 |
Včera zasedala Rada ČT: S Chmelíčkem se to houpeTomáš PecinaTřináct dnů dělí Radu České televize od hlasování zda odvolat generálního ředitele ČT Dušana Chmelíčka. Tak by se v jedné větě dal shrnout průběh včerejšího zasedání Rady. Není známo, nakolik byla tentokrát v zájmu veřejnosti redukována zpráva o jeho průběhu, nicméně její obsah napovídá, že jednání zřejmě nebylo záležitostí pro slabší povahy.Ještě předtím ale vybuchla bomba, kterou si televizní ředitel sám na sebe nastražil, když nechal utajit svou zprávu o plnění projektu. Jeho zpráva se během úterního odpoledne objevila na serveru ČT, a tak se kdokoli mohl přesvědčit o tom, že jde o zcela formální, odbytý dokument, jímž D. Chmelíček stěží mohl o svých úspěších někoho přesvědčit. Jak jsem na tomto místě předpovídal před dvěma dny, Rada nemohla ředitelovu lež ohledně předání Statutu a Kodexu krýt a napsala to úředním, nicméně jasným jazykem i do zápisu. Zároveň Rada ředitele požádála o novou hodnotící zprávu minimálně k těm částem projektu, kde byly specifikovány (a spektakulárně nedodrženy) konkrétní termíny plnění. Následující část jednání se ve zpětném pohledu nemůže jevit jinak než jako vcelku podařená taškařice: přestože ředitel nechal svou zprávu vystavit na Internetu již během dne, Rada hlasovala, zda ji zveřejnit. Výsledek: dva pro, pět proti, dva se zdrželi. Dále navrhl Jiří Kratochvíl, že zprávu by bylo možno zveřejnit, pokud s tím bude ředitel souhlasit, a tuto verzi již Rada přijala, patrně v očekávání, že ředitel ke zveřejnění nesvolí a vina za tajnůstkářství neulpí na jejích rukou. Těsnou menšinou neprošel ani návrh Miloše Rejchrta pozvat na příští jednání Jiřího Hodače, aby vysvětlil důvody své resignace: na jedné straně by Rada opravdu neměla vstupovat do personálních otázek, které nejsou v její kompetenci, na straně druhé ovšem manažerská krize v České televizi dostoupila takové intenzity, že by toto gesto mělo svou logiku a mohlo zvýšit pošramocenou prestiž Rady. Vůbec nejdůležitější částí zápisu je příloha, jíž radní Jana Dědečková odmítla předloženou Chmelíčkovu zprávu, označila jeho působení ve funkci za neuspokojivé a oznámila, že na příštím zasedání bude iniciovat odvolání generálního ředitele. V přiloženém vlastním zhodnocení Chmelíčkovy práce pak shrnula to, co musí být jasné každému, kdo si dal práci a čtyřstránkový ředitelův elaborát dokázal přečíst. Pro televizi z popsaného vývoje vyplývá jasný závěr: přestože se na počátku Chmelíčkova působení ve funkci zdálo, že nový muž svého předchůdce v důležitých aspektech hravě předstihne, svou nezralostí, manažerskou a jak je stále patrnější, rovněž lidskou, přivodil sobě i instituci, v jejímž čele stál, sérii tak vážných malérů, že se do historie České televize na dlouhou dobu zapíše jako její nejslabší ředitel. I kdyby Rada ředitele v posledním srpnovém týdnu na první pokus neodvolala, Chmelíčkova autorita je kritickou zprávou ochromena a dá se očekávat, že nebude schopen ve své práci pokračovat, zejména proto, že jako ředitel "určený k odstřelu" nezíská do svého týmu nové kvalitní spolupracovníky. Na druhou stranu by však nebylo správné odsuzovat jen samotného Dušana Chmelíčka: primárním viníkem současné krize je předchozí Rada ČT, která neodhadla jeho schopnosti a postavila ho - naprosto nepřipraveného - do pozice, kde se chyby netolerují. Proto řekneme-li, že Dušan Chmelíček neobstál, musíme v zájmu spravedlnosti vždy dodat, že neobstál v mimořádně těžké zkoušce. Ergo, ředitel je (téměř) mrtev, ať žije ředitel nový: kdo jím bude, se rozhodne s největší pravděpodobností ještě do konce roku. Rada by rozhodně neměla opakovat chybu své předchůdkyně a zvolit Chmelíčkova nástupce v uzavřeném nebo dokonce tajném výběrovém řízení. Chce-li získat zpět něco z prestiže, kterou jak způsobem své geneze, tak nepříliš podařenými mediálními tahy, jako byl ten s dvojí verzí zápisu z jednání, ztratila, přimlouval bych se za to, aby při konstrukci konkursu dodržela několik pravidel (která ostatně u konkursů na tak významné místo nejsou ničím zvlášť neobvyklým): 1. Výběrové řízení bude otevřené, tříkolové a uchazeči musejí souhlasit s tím, že jejich projekt i samotný fakt, že se konkursu účastní, bude zveřejněn. 2. Pro zpracování projektu Rada vydá přesné a obsáhlé propozice. V nich určí, které části projektu jsou povinné a na které konkrétní otázky by měl adept odpovědět. Propozice je třeba formulovat tak, aby neúměrně nezvýhodňovaly současné nebo bývalé zaměstnance veřejnoprávní televize (tj. např. nelze od adepta vyžadovat přesnou představu o rozpočtové struktuře ČT). 3. Součástí výběrového řízení by (v prvním nebo nejvýš ve druhém kole) mělo být i veřejné slyšení, kde každý adept dostane nejméně 30 minut na to, aby svůj projektový záměr vysvětlil, doplnil a před členy Rady obhájil. 4. Ke každému projektu budou ve druhém kole zpracovány tři oponentní posudky: jednoho oponenta určí sám adept, druhého vybere Rada (ten by měl být stejný pro všechny uchazeče) a třetího stanoví - rovněž pokud možno shodně u všech pretendentů - vedení České televize. Všechny posudky budou samozřejmě veřejné. Učiní-li to, Rada České televize získá jistou - nikoli ovšem stoprocentní - šanci, že trvanlivost příštího ředitele ve funkci se přiblíží bájné (a zákonem předpokládané) hranici šesti let… |
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|