pátek 8. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Média:
  • Když je Česká televize napadena, má právo informovat jednostranně (Rada ČT)
  • Američané měli Železnému nabídnout lepší podmínky (Luboš Motl) Z archívu:
  • Rozhovor Jana Čulíka s anglickým bohemistou Jamesem Naughtonem (1. část) Reakce:
  • Pes versus pes (Jaroslav Štemberk)
  • Když nemusíš, tak nemusíš (Václav Pinkava)
  • Sprostá a brutální, ale mluví se o ní (Ivan Sosna) Lobbistův koutek:
  • Březina dokázal svou nemoc činem (Štěpán Kotrba)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Ve středu a ve čtvrtek je Jan Čulík v ČR mimo dosah internetu. Toto a včerejší vydání Britských listů proto připravil Tomáš Pecina.

  • Poezie pro cestující. Proc nevystavit v pražském metru tyto jemné verše?

    Když na louce oschne rosa, přijde slečna Adélka,
    pobíhá tam v trávě bosa, třese se jí prdelka,
    pobíhá tam v trávě bosa, občas lehce poskočí,
    tu a tam ji kousne vosa, je to pastva pro voči,
    há, gé, é, dé, je to pastva pro voči.

    Oči by se pásly věčně na ztepilé postavě,
    která patří oné slečně v teplákové soupravě,
    když jsem žádal s touhou v hlase, ať se svlékne do plavek,
    odvětila, že jsem prase, a dala mi pohlavek,
    há, gé, é, dé, a dala mi pohlavek.

    (Jiří Dědeček)

  • Pouhých 81 dnů potřebovala Rada České televize, aby odpověděla na stížnost Britských listů z 18. 6. 2000. Bude-li na čtenáře působit text odpovědi dojmem déja vu (déja lu), není v tomto pocitu osamocen. I my bychom rádi publikovali aktuálnější materiály, nicméně Rada ČT je veřejný orgán a jejímu pracovnímu tempu (a nasazení) je třeba se přizpůsobit.

  • (aktualizováno podle informací z pátečního dopoledne) Mediální ofenzíva Vladimíra Železného nabírá na síle - že by předzvěst špatných zpráv z Amsterdamu? Další z řady obvinění se týká data založení a vzniku společnosti CME Czech Republic B. V., stoprocentně vlastněné dceřinné společnosti bermudské CME. Podle vyjádření V. Železného byla tato společnost založena až 4. srpna 1994, takže nemohla 28. července téhož roku uzavřít s CEDC smlouvu o převodu podílu ve společnosti ČNTS.

  • Jeden čtenář mě správně upozornil, že ne všechny mailservery a emailoví klienti umějí příznak tzv. doručenky zpracovat, a tak bych neměl vinit Úřad vlády, že mé tři zprávy ani nepřečetl, nýbrž že pouze neodpověděl (a ani to už není pravda, protože ihned po zveřejnění včerejší výtky jsem z Úřadu vlády požadovaný dokument obdržel).

  • Nejednu těžkou hodinku prožívá v těchto týdnech česká vláda. Po skandálním průběhu medializace tzv. "akce Olovo" přijal včera Evropský parlament rezoluci, v níž nedoporučuje spuštění jaderné elektrárny Temelín. Uvidíme, co Zemanův tým, který v minulých měsících nešetřil samochválou, v této situaci vymyslí.

  • Sraz čtenářů Britských listů s jejich vydavatelem organizuje v Praze na úterý 12. 9. 2000 v 18 hodin Vlasta Leporská:

    Zájemci ať se hlásí na adrese sraz_bl@post.cz (potřebuji vědět, kolik lidí se přihlásí). Uzávěrka přihlášek bude do 7. 9. 2000. Pak dám obratem vědět, KDE sraz bude, a nejpozději 8. 9. to zveřejníme v Britských listech.

    VL k tomu píše: Rezervovala jsem na 12. 9. 2000 v 18.00 mistnost v suterenu restaurace Pivovarsky dum, Jecna 15. Vejde se tam asi 40 lidi, takze misto je i pro eventuelni zajemce, kteri se dosud neprihlasili a chteli by prijit na posledni chvili. Zatim prihlasenych je dnes (tj. v patek) rano cca. 25. VL

  • Duální záhada. Mohl by Britským listům někdo kompetentní z ČT vysvělit, proč dvanáctidílný německý seriál Hitlerovi muži začal být od sedmého dílu vysílán bez duálního zvuku? Před časem se v BL vyjádřil J. Rubeš, že jde o ochranu autorských práv, ale minimálně tento případ do oné kategorie zjevně nespadá. Opravdu si začínám připadat jako utlačovaná menšina: místo, aby televize vzdělání podporovala, svým přístupem k duálnímu vysílání se hlásí ke kultu ignorance. (TP.)

