Přečetla jsem si seminární práci Petra Sládečka a domnívám se, že Open University je lepší škola než Fakulta sociálních věd. Nesouhlasím s Vámi ale ohledně prozíravosti a konzervatismu Sládečkových postupů. Je to idealistický snílek, když chce do ČT zavést: "courage, originality, personality, honesty and true effort". V Nově tyto hodnoty poznat nemohl, to asi až na Open University.

Jsem patrně příliš realistická (čti cynická), než abych mohla v možnost uskutečnění jeho plánů věřit.

A dodává:

Asi je tato poznámka opravdu cynická, ale originality a skutečných osobností (neslučovat s celebritami mediálními) a cti není v médiích moc.

Taky mě pobavil "The Fiction Appendix" (spíše The Wild Fantasy Appendix), jak se budou ptát lidí, co očekávají od veřejnoprávní televize.

Sládečka nemůžou mediální rady nikdy vybrat.

Pokud vidím v celé věci něco optimistického, tak je to fakt, že i po deseti letech práce v českých sdělovacích prostředcích může v někom zůstat tolik idealismu.

I když: CET21 také slibovala superkulturní televizi a vznikla z toho Nova.

Vážený pane Čulíku,

připadá mi směšné, když Juliana píše o "pozitivně" laděném článku Jany Ciglerové o Vladimíru Železném v LN. Snad všichni víme, že Ciglerová je vedle Mirky Spáčilové z MF Dnes trnem v oku generálního ředitele TV Nova a Železný ji ještě v době, kdy psala pro MF Dnes, veřejně označil za lhářku. Ovšem je taky pravda, že MF Dnes tehdy více psala o ČNTS a CME než o Železném a CETu 21 a že k Vávrovi měla dveře otevřené, zatímco k Železnému nikoli (jako např. Jana Perglerová z Práva). Takže o nějakém nadržování Železnému ze strany Ciglerové nemůže být řeč.

Pane Culiku,

reaguji na clanky otistene v BL 27.7.2000 o komunikaci se statnimi organy. Protoze za statni organ povazuji i urady mestskych casti (ciste muj nazor), rad bych zde sdelil sve zkusenosti z minuleho obdobi. Vase kriticke hodnoceni vitam, ale je nutne zverejnit i pripady, kdy komunikace s urady proste funguje - prave proto, ze je jich tak malo. Upozornuji, ze nemam rad zpusob komunikace s urady, ale reakce zastupcu Mestske casti Brno - Bystrc byla prijemna, jasna a vysvetlujici.

Dne 10. 7. 2000 jsem poslal na Urad mestske casti Brno - Bystrc stiznost na to, ze 3.7.2000 nebyly otevreny jednotlive odbory (konkretne zivnostenstky), jak je zvykem (pondeli a streda). Stiznost jsem poslal faxem. Zahy nasledovaly dva maily se starostou panem ing. Benesem, ktery mi objasnil duvody proc doslo k situacim, ktere jsem ve sve faxove zprave kritizoval. Nasledne 27.7.2000 jsem oddrzel pisemnou odpoved od tajemnika Uradu s tim, ze nektere me stiznosti budou odstraneny take tim, ze urad zprovozni sve internetove stranky (uvadi se termin 08-09/2000).

Chvalim takovy pristup a preji JEN TAK DALE

PS: Tato vlastovka ovsem nemeni nic na tom, ze hodlam z tohoto statu prave pro uvedene zivotni komplikace pri komunikaci s urady, nefunkcni nemocnicni system a lidem nesoucim na svych bedrech minula leta, pri rozumne prilezitosti odejit.

Vážený pane Pobříslo, Vážený pane Čulíku,

V textu petice žádající představitele České republiky, aby přijali deklaraci, která by ukončila padesátileté šikanování Ctirada a Josefa Mašína a Milana Paumera českým státem a částí desorientované veřejnosti uveřejněné v BL 2000-07-31 se neuvádí, zda a kde je možno připojit se pod petici.

Rád bych se také podepsal, je – li ta možnost, i když nejsem ani zdaleka „spolužákem“.

Učinili by tak možná rádi i další spoluobčané.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Rudolf Hegenbart

Odmítám nařčení od AKCE 99: Otevřený dopis prezidentu České republiky

Proč jste vystoupil proti Slušovicím a proč nezasahujete radikálněji proti mafiánskému kapitalismu?

President České republiky
Pan Václav Havel
Pražský hrad
Praha l 118 01

21. července 2000

Vážený pane presidente,

s velkým zájmem jsem se seznámil s dopisem, který Vám a dalším činitelům státu zaslala dne 26.května t.r. občanská iniciativa AKCE 99. Signatáři dopisu Vás žádají o aktivity za potrestání údajných rozkradačů hodnot naší společnosti. Škody, jsou-li pravdivé, a které pisatelé odhadují na cca 300 miliard korun, volají po zásadním řešení. Korupce a "kolosální podvody" jsou prý dílem jen těch, kteří po čtyřicet let "v obcích, městech, úřadech, továrnách a ve všech sférách společnosti" organizovali obdobné podvody dříve a po listopadu 1989 pokračují. To je vážné obvinění. Za tím účelem Vám přiložili seznam 99 lidí, kteří dle jejich názoru jsou nejvíce zodpovědní za "mafiánský" či "bolševický" kapitalismus. Žádají Vás, aby jste byl v čele zápasu proti konkrétním osobám bez ohledu na přátelské či jiné styky.

Jejich požadavek jednoznačně podporuji. Dopis bych mohl i ignorovat. Mezi 99 osobami, které Vám byly předloženy a nesou odpovědnost za nepříznivý stav společnosti je však uveden i Rudolf Hegenbart, což považuji za nehorázný útok na moji osobu. Z tohoto důvodu si dovoluji rovněž formou Otevřeného dopisu Vás požádat o přednostní řešení mé osoby. Žádám o konkrétní doložení tvrzení signatářů a zveřejnění mých forem a způsobů "politické, morální, věcné a trestní odpovědnosti" za současný stav společnosti.

Obecné obvinění není prvním. Před 10ti lety jsem byl některými společenskými silami již pošpiněn za údajnou brutalitu na Národní třídě v Praze dne 17. listopadu 1989. Byl jsem přesvědčen, že takové obvinění nevychází z potřeb řešit moji účast a podíl na brutálním střetu na Národní třídě v Praze, ale toto obvinění mohlo být jen zastíracím manévrem k "odstavení" mé osoby za proreformní předlistopadové aktivity a zejména pak za ignoraci předpokládaných aktivit levičáckých sil v listopadových dnech.

