie zjistila, že v roce 2050 bude ve Velké Británii čtvrtina veškerého obyvatelstva starší 65 let. Ve Francii a v Německu to bude podobné a v Itálii bude starší 65 let třetina veškerého obyvatelstva,

    Ve většině evropských zemí dochází k ostrému poklesu indexu potenciální podpory. To je poměr počtu obyvatelstva ve věku od 15 do 65 let v poměru k počtu obyvatel ve věku nad 65 let. V roce 1950 byl tento poměr 6,24 v produktivním věku na každého důchodce. Do roku 2000 poklesl tento poměr na 4,08. Pokud nebudou připuštěni do Británie žádní přistěhovalci, tento poměr do roku 2050 poklesne na 2,36 pracovních sil v produktivním věku na jednoho důchodce.

    V Itálii existovalo v roce 1950 na každého důchodce téměř osm pracovních sil v produktivním věku, v současnosti je to méně než čtyři a v roce 2050 to bude 1,52. Itálie přešla ze všech zemí Evropské unie snad nejrychleji od kultury, kde lidé mívali osm nebo devět dětí, ke kultuře, kde má mnoho rodin jen jedno dítě anebo vůbec žádné.

    V Evropské unii jako celek bylo v roce 1950 6,97 pracovních sil v produktivním věku na jednoho důchodce, v roce 2050 to bude 1,89 pracovních sil.

    Je velmi nepravděpodobné, že začne porodnost v Evropské unii zase stoupat, a tak vypracovala OSN celou řadu projekcí, jak se vyrovnat s "demografickým deficitem". OSN vypočítala, kolik přistěhovalců bude zapotřebí, aby zůstal počet obyvatel v produktivním věku (15 až 64 let) na stejné úrovni jako dnes.

    Má-li Británie udržet stejný poměr lidí v produktivním věku vůči penzistům do roku 2050, bude muset povolit přistěhovalectví více než 1 milionu osob ročně. V polovině století by se tak zvýšil počet obyvatel v Británii z nynějších 60 milionů na 136 milionů, z nichž by 80 milionů, neboli přibližně 59 procent obyvatelstva, byli přistěhovalci anebo jejich potomci.

    Německo by potřebovalo k udržení stejného poměru mezi osobami v produktivním věku a důchodci 3,4 milionů přistěhovalců každým rokem. Roku 2050 by se skládalo 80 procent obyvatel Německa z přistěhovalců či jejich potomků.

    Není divu, že když se o této otázce přistěhovalectví za účelem nahrazení pracovních sil poprvé hovořilo letos v létě na schůzce ministrů vnitra zemí Evropské unie, vyvolalo to obrovskou kontroverzi. Jean-Pierre Chevenement, tehdejší francouzský ministr vnitra, toto přistěhovalectví odmítl jako nástroj zaměstnavatelů k stlačování mezd. Pokud k tomu skutečně dojde, Evropa by si měla uvědomit, co to bude znamenat, a připravit se na to, že se stane rasově hybridní společností. "Veřejnému mínění musí být řečeno jasně, že Evropa, země přistěhovalectví, se stane místem, kde dochází ke křížení ras a kultur," konstatuje se v dokumentu, který připravil úřad francouzského prezidenta. "Je nutno poskytnout v tomto smyslu veřejnému mínění osvětu a přesvědčit ho."

    Je možné, že začnou evropské země používat systém kvót, jaký už používají země jako Spojené státy či Kanada, který dává přednost kvalifikovaným osobám z různých zemí, anebo bodový systém pro přistěhovalce, podle toho, jakou mají kvalifikaci, anebo podle toho, jestli mají v cílové zemi už příbuzné.

    Jiným řešením by bylo přimět lidi, aby odcházeli později do penze. Aby si zachovala Británie dnešní poměr lidí v produktivním věku vůči důchodcům, bylo by nutno zvýšit věk odchodu do penze na 72 let. V praxi asi začnou vlády používat směsice všech přístupů, otevřou dveře přistěhovalcům, změní systém důchodového zabezpečení, a vytvoří pobídky pro ty, kdo budou chtít chodit do práce i po dosažení věku 65 let.

    Jak uvedl Antonio Vitorino, dynamický portugalský komisař EU pro otázky spravedlnosti a vnitra, politika "pevnosti Evropa" už dál není realizovatelná. "Politika nulového přistěhovalectví, jakou jsme praktikovali za poslední čtvrt století, už není reálná."


    Čtyři poznámky na okraj víkendové obrazovky

    Tomáš Pecina

  • Anarchisté svým křikem narušovali důstojný průběh demonstrace neonacistů, usoudil reportér ČT Patrik Kaiser a natočil o tom reportáž pro sobotní Události. --- Je smutné, když si novinář nedokáže udržet odstup a nestrannost ve vypjaté situaci, ale ještě horší je, když diváka takto manipuluje zcela záměrně. Kdyby byl Kaiser aspoň upřímný a odhlásil se: "Patrik Kaiser, ministerstvo vnitra, Palackého náměstí"...