  • Literární noviny tisknou jen články, které se shodují s názorem šéfredaktora. V červenci zrušil šéfredaktor Jakub Patočka Čulíkův sloupek Týden ve světě za to, že Čulík zpochybnil nezávislost Jaromíra Štětiny a poukázal na jeho novinářský aktivismus, stejně jako na podivné postavení novinářsko-humanitární organizace, Člověk v tísni, převážnou většinou financované státem (viz výroční zpráva z r. 1997), která sídlí ze záhadných důvodů ve veřejnoprávní České televizi a jejíž aktivisté občas vystupují na obrazovce ČT jako "nezávislí" novináři. Patočka se s organizací Člověk v tísni přátelí a těsně s jejími členy spolupracuje. Literární noviny zveřejnily pak čtyři kritické příspěvky na Čulíkovu adresu (emocionální Štětinova obrana "angažovaného objektivního žurnalismu" byla reakcí na Čulíkovy nezveřejněné argumenty) a odmítly poskytnout obdobný prostor pro Čulíkovu argumentaci, neboť takovým názorům je možno dát jen malé místo v rubrice Reakce čtenářů: Čulikova odpověď na Štětinův článek "není kvalitní", argumentoval Patočka. Čulíkův v Literárkách nezveřejněný nekvalitní článek "Být ´angažovaný objektivní novinář´ je nesmysl" si můžete přečíst zde.

  • 1. Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? (Článek není v časopise Týden už k dispozici, k dispozici je však v Britských listech na adrese http://www.britskelisty.cz/0006/20000627b.html#01) - 2. Byl zveřejněn finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Rada ČT: Když je Česká televize napadena, má právo informovat jednostranně

    Česká televize
    Rada České televize

    Vážený pan
    Tomáš Pecina
    Britské listy

    V Praze 30. srpna 2000

    Vážený pane Pecino,
    jménem Rady České televize Vám děkuji za Váš dopis ze dne 18. 6. 2000, v němž se na Radu ČT obracíte se stížností na generálního ředitele České televize ve věci zveřejnění tiskové zprávy v hlavní zpravodajské relaci Události.

    Rada České televize se touto stížností zabývala na svém zasedání dne 20. 6. 2000 a přijala stanovisko, které je obsaženo v bodě 4 Zápisu z jednání Rady České televize ze dne 20. 6. 2000:

    "Rada se zabývala "Stížností na postup ředitele zpravodajství Jiřího Hodače ve věci zveřejnění Tiskové zprávy v hlavní zpravodajské relaci Události" V této souvislosti Rada konstatovala, že stížnost podaná na ředitele zpravodajství Jiřího Hodače nespadá do působnosti a pravomoci Rady ČT. Jak vyplývá z § 8 odst. 1 písm. e) Zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi v platném zněni, je Rada ČT oprávněna rozhodovat pouze o stížnostech týkajících se ředitele, přičemž ředitelem se podle § 8 odst. 1 písm. a) téhož zákona rozumí generální ředitel České televize, Rada proto v dané věci nemůže přijmout žádné rozhodnuti.

    Dále se Rada zabývala stížností na generálního ředitele ČT ve stejné věci, která byla podána Tomášem Pecinou. Rada přijala následující stanovisko:

    a) způsob mediální prezentace posledních události v redakci zpravodajství ČJ: zvláště v denících Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, byl jednostranný, neodpovídal skutečnému stavu věcí a silně poškozoval mediální obraz České televize. Po prošetření celé záležitosti Rada konstatovala, že odvolání Romana Proroka bylo ovlivněno profesními důvody a v žádném případě ne politickými důvody.

    b) ve věci "Tiskové zprávy z 15. 6. 2000" vyjadřující stanovisko ČT Rada proto konstatuje, že v kontextu celé situace a mediálního zkreslování skutečného stavu věci bylo zveřejnění této zprávy (anebo alespoň jejich podstatných částí) v souladu s § 2 Zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, protože bylo vedeno snahou poskytnout veřejnosti objektivní informace v situaci, kdy jiné vlivné médium informovalo o případu jednostranně.

    c) Rada konstatovala, že personální otázky, které se v souvislosti s danou věcí objevily a které vznikaly už v minulosti, jsou v kompetenci generálního ředitele ČT v rámci pracovně-právních vztahů.

    d) Rada na základě výše uvedených skutečnosti rozhodla, že stížnost Tomáše Peciny je neodůvodněná.

    Člen Rady M. Rejchrt na základě § 3 odst. 3 Jednacího řádu Rady ČT zahrnuje do zápisu odlišné stanovisko od konečného rozhodnuti Rady v bodu 4: Rada ČT měla vyslechnout signatáře stížnosti na ŘZ J. Hodače a pak teprve zaujmout stanovisko."

    Vážený pane Pecino, děkujeme Vám ještě jednou za dopis, který jste nám zaslal a zároveň se omlouváme za zpoždění naší odpovědi.

    S pozdravem

    Miroslav Mareš, předseda Rady České televize


    Američané měli Železnému nabídnout lepší podmínky

    Luboš Motl

    Vazeny pane Paleto,
    se zajmem jsem si precetl Vas clanek, ktery strucne a vystizne shrnuje hlavni temata podstatna pro spor mezi CET-21 a CME. S Vasimi uvahami samozrejme souhlasim. Duvod, proc se novinari nezajimaji o Jana Culika a jeho jednostranne angazovane clanky o ruznych tematech, je castecne v tom, ze se mnohy novinar okrajovym tematem jako "neobjektivita stranky BL" nehodla spinit, castecne proto, ze novinari v prumeru citi mensi chtic, rypat uplne do vsech ostatnich, nez citi pan Culik, coz ve vyjimecnem pripade, kdyz by mohli byt na stope necemu zavaznemu, je vlastnost negativni, v naproste vetsine pripadu je to ovsem prednost. Pokud jde jen o to, ze nejaky zatrpkly hlupak postuje na svoji webovou stranku denne absurdni lzi, nejde vlastne o nic.