Dopis občanské iniciativy AKCE 99 mně připomínal jakoby známý rukopis režisérů mé tragedie z nedávné historie. Současně přivedl k rozjímání o aktivitách, kterými člověk musí projít, aby se stal terčem útoků a dokonce spolutvůrcem "mafiánského" či "bolševického" kapitalismu. Nezbylo mi nic jiného než si mnohé zopakovat, zveřejnit jen proto, aby mohl být snadněji analyzován filosofický obsah uvedených pojmů, ale i politická platforma pisatelů.

Předně je nutné připomenout můj článek, který byl 6.října 1988 otištěn v Rudém právu. Navozuji v něm nutnost zrychlení procesu společenské přestavby, demokratizace, požaduji odchod všech "převlékačů kabátů", konzervativců.

Na základě zkušeností i tohoto sdělení mohu připomenout reformní koncepce práce v Brně, ve Zlíně, v Praze. Nebyly pláštíkem k zastření radikálních byrokraticko mocenských myšlenek. Vyplývaly z poznání problémů výroby, nadstavby, z osvojení si společenské skutečnosti a jejích rozporů, vyplývaly ze studií. Jejich podstatou byla všestranná podpora vědeckotechnickému pokroku, perspektivním oborům, starost o životní prostředí v nejširším slova smyslu, podpora inteligenci bez ohledu na jejich politickou příslušnost či náboženské vyznání. V rámci nutnosti zvyšovat produktivitu společenské práce byly hledány formy mezinárodní spolupráce mezi státy bez ohledu na dané společenské zřízení. Součástí koncepce práce bylo cílevědomé omezování vlivu dogmatismu, otevřené požadování změn společenských podmínek, vytváření vědecko výrobních sdružení nových technologií. Za tyto iniciativy jsem byl přehazován z místa na místo, za tyto iniciativy jsem byl po listopadu 1989 "odstaven" levicovým pučem a na výslunní přišli skrytí radikálové. Revoluční cesta byla ukradena, pošpiněna, zdevastována. Místo uznání jsem byl zařazen mezi radikály a nežádoucí osoby.

V té souvislosti lze připomenout vytvoření OF a to s podporou a s účastí ÚV KSČ i následné invektivy předních činitelů ÚV KSČ a některých činitelů z řad disentu vůči mé osobě. Nebylo těžké pochopit, že cílem bylo jednoznačně omezit můj vliv ve společnosti, kompromitovat a to i cestou pochybných tvrzení ve sdělovacích prostředcích.

Lze připomenout nepříjemné rodinné situace způsobené nepřátelskými anonymními dopisy jako "Zhyň ty parchante!", "Oběs se ty sviňo!"apod. Musím připomenout nečekanou a také nepříjemnou prohlídku mého domku a příslušenství s falešným zdůvodněním české prokuratury, že "listinná dokumentace 17. listopadu má být v držení Rudolfa Hegenbarta".

Bolestně zapůsobila i Výzva OF z mého mateřského závodu Žďárských strojíren ve Žďáru nad Sázavou. Všechny podniky v republice byly vyzývány, aby přijímaly rezoluce s požadavkem za mé potrestání, aniž věděli proč. Prý za 17.listopad !

Připomínám i krajně podivná prohlášení některých členů vyšetřovacích komisí Federálního shromáždění a Poslanecké sněmovny na moji adresu, výslechy, pokusy o převezení na večerní výslech na ministerstvo vnitra. Připomínám rychle a účelově vydané publikace pana Bartušky a pana Dolejšího a jejich skutečně "senzační"obsah.

Připomínám i Váš projev z roku 1990 ze Staroměstského náměstí v Praze. Přednesl jste, k údivu veřejnosti, vážnou kritiku na slušovický Agrokombinát, na jeho vedení i na slušovické "nitky" v Praze. Nevím jak dalece jste znal způsoby hospodaření Slušovic, nevím kdo Vám podstrčil nehorázné informace, ale v podstatě jste zaútočil na principy řízení, na uskutečňování vědy v praxi na zkušenosti, které podporovala i Svobodná Evropa a mnoho významných činitelů Západu a Východu. Tušil jsem, že dezinformační tendenční podklady, které deklasovaly slušovický model Vám mohly podstrčit síly, které na Slušovice dlouhodobě útočily, nenáviděly je a také vědeckotechnickému a společenskému pokroku nikdy nepřály, nerozuměly mu, ale bály se jeho důsledků pro ně samé.

Po Vašem projevu ze dne na den sílilo jejich obviňování, i mé osoby, ne pro prosazované a ověřované reformy, ale pro jejich levicový, stalinistický radikalismus ! Následně na to bylo možné se dočíst o údajných politických, ekonomických, vědeckotechnických vazbách Hegenbarta a Slušovic, dokonce o spojeních s Varšavskou smlouvou, Moskvou, levicovými centrálami a kdoví s kým ještě. Nehorázné obviňování bylo zveřejňováno i přesto, že několik dní před 17. listopadem 1989 právě levicoví radikálové Slušovicím spílali, volali po jejich likvidaci pro jejich revizionistické koncepce, zatím co většina obyvatel je považovala za průkopníky, za strůjce moderní demokratické společnosti, v níž nachází uplatnění každý kdo zná a umí, v níž se ale přísně dodržuje technologická kázeň a zákonitosti výrobního a společenského procesu, v níž se zamezuje chaosu a rozkrádání, v níž kritériem úspěšnosti je zisk a starostlivost o člověka jako rozhodujícího faktoru pokroku.

