Rudolf Hegenbart:
Chci objasnit okolnosti kolem pádu komunismu v listopadu 1989
Vážená redakce
Oceňuji zveřejnění některých statí a myšlenek z minulosti na internetu. K Vaší potřebě si dovoluji zaslat kopii Otevřeného dopisu presidentu republiky panu Václavu Havlovi. Není prvním. Bude-li zájem o dřívější dopisy, které jsem zaslal vysokým činitelům státu, rád je dám, (...), stejně jako některé části mého rukopisu, které se týkají období těsně před, v průběhu a po 17.listopadu 1989. Jsem připraven zodpovědět i Vaše jakékoliv otázky ! Ve vyjasnění skutečných hybných sil 17. listopadu 1989 spatřuji klíč k objasnění všeho negativního, co se na naší společenské, politické,ekonomické a hospodářské scéně děje. Mnohé je naznačeno v dopise presidentovi republiky.
Odmítám nařčení od AKCE 99: Otevřený dopis prezidentu České republiky
Proč jste vystoupil proti Slušovicím a proč nezasahujete radikálněji proti mafiánskému kapitalismu?
President České republiky
Pan Václav Havel
Pražský hrad
Praha l 118 01
21. července 2000
Vážený pane presidente,
s velkým zájmem jsem se seznámil s dopisem, který Vám a dalším činitelům státu zaslala dne 26.května t.r. občanská iniciativa AKCE 99. Signatáři dopisu Vás žádají o aktivity za potrestání údajných rozkradačů hodnot naší společnosti. Škody, jsou-li pravdivé, a které pisatelé odhadují na cca 300 miliard korun, volají po zásadním řešení. Korupce a "kolosální podvody" jsou prý dílem jen těch, kteří po čtyřicet let "v obcích, městech, úřadech, továrnách a ve všech sférách společnosti" organizovali obdobné podvody dříve a po listopadu 1989 pokračují. To je vážné obvinění. Za tím účelem Vám přiložili seznam 99 lidí, kteří dle jejich názoru jsou nejvíce zodpovědní za "mafiánský" či "bolševický" kapitalismus. Žádají Vás, aby jste byl v čele zápasu proti konkrétním osobám bez ohledu na přátelské či jiné styky.
Jejich požadavek jednoznačně podporuji. Dopis bych mohl i ignorovat. Mezi 99 osobami, které Vám byly předloženy a nesou odpovědnost za nepříznivý stav společnosti je však uveden i Rudolf Hegenbart, což považuji za nehorázný útok na moji osobu. Z tohoto důvodu si dovoluji rovněž formou Otevřeného dopisu Vás požádat o přednostní řešení mé osoby. Žádám o konkrétní doložení tvrzení signatářů a zveřejnění mých forem a způsobů "politické, morální, věcné a trestní odpovědnosti" za současný stav společnosti.
Obecné obvinění není prvním. Před 10ti lety jsem byl některými společenskými silami již pošpiněn za údajnou brutalitu na Národní třídě v Praze dne 17. listopadu 1989. Byl jsem přesvědčen, že takové obvinění nevychází z potřeb řešit moji účast a podíl na brutálním střetu na Národní třídě v Praze, ale toto obvinění mohlo být jen zastíracím manévrem k "odstavení" mé osoby za proreformní předlistopadové aktivity a zejména pak za ignoraci předpokládaných aktivit levičáckých sil v listopadových dnech.
Dopis občanské iniciativy AKCE 99 mně připomínal jakoby známý rukopis režisérů mé tragedie z nedávné historie. Současně přivedl k rozjímání o aktivitách, kterými člověk musí projít, aby se stal terčem útoků a dokonce spolutvůrcem "mafiánského" či "bolševického" kapitalismu. Nezbylo mi nic jiného než si mnohé zopakovat, zveřejnit jen proto, aby mohl být snadněji analyzován filosofický obsah uvedených pojmů, ale i politická platforma pisatelů.
Předně je nutné připomenout můj článek, který byl 6.října 1988 otištěn v Rudém právu. Navozuji v něm nutnost zrychlení procesu společenské přestavby, demokratizace, požaduji odchod všech "převlékačů kabátů", konzervativců.