    Vadou na Vasem clanku je samozrejme dodatecny komentar pana sefredaktora, za ktery, jak chapu, nemuzete. Pan Culik v nem jako uz stokrat predtim tvrdi, ze licenci dostal nekdo "spolecne" - ackoliv vsechny dokumenty (vcetne tech, ktere uverejnil) jednoznacne rikaji, ze licence byla udelena CET-21. Aby svoje tvrzeni "podporil", prida modrou linku na "dokument": kdyz se na linku klikne, clovek ovsem zjisti, ze to neni zadny dokument, nybrz nejaky jiny hloupy clanek obsahujici subjektivni pohledy nejakeho anonyma, o nemz mluvi Culik jako o "informovanych kruzich". Podobnym zpusobem Culik "pracuje" porad.

    Zabavne na tech stupidnich komentarich pana Culika je i to, ze kdesi mezi radky se zrcadli, ze v hloubi moc dobre chape, jak se veci maji, ze CME nikdy licenci nevlastnila, a tudiz nikdy nemohla mit definitivni jistotu nad televizi jako takovou, jen v to "doufala". Ale s podobne "uvazujicim" clovekem je pak tezky rozhovor. Jestlize smlouvu, v niz je jasne napsano, ze CET-21 dostava licenci na TV vysilani, interpretuje tak, ze si myslel, ze vlastne CET-21 dostava tu licenci s nekym napul, a tudiz ze napul patri CME (pricemz jeste postupne z techto 50% nenapadne udela 100%), potom vyroky takoveho cloveka o nespolehlivosti Vladimira Zelezneho mohou byt pro srandu i vrabcum na strese. Zamestnanci televize, herci, komedianti apod. vedi asi lepe, jestli je rozumnejsi a spolehlivejsi spolehnout se na Vladimira Zelezneho, nebo treba na Jana Vavru.

    Americane nebyli hloupi, ze spolehali na Vladimira Zelezneho. Americane (presneji receno Bermudane) :-) byli naopak v tomto pomerne chytri, protoze jim Vladimir Zelezny - na rozdil od kohokoliv jineho v Evrope - vydelal pekne penize. Byli hloupi, ze si ho nesnazili udrzet a nenabidli mu nejake rozumnejsi podminky - pul zisku pro CET-21 apod. a nejaky podil pro neho - aby si jeho naklonnost a neuveritelnou loajalitu (spolu s dilem pohadkovych zisku) udrzeli. Hezky je Culikuv zaver, v nemz se sam pokousi prijit na kloub tomu, co si vlastne on sam mysli :-), kdyz pise: "Jsem presvedcen, ze v tomto sporu hodnotim kriticky obe strany." :-))) Svym komentarem vyvolany obraz sebe sameho jako mentalne neprilis sofistikovaneho lhare a zlocince tedy doplni pan Culik, zamestnany jako jazykovedec, jeste o skolacky jev ze slohovych praci tretacku, za ktery se snizuje znamka i na velmi nenarocnych venkovskych zakladnich skolach.

    Zdravi Vas

    Lubos


    O české literatuře v Británii minulého století

    Rozhovor Jana Čulíka s Jamesem Naughtonem pro RFE

    Člen koleje St. Edmunds Hall oxfordské univerzity dr. James Naughton vyučuje na tamější fakultě moderních jazyků českému a slovenskému jazyku a literatuře. Podrobně se zabývá recepcí české literatury v Británii od počátku devatenáctého století a poslední dobou také sám překládá do angličtiny zejména dílo Bohumila Hrabala. Jan Čulík s dr. Naughtonem pro pořad Slovo a svět natočil čtyřdílný rozhovor o tom, o jaká česká literární díla Angličané během dvou minulých století projevili zájem, jaké má v Británii česká literatura v současnosti postavení a s jakými problémy se musí potýkat překladatel, který se snaží adekvátně do angličtiny převést charakteristické a zcela nenapodobitelné Hrabalovy texty. V dnešní, první části čtyřdílného pořadu vysvětluje dr. Naughton, jaký měla česká literatura v Británii ohlas v minulém století. Mnoho lidí v Československu asi neví, že se lidé v Británii o českou kulturu zajímali už začátkem devatenáctého století.

    [pásek]
    James Naughton: Mainly these were individuals who were interested in Czech matters and then the readers of their books and articles published by these authors in various magazines.
    [hlasatelé]:
    Šlo hlavně o jednotlivce, kteří měli zájem o české záležitosti, a pak o čtenáře jejich knih a článků, které tito lidé uveřejnili v různých časopisech. První překlad z češtiny do angličtiny vznikl přibližně kolem roku 1820. Pokud vím, raný britský zájem o českou literaturu byl vzbuzen publicitou kolem padělaných rukopisů. Je to spojeno s podobnými britskými padělky skotského básníka Jamese Macphersona. První překlad české literatury pořídil jistý Polák, který žil v Edinburku a jmenoval se Krystyn Lach-Szyrma. Nějaký zájem by i dřív o české pověsti, např. o Libuši, které byly zprostředkovány do zahraničí prostřednictvím němčiny. Lach-Szyrma přeložil r. 1821 buďto přímo z češtiny nebo z polštiny jeden úryvek z Kralovédvorského rukopisu.