Slušovická koncepce byla pošpiněna, znevážena, vysoké ekonomické a technické hodnoty devastovány, což zřejmě, spolu s kriminalizací jejich práce, bylo cílem všech, kteří se postavili proti formách vytváření moderní společnosti. Připomínám i obsah rozsáhlého článku studentky Beáty Berníkové ve Studentských listech pod názvem "Čubův slušovický syndrom". Byl žalostný, ale úsměvný v  tvrzení pisatelky, že Hegenbart s Čubou v letech 1987 a 1988 cvičili provokatéry do studentských shromáždění s cílem zamezit společenskému hnutí za pokrok, demokracii. Pisatelce vůbec nevadilo, že Hegenbart v roce 1987 byl místopředsedou české vlády pro vědeckotechnický pokrok a žádného "školení" provokatérů se nemohl zúčastnit a také nezúčastnil, provokatéry nikdy neřídil. Výrazným způsobem přispěla, stejně jako Vy pane presidente, ke kompromitaci slušovického prostředí, systému, který naváděl k jednoznačnému využívání vědeckotechnického potenciálu, k vysoké produktivitě a intenzitě práce k nutnosti umět pracovat s nejvyšším stupněm techniky. Sen G.Husáka a dalších odpůrců byl naplněn !

Připomínám sérii výslechů, kterými jsem procházel na generální prokuratuře či ministerstvu vnitra, aniž jsem znal důvod. Se zájmem jsem sledoval rozčilování některých vyšetřovatelů, kteří zvyšovali hlas, když jsem nebyl schopen jim potvrdit, že jsem byl tam, kde mě potřebovali mít. Zvlášť zajímavé bylo předvedení na generální prokuraturu za účelem objasnění letky ministerstva vnitra, o které jsem mnoho nevěděl, zatímco sdělovací prostředky oznamovaly, že jsem, spolu s jinými byl zadržen za vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, byť v oné době jsem studoval a žádné funkce nezastával.

Nepochopitelné bylo pozvání k výslechu od plzeňské prokuratury ke kause M.Horáková a spol. V době kdy byla souzena, mně bylo 17 let a o jejím procesu jsem toho moc nevěděl. K čemu taková komedie sloužila? Neměla jistou analogii s léty padesátými? Není dobré připomínat čistě osobní problémy, ale pokud souvisí s jistým politickým klimatem není jiné východisko. Projednávání a přiznání žádosti o částečný invalidní důchodu z titulu dlouhodobé nemoci bylo dramatické, komediální. Nakonec mně byl přiznán částečný invalidní důchod ve výši 1.331 korun. S tímto příspěvkem státu, za který vděčím a který mně mnozí ještě záviděli a nepřáli, jsem žil několik let. Snad jen proto, že někde v zákulisí společnosti byla vedena tichá a zákeřná propaganda, dokonce skládány písně, že Hegenbart musí jít stůj co stůj k "lopatě". Díky odvaze a porozumění úředníků okresního formátu jsem mohl požádat o předčasný důchod s nepříliš velkým obnosem. S tímto důchodem žiji. Žádné továrny, hotely a restaurace, jak psaly noviny, jsem nikdy nevlastnil a nevlastním, ani jsem Vás nenavštěvoval na Hradě a na Zámku v Lánech, neposílal Vám žádné tajné zprávy a také jste mě nikdy neplatil, nepodporoval a ani jinak nepomohl.

Z praxe a ze studia různých materiálů OF jsem nabyl dojmu, že Vy pane presidente, jste nikdy neměl Hegenbarta v oblibě, dříve naopak, stejně jako G. Husák a někteří další činitelé radikálního křídla v komunistické straně. Ač jste musel znát moje reformní aktivity, neprojevil jste sebemenší zájem o setkání se mnou jak v prosinci 1989, tak i v dalších letech, aby byla možnost společně zamezit mnoha nástrahám, intrikám, provokacím, jakož i zabránit rychle se deroucím dogmatikům do mnoha funkcí v politické, výrobní či nadstavbové sféře. Samozřejmě, že jste měl a máte právo ignorovat toho či onoho, tím více mně. Také se nic neděje a dít nebude. Jsem si plně vědom, že jsem nevyrůstal v intelektuálských kruzích a že jakýkoliv přístup ke mně nebyl, není a nemůže být žádoucí. Také nebydlím a nežiji v Praze, ale na vesnici !

Zvykl jsem si a vzal na vědomí totální ignoraci mnoha politických subjektů, jakož i moji ignoraci od vládnoucích vrstev a komunistické strany. Vím, že není nutné se mnou o ničem jednat a také o to nežádám. Celé desetileté období od 17. listopadu 1989, bylo vytvářeno klima, ve kterém jsem se musel jen a jen bránit, dokladovat nedoložitelné, jen abych neměl čas na jakoukoliv společenskou angažovanost. Z žádné strany také nebyl zájem.

Mnohé jsem mínil říci veřejnosti, ale bohužel. Při pokusu zveřejnit část mého rukopisu o letech minulých a přítomných jsem se, na náměstí ve Žďáru nad Sázavou dověděl, že žádná pravda nebude nikdy řečena, abych s takovou eventualitou také nepočítal a stáhl se do ústraní jinak mohu špatně dopadnout a třeba "spadnout" do přehrady na Orlíku. Tendence byla potvrzena, zveřejňování rukopisu zastaveno. Samozřejmě, že i v tomto případě se nic neděje. Navíc, a to v roce 1999, jsem musel vzít na vědomí dopisy, ve kterých na mě pisatelé útočí, vyhrožují, připomínají moji zradu mezinárodního komunistického hnutí, za což mně postihne smrt a obecné opovržení. Bylo mně vyčítáno, že jsem nesplnil příkaz G.Husáka a nezlikvidoval Slušovice. Jaké síly vlastně representovali pisatelé, když stejnou "hantýrkou" hovořili i někteří intelektuálové ?

Více jak 10 let jsem v naprostém ústraní. Nepodnikal jsem a nepodnikám a ani k takovým akcím nemám finanční prostředky. Spolu s manželkou, možná jako jediní, jsme se nezúčastnili druhé vlny kuponové privatizace onoho obrovského a chaotického "přerozdělování" společenského majetku do soukromých rukou, z kterého jistě pramenilo a zřejmě pramení mnoho nešvarů, aniž by byl jakýkoliv delikt veřejně, politicky i právně zhodnocen.

V poznámkách jsem o mnohém informoval vědecká pracoviště, která se zabývají analýzou minulých let. Mínil jsem přispět k objektivním pohledům. Bohužel na mnohé otázky vědečtí pracovníci nereagovali, či je nepřijali anebo je zpochybnili. Nedivil jsem se. Takovou možnost mají a já je chápu. Protože i já mám výhrady k jejich některým vývodům, požádal jsem, aby moje jméno bylo vyškrtnuto ze všech publikací, statí, úvah, které akademie věd v průběhu let zpracovala, aby vůbec bylo jednáno tak, jako bych nikdy neexistoval, aby nikdo nic ode mě nežádal. Míním dále žít v ústraní a izolaci.