  • Když chceš Sněmovnu bít, dětskou léčebnu, nyní poslanecké rekreační středisko v Lipnici si vždycky najdeš, řekla si redaktorka ČT Hana Vítková a natočila o této novinářské trvalce celkem povedenou reportáž pro nedělní Události. Investicí 92 milionů korun vzniklo v Lipnici nad Sázavou rekreační středisko, které po většinu roku zeje prázdnotou. --- Jen je škoda, že Vítková nešla o krok dál než její předchůdci (kauzou se mj. v dubnu 1997 zabýval Respekt) a nezeptala se poslanců, jestli za těchto okolností podpoří přestavbu nevyužitého rekreačního střediska na něco užitečnějšího - příkladmo na dětskou léčebnu...

  • V roli muže, jemuž není co závidět, se ocitl v neděli odpoledne moderátor Partie na Primě Jiří Podzimek. Jako jednoho z hostů si pozval Petra Štěpánka, členy Rady RTV a zároveň senátorského kandidáta za ODS. Vystavit takovou celebritu skutečně kritickým otázkám, to by mohlo být o hu... - chci říct, o licenci. A tak se s radním Štěpánkem zacházelo v rukavičkách, k velké škodě pověsti moderátora Podzimka i jeho pořadu.

  • O něco lepší byl Podzimkův kolega Milan Šíma, moderátor debaty Naostro na veřejnoprávní ČT. Jeho hostem byla enfant terrible sociální demokracie Petra Buzková, tentokrát překvapivě nejistá, nekoncentrovaná a zřejmě v psychické krizi. --- Konečně jsem pochopil, k čemu jsou dobré "telemosty": je to způsob, jak se moderátor může vyhnout nutnosti položit nepříjemnou otázku nebo sdělit o mocném politikovi negativní informaci. Až se jednou konečně Šíma osmělí, bude možné telemosty zrušit (ale to ještě nějakou dobu potrvá).

    Polemika se Štěpánem Kotrbou

    Je řešením srazy neonacistů rozhánět?

    Tomáš Pecina

    Když onemocním chřipkou, nepomůže mi, když si nad postel pověsím transparenty s protichřipkovými slogany a budu skandovat "Chřipka je vůl!". Když chce společnost bojovat s neofašismem a neonacismem, měla by také postupovat poněkud sofistikovaněji, než navrhuje Š. Kotrba; zejména je třeba zaměřit se na příčiny a kořeny, ne na vnějškové projevy neonacistického hnutí.

    Různé formy ideologie neonacismu v jeho moderní podobě provázejí evropské demokracie přinejmenším od konce 60. let. Nikdy a nikde v Evropě nedošlo k tomu, že by tato hnutí zvrátila nebo výrazněji narušila demokratický vývoj, ale nikde také nebyla tato ideologie dlouhodobě zcela vytěsněna z politického a názorového spektra země. Pokud existuje sociální skupina, zejména učňovská mládež a mladí nezaměstnaní, vyznačující se zvýšenou susceptibilitou k neonacistické indoktrinaci, budou existovat i neonacistická hnutí nebo politické strany; to je stav, který se v příštích 20-50 letech asi nezmění.

    Česká situace je zvláštní dvěma faktory: 1. zřejmě žádný jiný stát v Evropě nemá populaci s takovou mírou latentního rasismu a xenofobie; a 2. nikde jinde není mezi policisty tak silná míra identifikace s extremistickými ideologiemi.

    Domnívám se, že stíhat neonacisty za jejich veřejné projevy, rozpouštět radikální strany a hnutí a zakazovat jejich demonstrace, může být politicky populární, ale dlouhodobě to nevede k cíli. Jediným výsledkem takového úsilí bude, že radikálové se přizpůsobí novým mantinelům, budou se vyjadřovat zastřeněji, ale všem bude jasné, o co jde. Už dnes o sobě hovoří jako o "vlastencích" a nepožadují nic než "vládu zákona". Zakážou-li se administrativním zásahem neonacistická hesla jako "Čechy Čechům!" nebo "Nic než národ!", radikálové si prostě najdou jiná, se stejným obsahem.

    Neonacismus je nebezpečný zejména v těch svých projevech, které se neodehrávají na veřejných shromážděních: v České republice dochází ročně k několika desítkám vážných rasově motivovaných útoků, přičemž orgány činné v trestním řízení jsou při jejich objasňování značně liknavé. To je první věc, kterou je třeba změnit: jakmile příslušníci hnutí skinheads nebo kteréholi jiného pravicového uskupení přejdou od obecných slov k činům, policie musí zakročit, a to i tehdy, když jde o "pouhé" vyhrožování. V právním státě je nepřípustné, aby jedna skupina obyvatel terorizovala druhou.