    Takže by se dalo říci, že myšlenka údajně starobylých, ale ve skutečnosti padělaných rukopisů vznikla ve Skotsku, přenesla se do střední Evropy a pak se zase vrátila do Edinburku?

    Jiným romantickým falsifikátorem literárních textů byl ale Thomas Chatterton, a to byl Angličan. Macpherson byl jenom jedním ze zdrojů inspirace básnických padělatelů. Jiným zdrojem inspirace romantických falzifikátorů byla německá Píseň Niebelungů, ruský epos o princi Igorovi a staré srbské básně, což ovšem samozřejmě nebyly padělky.

    Takže prvotní zájem o českou literaturu v Británii byl spojen s ohlasem údajně starobylé české lidové epiky.

    Ano. A pak se vyskytla osobnost, která projevila o českou literaturu širší zájem. Jmenovala se John Bowring. Bowringova pozornost se ovšem také soustřeďovala na Rukopisy, protože jeho hlavním informátorem byl František Ladislav Čelakovský.

    Bowring vydal nějakou antologii české poezie, viďte.

    Je to dlouhá historie. Bowring byl nejprve kupcem. Plavil se po Baltském moři a dostal se až do Ruska. Tam, protože měl literární zájmy se začal zabývat ruskou literaturou a uveřejnil antologii ruské literatury. Pak se věnoval poezii ostatních Slovanů. Vydal antologii polské poezie, srbské poezie a maďarské poezie a začal se považovat za polyglota, který je schopen překládat ze všech evropských literatur.

    A opravdu těmito všemi jazyky hovořil?

    Ne, neznal je pořádně. Některou českou poezii přeložil z německých překladů, které mu poslal Čelakovský, například myslím některé Kollárovy sonety byly přeloženy z německé verze Časopisu českého muzea. Bowring také kolem roku 1828 uveřejnil pár článků o české poezii - v anglických časopisech Foreign Quarterly Review a Westminster Review. R. 1832 vydal svou českou antologii Wýbor z Básnictvi Českého. Cheskian Anthology. Když ale antologie vyšla, Bowring už začínal ztrácet zájem o slovanskou poezii. Začal se připravovat na kariéru diplomata - později působil na Dálném Východě.

    Co ta antologie obsahovala?

    Jak už jsem se zmínil, Bowring překládal Kollára a pak tam byly ukázky z české středověké literatury a autoři jako Šnajdr, "Jan za chrta dán". Byla to velice dobře sestavená antologie: materiál Bowringovi totiž vybrali Češi, hlavně Čelakovský. Taky obsahovala lidové písně. Zvlášť v úvodu bylo hodně chyb: Bowring si to nenechal od nikoho v Čechách zkontrolovat. Byl trochu zbrklý.

    V jakém asi nákladu vyšla tahle první antologie české poezie v angličtině?

    Příliš velký určitě nebyl. A kniha se asi moc neprodávala, jak se dovídáme z korespondendce. Bowring chtěl jisté množství výtisků poslat do Prahy.

    Ale tam určitě tou dobou nikdo neuměl anglicky.

    Mělo to být pro anglické návštěvníky Prahy.

    Kdo byl dalším průkopníkem zájmu o českou literaturu v Anglii v devatenáctém století?

    Pak se o českou literaturu začal zajímat Angličan jménem Albert Henry Wratislaw. Jeho dědeček prý pocházel z Čech nebo spíše z Moravy. Albert Henry Wratislaw vyučoval v jedné anglické internátní škole a honosil se tím, že mezi jeho předky byl údajně Václav Vratislav z Mitrovic. To ovšem nikdy nebylo potvrzeno. Jeho rodina se považovala za vzdálenou anglickou větev rodu Vratislavů. Albert Henry se naučil česky částečně z úcty ke svým českým předkům. Psal lidem do Čech dopisy česky, a ty dopisy se zachovaly. Je z nich vidět, že uměl česky velice dobře.

    A co on vydal?

    R. 1849 Wratislaw uveřejnil stručnou antologii soudobé české poezie: obsahovala verše od Hanky, Jablonského a podobných autorů. Zdaleka ale nebyla tak zajímavá jako Bowringova antologie. Wratislaw taky přeložil části Královédvorského rukopisu.

    Ale kolem roku 1850 už tohle všechno asi v Čechách muselo být dost zastaralé?

    To záleží na tom, koho máme na mysli. V Čechách Rukopisy tou dobou určitě ještě zastaralé nebyly. V polovině devatenáctého století Václav Hanka stále pokračoval ve vydávání mnohojazyčných edic rukopisů, to trvalo až do semdesátých let. Nepravost Rukopisů byla přece poprvé jaksi důrazně prokázána až v osmdesátých a devadesátých letech, a i pak hodně lidí dál věřilo, že Rukopisy jsou pravé. Takže Češi ve styku s Angličany zajímajícími se o českou literaturu by určitě i kolem r. 1850 stále Rukopisy doporučovali. Bezpochyby je doporučoval i Hanka, s nímž byl Albert Henry Wratislaw v korespondenčním styku. Doporučil by je býval i Palacký.