Uplynulou historickou etapu i tímto dopisem Vám, uzavírám a považuji ji za prazvláštní období, ke kterému se nemíním vracet, stejně jako k jednání mnoha osobností. Přeji úspěchy všem, kteří bez ohledu na mnohé skutečnosti si po 17. listopadu 1989 vytvořili vlastní teorie a scénáře společenského pohybu, kteří si vybrali své lidi do mocenských, nadstavbových i výrobních struktur. Nechť všem labužníkům moci a peněz minulé i současné údobí dobře slouží, nechť ho neustále vychutnávají a slouží jim ke společenskému vzrůstu, k zamlžování mnoha skutečností, k psychologické manipulaci lidí, k pěstování a upevňování kultu mnoha subjektů. Nic nežádám, ale prosím abych byl ponechán v klidu, abych nebyl zatahován do žádných taškařic a komedií. Po ničem netoužím. Byl jsem součástí minulého systému, sloužil mu, pomáhal jej rozvíjet, proti mnohému jsem bojoval. Rád zůstávám osamocen a nikomu nic nevyčítám, na nikoho se nezlobím. Rekapituluji však důvody vážného onemocnění manželky, členů rodiny mě nevyjímaje. Stejně jako po listopadu 1989 i nadále budu trpělivě přijímat kritiku, snášet i útoky, osočování, ale bráním se nařčení z odpovědnosti za tunelování, vykrádání, ohlupování.

Nevím, co pisatelé dopisu dělali a dělají, jakými dětskými, mládežnickými a politickými strukturami prošli v minulém systému, nevím zda podnikají a jak, kde se zúčastnili kupónové privatizace a co jim vůbec přinesla, co jim říká. Zkoumat to nemíním. Jen se domnívám, že nařčení mé osoby nemohou myslet vážně, že jim jde zřejmě o úplně něco jiného. Ve skrytu duše se bráním vyslovit dojmy, že by mohlo jít nejen o znevážení mé osoby za reformní aktivity před listopadem 1989, ale i o pokus dát Vás, mě i ostatní do jednoho "pytle" osob podílejících se na devastaci společnosti, ale i o jistý populismus k získání veřejnosti za masové vítězství radikálních sil ve volbách v roce 2002 či mnohem dříve.

Nepřipomínal bych svoje minulé aktivity kdybych občanskou iniciativou AKCE 99 nebyl nařčen. Stručná rekapitulace jen některých aktivit může přispět k pochopení mé a jejich politické platformy i k objasnění pojmu "mafiánského" kapitalismu. S jejich požadavkem na řešení nežádoucích prvků ve společnosti však souhlasím, podporuji ho. Opakovaně žádám, aby v mém případě řešení bylo rychlé, aby jeho výsledky byly v nejkratší době zveřejněny.

Stylizace a vůbec filosofie dopisu, který pisatelé adresovali Vám mně mimo jiné připomíná praxi mnohých funkcionářů se "zvláštním ražením" z minulé éry. Velmi často předkládali obvinění, aniž se snažili je doložit konkrétními fakty, ale vyžadovali, aby obviněný sám prokázal, že oni nemají pravdu. Pojetí dopisu mě vedlo k připomenutí mého obvinění ze strany různých komunistů ze zrady komunismu 17. a 21. listopadu 1989. Mé pozornosti nemohly uniknout pojmy uvedené za mým jménem jako : člen ÚV KSČ, kontakty na Slušovice, disent, postava v pozadí 17. listopadu...Skladba slov je zavádějící, čitelná.

Současně s první žádostí Vás žádám, aby jste dal pokyn k doplnění analýz o hybných silách 17. listopadu 1989, k objasnění možné spolupráce předlistopadové opozice, kterou jste vedl s přívrženci G.Husáka a se strukturami Stb. Obdobný podnět k možnému přehodnocení hybných sil listopadových událostí v roce 1989 jsem zaslal vedoucím činitelům Poslanecké sněmovny a Senátu, všem poslancům a senátorům a to v září 1998, bohužel bez odezvy.

V objektivním vyhodnocení všech událostí roku 1989 a jejich skutečných hybných sil spatřuji klíč k pochopení současné společenské reality, všech kladných a zejména negativních jevů, na které i Vy často poukazujete. Bohužel nejsou znát Vaše opatření, jejich výsledky, anebo jsou skryta před veřejností. Jistě nemáte zájem, aby se začalo říkat, že uplynulé období se vyvíjelo pod vedením skryté KSČ ve spolupráci s Vámi, že Vaše funkční presidentské období může být etapou, ve které mohou být kompromitovány všechny subjekty pravicových či středopravicových směrů, církve, jakož prvky kapitalistického podnikání a  sociálně demokratických platforem a systému, že mohou být vytvořeny podmínky ke slavnostnímu návratu komunistické strany, možná i v souladu s některými dohodami.

Pojem "mafiánský" kapitalismus jste jako první použil Vy, pane presidente, aniž jste blíže vysvětlil jeho obsah, jeho směry, sociální složení, ale také svůj podíl na jeho tvorbě. Nevysvětlil jste zda jeho realita nevyplývá, čistě náhodou, z vytváření nové třídy podnikatelských vrstev, bohatých to pilířů současné společnosti bez ohledu, co to stojí stát, občany, bez ohledu jaký morální vliv tyto tendence mají na morálku obyvatel. Věřím ve Vaši sílu a odvahu zabývat se analýzou zvláštních aspektů tvorby "mafiánského" kapitalismu, "velkolepého rozkrádání". Z takového Vašeho vyhodnocení by mohlo vyjít mnoho překvapení a především politických a jiných závěrů.

Věřím, že vytvoříte potřebné klima a podmínky ke stabilizaci společnosti a s ostatními subjekty politického systému budete jasněji formulovat vize budoucího vývoje České republiky s vědomím, že hlavním úkolem nemusí být neuvážlivý vstup do Evropy, ale především naše všestranná aktivita a úloha v ní a také uspokojování všech potřeb obyvatel ČR a Evropy. Nezdá se Vám podivné a "dětské", když různí činitelé při jakémkoliv vážném problému se kolem dokola odvolávají na Evropskou unii a ne na potřeby českého státu ? Nepřipomíná vám tato praxe "hantýrku" v minulosti kdy různí činitelé téměř za každým odstavcem připomínali vedoucí úlohu komunistické strany, což vedlo k profanování strany samé ?