    Dále by pomohlo, kdyby stát konečně začal uplatňovat účinnější politiku na podporu integrace menšin a vypracoval takový systém sociálního zabezpečení, který bude motivovat žádoucí vzorce chování. Nezmění se tím sice zásadně přitažlivost ideologie neonacismu (žádná ideologie ostatně nemá těsný vztah k realitě), ale poklesne míra společenské akceptance nositelů radikálních názorů.

    Nejdůležitějším a asi vůbec nejtěžším úkolem je změnit nálady uvnitř policejního aparátu, jehož mnohé složky se intelektovým i emočním vybavením od pravicových radikálů nijak neliší; to extremistickým uskupením dodává pocitu legitimity - vždyť oni přece nedělají nic nezákonného, pouze "pomáhají" policii v boji s potenciálními pachateli trestné činnosti. Události provázející nedávné zasedání MMF/SB v Praze ukázaly, v jakém stavu místní policie skutečně je: jedenáct let amatérismu a koncepční i personální bezradnosti, kriticky nedostatečné materiální zajištění (viz omezený příděl benzínu a telefonních hovorů), chaos a nahrazování skutečných výsledků mediálními smyšlenkami, to je alarmují obraz stavu české policie v roce 2000.

    Demonstrace anarchistů proti srazům skinheads nám mohou nebo nemusejí být sympatické, ale o tom, zda za deset let bude palčivým problémem české politiky nový Miroslav Sládek, se rozhoduje jinde a jinak.


    Panel story a přetrvávající dluhy (škody) minulosti

    František Roček

    Jiří Jírovec v BL 27.10. uvedl, že mu vadí paušalizace "panelového" problému a měl dojem, že např. se zjednodušeně uvádělo, že za krizi v Ústí n. L. mohou komunisté, kteří bezmyšlenkovitě všude naflákali byty první kategorie a teď na ně (někteří) nemají. Jedná se asi o část nějaké informace, která probíhala BL v souvislosti s Matiční ulicí.

    Proto bych k tomu dodal: Je úplně jedno z čeho jsou domy postaveny. V ústeckých Předlicích např. mají malou hodnotu (cihlové) domy proto, že se jedná o lacinou dělnickou výstavbu, která byla špatně izolována od spodní vody apod.

    Hurá osud

    Panelové domy především trpí kvaltováním, huráprojektováním a hurástavěním. Např. v paneláku, ve kterém bydlím, bylo na vodovodní potrubí použito prostě trubek, které byly právě na stavbě po ruce, vůbec ne vodovodních...

    Vzpomínám na vzpomínání jednoho severočeského architekta, který šel ze školy s dalšími architekty (obého pohlaví) projektovat severočeské paneláky. Až po letech zjišťovali jakých se dopouštěli chyb. Byli svobodní a proto je vůbec nenapadlo, že by mysleli na přístup matek s kočárky do paneláků tak, aby vjezd byl horizontální a přímým přístupem k výtahu apod. To zjistili až v okamžiku, kdy si sami vyrobili malé sviště a stali se řidiči kočárků...

    Domy byly stavěny pro lidi v nejaktivnějším věkovém spektru s více dětmi. Nikoho z lidí odpovědných za koncepci výstavby tehdy nenapadlo, že za třicet let bude demografické složení obyvatel sídliště jiné...

    Nikdo nepočítal s tím, že po roce 1990 dojde k privatizaci bytů a že paušálně dostupné a paušálně nájemným způsobem užívané byty při paušální mzdové politice, se stanou pro část populace bydlením na hranici či pod hranicí sociálních možností.

    To vše je lavina přicházející již od okamžiku vzniku domů, problémy, o nichž se nepřemýšlelo a ani se netušilo, že by mohly být porozeny zítřkem.

    K tomu dodávají statistiky

    Z celkového počtu bytových jednotek v bytových domech (tj. v domech se čtyřmi a více byty) je v panelových objektech 54,19 % bytů.Nejvíce bytů bylo postaveno v r. 1966 až 1975. V dalším období se snižoval rozsah nové výstavby a objekty byly (relativně) vyšší kvality, v souvislosti s postupnou aktualizací norem a předpisů, reagující na zjištěné závady a také po roce 1983 v reakci na celosvětovou energetickou krizi.

    Státní orgány stanovily od padesátých let plánovací, ekonomické i realizační ukazatele pro bytovou výstavbu na nejnižší přípustné úrovni, dané závaznými technickými normami. Zavádění úsporných návrhů řešení budov, jejich konstrukčních prvků i výrobních postupů, užívání levných materiálů atd. umožnilo plnit závazné ekonomické limity, ale za cenu nižší kvality a životnosti některých částí, zvýšení provozních nákladů aj. Tento stav trval do r. 1990 - 91, kdy byly dokončovány poslední rozestavěné domy.
    Ke konci roku 1990 (poslední sčítání lidu, domů a bytů) bylo v České republice trvale obydleno celkem 3 706 tis. bytů, z toho bylo v panelových domech evidováno 1 165 tisíc trvale obydlených bytů, tj. 31,42 % celkového bytového fondu. Z celkového počtu bytových jednotek v bytových domech (tj. v domech se čtyřmi a více byty) je v panelových objektech 54,19 % bytů.