    Zajímal se Wratislaw také o něco jiného než o českou poezii?

    Wratislaw posléze studoval hlavně starší literaturu, protože ho zajímalo husitství a český protestantismus. Psal o Janu Husovi a v pozdějších letech života několikrát přednášel v Oxfordu o české středověké literatuře, zejména ze 14. století. Rozbíral Tomáše Štítného, Dalimila, Legendu o svatém Prokopu a další texty. Jsou to skutečně velice zajímavé přednášky. Vyšly knižně a po dlouhá léta byly pak jediným dosažitelným anglickým studijním materiálem o české středověké literatuře. Je to opravdu velice dobrá kniha. Obsahuje také překlady úryvků. Tenhle Albert Henry Wratislaw také identifikoval rukopis Dalimilovy kroniky, který je uložen na univerzitě v Cambridgi v Trinity College.

    Takže Wratislaw se také o českou literaturu původně zajímal kvůli Rukopisům: hledal v ní starobylé pozůstatky eposu dávných Slovanů.

    To bylo jen jedním jeho zájmem. Druhým jeho zájmem bylo náboženství, zajímal se o historii českého reformismu. Mimochodem, také přeložil známé Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, knihu o jeho cestě do Konstantinopole. Přeložil to velice dobře a překlad byl asi docela úspěšný.

    Vyšel tiskem?

    Vyšel r. 1862 a byl kladně recenzován v časopise Athenaeum. Z korespondence se dovídáme, že na překladu Wratislaw dokonce vydělal trochu peněz. Byl to zřejmě nejúspěšnější anglický překlad českého díla za celé devatenácté století, do té doby, než František hrabě Lützow přeložil r. 1901 Komenského Labyrint světa. Lützow mimochodem r. 1899 také vydal své anglicky psané Dějiny české literatury.

    A jak se historie anglického zájmu o českou literaturu vyvíjela v devatenáctém století dál?

    První univerzitní učitel slovanských jazyků a literatur na univerzitě v Oxfordu William Morfill přeložil jednu knihu o Husovi a uveřejnil článek o Vrchlickém a Sládkovi a jiných českých autorech. Také psal o slovenské literatuře, ale žádné literární texty sám nepřekládal. R. 1894 přeložili Václav Emanuel Mourek a jeho anglická žena Jane román od Šmilovského jménem Nebesa, ale ten úplně zapadl. Jiným zajímavým překladatelem z češtiny byl jistý Walter William Strickland. To byl aristokratický odpadlík. Pohádal se se šlechtickými příbuznými. Zajímal se o anarchismus a buddhismus. Později žil v zahraničí a dochoval se záznam korespondence britského ministerstva vnitra ze dvacátých let našeho století, v níž se uvažovalo, jestli je záhodno vůbec tohoto člověka pustit zpátky do Británie. Tou dobou byl ale Strickland už dost starý. Zemřel r. 1938 ve věku sedmaosmdesáti let na Jávě. Strickland vydal v minimálních nákladech několik vlastních překladů z češtiny, které bezpochyby sám i financoval. Nejprve přeložil dvě hry od Emanuela Bozděcha. Pak výbor z Hálkových Večerních písní a r. 1886 vydal i překlady několika Hálkových dosti vynikajících povídek a novel, jako například Poldík rumař. Strickland překládal většinou velice dobře. Přeložil také báseň Hanuman od Svatopluka Čecha.

    A to tu Čechovu báseň přeložil do angličtiny ve verších?

    Ve verších, a naprosto dokonale. Není ovšem jasné, kdo tyhle Stricklandovy překlady četl. V knihovnách se hledají velice obtížně. Později, ve dvacátém století, je Strickland vydával znovu, někdy víckrát. Strickland se také zajímal o lidovou slovesnost, a tak přeložil i Erbenovy Slovanské pohádky, které mimochodem přeložil i Henry Albert Wratislaw.

    Celkem je možno shrnout, že i když během devatenáctého století vznikly překlady soudobých českých děl od Hálka, Čecha, Bozděcha, Šmilovského, vůbec se pokud vím nepřekládal Neruda ani Mácha. Od Erbena byly přeloženy pouze Svatební košile jako libreto Dvořákova oratoria. Dvořák byl v té době v Anglii neobyčejně úspěšným skladatelem. Tyto překlady však v britském literárním povědomí nezanechaly v podstatě vůbec žádnou stopu.

    Kdyby tyto překlady četl dnešní čtenář, byly by mu vůbec dnes ještě přístupné?

    Stricklandovy překlady se dodnes čtou velice dobře. A Lützowův překlad Labyrintu světa z r. 1901 by mohl být dnes klidně vydán znovu. Totéž platí o Wratislawově překladu Příhod Václava Vratislava z Mitrovic.

    To co se z české literatury v devatenáctém století v Anglii překládalo, ovšem zdaleka nebylo typické, alespoň snad z dnešního hlediska. Bylo tomu tak proto, že tyto překlady byly zcela okrajové a náhodné? Proč se například nepřekládal Mácha?

    Když v  Anglii v r. 1846 pobýval Josef Václav Frič, navštívil Johna Bowringa a  snažil se ho přesvědčit, aby překládal Máchu. Ale nic z toho nebylo. Otázkou taky je, kdy začal být Mácha i v Čechách považován za významného autora.

