. Přinejmenším bych nabyl dojmu, že některé (viz výše bod 6) výtky asi opodstatněné budou; míra špatného dojmu by pak záležela na mé sympatii nebo antipatii vůči té či oné instituci.
(K těm antipatiím: Povězme si, že jazyk český je u nás blízký kdekomu a kdekdo se cítí kompetentní k debatám. Připomeňme si, s jakou nevolí mnozí přijímají vzdělávání v mateřštině nebo maturity z češtiny. Pokud si někdo pod ÚJČ představuje jen ta Pravidla, popřípadě má za to, že ÚJČ vymýšlí slova a vůbec je zodpovědný za všechno, co se týká češtiny, pak není těžké pochopit, jak to takový "představitel" slavnému ÚJČ příležitostně nandá: za všechny ty diktáty, za všechno opravování od úč, za ty redaktorky, co se mi hrabaly v textech, za ty bloky slov s ch, které jsem musel v počítači stěhovat... Myslím, že ledacos v sumarizovaných textech dlužno číst právě takto.)
Čtenářova orientace by jistě byla snazší, kdybyste mu, pane Čulíku, popřál hned u podpisu také informaci, kdože je ten pan Jánský nebo Janeček. (Já, maje jčj, mohu doplnit: pokud nejde o shodu jmen, autorem Domu plného myslitelů, viz bod 3, je vystudovaný elektrotechnik, ředitel nakladatelství Music Cheb a píše výhradně do Britských listů, což také o něčem svědčí; autor Nač máme ÚJČ, viz bod 7, se jmenuje stejně jako zpravodaj ČT.) České noviny, jejichž nízkou kvalitu leckdy ze své Británie tepete, nám aspoň občas popřávají údaje typu Autor je sociolog. V Hyde Parku poznáte kecala na vlastní triko podle toho, že stojí na bedýnce (nebo co si donesl). V Britských listech snad má podobně sloužit nadpisek fórum, jenže jsou i vysoce odborná fóra a kromě toho i na fóru Britských listů promlouvají také profesionálové. Takže nakonec opravdu nevíte, od jakého autora text pochází; obávám se, že brouzdal čte všechno jednostejně jako "píšou to v novinách". Sám název Britské listy - vzhledem k tomu, co se v nich všechno najde - drobátko klame tělem. Řekne-li se Britské, a ještě k tomu listy, vybaví se (nám tady v Česku) list veskrze solidní; snad právě v tohle kdysi doufal Ondřej Neff v Neviditelném psu (jčm 6). Zveřejňujete - a občas i sám píšete - texty obsahující nepravdy a výpady (Štětinovo Epicentrum a Javlinského EPIcentr), jaké by neprošly přes solidního redaktora staré školy, tím méně přes redaktora investigativního: ten hledí pátrat, ověřovat si, nezůstávat u spřádání tuch, dohadů a náhodných nálezů. Vy sice investigativní zásady sám hlásáte, zvlášť když se hodí jako kritika České televize (jčj 169, 157, 147 aj.) - jenže pro Britské listy, jak je vidět ze sumáře, jako by snad nic takového ani platit nemuselo a místo investigativnosti stačí rejpalství. Pak ovšem, promiňte, těm slovům v emblému Vašeho e-zinu věřím asi tolik jako záložně První Francouzská: ta neměla nic společného s Francií (v tom Vás trumfla, Vy aspoň v Británii žijete), nýbrž sídlila ve Francouzské ulici na Vinohradech (a už zkrachovala). Místo britských listů jste stvořil elektronickou pavlač (podle jiných např. nactiutrhačný internetový plk, jčj 299), virtuální Hyde Park - bez identifikačních bedýnek -, kde každému svobodno ukazovati prstem a vykládati svou pravdičku; koneckonců sám v tom jdete příkladem. Nedivte se, budeme-li to, co se v Britských listech objeví, brát stejně vážně, jako bere lord admirality kecy z parku, které proslovil bezdomovecký námořník nebo suspendovaný kormidelník. Je snad zvykem v Timesech přetiskovat parkové projevy a obracet se pak na lordy a ministry, aby se k nim vyjádřili?
Možná jste překvapen, proč napadám Vás a Britské listy snad víc než ty psavce: vždyť Vy jste mi neučinil nic víc než zdvořilou nabídku vyjádřit se. Tedy nejprve si tu nabídku přeložme z češtiny do češtiny:
Internetový informovanec cosi nabuší do klávesnice, nenamáhá se ani si to promyslet, tím méně cokoli si ověřit (srov. body 4, 5, dokonce i 6), a už to jede. My mu to v Britských listech uveřejníme (třeba si nakonec aspoň na někoho došlápnem, když už nám jiná témata utonula ve stagnu čili v bažině). Na vstupní nic vzešlé z omylu a ignorance nabalí ten informovanec i další debatéři lavinu lží, polopravd, ostrovtipných, ale ničím nepodložených dohadů, z jejichž prezentace je cítit zástupnou agresi. A my to opět zveřejníme, načež se zavaleného dotážeme, zda se k tomu chce vyjádřit - jinak bude celá ta lavina, přinejmenším pro čtenáře Britských listů, platit za bernou minci. Osobo, odlož svou práci (my stejně víme, že hovno děláš) i pohřeb vlastní tchyně a pěkně vločku po vločce odklízej ze sebe tu lavinu: Arbeit macht frei. Až s tím budeš hotov, my ti to uveřejníme, a určitě se najde někdo, kdo uštěpačně poznamená, že ti stejně nevěří, ani jak se jmenuješ (srov. bod 5). A to my samozřejmě taky uveřejníme, neb jsme démotičtí a necenzurujeme. Máš-li chuť, jen se s námi handrkuj: nás to neomrzí, my tím žijeme a apetýt máme náramný - srovnej jčm a jčj (a to je ještě přebraný výbor!).