    Nejedná se o samotný fenomén paneláků jako zlo, ale o souhru všech ovlivňujících vlivů vytvářející dnešní problém. Krátkou část života jsem prožil ve velmi pěkném paneláku ve velmi pěkném prostředí, takže vím, že panelák může poskytnout i velmi dobrý standard bydlení. Realita ústeckých sídlišť je však poněkud smutnější...

    Sociální past

    Dnes: výstavba bytů se po roce 1990 takřka zastavila. Chybí malometrážní byty pro starší, dnes již bezdětné občany, a i to málo mládeže, které se rozmnožuje, velmi těžko shání byty. Do toho přichází problém s neplatiči kombinovaný s neplatiči - hůře přizpůsobivými občamy. Ti se stali např. základem nájemníků v slavné Matiční ulici. V knize ZEĎ, pojednávající o tomto fenoménu píši:

    "Přestěhování části neplatičů do malometrážních bytů s nižším standardem bylo jediným východiskem, protože byl a nadále přetrvává velký nedostatek bytů. Finančně velmi náročná výstavba nových obecních bytů začátkem devadesátých let skončila a při velké nouzi o byty to byla šance, jak uvolnit přes třicet bytů pro občany, kteří měli podanou žádost o byt. Neštěmická radnice obhospodařovala zhruba 3200 bytů a kolem dvaceti procent nájemníků patřilo mezi dlužníky - pokud mezi ně zahrneme dluhy ve výši od několika set korun až po desetitisícové částky.

    V našem městském obvodu jsme měli kolem sto padesáti dlužníků s dluhy dosahujícími desítky tisíc korun. Díky rekonstrukci dvou domů v Matiční ulici jsme získali kolem pětatřiceti volných bytů první kategorie. V tomto trendu jsme postupně pokračovali. Máme více domů pro neplatiče, ale jen v Matiční se situace takto vyhrotila," uvedl Harciník (pozn.: bývalý starosta obvodu)."

    Co k tomu ještě dodávat?

    Družstevní pocit bezmocnosti

    Ferdinand v BL 27.10. upozorňuje, že největší paseku dělají v panelákové story legislativní záležitosti a dodává, že družstevní domy jsou ve slušném stavu i bez dotací.

    Vztáhnu-li to na konkrétní situaci v Ústí n. L. největší družstva Družba a Rozvoj se snaží kromě nutných oprav také o zateplování domů. Veškerá snaha těchto družstev je svazována nedostatkem finančních prostředků, protože většinu nájmu pohltí energie a další poplatky. Na zlepšení kvality bydlení se musejí družstevníci úvěrově zatížit, tedy je neustále akutní otázka, kolik mohou obyvatelé bytů měsíčně utáhnout v rámci platby nájmu, resp. do fondu oprav a za nevyhnutelné služby ( platby energií apod.).

    Nejhorší je, že vedoucí činitelé družstev cítí, že by bylo třeba stavět další byty, protože je jich nedostatek a přitom zápasí s tím, aby mohli alespoň zajistit nezbytné opravy stávajících domů.

    Chybí systémové řešení problému na státní úrovni (viz BL 26.10.: Vládní řešení pro sanaci paneláků je nedostatečné) po kterém např. volá předseda Severočeských bytových družstev Karel Jedlička. Nejedná se o paneláky jako fenomén zla, ale o jejich kvalitu. A do osudu česko - slovenských paneláků byla zakleta již od počátku nízká kvalita. Tu obyvatelé bytů sami nemohou napravit. A ti, kteří by k tomu měli dostatek finanční síly, raději ze svého paneláku odejdou za (kvalitativně) lepším. Vždyť i mnohé rodinné domy se rodí z montovaných dílů...

    Čas nutnosti

    Dosavadní bytová politika byla primitivní, protože se na problém bytového fondu nehledělo, a dosud nehledí, jako na přetrvávající dluhy (škody) minulosti, kdy nejvýraznější podíl na zmírnění (napravení) škod musí mít historický koncepční tvůrce a realizátor výstavby - tzn. stát.


    Blízký Východ

    K Davidovi a Goliášovi:

    Od počátku byli Izraelci a Palestinci jen objekty politické hry

    František Roček

    V souvislosti s poznámkou k problému pana Davida a pana Goliáše bytem v pokřiveném zrcadle (BL 27.10.2000), bych chtěl uvést jednu malou pod - poznámku:

    Komplikovaný zrod palestinské autonomie v devadesátých letech a snaha ustavit Palestinský stát prostřednictvím současné kamenoházečsko - bombové hysterie má do značné míry počátek ve vině Britů, kteří stranili z ekonomicko - politických důvodů v době vzniku Izraele Arabům a tehdejšímu vládci Transjordánska, dnešního Jordánského království. Současné krvavé akty mají počátek své historie v likvidaci Palestinského státu samotnými Araby.

