Buď Evropa otevře brány přistěhovalcům, anebo bude muset podstatně zvýšit věk odchodu do důchodu

OSN varuje, že se Evropa octne v demografické krizi, pokud nedojde k radikálnímu zvýšení přistěhovalectví.

Evropa čelí obrovskému dilematu, napsal včera deník Guardian. Nemá-li poklesnout její životní úroveň, bude muset dovolit až šedesátinásobný vzrůst přistěhovalectví. Do vyvolá další pravicové protesty a dále to poškodí už tak velmi křehké vztahy mezi jednotlivými rasami na evropském kontinentě. Vzhledem k tomu, že mají rodiče méně dětí a staří lidé žijí déle, počet ekonomicky aktivních lidí, kteří podporují osoby nad 65 let drasticky klesá.

Kdo bude udržovat hospodářství v provozu a kdo se bude starat o rostoucí armádu starých lidí? Jednou alternativou je zvýšit věk odchodu do důchodu na 75 let, ale většina lidí nechce pracovat déle než dosud. Praktičtější alternativou je přijmout větší množství přistěhovalců. I když k tomu už začíná docházet, žádná vláda Evropské unie nechce přiznat, že je to součástí nového historického trendu.

Letos v létě zrušilo Německo své dlouholeté překážky, zabraňující imigraci počítačových odborníků z rozvojových zemí. Německo charakterizovalo toto své rozhodnutí jako dočasné. Velká Británie, kde je téměř třicet procent lékařů zahraničního původu, nedávno radikálně uvolnila své imigrační předpisy, takže se nyní v Británii mohou lehčeji usazovat kvalifikovaní lidé ze zemí mimo Evropskou unii. Veřejně to oznámeno nebylo.

Charakterizovat alternativy, které stojí před Evropou, jako "šediny nebo černoši", je možná trochu přehnané. Ale i po rozšíření Evropské unie do střední Evropy bude potenciálně největším zdrojem přistěhovalectví třetí svět, zejména Afrika a Asie.

Středozemí je nyní bohaté

Země ve Středozemí, které vysílaly své lidi na sever, jsou nyní dostatečně bohaté na to, že jejich občané zůstávají doma. Stovky mladých Portugalců pracovaly v Paříži jako domovníci, ale jejich děti se vracejí domů do ekonomicky kvetoucího Portugalska. Španělsko přestalo vyvážet pracovní síly, protože tam drasticky poklesla porodnost. "Během jediné generace jsme přešli od společnosti, kde nebylo nezvyklé, aby rodiny měly osm nebo dvanáct dětí, ke společnosti, kde často manželské dvojice nemají vůbec žádné děti a dlouho se rozmýšlejí, mají-li mít druhé dítě," konstatoval madridský sociolog Victor Perez Diaz.

Přistěhovalectví z rozvojových zemí už vytvořilo sociální napětí ve většině evropských států a palcové titulky v bulvárním tisku o "přílivových vlnách" cizinců.

Nejde jen o to, že skinheadi vraždí v Německu cizince anebo bijí v Británii asijské řidiče autobusů. Boloňský kardinál Giacomo Biff nedávno šokoval Italy tím, že požadoval, aby bylo přistěhovalectví omezeno jen na katolíky a aby tím byla zachráněna "totožnost národa". Poukázal na to, že muslimové mají "odlišné jídlo, odlišné svátky i odlišnou rodinnou morálku".

Avšak za rasistickou senzacechtivostí se skrývají vážné otázky. Dostala se veřejnosti možnost debatovat o situaci, anebo jim byla tato situace vnucena politiky, kteří se bojí o této záležitosti otevřeně diskutovat? Sílící podpora pro ultrapravicové strany v mnoha zemích světa je zdá se vyvolávána nejen přistěhovalectvím, ale i pocitem, že politický establishment nejedná s občany v této věci dostatečně otevřeně.