Na základě zkušeností i tohoto sdělení mohu připomenout reformní koncepce práce v Brně, ve Zlíně, v Praze. Nebyly pláštíkem k zastření radikálních byrokraticko mocenských myšlenek. Vyplývaly z poznání problémů výroby, nadstavby, z osvojení si společenské skutečnosti a jejích rozporů, vyplývaly ze studií. Jejich podstatou byla všestranná podpora vědeckotechnickému pokroku, perspektivním oborům, starost o životní prostředí v nejširším slova smyslu, podpora inteligenci bez ohledu na jejich politickou příslušnost či náboženské vyznání. V rámci nutnosti zvyšovat produktivitu společenské práce byly hledány formy mezinárodní spolupráce mezi státy bez ohledu na dané společenské zřízení. Součástí koncepce práce bylo cílevědomé omezování vlivu dogmatismu, otevřené požadování změn společenských podmínek, vytváření vědecko výrobních sdružení nových technologií. Za tyto iniciativy jsem byl přehazován z místa na místo, za tyto iniciativy jsem byl po listopadu 1989 "odstaven" levicovým pučem a na výslunní přišli skrytí radikálové. Revoluční cesta byla ukradena, pošpiněna, zdevastována. Místo uznání jsem byl zařazen mezi radikály a nežádoucí osoby.
V té souvislosti lze připomenout vytvoření OF a to s podporou a s účastí ÚV KSČ i následné invektivy předních činitelů ÚV KSČ a některých činitelů z řad disentu vůči mé osobě. Nebylo těžké pochopit, že cílem bylo jednoznačně omezit můj vliv ve společnosti, kompromitovat a to i cestou pochybných tvrzení ve sdělovacích prostředcích.
Lze připomenout nepříjemné rodinné situace způsobené nepřátelskými anonymními dopisy jako "Zhyň ty parchante!", "Oběs se ty sviňo!"apod. Musím připomenout nečekanou a také nepříjemnou prohlídku mého domku a příslušenství s falešným zdůvodněním české prokuratury, že "listinná dokumentace 17. listopadu má být v držení Rudolfa Hegenbarta".
Bolestně zapůsobila i Výzva OF z mého mateřského závodu Žďárských strojíren ve Žďáru nad Sázavou. Všechny podniky v republice byly vyzývány, aby přijímaly rezoluce s požadavkem za mé potrestání, aniž věděli proč. Prý za 17.listopad !
Připomínám i krajně podivná prohlášení některých členů vyšetřovacích komisí Federálního shromáždění a Poslanecké sněmovny na moji adresu, výslechy, pokusy o převezení na večerní výslech na ministerstvo vnitra. Připomínám rychle a účelově vydané publikace pana Bartušky a pana Dolejšího a jejich skutečně "senzační"obsah.
Připomínám i Váš projev z roku 1990 ze Staroměstského náměstí v Praze. Přednesl jste, k údivu veřejnosti, vážnou kritiku na slušovický Agrokombinát, na jeho vedení i na slušovické "nitky" v Praze. Nevím jak dalece jste znal způsoby hospodaření Slušovic, nevím kdo Vám podstrčil nehorázné informace, ale v podstatě jste zaútočil na principy řízení, na uskutečňování vědy v praxi na zkušenosti, které podporovala i Svobodná Evropa a mnoho významných činitelů Západu a Východu. Tušil jsem, že dezinformační tendenční podklady, které deklasovaly slušovický model Vám mohly podstrčit síly, které na Slušovice dlouhodobě útočily, nenáviděly je a také vědeckotechnickému a společenskému pokroku nikdy nepřály, nerozuměly mu, ale bály se jeho důsledků pro ně samé.
Po Vašem projevu ze dne na den sílilo jejich obviňování, i mé osoby, ne pro prosazované a ověřované reformy, ale pro jejich levicový, stalinistický radikalismus ! Následně na to bylo možné se dočíst o údajných politických, ekonomických, vědeckotechnických vazbách Hegenbarta a Slušovic, dokonce o spojeních s Varšavskou smlouvou, Moskvou, levicovými centrálami a kdoví s kým ještě. Nehorázné obviňování bylo zveřejňováno i přesto, že několik dní před 17. listopadem 1989 právě levicoví radikálové Slušovicím spílali, volali po jejich likvidaci pro jejich revizionistické koncepce, zatím co většina obyvatel je považovala za průkopníky, za strůjce moderní demokratické společnosti, v níž nachází uplatnění každý kdo zná a umí, v níž se ale přísně dodržuje technologická kázeň a zákonitosti výrobního a společenského procesu, v níž se zamezuje chaosu a rozkrádání, v níž kritériem úspěšnosti je zisk a starostlivost o člověka jako rozhodujícího faktoru pokroku.