    Již v roce 1946 se objevil anglický plán, podle kterého měly být arabské části Palestiny přičleněny k novopečenému státu, k (podle tehdejší terminologie) Transjordanii. Ke konci roku 1948 zahájili Izraelci ještě před usnesením OSN jednání o osudu palestinských území s vůdcem jordánského politického uskupení Abdullou.

    Izraelci vyčerpáni obranným bojem byli postaveni před tíživou alternativu. Buď se s tehdejším králem dnešního Jordánska dohodnout, nebo vést další vyčerpávající boje na pokraji sil. Díky jednáním měly boje s jordánskou Arabskou legií v dalším období převážně obranný ráz. Také v dalším průběhu války nebyly podnikány útoky proti Abdullovi. Transjordanský král se mohl vychloubat, že on byl jediný, kdo nebyl izraelskou armádou poražen. Zatajil však, že izraelská armáda na něho neútočila plnou silou. Ušetřené síly mohly být využity na egyptské a syrské linii.

    Izrael se snažil najít způsob spolužití s Abdullou, přesněji řečeno s Británií, která přes nové státní útvary si chtěla podržet v oblasti určitou moc. Aby toho dosáhl, svolil Izrael nakonec v jednáních, vedených s Abdullou, aby arabské území Palestiny bylo připojeno k Transjordanii.

    Když později toto připojení jordánská strana oficiálně provedla, "protestoval" Izrael navenek proti tomuto kroku, ale byl s tím dopředu smířen jako s taktickým řešením situace.

    Obsazením části Palestiny Transjordanií (Jordánskem) padl plán OSN na zřízení samostatného arabského státu v Palestině. Politika izraelských vládnoucích kruhů byla podle kritiků pro Izrael děsivě krátkozraká. V parlamentu padla výtka: "Tím, že bylo upuštěno od zřízení samostatného arabského státu v druhé části Palestiny, bude posílena reakce na Středním Východě a židovský národ bude připraven o sousedství spřáteleného národa."

    Pravda však je, že mladý izraelský stát se v té době bránil proti arabským útokům s vypětím všech sil.

    Generální štáb izraelské armády, když už si byl jist, že Abdulláh nepodnikne žádnou akci proti Izraeli, mohl začít na podzim 1948 soustřeďovat nové síly na egyptské frontě, kde nebylo možno mluvit ani omylem o klidu zbraní.

    Nad dodávkami zbraní do Izraele ze strany válečných vítězných mocností panovalo embargo (tedy včetně USA, dnešních kamarádů Izraele). V kritických okamžicích např. pomohly dodávky letecké techniky z Československa, ale to jen proto, že Stalin věřil v prosazení levicové orientace Izraele. Když tato vize se ukázala být snem, východní podpora Izraele skončila...

    Tak tomu bude i nadále. Podpora kterékoli strany je především politickou a ekonomickou kalkulací. Palestinci i Izraelci jsou jen politickým materiálem. Bůh (kterýkoli) jim buď milostiv.


    Podporuji Miroslava Jandoru a jeho akce na slavkovském bojišti

    František Kopecký, starosta, Tvarožná

    K těmto připomínkám mě vede několikaletá zkušenost člověka, který výročí bitvy u Slavkova spolu s ostatními organizuje i to, že jsem navštívil mnoho podobných míst i akcí od Anglie po Korsiku.

    Památková zóna Slavkovského bojiště byla vyhlášena před osmi lety z iniciativy okresních úřadů Brno-venkov a Vyškov. Obce ji přijaly s vědomím, že přinese některá omezení při stavební činnosti. Protože na území bývalého slavkovského bojiště žiji , nepřipadá mi, že by ho někdo ovládal. Naopak. Obce a města se sloučily do obecně prospěšné společnosti Mohyla míru - Austerlitz se sídlem ve Šlapanicích. Cílem je zastupování území vůči tuzemským i zahraničním partnerům a rozhodování o dění a propagaci historické oblasti o ploše asi 120 km čtverečních. Pravidelné porady, otevřené informování, společný postup s okresními úřady při prezentaci navenek. To jsou aktivity, ke kterým patří i podíl na organizaci vzpomínkových akcí, letos doplněných propagačním pochodem a ukázkami ve Vyškově a v Rousínově. Za celou dobu nepamatuji připomínky k činnosti České televize nebo firmy Davay. Počty účastníků odpovídají našim finančním možnostem a nedosahují účasti např. u Waterloo či letos při 200 let bitvy u Marenga. Není to dle mého názoru žádná megalomanská akce.

    Uvažovaný nový supermarket na k.ú. Jiříkovice je iniciativou hodonínské firmy IRO a výstavbu v územním plánu této obce schválilo řádně zvolené obecní zastupitelstvo. Zde také vznikla iniciativa pro podporu stavby jako protiváha pro zamítavý postoj ze strany Československé napoleonské společnosti se sídlem v Brně.

