|
|
Německý a anglosaský postoj k "extrémismu" se liší. Jaký by měl být český?Tomáš PecinaJsem stejně jako pan Polák velmi pravidelným divákem zpravodajství a publicistiky německé veřejnoprávní ZDF (ARD v kabelové nabídce bohužel nemám) a často čtu i německý tisk, a musím dát do značné míry za pravdu jeho oponentu Petru Podanému.Je totiž pravda, že němečtí novináři - dokonce i bulvární - vycházejí z představy, že extrémním a militantním hnutím by se nemělo dostávat zbytečné mediální publicity, protože by se tak jen popularizovala. Žurnalistům z jiných, zejména anglosaských zemí je tento přístup těžko pochopitelný: pro ty je přirozená představa, že těmto událostem přísluší taková publicita, jaká je jejich společenská závažnost. Jak odlišný je v tomto německý a americký nebo britský svět, jsem si uvědomil naposledy nad rozhovorem E. Stoibera pro Die Welt (http://www.welt.de/daten/2000/08/09/0809de184473.htx), v němž předseda CSU hovoří o radikálech jako o Verfassungsfeinde, tj. nepřátelích Ústavy. Neumím určit, zda je lepší německý nebo anglosaský postup; česká zkušenost se Sládkovou stranou by nicméně svědčila ve prospěch vyšší míry mediální expozice - jakmile začali být republikáni předmětem zvýšeného zájmu českých médií, jejich volební výsledky se výrazně zhoršily. Shodou okolností jsem viděl i berlínskou reportáž o přípravách levicových radikálů na "pražský Seattle" v pondělních Faktech. I když výsledky reportérů ČT byly znepokojivě blízké nule a - jak už je zvykem - interviewovaní říkali něco jiného, než překládal hlas do češtiny, v porovnání s tím, co následovalo (mám na mysli rasistickou reportáž o brigádě amerických studentů ve slovenské romské vesnici), šlo o špičkový novinářský produkt. |
|