Jak Vladimír Železný hájí v TV Nova IPB
Volejte řediteli, 1. 7. 2000
(...)
Další dotaz mne přivedl k určité úvaze. Ten dotaz přišel e-mailem a říká - poslal mi ho ing. Michal Hrubý: "Váš vyhraněný názor na televizní seriál Třicet případů majora Zemana je všeobecně znám a je možno s ním souhlasit. Jaký je Váš názor na vcelku bezelstné seriály pana Dietla Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Plechová kavalerie, které by zcela jistě zajistily patřičnou sledovanost?"
Máte pravdu, je to velký rozdíl. Zatímco seriál o majoru Zemanovi je heroizací zločinů, které minulý režim uplatňoval nebo vykonal proti občanům této země, Dietlovy seriály byly, no, idealizací, řekněme. Ale to jsou mnohé seriály i mimo ideologický okruh bývalého režimu. Idealizace není zas tak neobyvklý jev v televizních seriálech, však to známe všichni.
Takže, myslím si, že tyto seriály patří na televizní obrazovku, s jednou drobnou výhradou, kterou si dovolím říci. Ony budou vytvářet nepřípadou nostalgii, a to mi vadí. Ono by mi to nevadilo, kdybychom byli v běžné atmosféře demokratické země, která je deset let od své změny, od své revoluce, stabilizovaná, a nemá žádné vnitřní problémy toho typu, jaké má.
Ale ona je má. A ty seriály vpadnou do velmi zvláštní atmosféry, která zejména v posledních týdnech, ba dnech, ba hodinách, se stává opravdu velmi naléhavou. Ty seriály totiž budou říkat - možná pro někoho - Ach, jak nám bylo dobře! A ono nám příliš dobře nebylo a my si to nechceme příliš přiznat. Měli jsme malé jistoty, ale byly to trochu jistoty vězňů.
A ta nostalgie vpadá do atmosféry, kdy začíná doslova paranoické tažení s některými prvky, které známe z 50. let, domovnickými prvky a terminologií 50. let. Paranoické tažení proti podnikatelům, proti podnikání, a také proti kapitalismu.
Kriminalizace podnikání a podnikatelů je báječná hračka v rukou moci, protože jakoby odsune celý problém, který se může objevit nebo který může někoho trápit, na podnikatele, ale také na kapitalismus. Sláva, bohatý podnikatel jde do vězení! Do tepláků, jak se teď říká - já jsem nedávno zaslechl toto nové rčení "jít do tepláků", a prý se toto rčení běžně užívá ve vrcholných orgánech tohoto státu, téměř běžně a s určitým pocitem zadostiučinění a radosti a vzrušení, paranoického vzrušení, které bude říkat: Vidíte, lid se ukojí, my jim předhodíme několik podnikatelů, kteří přece jsou bohatí a tudíž nenávidění a kteří jsou vlivní, a tudíž se jich zbavíme, a bude to báječné, protože se nikdo nebude ptát po naší korektnosti a po našich výkonech.
Je to velmi složitá situace, ve které jsme se ocitli, a ona začíná zasahovat i obecně kapitalismus jako takový, začínají se na kapitalismus navěšovat různé přívlastky, jako se kdysi navěšovaly na socialismus, však si [na] to vzpomínáte, takže začínáme mít kapitalismus mafiánský, a tomu je třeba "setnout hlavu", a objevují se všechny tyto báječné přívlastky, a pak máme kapitalismus takový ten hodný, laskavý, s lidskou tváří, by se dalo říct, tak jako se kdysi říkalo o socialismu; kapitalismus, který ma na štítě pravdu, lásku, charitu, laskavost, tohle všechno. Takže my chceme přece ten hodný, a ten zlý, tomu je třeba setnout hlavu, a tak setneme hlavu, no, nesetneme hlavu, věřím, zatím, podnikatelům, ale pošleme je kam? Do tepláků!
Báječná, báječná hračka!
Trošku zapomínáme, že kapitalismus není něco, co je sem zvnějšku vneseno, co je přineseno, co přichází v nějaké hotové podobě buď toho hodného, nebo zlého kapitalismu, ale kapitalismus jsme my všichni. My všichni, kteří ať podnikáme nebo se nějak chováme, dodržujeme nějaká pravidla nebo je nedodržujeme, a o tom to je. Kapitalismus jsme my všichni a neumíme ho rozčlenit na mafiánský a jinaký a takový a makový.
I my v médiích, trochu... Víte, ono stačí, aby se spustila velká kampaň v tisku proti jedné bance, a tu banku položíte velmi rychle. Nebo ji uvedete do stavu, kdy potom ti, kteří chtějí, touží tolik vidět podnikatele v teplácích, tak tam pošlou přepadové jednotky. Když státní úředník vstupuje do banky, aby vykonal normální úřední úkon za pomoci samopalníků. Obávám se, že příště už tam bude dosazen přímo bojovou helikoptérou.
To všechno jsou situace, které velmi zbytečně vytvářejí ve společnosti atmosféru paranoického honu na podnikání, na podnikatele, a kriminalizaci podnikání.
Je to strašlivě nebezpečné, je to domovnické. A jestli se tomu všichni, i my, kteří... i vy, kteří nemusíte mít pocit, že se vám třeba daří dobře, ale pokud tomu všichni alespoň v sobě nepostavíme hráz, pak se spustí něco velmi nepříjemného a velmi, velmi špatného.
Ono je to trošičku takové utečení od... útěk od odpovědnosti, kterou moc občas potřebuje. Nepropadněme tomu, prosím. Nepodlehněme populismu a nepodlehněme této paranoi. Já doufám, že ne. --- A proto by mi vadilo, kdyby se v tuto chvíli objevily seriály, které nostalgicky budou ukazovat: "Jé, mámo, podívej, vidíš, kolik stálo tehdy kilo brambor?", protože tam samozřejmě budou záběry výkladních skříní, v těch seriálech, "A podívej se, kolik stálo kilo hovězího!" A málo už se zapomene na to, že třeba byly - když už zůstanu na této velmi zvláštní úrovni uvažování, že pomeranče byly jenom na 1. máje.