    Za májovců, ne?

    Pro ně jistě byl důležitým básníkem, ale pro širší čtenářský okruh určitě zaujal místo výjimečné básnické osobnosti až mnohem později. Mě ze začátku překvapilo, jak málo se angličtí překladatelé v devatenáctém století zajímali o Máchu. Plánoval se překlad Zeyerova Jana Maria Plojhara, ale z toho taky nebylo nic. Za celé 19. století nebyl žádný rozsáhlejší český román přeložen do angličtiny.


    Pes versus pes (správněji pán versus pán)

    K článku p. J. Dvořáka v BL 7.9.2000

    Jaroslav Štemberk

    Nelze říci, že by pro p. Dvořákem popisované případy zcela chyběla právní úprava.

    I zde platí obecná ustanovení Občanského zákoníku (dále "OZ"), zejména § 415 (tzv. obecná prevenční povinnost): "Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí." Z tohoto ustanovení vyplývá, že majitel psa je povinen zabránit tomu, aby jeho pes napadal lidi, psy nebo jiná zvířata, aby poškozoval zeleň, znečisťoval veřejná prostranství atd.

    Na druhé straně má majitel podle § 417 odst. 1 OZ povinnost svého psa v případě nebezpečí napadení přiměřeným způsobem chránit ("Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení."). Za přiměřený způsob zákroku se považuje takový, při kterém vznikne co nejmenší újma, a to i útočícímu psovi. Použití pepřového spreje lze podle mého názoru považovat za přiměřený způsob obrany, pokud není použita nepřiměřeně silná dávka, která by psovi způsobila trvalé poškození čichu nebo zraku. Usmrcení útočícího psa lze považovat za přiměřený způsob obrany pouze v případech, že hrozí smrt napadenému psovi nebo je jeho majitel sám útočícím psem nebezpečně napaden a jestliže útok nemůže bez ohrožení svého života a zdraví odvrátit jinak.

    Jestliže pes v důsledku napadení jiným psem utrpí zranění, může se jeho majitel oprávněně domáhat na majiteli útočícího psa úhrady veškerých nákladů spojených s léčením takového zranění, a v případě, že pes v důsledku útoku uhyne nebo je utracen, zaplacení jeho ceny, pokud tomuto napadení nemohl zabránit. V případě, že by k napadení psa jiným psem přispělo to, že majitel napadeného psa jej před napadením přiměřeně nechránil, jde podle OZ o škodu vzniklou spoluzaviněním obou majitelů psů a ti jsou pak povinni škodu nést poměrně podle míry zavinění každého z nich.

    Úmyslné poštvání psa na jiného psa (či jiné zvíře) je porušením ustanovení § 4 písm. f) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a tedy přestupkem podle § 28 téhož zákona (za který může být uložena pokuta až do výše 10 000,- Kč, při opětovném spáchání až do výše 15 000,- Kč; pokud by se takového jednání dopustil profesionální chovatel, může mu být podle § 27 téhož zákona uložena pokuta až 50 000,- Kč). Projednávání těchto přestupků a ukládání pokut je podle § 24 téhož zákona v pravomoci obce. Jestliže tedy policista zjistí, že někdo poštvává psa proti jinému psu, měl by podle zákona o policii zjistit jeho totožnost a sepsat úřední záznam o zjištěném přestupku, který postoupí příslušnému obecnímu úřadu.

    Povinnost na veřejných prostranstvích (všech nebo některých) vodit psa na vodítku (a případně též i nasadit mu náhubek) může majitelům psů pro území příslušné obce uložit v rámci opatření k zajištění veřejného pořádku obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou vydanou podle zákona o obcích. Kontrolovat dodržování takové vyhlášky a pokutovat majitele psa, který ji poruší, je pak zejména úkolem obecní policie (v malých obcích, které nemají zřízenu obecní policii, je to úkolem pracovníka obecního úřadu, kterého starosta pověřil kontrolou veřejného pořádku, ev. starosty osobně).

    Pokud jde o psy užívané myslivci v revíru, je podle zákona o myslivosti a na jeho základě vydaných prováděcích předpisů dovoleno užívat pouze čistokrevných psů uznaných plemen, kteří prošli náročným výcvikem zakončeným úspěšně složenou zkoušku způsobilosti (přičemž jednou z mnoha podmínek úspěšného složení zkoušky je, že pes neprojevuje agresivitu vůči jiným psům). Používání nezpůsobilého psa při výkonu myslivosti je závažným porušením pravidel myslivosti, za které by myslivci hrozilo odebrání povolenky k lovu a vyloučení z myslivecké společnosti.

    (Autor je dobrovolným funkcionářem KDU-ČSL na místní úrovni.)


    Když nemusíš, tak nemusíš

    Václav Pinkava

    ad http://www.britskelisty.cz/0009/20000906g.html#06

    Reklama je ucinna, jen pokud ve cloveku vzbudi takovy zajem o dotycny vyrobek, ze si jej skutecne koupi.

    Jinak jde (prinejlepsim) o profesionalne uspesne (rozumejme povsimnutihodne) umelecke dilo.

    Reklama, o niz byla rec, je o nejakem vyrobku, na ktery si nevzpominam, lec reklamu samotnou si vybavuji.