Věřím, že vytvoříte potřebné klima a podmínky k náročnému, ale klidnému a cílevědomému životu všech sociálních skupin bez projevů okrádání a znevažování úspěšné práce. Pomyšlení na rozkradené miliardy nikoho nepotěší. Byl a jste presidentem republiky s potřebnými ústavními pravomocemi, morálním kreditem, s nedozírnými možnostmi společenských aktivit, s velkou informační bází. Nemohly a nemohou Vám tudíž unikat informace o korupcích konkrétních lidí a skupin, "kolosální podvody", ani Váš případný podíl na toleranci těchto tendencí. V zásadním řešení jistě i Vy spatřujete východisko. V jiném případě zvažte únosnost Vašeho setrvávání ve funkci presidenta a dejte možnost jiným, aby se pokusili o nápravu, a to radikálním způsobem. Pokud se nenaplňují skryté zájmy totálně devastovat a nervovat společnost a fakta iniciativy AKCE 99 jsou pravdivá, pak všechny negativní projevy Vy, vláda, Poslanecká sněmovna a Senát by jste měli řešit, mobilizovat politické a společenské subjekty, národ. Pokud se tak nestane, či není zájem je třeba volat po zásadních personálních změnách dříve než budou volby, anebo předat moc do rukou komunistů a to sametově tak, jako oni ji dočasně postupně předávali Vám.

Prosím omluvte napsání Otevřeného dopisu. Rozčilil a vyburcoval mě Otevřený dopis občanské iniciativy AKCE 99.

S pozdravem

Rudolf Hegenbart

Poznámka TP: Aniž bych si činil nárok na podrobnější rozbor předchozího textu (který jsem ostatně dostal teprve před chvílí), mám pocit, že tímto dopisem Rudolf Hegenbart své kauze neposloužil.

Ať se mu to líbí nebo ne, patřil v době normalizace ke stranickým špičkám a nese tedy svůj díl odpovědnosti i za to, v jakém stavu je dnešní Česká republika, ekonomicky i morálně. Jeho místo v historii stanoví až naši potomci, ale podle všeho, co je veřejnosti o jeho činnosti známo, zdá se málo pravděpodobné, že by to bylo místo čestné.

Za nepřesvědčivé pokládám rovněž Hegenbartovy insinuace o spojení nebo součinnosti Václava Havla s bývalou komunistickou nomenklaturou. Havel jako člověk má řadu chyb, a největší z nich je zřejmě chyba marnivosti. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by Havel byl exponentem cizího zájmu nebo dokonce cizího mocenského vlivu; vše, co prezident Havel udělal nebo řekl, bylo vedeno pevnou vnitřní logikou. V mnoha případech s touto logikou nesouhlasím a domnívám se, že Havlovo počínání směřovalo v neprospěch České republiky, ale nenacházím žádný důvod, proč v něm vidět loutku v cizích rukou.

Ivan Sosna

Vážený internetový příteli,

po pár dnech jsem se dostal k BL a spatřil Vaši výměnu názorů s etickou komisí SN. Musím konstatovat, že si na základě vlastních zkušeností o tomto tělese nemyslím nic zvláště dobrého. Jen tak pro zajímavost přikládám dopis, jímž jsem se svého času obrátil přímo na předsedkyni. Očekával jsem, že zaujme stanovisko především k první osobní části dopisu, a toto stanovisko mě skutečně a upřímně velmi zajímalo.

Odpověď na tento dopis jsem nikdy nedostal. Alespoň krátkou reakci bych přitom považoval za slušnost.

Ivan Sosna

Barbora Osvaldová

Praha 8. října 1999

Vážená paní kolegyně,

v rámci diskusí o novinářské etice s potěšením sleduji postupně zesilující snahu všímat si záležitostí objektivity ve vztahu k výhodám, jež leckterý novinář s chutí přijímá. V těchto souvislostech vznáším jeden dotaz a připojuji jedno upozornění.

Můj osobní etický problém: jsem specialista na oblast alpského lyžování, uznávaná autorita nejenom mezi čtenářstvem, ale i mezi odbornou veřejností, jíž čas od času přednáším o novinkách a odborných záležitostech.

Většinu svých článků jsem dosud publikoval v sezonním měsíčníku SKImagazín. Kromě těchto redakčních podepsaných článků píšu tu a tam na čistě komerční bázi pro několik lyžařských firem PR texty, tedy reklamní články takto označené, z nichž nikdy nevyplývá, kdo je autorem.

Stejně tak v podepsaných autorských textech nijak neprosazuji značky, na něž píáry píšu. Za čtyři roky SKImagazínu žádný čtenář neví, jakou výbavu používám.

Nezdá se mi, že by tato komerční aktivita, srovnatelná možná s režisérem natáčejícím reklamy, byla nějak v rozporu s novinářskou etikou, přesto bych rád slyšel Váš názor - ať už soukromý nebo oficiální eticko-syndikátový.

Druhý problém má obecnou platnost, byť opět vychází z lyžařské reality.

Mnoho - a troufl bych si tvrdit, že většina - článků o zahraničních lyžařských střediscích vzniká nikoliv z nenakašírované „řadové“ osobní zkušenosti, nýbrž na základě buďto specializovaných zájezdů pro pracovníky médií, nebo cest, které jsou novinářům nějak zprostředkovány (mnohdy a možná i většinou zcela zdarma, jindy jen s částečnou úhradou, vždy ale s nadstandardním opečováváním).

Je nepsanou zvyklostí a běžným očekáváním, že plněním za takovou cestu je právě článek. Jaký asi - striktně objektivní nebo (za to všechno zadarmo poskytnuté, za nadstandard v podobě obskakování a podstrojování) více či méně pochvalný? Ani nemusíte hádat třikrát. Výsledkem je, že - poněkud zjednodušeně řečeno - naše noviny a časopisy se hemží chvalozpěvy. Oč méně holých faktů tyto ódy obsahují, o to více lichotivé dojmologie. Mnohé z nich se čtou spíše jako materiály z prospektů než jako novinářský článek. Dále: mám pocit, že takové zájezdy se běžně berou jako samozřejmost a nikoli jako ovlivňující výhoda. Mnoho novinářů a redakcí nemá dostatek hrdosti (já vím, budou tvrdit, že ani peněz), aby jeli za své a nemuseli „platit“ následnou chválou. Ba více: chvála může znamenat opakování cesty v budoucnu, třeba s rodinou... Vždyť víme...