    S panem Jandorou a firmou Davay jsem přišel do styku poprvé na počátku devadesátých let. Firma m.j. roce 1993 přispěla polovinou částky na realizaci pamětní desky "Obětem bitvy tří císařů", umístěné na návsi ve Tvarožné. Před dvěma lety se firma po dohodě s Unií uniformovaných jednotek a obcí Tvarožná opětovně zapojila do organizování vzpomínkových akcí na základě projektu Austerlitz 2005, který vypracoval pan Jandora v koordinaci s ostatními organizátory.

    Firma přinesla do tehdejších sporů profesionální přístup, jistotu zabezpečení pro aktivní účastníky i pro četné návštěvníky. Davay zajistila sponzory, bez nichž není podobná akce možná. Nevím, jaký je to pro firmu obchod. Myslím si, že pan Jandora byl v počátcích těchto aktivit v mínusu a dodnes tomu tak asi je. Zaměstnanci firmy jsou v různé intenzitě průběžně vázáni organizačním, administrativním, finančním a propagačním zajištěním uvedené akce, na níž se k nám sjíždějí lidé z celé Evropy a které přesvědčujeme, že v republice není jenom Praha. Dokazujeme, že umíme to co v Anglii, Belgii, Itálii, Francii, Německu a jinde. Propagace území a dění v něm na internetu a v médiích jsou velmi důležité, ne-li podstatné. Čerpají z nich zájemci o historii i cestovní kanceláře.Je zapotřebí více takových firem. Z jejich konání profitují na zámku ve Slavkově, na Mohyle míru, Staré poště, majitelé hotelů, restaurací a výrobci upomínkových předmětů.

    Chci věřit, že názory pana Maděry, prezentované trochu chaoticky s velkou dávkou invektiv jsou zapříčiněny dočasným neúspěchem, s nímž je nutné v každém lidském konání počítat. Nabízím mu informace, které mu zjevně chybí.

    Přeji úspěch všem firmám působícím na Slavkovském bojišti tedy i firmě Davay. Vždyť ani pan Oldřich Maděra nechce stavět větrnou elektrárnu jen proto, aby ušetřil hnědé uhlí.


    Bezostyšná propaganda v deníku Právo

    Miloš Zeman jako evropský politický gigant

    Toto napsal kandidát ČSSD do Rady ČT, "novinář" Práva Josef Petrů. Vyšlo v Právu v pondělí 30. 10. 2000. (TP)

    Dvě významné evropské země navštívil během 14 dnů šéf české vlády. Miloše Zemana bylo vidět koncem první dekády října na jedné z nejlepších adres světa, londýnské Downing Street 10 a minulý týden v římském Palazzo Chigi.

    Řeč je o Zemanových setkáních s premiéry Tonym Blairem a Giulianem Amatem. Z Velké Británie a Itálie se šéf kabinetu vrátil především s masivní podporou naší touhy vstoupit brzy do EU.

    Přítomnost českého premiéra v klíčových evropských metropolích lze nahlížet i s ohledem na osobu samotného Miloše Zemana. V jakém smyslu? V pohledu na šéfa kabinetu - politika doma - a předsedu vlády reprezentujícího naší zemi navenek. Tento pohled se totiž diametrálně liší.

    Obecně odmítavý je postoj k Zemanovým leckdy drsným slovům o "idiotech, hlupácích či podvraťácích", které směřují zejména vůči novinářské obci. Česká veřejnost by patrně zůstala překvapena vyměněným Zemanem v zahraničí. Svůj smysl i pro sarkastický humor ovšem ani tam neopouští. Jenže. Bonmotický Zeman svou vlastnost, která mu doma i škodí, převádí za hranicemi v klad a vytváří si osobní sympatie.

    Hrstka českých novinářů možná vzpomene na moment, kdy Tony Blair v jednom ze salónků Downing Street při Zemanově humorné vložce týkající se česko-britských vztahů hleděl na vyššího českého premiéra, jako by se ptal: Odkdy se za bývalou železnou oponou rodí tací politici, kteří vzbuzují emoce u jinak důsledně distingovaných Britů?

    Londýn ovšem nebyl nic proti Milánu. V Institutu mezinárodní politiky, kde Zemanovu přednášku o Česku a Evropské unii poslouchalo několik desítek lidí, nasadil premiér, s ohledem na větší temperament italského publika, nejen vysoce odborné expozé v dokonalé angličtině zpaměti, avšak užil i příměru, že dobrý voják Švejk nebyl jen "obyčejný idiot", ale může charakterizovat i naši flexibilní pracovní sílu.

    Na konci všeho byl výrazný potlesk a pramálo vadilo, že český premiér naslouchal otázkám z publika třeba s cigaretou a při značně ležérní poloze v křesle.

    Zeman ovšem nechce jen bavit. Svými jistě inteligentními výstupy opepřenými humorem se v evropských kruzích především výrazně zviditelňuje.