    To ovsem neznamena, ze by reklama byla v mem pripade zcela ne-efektivni. Muze na mne zapusobit tak, ze si dotycny vyrobek koupim misto jineho, konkurencniho, jsa podvedome ovlivnen jeho reklamou, az si pujdu koupit tento typ vyrobku. Leckdy staci k vyberu pocit, ze ze dvou znacek je mi jedna (kladne) povedoma. Znacka v zaberu - to je princip reklamniho sponzorstvi sportu, a jak vedi vyrobci skodlivych vyrobku, tento typ reklamy dobre funguje. (Radeji "skodlivou" reklamu na neskodlivy vyrobek nez naopak?)

    K dosazeni tohoto souperiveho efektu reklamy je idealni, aby asociace byla nejen prijemna, ale aby slo o asociaci s davkou nutkavosti ci neodolatelnosti. Zinscenovana kradez je jasna nadsazka principu nutkavosti. Pro vetsinu lidstva je kradez lakave fantasiji uvolneni od usnerovane reality, kde plati zakony, kde se clovek nemuze chovat tak pudove, jak nabada jeho primitivni podstata. Je lhostejne, zda jde o kradez 'ulicnickou', ci chladnokrevne profesionalni.

    Legrace konci, kdyz jsou soucasti 'dramatu' obeti na zivotech. (Zadna soudna reklamni agentura nevypusti reklamu, kde nekdo nekoho zastreli, aby ho obral o produkt X.) Ale kdo z nas se nikdy nezasnil, jak by asi provedl genialni loupez stoleti, ten at oponuje vyse uvedenemu.

    Efektivita reklamy se vsak tezko meri penezi, nebot nelze provest kontrolni experiment, kde se tataz populace ve stejnych podminkach reklame vystavi ci nevystavi - a porovna se vysledek. Zijeme uvnitr velke sociologicke zkumavky, bez moznosti kontrolniho experimentu.

    Jak rikal klasik*: "Polovina penez, ktere davam na reklamu, je vyhozena. Potiz je, ze nevim, ktera polovina to je."

    Ale uz se nevi uplne najisto, ktery klasik to byl.

    Prenesene: Nejake procento udaju/nazoru/argumentu/clanku na webu jsou omyly/myty/lzi/nesmysly.

    Jak je poznat?

    Václav Pinkava

    Odkazy:
    * http://home1.gte.net/cpq1szzy/yw12.htm
    http://www.bizjournals.com/triangle/stories/1998/08/10/smallb7.html
    http://www.mediamarketingservices.com/
    http://www.fm.co.za/adfocus/marketing/brain.htm

    Dalsi odkazy:
    http://www.utexas.edu/coc/admedium/Spring98_Theory/learning.html
    http://nersp.nerdc.ufl.edu/~adv3502/Week%2003/Media%20Strengths%20and%20Weaknesses.htm


    Sprostá a brutální, ale mluví se o ní

    Ivan Sosna

    Je to reklama zlá, sprostá a brutální. Udělat anketu, devět lidí z deseti ji odsoudí. Ani nemusíme opakovat, proč.

    Je ta reklama ale opravdu špatná? Z hlediska intelektuála, rodiče, vychovatele, etika či zákazníka určitě ano. Ale z hlediska zadavatele či agentury?

    Kolik reklam na sladkosti jsme už viděli a kolik z nich si pamatujeme? Soudě podle sebe, viděli hodně, pamatujeme málo. (Uznávám, že typické děcko je podstatně vděčnějším objektem než moje nemlsavá maličkost.) Moravská firma se za těžké reklamní peníze do povědomí dostala, ale vytvořit reklamu, jež opravdu zaujme a zafixuje se, není žádná legrace.

    Těch ve stylu Toscaniho „navoněné zdechliny" vidíme každý den přehršli. Je-li pěkná a milá, může docílit chvály, vyhrát soutěž, ale ve svém hlavním cíli uspět nemusí. Reklamy se přece nevyrábějí kvůli úspěchu v soutěži ani kvůli chvále estétů, nýbrž proto, aby splnily objednané zadání. Hezké podívání je fajn, ale bez vazby na produkt je spíše jen exhibicí tvůrců. Reklama je především tvrdý boj s nesmlouvavou konkurencí výrobců, výrobků i tvůrců.

    „Šokovat, omráčit, zaujmout i v negativním směru", označuje to velmi případně Aleš Kastner. Co když ta loupežnická holčička vůbec není tak špatná - rozuměj z hlediska zadavatele. O té reklamě se mluví a diskutuje, nezapadla tedy mezi šedivý průměr. I to už může být úspěch. „Když musíš, tak musíš" - rým to sice není, ale jsou i podstatně horší slogany...

    Tu kulatou oplatku s dlouholetou tradicí u nás každý zná, nejde tedy o její uvedení a umístění na trh a nemusí se ani nějak okatě vnucovat. U regálu v obchodě to pak už secvakne samo...

    A určitě to není reklama nejhorší. Nejhorší přece je, když se o něčem nemluví, nepíše, neví. Kdežto každý článek o tom, jak je zlá a hnusná, je přece taky reklama. Zdánlivě sice anti-, ale přitom úplně jiná a navíc zadarmo!