V příkrém kontrastu s líčením zahraničních rájů pak často stojí kritika tuzemska. Rozumíme si: je dobře chválit, je-li objektivně co, je dobře kritizovat, je-li důvod. Avšak to, co předvádí především Mladá fronta DNES, dosáhlo takového stupně, že dnes již lidem z branže nevymluvíte, že vše není úmysl. Stále častěji je vyslovováno podezření, že za jednostrannou chválou jsou buďto osobní výhody autorů a redakcí nebo přímo vlivové agentury a jejich peníze. Pokud vím, je tato záležitost etické komisi Syndikátu díky dopisu Svazu provozovatelů lanovek a vleků k dispozici.

Z pozice člověka, jenž je na oblast lyžování považován za odborníka, musím bohužel potvrdit, že věc by bylo dobře nebrat na lehkou váhu, neboť „uplácení“ cestami je velice rozšířené a úroveň objektivních informací o takto navštívených místech je velmi často bídná. Zdaleka se to netýká jen MFD.

Berte tento bod jako upozornění na stav, který považuji za špatný a nežádoucí.

Den poté, co jsem dopsal až sem, otiskla MFD (6/10/99) článek, který v kopii přikládám.

Nazvat tento počin skrytou reklamou by bylo zbabělstvím - je to přímo reklamní svinstvo. Podle mého názoru by takový text slušel propagačnímu časopisu vydávanému Österreich Werbung, nemá ale co dělat v seriozním deníku. Pominu-li rozjásaně nadšený tón a propagační vyznění, považuji za podraz především sugestivní otázku a argumentaci „proč nejet radši do Krkonoš“, aniž by se uvedl jediný protiargument, třeba cenový (týden bez cesty za 10 000 Kč není žádná láce) nebo vzdálenostní. Vrcholem pak je doporučovat toto i na naše poměry lyžařsky naprosto podměrečné místo raději než Krkonoše na zimu za ceny, za něž lze dojet i do nejlepších alpských středisek.

Dokázal by někdo krkonošské podnikatele přesvědčit, že něco takového je objektivní psaní? Mě tedy po tomto článku už rozhodně ne. Stydím se za svou naivitu, s níž jsem se na Vás obrátil s prvním osobním problémem. Neshledáte-li nic špatného na Tonnerhütte, zapomeňte, že jsem vám o svých píárech něco psal. Abych se vyrovnal panu Pravdovi a MFD, snad je příště přímo podepíšu.c Samozřejmě nemám důkazy, co si ale myslíte o vztazích mezi Familie Ferner a autorem takovéhle jinak nezaplatitelné reklamy? (Kommen Sie jederzeit, Herr Redakteur, Sie haben´s bei uns natürlich immer gratis - neudělala byste to jako majitelka chaty také? A úplná spekulace: není náhodou zmiňovaná paní Ludmila Ferner původem Češka? Ne že by to hrálo nějakou roli...)

Děkuji za odpověď, ovšem stokrát více by mě potěšily hmatatelné aktivity, jež by vedly k likvidaci takového psaní, o jakém se dnes zmiňuji.

Ivan Sosna

Tohle je další část z rozsáhlého seriálu Nicka Daviese, nositele ceny "nejlepší britský reportér roku", o krizi v britském školství, kterou postupně publikuje deník Guardian. První část tohoto oddílu je v Britských listech zde. Tyto a další články jsou v angličtině k dispozici na stránkách deníku Guardian na adrese www.educationunlimited.co.uk. Předchozí články Nicka Daviese o drastických aspektech britského školství naleznete zde, zde a zde, případně si v tematickém archivu vyhledejte odkaz "skolstvi, britske".

Tato neobyčejně křehká struktura byla posléze podminována rozhodnutími, které se zdají být spíše politické než vzdělávací. Vládní jednotka pro otázky lidí vyřazených z normální společnosti i vládní auditní komise studovaly záškoláctví i vylučování žáků ze škol a zdůraznily, že vládní strategie musí být "koordinovaná", musejí se na ní podílet všechny místní úřady, které by mohly pomoci.

V říjnu 1998 přijal ministr školství David Blunkett tento názor a požádal místní školské úřady, aby vypracovaly tříleté plány, na nichž se budou podílet všechny jejich místní instituce. Tento plán měl vejít v platnost od dubna 1999. Jenže v červenci 1999, právě v té době, kdy jeho činitelé už všechny tyto vypracované plány schválili, toto rozhodnutí Blunkett zrušil. Bylo to součástí jeho politické strategie odebrat moc a peníze místním školským úřadům. Oznámil, že projekt budou muset řídit samotné školy a dal školám pouze šest týdnů během letních prázdnin, aby se k této změně strategie vyjádřily.

Tato náhlá decentralizace nejenže vyvolala krátkodobě chaos, ale dlouhodobě byl ohrožen "koordinovaný" přístup, neboť všechny školské instituce se dostaly do druhořadého postavení. Začaly záviset na školách, zda jim poskytnou finanční prostředky, zatímco dříve byly přímo financovány jako součást plánu školských úřadů. Asociace komunálních úřadů varovala činitele ministerstva školství, že jejich strategie pro začlenění nepřizpůsobivých dětí do školského systému je "vážně ohrožena povinnou decentralizací".

Blunkett zahájil další politickou iniciativu, která také hrozí poškodit práci jednotek pro nepřizpůsobivé děti, působící v jednolivých školách. Touto politickou iniciativou bylo rozhodnutí učinit plat učitelů závislý na jejich výkonu. Cílem jednotek pro nepřizpůsobivé děti, působících v jednotlivých školách, je pracovat s těmito dětmi a co nejdříve je zpětně integrovat do třídy, nejpozději do jednoho školního roku. V rámci nového balíku pro učitele dostanou zkušení učitelé přidáno až 2000 liber ročně, ale pouze v těch případech, kdy dojde k zlepšení jejich učebních výsledků. To dává učitelům novou finanční pobídku k tomu, aby odmítli integraci žáka, o němž je pravděpodobné, že se bude špatně učit a bude dělat ve třídě rozbroje.