Slušovická koncepce byla pošpiněna, znevážena, vysoké ekonomické a technické hodnoty devastovány, což zřejmě, spolu s kriminalizací jejich práce, bylo cílem všech, kteří se postavili proti formách vytváření moderní společnosti. Připomínám i obsah rozsáhlého článku studentky Beáty Berníkové ve Studentských listech pod názvem "Čubův slušovický syndrom". Byl žalostný, ale úsměvný v tvrzení pisatelky, že Hegenbart s Čubou v letech 1987 a 1988 cvičili provokatéry do studentských shromáždění s cílem zamezit společenskému hnutí za pokrok, demokracii. Pisatelce vůbec nevadilo, že Hegenbart v roce 1987 byl místopředsedou české vlády pro vědeckotechnický pokrok a žádného "školení" provokatérů se nemohl zúčastnit a také nezúčastnil, provokatéry nikdy neřídil. Výrazným způsobem přispěla, stejně jako Vy pane presidente, ke kompromitaci slušovického prostředí, systému, který naváděl k jednoznačnému využívání vědeckotechnického potenciálu, k vysoké produktivitě a intenzitě práce k nutnosti umět pracovat s nejvyšším stupněm techniky. Sen G.Husáka a dalších odpůrců byl naplněn !
Připomínám sérii výslechů, kterými jsem procházel na generální prokuratuře či ministerstvu vnitra, aniž jsem znal důvod. Se zájmem jsem sledoval rozčilování některých vyšetřovatelů, kteří zvyšovali hlas, když jsem nebyl schopen jim potvrdit, že jsem byl tam, kde mě potřebovali mít. Zvlášť zajímavé bylo předvedení na generální prokuraturu za účelem objasnění letky ministerstva vnitra, o které jsem mnoho nevěděl, zatímco sdělovací prostředky oznamovaly, že jsem, spolu s jinými byl zadržen za vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, byť v oné době jsem studoval a žádné funkce nezastával.
Nepochopitelné bylo pozvání k výslechu od plzeňské prokuratury ke kause M.Horáková a spol. V době kdy byla souzena, mně bylo 17 let a o jejím procesu jsem toho moc nevěděl. K čemu taková komedie sloužila? Neměla jistou analogii s léty padesátými? Není dobré připomínat čistě osobní problémy, ale pokud souvisí s jistým politickým klimatem není jiné východisko. Projednávání a přiznání žádosti o částečný invalidní důchodu z titulu dlouhodobé nemoci bylo dramatické, komediální. Nakonec mně byl přiznán částečný invalidní důchod ve výši 1.331 korun. S tímto příspěvkem státu, za který vděčím a který mně mnozí ještě záviděli a nepřáli, jsem žil několik let. Snad jen proto, že někde v zákulisí společnosti byla vedena tichá a zákeřná propaganda, dokonce skládány písně, že Hegenbart musí jít stůj co stůj k "lopatě". Díky odvaze a porozumění úředníků okresního formátu jsem mohl požádat o předčasný důchod s nepříliš velkým obnosem. S tímto důchodem žiji. Žádné továrny, hotely a restaurace, jak psaly noviny, jsem nikdy nevlastnil a nevlastním, ani jsem Vás nenavštěvoval na Hradě a na Zámku v Lánech, neposílal Vám žádné tajné zprávy a také jste mě nikdy neplatil, nepodporoval a ani jinak nepomohl.