    A jak na reklamy? Inteligencí, zkušeností, informacemi, osvětou. Asi je to s reklamou trochu jako s tou blbostí podle Wericha: nelze nad ní vyhrát (proč taky, dodávám, svým způsobem je nutná a do tržních mechanismů patří), ale je s ní třeba stále bojovat. Nejenom zákazy a úřední regulací, ale i vnitřně. A ne proto, abychom ji zahubili, ale abychom s ní dokázali žít a naučili to i své potomstvo.

    Snad by si každý ve chvílích, kdy mu nejvíce vadí, měl vzpomenout na socialistickou reklamní smršť vedenou televizním panem Vajíčkem a na celou tehdejší spotřebitelskou realitu. Když se začala hroutit, zrodil se jeden z nejúspěšnějších sloganů: Už je to tady! A tak to máme. Je to tady. Děkuju osudu, že jsem se života s těmi reklamními přiblblinami dočkal.

    Ivan Sosna


    Vředy může mít i sportovec, nejen ministr

    Štěpán Kotrba

    Zaregistroval jsem nedávno v BL hysterický článek kteréhosi "volného internetového žurnalisty" (čti: kohokoliv těsně po vojně, kdo ví, kde je na klávesnici počítače ENTER a co znamená ikona MS-Word - nevysmívám se, jen konstatuji kvality české on-line žurnalistiky) na ignoraci Úřadu vlády, který tazateli nevysvětlil, PROČ ministr bez portefeje a vedoucí Úřadu vlády ing. Karel Březina nenastoupil základní vojenskou službu. To, že se odpovídající úředník choval jako hulvát nehodný svého platu a pozice bylo jasné a zřejmé. Proto Jan Čulík vyvěsil na Britské listy celou dokumentaci tohoto případu. Správně. Neomluvitelnost chování státního úředníka došla vzápětí "zasloužené odměny". Skvrna jakoby ale zůstala i na ministrovi... Proč?

    Problém zůstal problémem a vojančení nejmladšího ministra zůstalo palčivým tajemstvím pro všechny návštěvníky internetového deníku BL. Jan Čulík, žijící v Glasgow a píšící Britské listy odtud, neznalý přesně zákona 106/99 o právu občana na informace (přezdívaný též podle svého spoluautora Kužílkův - upřímné díky, pane poslanče, ale vaší PR agentuře bych být vámi neplatil), ponechal na BL vývěsku, která je tam dodnes. Bez odpovědi. Pochopitelně. Protože zdravotní informace zaměstnance jsou tím nejpřísněji utajovaným údajem každého osobního oddělení. Zákon 106 navíc neumožňuje jejich zveřejňování, stejně jako se nedozvíte prémie ani plat úředníka státní správy. Toto je závazná direktiva. Ochranu soukromí a osobních dat již dnes navíc hlídá (zuby ceně a prozatím jen temně vrče) Neuwirthův "Úřad na ochranu osobních údajů" v informačních systémech. Staré právní pravidlo platí stále. Neznalost zákona neomlouvá.

    Vtip je ale v tom, že v Čechách se nic neutají, i kdyby klíče od trezoru měl jen jeden... A tak se prosáklo, že před několika dny skončil ministr - sportovec v nemocnici se žaludečními vředy. Jeho kolega ještě z doby, kdy oba byli zaměstnanci sněmovny - dnes náměstek ministra Martin Turek se nechal v té souvislosti slyšet, že vředy jsou Březinovým evergreenem.

    To, co mne na celé kauze zaujalo, jsou hranice soukromí a jejich ochrana v případě jakéhokoliv občana - nejen politika. V současném, globalizujícím se světě nesmírně složité. Editor, sedící na Novém Zélandě a redigující "Novozélandské" listy bude mít díky liberálnímu přístupu novozélandské administrativy jiný názor, než redaktor, píšící příspěvku ze Stockholmu či Mnichova. Mohou být rozdíly v legislativách i žurnalistických zvyklostech zemí živících pány redaktory. A tak i když oni všichni budou psát česky a budou mít české čtenáře, i oni mohou mít konkrétní skušenost z Islandu, Paraguaye, USA, Londýna či Jihoafrické republiky. Daň globální digitální komunikační revoluci.

    Jenže otázka zůstává: podle jakých pravidel se má chovat český politik při dotazu na svou milenku (a proč by nemohl mladý český neprovdaný politik mít milenku?) či své vředy? Odpověď je (alespoň v tuto chvíli) jednoznačná: podle českých zákonů a nařízení, které si někteří čeští politici dali dobrovolně. (Zapomíná se už, jaké podmínky nutil premiér Miloš Zeman svým ministrům v případě lustrací NATO nad rámec zákona o NBÚ ? A kdo křičel ? Miloš Zeman? Ne.). A tak Jan Čulík má sice pravdu, ale vidí tu pravdu britskýma očima. Z pozice britského novináře má britskou pravdu, a předpokládám, že Princezna Diana by svůj soukromý život také odhalila v Londýně bez všetečných paparazziů... Nicméně i vedocí Úřadu vlády je český státní úředník a tak je vázán českými zákony. A ty musí nejen ctít, ale také aktivně prosazovat. A proto zřejmě ministr Březina neodpoví, proč nešel v minulosti na vojnu. Všichni si to mohou ale domyslet. I čtenáři Britských listů. On už totiž ministr odpověděl. Činem.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|