Opatrné úsilí znovu zahájit debatu vyvolala letos studie OSN o rozdělení obyvatelstva. Studie zjistila, že v roce 2050 bude ve Velké Británii čtvrtina veškerého obyvatelstva starší 65 let. Ve Francii a v Německu to bude podobné a v Itálii bude starší 65 let třetina veškerého obyvatelstva,

Ve většině evropských zemí dochází k ostrému poklesu indexu potenciální podpory. To je poměr počtu obyvatelstva ve věku od 15 do 65 let v poměru k počtu obyvatel ve věku nad 65 let. V roce 1950 byl tento poměr 6,24 v produktivním věku na každého důchodce. Do roku 2000 poklesl tento poměr na 4,08. Pokud nebudou připuštěni do Británie žádní přistěhovalci, tento poměr do roku 2050 poklesne na 2,36 pracovních sil v produktivním věku na jednoho důchodce.

V Itálii existovalo v roce 1950 na každého důchodce téměř osm pracovních sil v produktivním věku, v současnosti je to méně než čtyři a v roce 2050 to bude 1,52. Itálie přešla ze všech zemí Evropské unie snad nejrychleji od kultury, kde lidé mívali osm nebo devět dětí, ke kultuře, kde má mnoho rodin jen jedno dítě anebo vůbec žádné.

V Evropské unii jako celek bylo v roce 1950 6,97 pracovních sil v produktivním věku na jednoho důchodce, v roce 2050 to bude 1,89 pracovních sil.

Je velmi nepravděpodobné, že začne porodnost v Evropské unii zase stoupat, a tak vypracovala OSN celou řadu projekcí, jak se vyrovnat s "demografickým deficitem". OSN vypočítala, kolik přistěhovalců bude zapotřebí, aby zůstal počet obyvatel v produktivním věku (15 až 64 let) na stejné úrovni jako dnes.

Má-li Británie udržet stejný poměr lidí v produktivním věku vůči penzistům do roku 2050, bude muset povolit přistěhovalectví více než 1 milionu osob ročně. V polovině století by se tak zvýšil počet obyvatel v Británii z nynějších 60 milionů na 136 milionů, z nichž by 80 milionů, neboli přibližně 59 procent obyvatelstva, byli přistěhovalci anebo jejich potomci.

Německo by potřebovalo k udržení stejného poměru mezi osobami v produktivním věku a důchodci 3,4 milionů přistěhovalců každým rokem. Roku 2050 by se skládalo 80 procent obyvatel Německa z přistěhovalců či jejich potomků.

Není divu, že když se o této otázce přistěhovalectví za účelem nahrazení pracovních sil poprvé hovořilo letos v létě na schůzce ministrů vnitra zemí Evropské unie, vyvolalo to obrovskou kontroverzi. Jean-Pierre Chevenement, tehdejší francouzský ministr vnitra, toto přistěhovalectví odmítl jako nástroj zaměstnavatelů k stlačování mezd. Pokud k tomu skutečně dojde, Evropa by si měla uvědomit, co to bude znamenat, a připravit se na to, že se stane rasově hybridní společností. "Veřejnému mínění musí být řečeno jasně, že Evropa, země přistěhovalectví, se stane místem, kde dochází ke křížení ras a kultur," konstatuje se v dokumentu, který připravil úřad francouzského prezidenta. "Je nutno poskytnout v tomto smyslu veřejnému mínění osvětu a přesvědčit ho."

Je možné, že začnou evropské země používat systém kvót, jaký už používají země jako Spojené státy či Kanada, který dává přednost kvalifikovaným osobám z různých zemí, anebo bodový systém pro přistěhovalce, podle toho, jakou mají kvalifikaci, anebo podle toho, jestli mají v cílové zemi už příbuzné.

Jiným řešením by bylo přimět lidi, aby odcházeli později do penze. Aby si zachovala Británie dnešní poměr lidí v produktivním věku vůči důchodcům, bylo by nutno zvýšit věk odchodu do penze na 72 let. V praxi asi začnou vlády používat směsice všech přístupů, otevřou dveře přistěhovalcům, změní systém důchodového zabezpečení, a vytvoří pobídky pro ty, kdo budou chtít chodit do práce i po dosažení věku 65 let.

Jak uvedl Antonio Vitorino, dynamický portugalský komisař EU pro otázky spravedlnosti a vnitra, politika "pevnosti Evropa" už dál není realizovatelná. "Politika nulového přistěhovalectví, jakou jsme praktikovali za poslední čtvrt století, už není reálná."