    Upřímně řečeno, jen málo to jde dohromady s jeho slovy Právu: "Vím, že za dva roky po mně ani pes neštěkne a já si budu spokojeně žít na Vysočině." Možná chvíli, dodejme. Do jisté míry programové Zemanovo zviditelňování vlastní osoby na dobrých evropských adresách vybízí k jiné možnosti: poté, co dosáhl takřka všeho ve vlastních luzích a hájích a po nezbytném odpočinku na chalupě vyrazí v časech našeho vstupu do EU na Štrasburk či Brusel.

    Zemanovo postavení v rámci sociálnědemokratických evropských stran je vcelku dobré. Dnešní premiér je i ambiciózní, byť hraje, "plebejský part". A navíc. Zeman je patrně nejvýraznějším sociálnědemokraticky orientovaným politikem střední Evropy. Shrnuto a podtrženo. Náš politický dvorek mu prostě začíná být malý. Možná to jednou spraví významný post v rámci soc. dem. frakce Evropského parlamentu.

    Josef Petrů

    Poznámka JČ: Nevěřím nejméně tvrzení, že Zeman v zahraničí hovořil "dokonalou angličtinou" - žádný český politik nemluví "dokonalou angličtinou". Jinak, co se týče gigantického dojmu, který podle Josefa Petrů učinil Miloš Zeman na Tonyho Blaira, pokud vím, tak britské sdělovací prostředky Zemanovu návštěvu v Londýně vůbec nezaznamenaly.


    Jak bojovat proti korupci v městských zastupitelstvích

    Na pozvání občanského sdružení Oživení - Bohemian Greenways a pražského zastupitele Martina Bursíka pobýval v České republice v týdnu od 22. - 28. 10. americký odborník na korupci Howard Lindsey Parris. Lindsey Parris je spoluautorem knihy Corrupt Cities a zaměřuje se především na korupci velkých měst a samosprávných celků. Korupci definuje jako součet monopolní moci a volné ruky při jejím vykonávání (možno definovat také jako možné míře neprůhlednosti či utajení) zmenšený o přímou odpovědnost: C = M + D - A (corruption = monopoly + discretion - accountability) neboli K = M + V - O (korupce = monopol moci + volnosti při rozhodování - přímá odpovědnost).

    Parris upozornil, že při snaze vymýtit korupci je potřeba se zamyslet především nad systémovými změnami, které mohou vést k jejímu předcházení a odstranění. Důležitou zásadou je zavést přímou odpovědnost co největšího počtu úředníků a zastupitelů (například přímo volený primátor má vůči občanům větší odpovědnost než primátor volený zastupitelstvem, nebo primátorem jmenovaný úředník schválený zastupitelstvem má přímější odpovědnost než úředník navržený nepřímo volenou radou či jmenovaný tajemníkem). Obrovským nebezpečím pro společnost jsou nedostatečně placení úředníci státní správy a samosprávy, kteří si tak snadno zdůvodní vedlejší příjmy. Řešením je srovnat platy se soukromou sférou a přizpůsobit odměnu výkonu. Zároveň je třeba zamezit vedlejšímu podnikání (Ve spojených státech svěřují politici své akcie a část majetku nepotřebného pro běžné živobytí do tzv. slepého trustu - blind trust.).

    Jako vynikající nástroj předcházení korupci doporučil Parris každým úředníkem a politikem podepisovaný etický kodex (code of conduct). Doporučil co nejjasnější a nejjednodušší formu, která vedle konkrétních zákazů zdůrazní i morální aspekty výkonu veřejné funkce. Parris zdůraznil, že pro úspěch jakéhokoli tažení proti korupci je dotažení několika exemplárních případů - chycení velkých ryb (fry a big fish). Celá kampaň musí být nicméně systémově zaměřena a neměla by se zvrtnout v moralizující tažení či hon na čarodějnice.

    Korupce je totiž zločinem z vypočítavosti nikoli z vášně, a musí proti ní tudíž stát chladná kalkulace a pečlivě připravená strategie spíše než rozhořčení a touha po pomstě. Posledními pilíři boje proti korupci jsou vedoucí osobnost a zapojení veřejnosti. Občané musí mít možnost účastnit se veškerých rozhodovacích procesů a proces vyřizování žádostí musí být co nejjednodušší a nejprůhlednější. V ideálním případě podává občan či firma žádost v podatelně a žádost si nadále posílají úředníci mezi sebou s tím, že u každého rozhodování může být přítomna veřejnost. Pro účast ve výběrových řízeních pro veřejné zakázky se osvědčil systém předběžných podmínek, které veřejně odhalují zadlužení, platební (ne)schopnost firmy nebo její základní majetek. V takovém systému se spousta špatných firem vůbec nepřihlásí a ostatní jsou vyřazeny ještě před vypsáním vlastního řízení.