Z praxe a ze studia různých materiálů OF jsem nabyl dojmu, že Vy pane presidente, jste nikdy neměl Hegenbarta v oblibě, dříve naopak, stejně jako G. Husák a někteří další činitelé radikálního křídla v komunistické straně. Ač jste musel znát moje reformní aktivity, neprojevil jste sebemenší zájem o setkání se mnou jak v prosinci 1989, tak i v dalších letech, aby byla možnost společně zamezit mnoha nástrahám, intrikám, provokacím, jakož i zabránit rychle se deroucím dogmatikům do mnoha funkcí v politické, výrobní či nadstavbové sféře. Samozřejmě, že jste měl a máte právo ignorovat toho či onoho, tím více mně. Také se nic neděje a dít nebude. Jsem si plně vědom, že jsem nevyrůstal v intelektuálských kruzích a že jakýkoliv přístup ke mně nebyl, není a nemůže být žádoucí. Také nebydlím a nežiji v Praze, ale na vesnici !
Zvykl jsem si a vzal na vědomí totální ignoraci mnoha politických subjektů, jakož i moji ignoraci od vládnoucích vrstev a komunistické strany. Vím, že není nutné se mnou o ničem jednat a také o to nežádám. Celé desetileté období od 17. listopadu 1989, bylo vytvářeno klima, ve kterém jsem se musel jen a jen bránit, dokladovat nedoložitelné, jen abych neměl čas na jakoukoliv společenskou angažovanost. Z žádné strany také nebyl zájem.
Mnohé jsem mínil říci veřejnosti, ale bohužel. Při pokusu zveřejnit část mého rukopisu o letech minulých a přítomných jsem se, na náměstí ve Žďáru nad Sázavou dověděl, že žádná pravda nebude nikdy řečena, abych s takovou eventualitou také nepočítal a stáhl se do ústraní jinak mohu špatně dopadnout a třeba "spadnout" do přehrady na Orlíku. Tendence byla potvrzena, zveřejňování rukopisu zastaveno. Samozřejmě, že i v tomto případě se nic neděje. Navíc, a to v roce 1999, jsem musel vzít na vědomí dopisy, ve kterých na mě pisatelé útočí, vyhrožují, připomínají moji zradu mezinárodního komunistického hnutí, za což mně postihne smrt a obecné opovržení. Bylo mně vyčítáno, že jsem nesplnil příkaz G.Husáka a nezlikvidoval Slušovice. Jaké síly vlastně representovali pisatelé, když stejnou "hantýrkou" hovořili i někteří intelektuálové ?
Více jak 10 let jsem v naprostém ústraní. Nepodnikal jsem a nepodnikám a ani k takovým akcím nemám finanční prostředky. Spolu s manželkou, možná jako jediní, jsme se nezúčastnili druhé vlny kuponové privatizace onoho obrovského a chaotického "přerozdělování" společenského majetku do soukromých rukou, z kterého jistě pramenilo a zřejmě pramení mnoho nešvarů, aniž by byl jakýkoliv delikt veřejně, politicky i právně zhodnocen.
V poznámkách jsem o mnohém informoval vědecká pracoviště, která se zabývají analýzou minulých let. Mínil jsem přispět k objektivním pohledům. Bohužel na mnohé otázky vědečtí pracovníci nereagovali, či je nepřijali anebo je zpochybnili. Nedivil jsem se. Takovou možnost mají a já je chápu. Protože i já mám výhrady k jejich některým vývodům, požádal jsem, aby moje jméno bylo vyškrtnuto ze všech publikací, statí, úvah, které akademie věd v průběhu let zpracovala, aby vůbec bylo jednáno tak, jako bych nikdy neexistoval, aby nikdo nic ode mě nežádal. Míním dále žít v ústraní a izolaci.
Uplynulou historickou etapu i tímto dopisem Vám, uzavírám a považuji ji za prazvláštní období, ke kterému se nemíním vracet, stejně jako k jednání mnoha osobností. Přeji úspěchy všem, kteří bez ohledu na mnohé skutečnosti si po 17. listopadu 1989 vytvořili vlastní teorie a scénáře společenského pohybu, kteří si vybrali své lidi do mocenských, nadstavbových i výrobních struktur. Nechť všem labužníkům moci a peněz minulé i současné údobí dobře slouží, nechť ho neustále vychutnávají a slouží jim ke společenskému vzrůstu, k zamlžování mnoha skutečností, k psychologické manipulaci lidí, k pěstování a upevňování kultu mnoha subjektů. Nic nežádám, ale prosím abych byl ponechán v klidu, abych nebyl zatahován do žádných taškařic a komedií. Po ničem netoužím. Byl jsem součástí minulého systému, sloužil mu, pomáhal jej rozvíjet, proti mnohému jsem bojoval. Rád zůstávám osamocen a nikomu nic nevyčítám, na nikoho se nezlobím. Rekapituluji však důvody vážného onemocnění manželky, členů rodiny mě nevyjímaje. Stejně jako po listopadu 1989 i nadále budu trpělivě přijímat kritiku, snášet i útoky, osočování, ale bráním se nařčení z odpovědnosti za tunelování, vykrádání, ohlupování.
