Pes versus pes (správněji pán versus pán)
K článku p. J. Dvořáka v BL 7.9.2000
Nelze říci, že by pro p. Dvořákem popisované případy zcela chyběla právní úprava.
I zde platí obecná ustanovení Občanského zákoníku (dále "OZ"), zejména § 415 (tzv. obecná prevenční povinnost): "Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí." Z tohoto ustanovení vyplývá, že majitel psa je povinen zabránit tomu, aby jeho pes napadal lidi, psy nebo jiná zvířata, aby poškozoval zeleň, znečisťoval veřejná prostranství atd.
Na druhé straně má majitel podle § 417 odst. 1 OZ povinnost svého psa v případě nebezpečí napadení přiměřeným způsobem chránit ("Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení."). Za přiměřený způsob zákroku se považuje takový, při kterém vznikne co nejmenší újma, a to i útočícímu psovi. Použití pepřového spreje lze podle mého názoru považovat za přiměřený způsob obrany, pokud není použita nepřiměřeně silná dávka, která by psovi způsobila trvalé poškození čichu nebo zraku. Usmrcení útočícího psa lze považovat za přiměřený způsob obrany pouze v případech, že hrozí smrt napadenému psovi nebo je jeho majitel sám útočícím psem nebezpečně napaden a jestliže útok nemůže bez ohrožení svého života a zdraví odvrátit jinak.
Jestliže pes v důsledku napadení jiným psem utrpí zranění, může se jeho majitel oprávněně domáhat na majiteli útočícího psa úhrady veškerých nákladů spojených s léčením takového zranění, a v případě, že pes v důsledku útoku uhyne nebo je utracen, zaplacení jeho ceny, pokud tomuto napadení nemohl zabránit. V případě, že by k napadení psa jiným psem přispělo to, že majitel napadeného psa jej před napadením přiměřeně nechránil, jde podle OZ o škodu vzniklou spoluzaviněním obou majitelů psů a ti jsou pak povinni škodu nést poměrně podle míry zavinění každého z nich.
Úmyslné poštvání psa na jiného psa (či jiné zvíře) je porušením ustanovení § 4 písm. f) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a tedy přestupkem podle § 28 téhož zákona (za který může být uložena pokuta až do výše 10 000,- Kč, při opětovném spáchání až do výše 15 000,- Kč; pokud by se takového jednání dopustil profesionální chovatel, může mu být podle § 27 téhož zákona uložena pokuta až 50 000,- Kč). Projednávání těchto přestupků a ukládání pokut je podle § 24 téhož zákona v pravomoci obce. Jestliže tedy policista zjistí, že někdo poštvává psa proti jinému psu, měl by podle zákona o policii zjistit jeho totožnost a sepsat úřední záznam o zjištěném přestupku, který postoupí příslušnému obecnímu úřadu.
Povinnost na veřejných prostranstvích (všech nebo některých) vodit psa na vodítku (a případně též i nasadit mu náhubek) může majitelům psů pro území příslušné obce uložit v rámci opatření k zajištění veřejného pořádku obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou vydanou podle zákona o obcích. Kontrolovat dodržování takové vyhlášky a pokutovat majitele psa, který ji poruší, je pak zejména úkolem obecní policie (v malých obcích, které nemají zřízenu obecní policii, je to úkolem pracovníka obecního úřadu, kterého starosta pověřil kontrolou veřejného pořádku, ev. starosty osobně).
Pokud jde o psy užívané myslivci v revíru, je podle zákona o myslivosti a na jeho základě vydaných prováděcích předpisů dovoleno užívat pouze čistokrevných psů uznaných plemen, kteří prošli náročným výcvikem zakončeným úspěšně složenou zkoušku způsobilosti (přičemž jednou z mnoha podmínek úspěšného složení zkoušky je, že pes neprojevuje agresivitu vůči jiným psům). Používání nezpůsobilého psa při výkonu myslivosti je závažným porušením pravidel myslivosti, za které by myslivci hrozilo odebrání povolenky k lovu a vyloučení z myslivecké společnosti.
(Autor je dobrovolným funkcionářem KDU-ČSL na místní úrovni.)
