Média mocná či bezmocná?
"Kdyby měly noviny nějakou moc..." a "Jenže média nemají moc" - tak nás
přesvědčuje Mladá fronta DNES (Petr Šabata: Proč jsou na Petra Lachnita média krátká,
29/7/2000).
Moc má ministr Lachnit, moc má premiér, má ji vedení sociální
demokracie, vláda a poslanci. Média moc nemají, mají jen vliv.
Nerozhodují, ale "svým způsobem ovlivňují."
Strašení lidí "vzrůstající mocí médií" tudíž
není na místě. Existují přece i příklady "normální
bezmoci médií", jako třeba v Rakousku, kde takřka všechna
marně brojila proti vládě s Haiderovou stranou.
Tak pravil pan šéfredaktor.
Mám bohužel dojem, že si ve svém sloupku-úvaze s pojmem "moc"
pohrál přesně tak, jak potřeboval. Pojímá ji pouze ve významu
exekutivním, jako pravomoc provést určité rozhodnutí. Moc ovšem
mohu definovat i šíře a pak se mi striktní odlišení "vliv"
a "moc" začíná bortit.
Shodou okolností jsou na téže straně (ironie osudu, důkaz
plurality nebo malý editorův naschvál?) v rozhovoru se šéfredaktorem
londýnského deníku The Guardian Alanem Rushbridgerem tato
slova: "...Což však s sebou přináší i opačný extrém,
kdy již někdy politici vládnou podle toho, jak novinář píská,
místo aby naplňovali své plány a vize." (A dále uvádí
dva konkrétní příklady.) Je to vliv? Bezpochyby. A je to moc?
Delegovaná samozřejmě ne, formální také ne, ale chci-li
takový vliv jako moc označit a chápat, budu mít v praxi svou
pravdu i já.
Dokumentovat "ne-moc" pomocí situace slabých českých médií
v nevyvinuté české demokracii sice lze, takový příměr ale
nemá obecnou platnost. Jistě, při stávajících nákladech na
malém českém trhu je většina našich periodik finančně ráda,
že je ráda, a také proto jsou novináři krotcí a neumějí
či se neodvažují politika řádně "vydusit". Ministr
Lachnit je pak s přehledem pošle do háje a premiér Zeman z
nich s gustem dělá blbečky. Vůči mocnému by si to
nedovolili, ergo jsou média bezmocná...
Jsem přesvědčen, že nejsou, jen ta naše - především tištěná
- v podmínkách malé země a nedospělé demokracie do mocných
rozměrů nedorostla. Dělat z nich ale obecně větší chudinku,
než jakou jsou, nepovažuji za vhodné. Tím spíše, že právě
MF DNES je u nás novinami nejvlivnějšími.
A to se pořád bavíme o médiích tištěných a necháváme
stranou televizi. Tu, o níž se často opakuje, že kdo v ní
není, jako by nebyl vůbec... Také vydavatel rakouských novin
Der Standard, na jehož příklad s neúspěšnou
antihaiderovskou mediální kampaní se autor článku odvolává,
ve zmíněném rozhovoru (MFD 1/7/2000) přesně říká: "Především
si nemyslím, že tištěná média mají nějakou
velkou moc." (zvýraznění IS). Samotné noviny v malé
zemi možná opravdu tak velkou moc, jak se občas spekuluje,
nemají. Ale tvrdit totéž o televizi - třeba takové CNN let
devadesátých?
Média přitom vůbec nemusíme démonizovat a věřit nedávnému
výroku, že pět novinářů stačí k likvidaci banky.
Vede tedy k tomuto sloupku nedostatek sebevědomí (to je ovšem
vlastnost Mladé frontě cizí prý už od založení v roce 1945),
falešná skromnost, nebo je to jen takový understatement?
Dovedu si dokonce představit šťouraly, které by napadla i
motivace dokázat, že podivuhodnou zaměstnaneckou privatizací
kdysi mládežnických novin (při níž lítaly stamiliony a kdy
ani ta mediální moc nebyla nevýznamná), se vlastně tak mnoho
nestalo. Vždyť média ani žádnou moc nemají... Zbytečná
podezřívavost? Snad ano.
Mám totiž trochu dojem, že uvedená argumentační
ekvilibristika mě považuje za většího prosťáčka, než jakým
jako kuloární nezasvěcenec tak jako tak jsem. A komu by se líbilo
podceňování? Z úst politiků ho nemají rádi ani sami novináři...
29/7/2000
