Všechno je jinak: Listopad 89 byl dlouho připravovaným spiknutím (na kterém se podílel i R. Hegenbart)
(totožnost autora je redakci známa)
Pane kolego,
mýlíte se v osobě Václava Havla.
Nebyl sice napojen na zahraniční vazby, to byl jeho bratr Ivan (na USA), ale byl spjat s ryze českými zájmy v zahraničí, a to od jeho zatčení a uvěznění v druhé půli osmdesátých let. Kariéra V.H. měla skončit jinak - ve vysoké funci v OSN, daleko výše, než je dnes J. Dienstbier...
Hegenbart má pravdu, ač on nebyl v plné míře seznámen s vazbami H., věděl o nich. Proto teď píše jen v náznacích. Hegebart to byl, kdo organizoval ve spojení s Čubou (jako investorem) novou strategii vůči disentu a postupný přechod na tolerantnější model. Vodítkem mu byly zprávy Prognostického ústavu a dalších institucí strategického plánování, které upozorňovaly na neúnosnost daného modelu. Husák se jimi na nátlak Biľaka a Lenárta odmítl zabývat, nicméně např. Miroslavu Štěpánovi byly strategickým dokumentem při přeorientaci SSM v druhé půli devadesátých let. (Mohl by mluvit Martin Ulčák, jehož otec byl ekonomickým architektem Slušovic, stejně jako V. Mohorita či L. Žák, stejně tak i I. Chocholouš a další z centra SSM) Po návštěvě M. Gorbačova v Praze v roce 86 dostal uvedené dokumenty do rukou nejen V. Havel (při své soukromé návštěvě G. v prostorách na Pražském Hradě, stejně jako A. Dubček) i Adamec a jeho poradce Krejčí, kteří začali dialog. S dokumentem byl seznámen Štrougal, ktrý jej schválil, ale např. i Pitra, Barčák a další ekonomičtí experti. Hegenbart koordinoval skupinky, usazoval a jistil reformisty ve funkcích a opatřoval informace, které vyústily nakonec v realizaci jednoho ze scénářů - v spolupořadatelství SSM na událostech 17. 11. 89, které do čela KSČ měly vynést M. Štěpána, do vlády V. Mohoritu a do čela SSM M. Ulčáka. A zrealizovat perestrojku se vší parádou. (Problém byl, že M. Štěpán nedorostl svým úkolům, a zradil. Vasila Mohoritu zatkli v sekretariátu ÚV KSČ na 24 hodin a on se nedostal na Václavské náměstí. Těch 24 hodin bylo klíčových. Ale to už je jiný příběh.)
Významným způsobem k původnímu scénáři přispěla i moravská větev - lidé ze Slušovic, spjati s ekonomickou sekcí kontrarozvědky i ekonomickou a politicko-analytickou sekcí rozvědky (jejichž know-how Čuba využíval v hojé míře v importu high-tech a podpoře VTR). Zde by mohl mluvit - a nebude - i pozdější bezpečnostní expert, Stanislav Devátý. Na druhé straně byla cesta k sblížení a konec "války" prosazován i klubem Obroda do prostředí disentu. A tak došlo k neoficiálním kontaktům lidí kolem P. Uhla a MVR SSM, které tehdy řídil (a jistil reformní proudy na vysokých školách v Praze) Daňhel. A tak došlo k vymyšlení a realizaci Albertova za masivní podpory reformních svazáků v pražských řídicích strukturách kontrarozvědky. Spoluorganizátory a spojkami byli i pozdější studentští "vůdci"...
To byla generační válka. Válka mladých a starých, reformistů a "ještěrů", válka pragmatiků a dogmatiků. A Hegenbart, třebaže ji umožnil a odstartoval, přesvědčil pro ni své okolí, nakonec sám byl okolnostmi vmanévrován mezi dogmatiky a odstaven. Takový je krutý běh dějin... [...]
Bohužel tyto informace nejsou a dlouho ještě nebudou veřejné a tak i váš pohled je vnímán optikou informací, které vy máte k dispozici.