    Na příkladu bolivijského hlavního města La Pazu Parris ukázal, že s korupcí je možno se utkat za téměř jakékoli výchozí situace. La Pazský primátor Abaroa dokázal během šesti let vybudovat z města v platební neschopnosti s průměrným platem úředníků ve výši 40 dolarů měsíčně prosperující metropoli, kde město vykonával hlavně samosprávní funkce, veškeré údržby města byly prováděny na základě průhledných výběrových řízení, tok investic do La Pazu se zvýšil desetkrát a platy v samosprávě se srovnaly se soukromou sférou.

    Linsey Parris svou cestu uskutečnil bez nároku na honorář díky podpoře Nadace VIA. Bližší inofrmace podá Jan Bouchal nebo Petr Štěpánek v Oživení - Bohemian Greenways na telefonu 2251 2956. Tamtéž je možno sjednat e-mailová elektronická interview s Lindsey Parrisem.


    Absurdity

    Ivan Hoffman

    Mezi informacemi, které denně nabízejí agentury, se najdou některé skutečně absurdní. Ta absurdita je ovšem jednou komická a jindy mrazí. Dvě Američanky s sebou do první třídy letadla z Filadelfie do Seattlu nastoupily s vepřem. Leteckou společnost před tím uvedly v omyl tvrzením, že půjde o sotva sedmikilového zvířecího miláčka a předložily lékařské potvrzení, že se jedná o terapeutický doprovod.

    Ve skutečnosti je doprovázel stopadesátikilový vepř, který před přistáním procitl, a způsobil skandál, když se za zběsilého kvičení dobýval do pilotní kabiny a pobíhal mezi znechucenými cestujícími. Vedle této absurdní americké story večera agentury již po druhé během několika dní informují o tragédii v Pákistánu, která je důsledkem absurdního nápadu jak vést válku.

    V osmdesátých letech někdo v Rusku dostal vtipný nápad vyrábět bomby maskované v hračkách. Po tisících byly rozhazovány na územích, která se sovětská armáda snažila vyčistit od podezřelých civilistů. Invaze do Afghánistánu je dávno historií, ale hračky vybuchují v rukou dětí dodnes.

    Začátkem minulého týdne zahynulo pět dětí, které našly sovětskou hračku na poli cestou ze školy, včera si další děti maskovanou bombu donesly domů a čtyři z nich to stálo život. Říká se, že dnešní svět je jedinou globální vesnicí. Zkrátily se vzdálenosti, zrychlily informace, všechno je stále více tady a teď.

    I to prase cestující letadlem první třídou, i ty hračky, vyrobené k zabíjení dětí. Pokud naše děti jednou nezahubí to, co bylo nastraženo na nás, čeká je zřejmě zajímavá budoucnost.

    30. října 2000.


    Útěky z vězení

    Ivan Hoffman, Radiožurnál

    Na útěky z vězení pohlížíme jako na disciplínu svého druhu: Se směsí obav a respektu.

    Při zprávě o takovém vydařeném útěku se nám totiž v paměti vybaví hrabě Monte Christo, anebo Paul Newman, Silvester Stallone, či jiný populární herec, který vítězí nad přesilou strážných. Ve filmu a v literatuře bývá prchající vězeň kladným hrdinou.

    Jiří Kájínek asi obětí justičního omylu nebude, přesto o něm bývalý dlouholetý bachař z Mírova s úctou utrousil, že musí být kanón. Jak se mu podařilo nemožné, stále přesně nevíme, dozorcům se nelze divit, že jsou skoupí na slovo. V lepším případě se právem stydí, v tom horším (který nelze vyloučit) mu pomohli.

    Kájínkův útěk je příležitostí ke spekulacím, že kromě dobré fyzické zdatnosti měl i nějakého štědrého sponzora. Ve svém oboru podnikání, tedy jako nájemný vrah, platí zřejmě za profesionála. Zatímco on měl jistě zájem dostat se na svobodu, někdo jiný může mít zájem o jeho služby.

    Nebylo by to poprvé, co by ho po útěku z basy najal nějaký podnikatel na likvidaci jiného podnikatele i s jeho bodygárdy.

    Mimochodem, ve stejný den jako Kájínek uprchl v sousedním Polsku vězeň Niemczyk, který je podezřelý z vraždy šéfa brutálního zločineckého gangu. Niemczyk utekl dvěma dozorcům během vycházky v areálu věznice.

    Po střechách budov se dostal na ulici, kde měl připravený odvoz. Dnes už se možná Niemczyk ukrývá někde u nás a Kájínek naopak v Polsku. Pokud jsou tedy na živu. Někdy se vězni pomáhá na svobodu proto, aby v podsvětí udělal špinavou práci, jindy proto, aby byl umlčen. Nezbývá nám než počkat. Pokud Kájínek žije, Nova s ním jistě udělá rozhovor.

    Vysílá se v úterý 31. října ráno.

    Poznámka JČ: Ano, Česká televize by to nesvedla.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|