Konec překladu. Pro budoucnost tedy za sebe říkám: děkuji, už jsem zvracel, a oči si hodlám kazit u něčeho podstatnějšího a užitečnějšího. Nyní však, pane Čulíku, pokračujme.
Žijete v představě, že jen zveřejňujete "démotické" hlasy (jednou ze souhlásek si nejsem zcela jist); programově máte raději hlasy špinící a kontroverzní (Nejsem stoupencem toho druhu novinařiny, která by vychvalovala pozitivní skutečnosti - jčm 465); dokonce o sobě píšete (předmluvy k jčm a jčj), že mapujete české názorové spektrum a že otevřenost a dynamičnost Britských listů přispívá ke kultivaci české veřejné debaty. (Tak za prvé: My v jazykové poradně nemáme své klienty za reprezentativní vzorek populace; víme, že jsou to ti psaví a "volaví", zatímco většina národa o nás ani neví - a co Vaši přispěvatelé: nepřipomínají ty výše sumarizované texty spíš grafomanskou sešn než veřejnou debatu? A za druhé: Kultivace při tom setrvale hádavém tónu, útocích ber kde ber a programovém negativismu... Dovolíte čapkovskou bajku? NEODSÍŘENÝ KOMÍN: Jistě oceňujete, jak přispívám k čistotě ovzuší!) Jako projekt vypadá sympaticky, slibuje-li se necenzurovaná výměna informací a názorů po síti, po této informační dálnici. Ten zaběhaný příměr s dálnicí může vyvolat představu celých kamionů s návěsy, jak distribuují, kam je co potřeba; ale už třeba ekolog se na ni dívá jinak. Internet je zaplaven nekvalitními texty a odlišit zrno od plev je v něm těžší než v tištěných médiích. Bylo by od Vás velmi záslužné, kdybyste aspoň ten odpad trochu třídil, ale nejzáslužnější by bylo nezamořovat jím informační svět vůbec. Náhradou pavlače dřevěné za elektronickou jste toho pro povznesení komunikace v Česku mnoho nevykonal. Publikujete-li prokazatelné pomluvy (viz zejména bod 7), je Vaše počínání dokonce žalovatelné. V Británii rozhodně, a nebudu první, kdo Vás na to upozorní (mj. jčj 299). V našich zemích pak platí odedávna: napíše-li rukavičkář Kos na ceduli, že švec Vrabec je vůl, a krejčí Strnad mu to vyvěsí ve své výkladní skříni, jsou za nactiutrhání souzeni Kos i Strnad. Věřím, že Vám by se víc líbilo, kdyby napřed - anebo dokonce místo toho - si musel Vrabec před tu výlohu stoupnout a ke gaudiu kolemjdoucích obhajovat, že volem není. (Což protentokrát pokouším se činit a ukázat, že i my bychom uměli být jízliví - ale, opakuji, nášup nebude.)
Kromě rozměru právního je tu ještě rozměr etický. Na záložce jčj čtu, že jste vystudoval filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Sponze jejích absolventů zní dnes trochu jinak než v době, kdy jsme ji já a Vy ve zhruba dvouletém odstupu skládali. Například už se neslibuje věrnost lidu a jeho socialistickému zřízení. Tenhle dobově podmíněný slíbek jsme jistě rádi jaksi zapomněli plnit. Ale sponze obsahovala a obsahuje jeden stále platný závazek: ut veritas propagetur čili aby se šířila pravda. Britské listy - které vedete, pane Čulíku - šíří nejen informace a podněty, ale dokázaně také zlovolné lži. Neplníte svůj akademický slib. Jistě, můžete se hájit, že necháváte volně plynout informace i "informace", aby se mezi nimi zakmitla pravda, popřípadě aby táž samu sebe obhájila. Jenže to je staré známé účel světí prostředky; i stalinské vraždění se dělo kvůli lepším zítřkům, a kdopak dnes takovou obhajobu přijímá? - Nejhorší na Britských listech je ta směskovitost. Nedivte se mi, že stejně jako pravidelným brouzdalem po Britských listech nejsem, ani se jím nestanu. Nejsem Popelka, abych přebíral hrách s čímsi pomíchaný.
S pozdravem
PhDr. Josef Šimandl
Ústav pro jazyk český AV ČR