Důsledkem toho je, že zatímco se Blunkett snaží vytvořit pro školy pobídky, aby včlenily do vyučování nepřizpůsobivé děti, zároveň zavedl pobídku pro učitele, aby dělali přesný opak toho, co chce.

Nové investice ministerstva školství zároveň zakrývají škrty v rozpočtu na vzdělání pro nepřizpůsobivé děti. Po řadu let existovala pro záškoláky a další nepřizpůsobivé děti bezpečnostní síť 320 jednotek pro nepřizpůsobivé žáky, fungujících mimo školy v  rámci školských úřadů. Tato síť je dlouhodobě nedostatečná a  pomáhá jen zlomku potřebných dětí. Existuje pro ně totiž jen asi 8000 míst, zatímco taková místa potřebují desetitisíce dětí. Není nic nezvyklého na tom, že dítě čeká celý rok, než je trvale vyloučeno ze školy a umístěno do jednotky pro nepřizpůsobivé žáky. Když do ní začne docházet, často jde jen o několik hodin vyučování týdně, většinou v nevhodné budově a bez specializovaného zázemí pro řešení problémů dítěte. A tato bezpečnostní síť nyní má být zrušena.

Podle Blunkettova plánu už nebudou mít školské úřady statutární odpovědnost za záškoláky mimo školu. Školské úřady nyní budou mít právo ušetřit značné finanční částky tím, že prostě zruší ony jednotky, které pomáhaly záškolákům nebo školním žačkám, které se staly matkami.

Podle dokumentů školských úřadů bude například město Sheffield nyní poskytovat jen "minimum, nutné pro splnění statutárních povinností". Znamená to: školský úřad propustí 16 procent svých učitelů, pracujících v jednotkách pro záškoláky, zcela zlikviduje dvě jednotky, které pomáhají záškolákům, zlikviduje jednotku pro těhotné žákyně, sníží čas, který byl každému žáku v jednotce k dispozici.

Velkým problémem budoucnosti je otázka, co se stane, jestliže školy nesplní plán, co se stane pod sílícím tlakem neexistence efektivní terapie, pod tlakem oslabení koordinované strategie, pod tlakem žebříčků kvality, do nichž jsou seřazovány britské školy a pod tlakem platů, jejichž úroveň byla učiněna přímo závislou na efektivnosti učitelů. Jestliže záškoláci budou i nadále chodit za školu a nenaleznou žádnou záchrannou síť, jestliže děti, které nejsou součástí normální společnosti budou stále vytlačováni za vrata škol a naleznou tam ještě méně pomoci než nyní, stále více se jich octne na ulici: poroste dětská zločinnost, bude více dětské prostituce, bude více pouličních gangů dětí, na odpočivadlech britských věžáků bude u výtahu sedět bezcílně stále více nešťastných, beznadějných dětí.

Na papíře má ministerstvo školství na všechno tohle odpovědi: školy předají svým školským úřadům svou dotaci, kterou obdržely od státu na podporu záškoláků, a školské úřady pro záškoláky připraví potřebné zázemí. Činitelé školských úřadů však varují, že v praxi nebudou školy chtít předávat školským úřadům peníze, které samy velmi potřebují, a i kdyby jim je předaly, školské úřady už nebudou mít nynější, nyní rušené, jednotky pro záškoláky, takže nebudou mít děti kam poslat.

A co se bude dít ve školách? Jestliže se novým jednotkám, začleněným do samotných škol, nepodaří rychle dostat záškoláky a "odcizené" děti zpět do třídy, brzo se tyto jednotky záškoláky naplní a přístup do nich bude umožněn jen některým jen těm "nejhorším" případům - a tak bude pro učitele zvlášť obtížné dosáhnout v těchto nových jednotkách čehokoliv pozitivního. A v normálních třídách budou muset učitelé zápasit s deprivovanými dětmi, které by měly navštěvovat speciální jednotky, ale pro něž tam nebude pro takové děti místo. Všechno se začne postupně rozkládat.

A není vůbec tajemstvím, které školy začnou nejvíce podléhat tomuto rozkladu. Nebudou to středostavovské školy, jejichž žactvo je silně motivováno, aby se učilo, budou to školy, které zápolí s antisociálním žactvem a které už nyní trpí finančním postihem v důsledku reforem bývalého konzervativního ministra školství Kennethe Bakera.

Už v současnosti zápasí školské úřady a školské rady s řediteli škol, kteří se snaží ze svých škol vylučovat asociální žáky. Školské úřady vyvíjejí na některé školy nátlak v tom smyslu, že je varují, že jejich rozhodnutí vyloučit určité žáky ze školní výuky možná půjdou k soudu a budou možná soudně zpochybněna a že školské úřady nebudou v žádném případě školám financovat velmi podstatné částky na soudní procesy. Budoucnost už je tady. Jeden školský odborový svaz, NASUWT, který bojuje proti nynější strategii ministerstva školství, sestavil seznam případů za první čtyři měsíce letošního roku, kdy bylo učitelům nařízeno dál vyučovat děti, které by jinak byly ze školy vyloučeny.

Uveďme vzorek: "Cumbria: třináctiletý chlapec se loni pokusil o znásilnění školské sociální pracovnice, byl ze školy vyloučen, ale vrátil se po odvolání v důsledku "procedurálních chyb", nyní se tento chlapec pokusil znásilnit během tělocviku spolužačku; Lincolnshire: odvolací panel vrátil do školy čtrnáctiletého chlapce, který byl trvale vyloučen ze školní docházky, protože opakovaně sprostě nadával ženám, zaměstnaným ve škole a dopustil se několika pokusů o znásilnění; Oxfordshire: čtrnáctiletý chlapec byl trvale vyloučen ze školní docházky poté, co třikrát násilně zaútočil na zástupce ředitele školy, rodiče se odvolali, odvolací řízení bylo povoleno z procedurálních důvodů...; Londýn a okolí: čtrnáctiletý chlapec s historií násilného chování dal učiteli ránu loktem do břicha, byl natrvalo vyloučen ze školy, školský úřad rozhodnutí zrušil... Rhondda: Patnáctiletá dívka s historií narkomanie a násilného chování vůči ostatním dětem vyhrožovala učitelce, byla natrvalo vyloučena ze školy, rozhodnutí zrušilo vedení školy na doporučení místního školského úřadu; Hertfordshire: desetiletý chlapec, historie násilí a narušování vyučování zaútočil na jiného žáka a na učitelku, která zasáhla, ředitel ho nechce vyloučit, protože se obává že rozhodnutí zruší školský úřad... Tyneside: patnáctiletý chlapec, vyloučený z předchozí školy pro násilné chování zaútočil na učitele šroubovákem, ředitel ho nechce vyloučit natrvalo."