Nevím, co pisatelé dopisu dělali a dělají, jakými dětskými, mládežnickými a politickými strukturami prošli v minulém systému, nevím zda podnikají a jak, kde se zúčastnili kupónové privatizace a co jim vůbec přinesla, co jim říká. Zkoumat to nemíním. Jen se domnívám, že nařčení mé osoby nemohou myslet vážně, že jim jde zřejmě o úplně něco jiného. Ve skrytu duše se bráním vyslovit dojmy, že by mohlo jít nejen o znevážení mé osoby za reformní aktivity před listopadem 1989, ale i o pokus dát Vás, mě i ostatní do jednoho "pytle" osob podílejících se na devastaci společnosti, ale i o jistý populismus k získání veřejnosti za masové vítězství radikálních sil ve volbách v roce 2002 či mnohem dříve.
Nepřipomínal bych svoje minulé aktivity kdybych občanskou iniciativou AKCE 99 nebyl nařčen. Stručná rekapitulace jen některých aktivit může přispět k pochopení mé a jejich politické platformy i k objasnění pojmu "mafiánského" kapitalismu. S jejich požadavkem na řešení nežádoucích prvků ve společnosti však souhlasím, podporuji ho. Opakovaně žádám, aby v mém případě řešení bylo rychlé, aby jeho výsledky byly v nejkratší době zveřejněny.
Stylizace a vůbec filosofie dopisu, který pisatelé adresovali Vám mně mimo jiné připomíná praxi mnohých funkcionářů se "zvláštním ražením" z minulé éry. Velmi často předkládali obvinění, aniž se snažili je doložit konkrétními fakty, ale vyžadovali, aby obviněný sám prokázal, že oni nemají pravdu. Pojetí dopisu mě vedlo k připomenutí mého obvinění ze strany různých komunistů ze zrady komunismu 17. a 21. listopadu 1989. Mé pozornosti nemohly uniknout pojmy uvedené za mým jménem jako : člen ÚV KSČ, kontakty na Slušovice, disent, postava v pozadí 17. listopadu...Skladba slov je zavádějící, čitelná.
Současně s první žádostí Vás žádám, aby jste dal pokyn k doplnění analýz o hybných silách 17. listopadu 1989, k objasnění možné spolupráce předlistopadové opozice, kterou jste vedl s přívrženci G.Husáka a se strukturami Stb. Obdobný podnět k možnému přehodnocení hybných sil listopadových událostí v roce 1989 jsem zaslal vedoucím činitelům Poslanecké sněmovny a Senátu, všem poslancům a senátorům a to v září 1998, bohužel bez odezvy.
V objektivním vyhodnocení všech událostí roku 1989 a jejich skutečných hybných sil spatřuji klíč k pochopení současné společenské reality, všech kladných a zejména negativních jevů, na které i Vy často poukazujete. Bohužel nejsou znát Vaše opatření, jejich výsledky, anebo jsou skryta před veřejností. Jistě nemáte zájem, aby se začalo říkat, že uplynulé období se vyvíjelo pod vedením skryté KSČ ve spolupráci s Vámi, že Vaše funkční presidentské období může být etapou, ve které mohou být kompromitovány všechny subjekty pravicových či středopravicových směrů, církve, jakož prvky kapitalistického podnikání a sociálně demokratických platforem a systému, že mohou být vytvořeny podmínky ke slavnostnímu návratu komunistické strany, možná i v souladu s některými dohodami.
Pojem "mafiánský" kapitalismus jste jako první použil Vy, pane presidente, aniž jste blíže vysvětlil jeho obsah, jeho směry, sociální složení, ale také svůj podíl na jeho tvorbě. Nevysvětlil jste zda jeho realita nevyplývá, čistě náhodou, z vytváření nové třídy podnikatelských vrstev, bohatých to pilířů současné společnosti bez ohledu, co to stojí stát, občany, bez ohledu jaký morální vliv tyto tendence mají na morálku obyvatel. Věřím ve Vaši sílu a odvahu zabývat se analýzou zvláštních aspektů tvorby "mafiánského" kapitalismu, "velkolepého rozkrádání". Z takového Vašeho vyhodnocení by mohlo vyjít mnoho překvapení a především politických a jiných závěrů.
Věřím, že vytvoříte potřebné klima a podmínky ke stabilizaci společnosti a s ostatními subjekty politického systému budete jasněji formulovat vize budoucího vývoje České republiky s vědomím, že hlavním úkolem nemusí být neuvážlivý vstup do Evropy, ale především naše všestranná aktivita a úloha v ní a také uspokojování všech potřeb obyvatel ČR a Evropy. Nezdá se Vám podivné a "dětské", když různí činitelé při jakémkoliv vážném problému se kolem dokola odvolávají na Evropskou unii a ne na potřeby českého státu ? Nepřipomíná vám tato praxe "hantýrku" v minulosti kdy různí činitelé téměř za každým odstavcem připomínali vedoucí úlohu komunistické strany, což vedlo k profanování strany samé ?
Věřím, že vytvoříte potřebné klima a podmínky k náročnému, ale klidnému a cílevědomému životu všech sociálních skupin bez projevů okrádání a znevažování úspěšné práce. Pomyšlení na rozkradené miliardy nikoho nepotěší. Byl a jste presidentem republiky s potřebnými ústavními pravomocemi, morálním kreditem, s nedozírnými možnostmi společenských aktivit, s velkou informační bází. Nemohly a nemohou Vám tudíž unikat informace o korupcích konkrétních lidí a skupin, "kolosální podvody", ani Váš případný podíl na toleranci těchto tendencí. V zásadním řešení jistě i Vy spatřujete východisko. V jiném případě zvažte únosnost Vašeho setrvávání ve funkci presidenta a dejte možnost jiným, aby se pokusili o nápravu, a to radikálním způsobem. Pokud se nenaplňují skryté zájmy totálně devastovat a nervovat společnost a fakta iniciativy AKCE 99 jsou pravdivá, pak všechny negativní projevy Vy, vláda, Poslanecká sněmovna a Senát by jste měli řešit, mobilizovat politické a společenské subjekty, národ. Pokud se tak nestane, či není zájem je třeba volat po zásadních personálních změnách dříve než budou volby, anebo předat moc do rukou komunistů a to sametově tak, jako oni ji dočasně postupně předávali Vám.
Prosím omluvte napsání Otevřeného dopisu. Rozčilil a vyburcoval mě Otevřený dopis občanské iniciativy AKCE 99.
S pozdravem
Rudolf Hegenbart
Poznámka TP: Aniž bych si činil nárok na podrobnější rozbor předchozího textu (který jsem ostatně dostal teprve před chvílí), mám pocit, že tímto dopisem Rudolf Hegenbart své kauze neposloužil.
Ať se mu to líbí nebo ne, patřil v době normalizace ke stranickým špičkám a nese tedy svůj díl odpovědnosti i za to, v jakém stavu je dnešní Česká republika, ekonomicky i morálně. Jeho místo
v historii stanoví až naši potomci, ale podle všeho, co je veřejnosti o jeho činnosti známo, zdá se
málo pravděpodobné, že by to bylo místo čestné.
Za nepřesvědčivé pokládám rovněž Hegenbartovy insinuace o spojení nebo součinnosti Václava Havla s bývalou komunistickou nomenklaturou. Havel jako člověk má řadu chyb, a největší z nich je zřejmě
chyba marnivosti. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by Havel byl exponentem cizího zájmu
nebo dokonce cizího mocenského vlivu; vše, co prezident Havel udělal nebo řekl, bylo vedeno
pevnou vnitřní logikou. V mnoha případech s touto logikou nesouhlasím a domnívám se, že Havlovo
počínání směřovalo v neprospěch České republiky, ale nenacházím žádný důvod, proč v něm vidět
loutku v cizích rukou.