Odborový svaz NASUWT varuje nejenom, že k těmto incidentům dochází, ale že jsou stále častější. Dosud byl v Británii žáky zavražděn jen jeden ředitel; nemáme ve školách střelné zbraně, ale máme tam nože; násilná střetnutí mezi gangy žáků jsou relativně vzácná, ale dochází k fyzickým útokům, případů znásilnění je málo, ale sexuální obtěžování o školních přestávkách je časté, syndikáty, které by dětem prodávaly drogy, se vyskytují jen zřídka, avšak drogy se vyskytují ve školách často. Všechno to na nás jen čeká.

Pokračování zítra: Jak by mohl přispět k záchraně holandský model školství - též materiál k zamyšlení pro české čtenáře.

J. Havránek

souhlasím s Vaším pozitivním hodnocením romského redaktora stejně jako s hodnocením jeho dnešního nadřízeného. Nicméně zákony a pravidla musí platit pro každého stejně,ať je sebelepší profesionál a příslušník etnika, které je vhodné podporovat. Nespravedlnost, v tomto případě přimhouření oka, nutně vyvolá do jisté míry oprávněnou negativní reakci široké veřejnosti - těm cikánům snad projede všechno...

Případ je zdánlivě jednoduchý a ve spolupráci s Ginou lze záležitost prošetřit a nečekat až na rozhodnutí soudu. Osobně nestojím o to vídat v roli moderátora veřejnoprávní televize podvodníka.a tak se asi v očích mnohých přispěvatelů BL stávám těžkým rasistou.

Pane Pecino, nestylizujte se do role mučedníka...

Zdraví

J. Havránek

Tomáš Pecina

Koza nekouše, ale ani nehlídá. Ruml s Fendrychem z policie neudělali nástroj mocenského útlaku, ale ani ji nereformovali v profesionálně fungující policejní aparát demokratické země. O tom, jak má vypadat "policing", výkon policejní služby, neměli ti dobří mužové představu, a už vůbec netušili, jaká by měla být personální politika jejich resortu, která by k takovému výsledku vedla. Nepochybuji o tom, že Ruml s Fendrychem své práci dávali vše a upřímně ji milovali - byli amatéry v pravém slova smyslu.

Z ministerstva vnitra i z policie odešla řada schopných lidí a nahradili je ti, pro které je práce u policie zajímavá hlavně tím, že jim dovoluje uplatnit moc nad druhými. Že takto "restrukturalizovaná" policie nyní straní skinheadům a dalším stoupencům militantní pravice, není tak velké překvapení.

Jako v tolika jiných směrech je postavení policie v České republice někde uprostřed mezi napodobovaným západním vzorem a východoevropskou realitou. Český prezident (ani premiér) přímo nerozhoduje o tom, kdo půjde za mříže, jak je tomu v Rusku, Srbsku nebo Bělorusku, ale je-li někdo obžalován nebo vzat do vazby, neznamená to ještě, že se dopustil trestného činu. Příkladů najdeme bezpočet, a to i v otevřených zdrojích.

V postkomunistické společnosti, která stojí teprve na počátku společenské reformy (a nikoli na jejím konci, jak druhdy prohlásil jistý předseda vlády), je nesmírně důležitý princip presumpce neviny. Kdyby pouhé zahájení policejního vyšetřování způsobilo, že televize svého redaktora nebo moderátora stáhne z obrazovky, dostaly by policie a vláda do rukou velmi silnou zbraň, jak ovlivňovat zpravodajství, a do zpráv by se nedostaly ani nejkřiklavější kauzy, jako byla např. "válka policajtů" v Olomouci nebo drogový skandál v Brně.

K policii vstřícní reportéři (mezi něž patří např. Anna Stárková z ČT) jsou sice schopni zajistit atraktivní záběry z policejních zásahů, ale těžko se od nich dočkáme objektivního zpravodajství o korupční aféře mezi policisty.

Proto opakuji: Dokud nebude Ondřej Giňa pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, neexistuje důvod, proč by neměl moderovat Události. Nesouvisí to ani v nejmenším s jeho "pozitivní diskriminací", jak kdosi v BL naznačoval (ostatně Giňa žádnou nepotřebuje), ale je to užitečná prevence před pokušením moci manipulovat veřejnoprávní média.

A kdyz jsem nyni sledoval televizni reklamu, tak ta mi to vse znovu pripomela.

Je zajimave sledovat tyto reklamni soty a pak srovnavat se skutecnosti.

Vcera vecer v poradu na vlastni oci bylo o super podvodech s kreditnimi kartami v CR. A kdyz redaktor Novy obtelefonovaval vsechny bankovni instituce a jejich odpovedne pracovniky, byl to skutecny obraz zkazy v ceskych bankach.

A tak si dovedeu presne predstavit, jak v bance sedi cca. 30lety mlady hezky muz, se skvele padnoucim oblekem, nejmodernejsim vzorem kravaty a se super nalestenymi botami.

Tak si alespon ja predstavuji bankovniho urednika (a asi zcela spravne).

A kdyz to vse dam dohromady, musim jen rozsirit tvrzeni o hloupych krasnych zenach: hloupe nejsou jen krasne zeny, ale i krasni muzove. Nebo to tak aspon v posledni dobe vypada.

A jeste nazaver dotaz : zkousel jste se nekdy na necem domluvit s vyse popsanym typem lidi?

To je prakticky nemozna vec.

Mozna by o tomto mohla byt cela jedna vedni disciplina: jak je mozne, ze na vsech dulezitych mistech a hlavne dobre placenych mistech jsou HEZCI LIDE (snad krome vyjimky ktera asi potvrzuje pravidlo - dnesni vlada socialni demokracie - i kdyz je tezko rici, jestli tito ne prilis HEZCI LIDE jsou opravdu chytri).

Srdecne Vas zdravi

JH